Představujeme bohatý program festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Na co se můžete těšit? Víme, jaké zahraniční školy se zúčastní a kdo zasedne v porotě pro letošní ročník.

V Brně se již 16.-20. dubna uskuteční 34. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Můžete se těšit na jedinečné umělecké počiny studentů z divadelních škol celého světa. Ale nejen to – čeká nás i doprovodný program v podobě interaktivních workshopů, vášnivých diskusí a neformální atmosféra Off-programu nabitého kapelami, DJi a večírky. 

Festival jako každý rok pořádají studenti z Janáčkovy akademie múzických umění a letos vůbec poprvé byla z řad studentů vybrána ředitelka festivalu Mgr. Sonja Špačková.  Umění zahraničních i místních studentů budete moci zhlédnout na prknech známých brněnských divadelních scén jako je Divadlo Husa na provázku a školní divadla JAMU – Divadlo na Orlí a Studio Marta.  

Festival se ponese v atmosféře BOUŘE/THE STORM, která je tématem letošního ročníku, celkem pět dní. Zahajovací průvod odstartuje v úterý 16. 4. před Divadelní fakultou JAMU a vyvrcholí v místě Nádvoří Staré radnice na Open Air Stage, kterou nám poskytlo Turistické informační centrum města Brna. 
Samotné srdce jižní Moravy navštíví celkem 9 divadelních škol. Svou přítomností nás poctí studenti ze Slovenska z Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, dále z Rakouska studenti The Max Reinhardt Seminar – University of Music and Performing Arts ve Vídni. a z Polska studenti AST National Academy of Theatre Arts v Krakově. Ze Švýcarska k nám zavítají studenti z Academy Dimitri z města Terre di Pedemonte, ze Srbska studenti z Faculty of Dramatic Arts z Bělehradu a z Ukrajiny dorazí z Kyjeva National I. K. Karpenko-Karyi University of Theatre, Cinema and Television. V neposlední řadě nás navštíví studenti z Lotyšska z Latvian Academy of Culture v Rize. Samozřejmě za námi tradičně zavítají i studenti z Divadelní akademie múzických umění z hlavního města Prahy. Na festivalu se se svou tvorbou představí i studenti JAMU.  

Pokud byste se chtěli dozvědět více informací o jednotlivých školách a inscenacích, budete moci navštívit podnětné diskuse k představením. Čekají Vás ale i interaktivní workshopy představující širokou paletu přístupů k divadelnímu řemeslu. Můžete se těšit na koncerty kapel různorodých žánrů a večírky s DJi. Kapely, které si budete moci poslechnout, jsou: mezi patry klid, Ghost Of You, Toad Planet, Krajina Ró, Tribe-J, InFlus, Midnight Swimmers, Space Bandits, Beach Bum, Nessie, Dj Duo, Kolorez, JAMU Jazz band a DJ Rubenz. Nádvoří Staré radnice, kavárna Trojka nebo například Artbar, kde se většina večerního programu bude odehrávat, Vám dovolí nasát mimořádnou atmosféru
večerního Brna.  

I přes to, že je SETKÁNÍ/ENCOUNTER nesoutěžním festivalem, porotci udělují Ocenění Marta za mimořádné umělecké počiny. A kdo je součástí poroty
letošního ročníku? V porotě zasedne maďarský herec a režisér Márton Birta, z Portugalska pak Maria João Vicente, herečka a dramaturgyně. Ze vzdálené Gruzie za námi dorazí poslední zahraniční porotce, režisérka a performerka Tata Angola Tavdishvili. V porotě ale zasedne i jeden studentský zástupce, a to Viktor Hájek, který studuje obory Divadelní studia a Kulturní antropologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.  

Vstupenky na jednotlivé inscenace budou k dispozici nejpozději týden před festivalem online na serveru GoOut. Pokud byste se chtěli dozvědět více o zákulisí festivalu, navštivte náš festivalový blog Meeting Point. Pásku umožňující vstup na Off-program, tištěnou verzi recenzního časopisu Meeting Point, merch festivalu či samotný program budete moci získat přímo na Informační centru festivalu na půdě Divadelní fakulty JAMU.  Můžete k nám zavítat už v pondělí 15. 4., kdy máme otevřeno od 12 hodin do 18 hodin, a jinak po celý průběh festivalu v úterý až pátek vždy od 9 hodin do 18 hodin, v sobotu bude možné přijít jen do 13 hodin.

