Tuhle literární přílohu jste napsali vy – naše čtenářstvo. Přemýšleli jsme, jak ji pojmout, aby byla co nejlepším doprovodem dvojčísla věnovaného manifestům – žánru, který už leckdo považuje za antikvární. Co kdybychom tedy prověřili jeho životnost v praxi? A tak jsme přišli s výzvou …

Jak vypadá turistická perspektiva, která se obejde bez selfie tyče? Stále expandující proměnu jednoho horského údolí v Krkonošsko­-jesenické subprovincii a s ní i transformaci zdejšího turismu, který se v současnosti neobejde bez adjektiva „zážitkový“, reflektuje následující …

„Místo, kde se potkávají šťastní lidé.“ Tak zní slogan Gozsdu udvaru, vyhlášené zábavní zóny v historické zástavbě Budapešti. Méně šťastní jsou ti, kteří tu dřív bydleli a turismus je vytlačil jinam. A protože turistů opět přibývá, proces bude zřejmě pokračovat.

Rakouský Hallstatt je už několik let symbolem overturismu. Do obce o sedmi stech obyvatelích přijede přes milion lidí ročně. Místním turismus nepřináší jen peníze, ale také mnohá nepříjemná omezení a zhoršenou kvalitu života.

„Ani jsme nevěděli, že děláme to, o čem se později začalo psát jako o charakteristickém znaku normalizace, rozhodně jsme neměli v úmyslu normalizaci charakterizovat.“ Vzpomínky aktivované prohlížením fotek z rodinného alba neukazují jen příběh jedné rodiny, ale také proměny tuzemské …

„Což tedy není kout anglické půdy v bezpečí před zbrklým útokem?“ ptal se v roce 1844 romantický básník William Wordsworth, když se v Jezerní oblasti, kde žil, začala stavět železnice. Na konci básně dokonce vyzývá přírodu, aby se bránila. Ve skutečnosti mu ale zřejmě šlo o něco …

Desetiletý kluk dostal od staršího nevlastního bratra dárek. Ale jaký? Proč se spolu hodiny a hodiny vláčejí po pustém pobřeží Karibského moře a prodírají pralesem? A proč mají střelné zbraně? Přílohu uzavíráme povídkou ze středoamerické Kostariky.

V sérii příkazů svému literárnímu hrdinovi rozehrává mladá španělská autorka příběh jedné studentské lásky, která ne a ne vyhasnout. Roky mezitím běží a životy se komplikují. Co dělat, když se Berta zničehonic ozve, že za několik týdnů přijede do Granady?

I v krátké povídce se může uzavřít dlouhá historie – tak jako v následujícím textu předního kolumbijského spisovatele. Pravidelné obědy u matky v domově důchodců a listování v rodinném albu jsou uklidňujícím rituálem, dokud ovšem nedojde ke zdánlivě banálnímu omylu.

Následující povídka je z celého výběru nejstarší, ale nejspíš byste to na ní nepoznali. Do každodenních strastí profesora literatury se tu prolamuje absurdno Camusova Cizince. Co se může pokazit, když se akademik zastaví v supermarketu pro toaletní papír, zubní pastu a bochník žitného chleba?