Novinky a aktuality je možné sledovat průběžně na našich sociálních sítích: Facebooku SETKÁNÍ/ENCOUNTER, Instagramu @setkani_encounter a na webu www.encounter.cz.  

Projekt je spolufinancován vládou České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím Visegrádských grantů Mezinárodního visegrádského fondu. Posláním fondu je podporovat kroky k udržitelné regionální spolupráci ve střední Evropě.  Festival dále vzniká za finanční podpory Statutárního města Brna, Státního fondu kultury ČR a Ministerstva kultury ČR; vzniká pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, ministra kultury ČR, primátorky města Brna, EFFE label by European Festivals Association, České komise pro UNESCO a městské části Brno-střed. 

Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.
Všem subjektům děkujeme za podporu.

Vzdělávací projekt My Street Films, který propojuje filmové profesionály*ky se zájemci o filmovou tvorbu, vyhlašuje už pojedenácté veřejnou soutěž námětů. Do soutěže se může přihlásit kdokoli, kromě samotného nápadu se hodnotí i vlastní motivace k filmové tvorbě. Autoři*ky nejzajímavějších nápadů získávají možnost zúčastnit se zdarma praktických workshopů, kde si pod vedením zkušených dokumentaristů*ek sami vyzkoušejí kouzlo filmového natáčení. Hotové filmy pak mají šanci dále soutěžit o premiérové uvedení na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Zájemci*kyně mohou své náměty posílat prostřednictvím online formuláře do 20. dubna 2024.

Filmová soutěž My Street Films je otevřená i lidem bez zkušenosti s psaním námětu, scénáře nebo s filmovým natáčením. Skupinové workshopy pod vedením profesionálních dokumentaristů*ek jsou koncipovány tak, aby i nezkušené tvůrce*kyně provedli celým tvůrčím procesem od rozpracování původního námětu, přes samotné natáčení a závěrečný střih. Letošní workshopy budou opět probíhat ve třech největších městech – Praze, Brně a Ostravě – účastnictvo čekají čtyři společná setkání (v období od května do září) a jedna individuální střihová konzultace. Vedení pražského workshopu se ujme dokumentaristka a pedagožka Tereza Reichová spolu s režisérem Janem Sacherem, který se již od dob studií na Katedře dokumentární tvorby na FAMU věnuje lektorování. Brněnské workshopy povede lektorské duo Kateř Tureček (režisérx snímku LIDI (2023), prvního českého trans* filmu natočeného z perspektivy trans* člověka) a Barbora Sliepková (slovenská režisérka, jež uspěla již se svým debutovým dokumentárním filmem Čiary (2021)). V Ostravě se vedení workshopu letos ujme Marika Pecháčková (jejím zatím posledním celovečerním filmem je pandemické Velké nic (2023), které natočila spolu s Vítem Klusákem) a Ivo Bystřičan (jehož snímek Neviditelné krajiny (2022) oslovuje mezinárodní publikum, které naslouchá zvukům proměňujícího se životního prostředí. Česká televize také letos uvedla jeho novou dokumentární sérii Česko na drogách). Workshopy bude doprovázet i program pro širokou veřejnost.

Zájemci zasílají náměty na volné téma, které se již dávno neomezuje na obraz ulice, z čehož projekt My Street Films původně vychází. „My Street Filmy jsou pořád spojené s konkrétním prostředím, ale jejich témata jsou mnohem osobnější. Dnes už jsme zvyklí na větší autenticitu a participaci v online prostředí, což je vidět i na námětech, které nám každoročně přicházejí. Mým cílem bylo vytvořit otevřenou a svobodnou platformu spojující lidi, kteří nikdy předtím žádný film nenatočili,“ vysvětluje zakladatelka projektu Diana Tabakov.

Online přehlídka VRSTVY ROZMANITOSTI
Tým My Street Films v čele s vedoucí programu Magdou Španihelovou letos připravil přehlídku deseti výjimečných snímků, které tematizují odlišnost a oslavují jedinečnost a kreativitu. Pestrý filmový výběr může na jednu stranu působit jako pozvánka ke sledování neotřelých krátkých filmů, zároveň ale může posloužit jako inspirace pro všechny, kdo se obávají, že jejich příběhy by někomu mohly připadat divné. Vybrané filmy zahrnují celou škálu odlišností, se kterými se setkáváme a vyrovnáváme. Můžeme mít jiné potřeby, ať už žijeme s handicapem, zvýšenou citlivostí nebo poruchou učení. V dnešní době je také stále běžnější setkávat se s kulturní jinakostí, která nás motivuje k dalším otázkám: Co nás skutečně spojuje? V jaké míře se od sebe odlišujeme? Co je jiné a co divné? Kdo to posuzuje? A kdo rozhoduje? Na to hledá odpověď přehlídka Vrstvy rozmanitosti. Více informací k soutěži námětů naleznete na stránkách mystreetfilms.cz.

Jednodenní událost Odejít znamená vrátit se jinudy proběhne v pražském klubu Ankali & Planeta Za ve středu 13. prosince 2023. Festival navazuje na první ročník Všichni jsme emotivní, který proběhl v roce 2022 v Divadle X10. Letošní ročník odhaluje tělesné, smyslové a politické aspekty střetu dvou paralelních sfér městské kultury: současného umění a klubové hudby.

Uvnitř uměleckého díla, v útrobách klubu, který se stává novým tělem pro sdělení z minulosti. Někdy bludiště, někdy hřiště. Žádné rozhodnutí není konečné: Jít dovnitř, nebo ven? Vpravo, nebo vlevo? Zdá se, že žádná cesta nevede tam, kam chceme. Někdy je jednodušší odmítnout vše než si vybrat. Odejít. Možná se vrátit. Galerie, nebo klub? Den, nebo noc? Umění, nebo život? Možná existuje třetí cesta. Těla jsou katalyzátory tepelné, sociální a tělesné energie pohybující se ve zmenšeném modelu světa. Nechávají se dobrovolně unášet zvukem, pokyny, možnostmi, vzruchy a příběhy. Všichni sdílíme stejné obsahy, klademe podobné otázky a překračujeme hranice. Odejít z znamená vrátit se jinudy, vrátit se jako někdo jiný.

Program festivalu bude zveřejněn v polovině listopadu. Vstup do areálu je na adrese Na Louži 7, Praha 10. Vstupné na festival je zdarma po předchozí rezervaci. Kapacita prostoru je omezená, vstupenky  je možné rezervovat na portále GoOut.cz. 

Festival performance Odejít znamená vrátit se jinudy pořádá tranzit.cz ve spolupráci s Ankali s podporou hlavního města Prahy a Státního fondu kultury České republiky. Hlavním partnerem tranzit.cz je Nadace ERSTE. Mediálními partnery festivalu jsou A2 – kulturní čtrnáctideník, Artalk.cz, ArtMap a Deník Alarm.

Odkazy

cz.tranzit.org | Instagram | Facebook

www.feministinstitution.orgwww.matterof.art

Fórum o budoucnosti kultury v Divadle pod Palmovkou nabídne bezpečný prostor pro názory všech zúčastněných

Divadlo pod Palmovkou zve na druhý ročník Fóra o budoucnosti kultury – společnou rozpravu o uměleckých, společenských, ekonomických a politických možnostech kulturních institucí, a zvláště pak divadla. Jednodenní odborná konference pro veřejnost se uskuteční 12. prosince 2023 a tentokrát ponese podtitul Divadlo jako veřejná instituce: ideologické stereotypy a (bez)hodnotový pragmatismus. Letošní ročník nově nabídne prostor Open PalmForum, neboli otevřené fórum, které vyzve k možnosti aktivnějšího zapojení všech zúčastněných a uzavře přednáškový den. „Vznik Fóra o budoucnosti kultury iniciovalo v roce 2017 polské divadlo Teatr Powszechny za podpory města Varšavy s cílem představit kreativní a bezpečný prostor pro vytváření vize otevřené, rozmanité kultury, která reaguje na výzvy 21. století. V loňském jsme byli přizváni k účasti a spolupořádání pražské části tohoto mezinárodního setkání spolu s Divadelním ústavem – Institutem umění,“ vysvětluje umělecký ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang.

Letošní konference představí čtyři diskuzní bloky nazvané Divadlo jako péče o mikrobiom, Davidové a Goliášové v kulturní diplomacii, Správa věcí veřejných aneb Komu patří kulturní instituce a Od národů ke komunitám. O své názory, pohledy a zkušenosti se podělí hosté z různých profesí a kulturních kontextů.
Akademickou sféru zastoupí Katarina Pavić, Anna Praibišová nebo Lukáš Kubina, kteří nabídnou interdisciplinární pohled na kulturní instituce a modely jejich fungování. Jitka Pánek Jurková, která se od nového roku ujme role generální ředitelky Českých center, Monika Loderová z programového oddělení  Goethe- Institutu a ředitel Městských divadel pražských Daniel Přibyl s účastníky budou sdílet trendy v kulturní diplomacii a zamyslí se nad kulturními vztahy „velkých“ a „malých“ zemí. Dále se pak o své zkušenosti a záměry podělí zástupci profesní veřejnosti ze zřizovaných institucí i nezřizovaných organizací, jejichž představiteli
www.podpalmovkou.cz

FB: https://www.facebook.com/events/1636326573439851/?active_tab=discussion

Populární olomoucký festival PAF Olomouc, již po dvě dekády přední představitel filmové animace a současného umění, se letos vrací s další očekávanou edicí na začátku prosince. PAF, jakožto kulturní organizace, která se rozvinula v kurátorskou platformu s mezinárodní uměleckou a kurátorskou sítí, sestavila pro prosincovou přehlídku rozsáhlý čtyřdenní program, který zahrnuje projekce, performance, instalace, prezentace a další projekty. Propojuje různorodé umělecké formy a prostředí na pomezí umění, pohyblivého obrazu, hudby, teorie i dlouhodobých spoluprací a rezidencí. Při letošním ročníku si ale nemůžete být ničím jisti, budeme totiž ověřovat, přesvědčovat a možná i trochu klamat. True Story!Hlavním tématem letošního ročníku festivalu PAF Olomouc se staly True Stories (neboli pravdivé příběhy) a jejich různé interpretace v rámci současného umění. S jednotícím tématem festival pracuje dlouhodobě, jak potvrzuje jeho programový ředitel Martin Mazanec: „Téma se vždy stává východiskem k dramaturgii festivalu, přičemž usiluje o přirozený pohyb projektů mezi kinem, galerií, internetem nebo klubem, a v letošním roce hledá pravdivé příběhy samotného PAFu. Naším cílem je podnítit diskuzi o pravdivosti příběhů a jejich proměnlivosti jako prostředku k reflexi současnosti. Zajímá nás, jak lze s pravdivostí pracovat v kontextu pohyblivého obrazu a umění obecně, a to i prostřednictvím perspektivy nespolehlivého vypravěče nebo hry jazyka.“Program byl připraven ve spolupráci s přizvaným kurátorstvem a umělci*umělkyněmi, kteří*é dále rozšiřují hranice tématu. „PAF se v roce 2023 stává nejen scénou pro pravdivé příběhy, ale také arénou pro jejich dekonstrukci a novou interpretaci,“ doplňují organizátoři*ky.

PROGRAM:

Tento rok PAF Olomouc návštěvnictvu nabídne hned několik projektů vytvořených speciálně pro festival na míru jeho lokacím:  V čerstvě zrekonstruovaném novogotickém Červeném kostele uvede loutkovou hru Paraphrase of a Shadow americký*á performer*ka a hudebník*ce Colin Self. Hlavním aktérem představení je loutka-rukavice. Performance svou strukturou ve vyprávění odkazuje na sérii leptů německého symbolisty Maxe Klingera Parafráze o nalezení rukavice. Zazní i hudba z připravované třetí desky Colina Selfa*, která vyjde v roce 2024 na labelu RVNG Intl. Colin Self svou hru uvede ve spolupráci s performer*kou Bobbi Menuez. 

Český vizuální umělec Lukáš Prokop / h5io6i54k představí nové video Cauchemar: Spectral Shapes of Infrared, na kterém spolupracoval společně s hudebníky a producenty Holy Similaunem, DJ YTP, Ronce a Seraphim. Sci-fi, jehož děj se odehrává prostřednictvím sondy, vypovídá o ztrátě povědomí o městských strukturách; video bude promítnuto v prostorách funkcionalistického kina Metropol. 

V unikátních prostorách zrekonstruovaného freskového sálu Základní školy Komenium bude uvedena premiéra nové taneční performance SNAP umělkyně Valentýny Janů. Novou produkci uvede také česko-rakouský producent Johannes Tröstler, který pro festival připravuje premiéru zvukového projektu The Stream Which Flows Upwards. V Kapli Božího Těla představí britský filmař Stanley Schtinter svůj poslední projekt Last Movies, fungující na bázi „durational screening experience“ – šestnáctihodinového projekčního zážitku. V průběhu celého dne a části noci se zde odehraje série projekcí filmů, které slavné osobnosti z kulturní historie viděly před svou smrtí jako poslední. 

Po několika letech se na festival vrací také londýnský hudebník Coby Sey, který loni vydal kriticky ceněné album Conduit. Zatímco v roce 2019 se v Olomouci představil v rámci kolektivu Curl, letos bude živě doprovázet projekci nového filmu skotského filmaře George Finleyho Ramsaye v evangelickém kostele Husův sbor. Snímek s pracovním názvem Flesh, Wax & Glass byl natočen během flagelantského rituálu v Kalábrii, který se odehrává po staletí během svatého týdne nedaleko sopky Stromboli. Coby Sey se na festivalu představí také v rámci kolektivu GAISTER, spolu se sopranistkou Oliviou Salvadori a bubeníkem Akihide Monnou. Gaister na PAFu odehrají koncert, jehož průběh, přípravy a dialogy budou součástí šířeji pojatého portrétu hudební a umělecké scény. Její nedílnou součástí je i role samotného festivalu, což potvrzuje i skutečnost, že koncert zachytí italská filmařka Rebecca Salvadori, která na festivalu promítne i svůj stále se vyvíjející film Messengers, natočený částečně na minulém ročníku festivalu.Festival letos spolupracuje s americkým uměleckým kolektivem DIS, na sérii jedinečných kurátorských výběrů, které jsou výraznou částí celého programu. Představena budou například díla umělců Eva & Franco Mattes, Meriem Bennani, Jeremy Shaw, Jon Rafman nebo Sondra Perry, chybět nebude ani instalace nové videohry z krysího prostředí od autorů NEWTON (Paul Gondry a Rafael Foster), která se bude odehrávat v Palmovém skleníku Výstaviště Flora Olomouc. Přítomný bude také designér a pedagog Daniel Felstead, který úzce spolupracuje s platformou dis.art na její koncepci vzdělávání a zábavy (edutainment). Americká herečka, komička a performerka Ruby McCollister vystoupí se svou one-woman show Tragedy. Legenda newyorského Downtownu v něm zkoumá svou celoživotní závislost na tragédii s příslibem zaručeného smíchu, slz i nečekaných odhalení.Návštěvníci festivalu se mohou těšit i na bohatý dětský program zahrnující workshopy a projekce nebo na herní laboratoř zkoumající fenomény počítačových i stolních her, pořádanou ve spolupráci s Ateliérem Duchů a brněnskou FaVU VUT. Populární site-specific projekce AniPromítačka na téma True Stories se opět odehrávají v nezvyklých projekčních prostorách, jako jsou kosmetické salony, hotely či antikvariáty. Výstavní prostory v centru města, jako je Galerie PAF, Vitrína Deniska, Galerie XY nebo galerie Véčko, nabídnou série instalací, jejichž součástí bude i výstava vítězky minulého ročníku Jiných vizí CZ Anny Kryvenko, Philippa Kolycheva nebo opakované performativní výstupy platformy pro současné performativní umění D'epog. 

Tradiční součástí festivalu je soutěžní sekce Jiné vize CZ 2023, nejstarší soutěž pohyblivých obrazů filmu a videa v Česku, která se již sedmnáct let soustředí na mapování nejnovější domácí audiovizuální produkce. Letos pod kuratelou historika a teoretika umění Vojtěcha Märce.Letošní ročník festivalu publiku nově nabídne sympozium profesionálů*ek z pole filmového a výtvarného umění, archivace pohyblivého obrazu, jeho distribuce a umělecké produkce s názvem Can You Send Me a Link? a podtitulem O životě a smrti pohyblivého obrazu. Série několika diskuzních bloků vyzdvihne důležité a palčivé otázky ve zmíněných oblastech a bude významným styčným bodem k výměně vědomostí, zkušeností i oněch pohyblivých a snad i pravdivých příběhů.Festival PAF Olomouc byl vždy známý svou schopností objevovat nové hranice v umění a tento rok opět potvrzuje svou pozici jako jedné z předních platforem pro inovativní a experimentální umělecké vyjádření.

Těšíme se na vaši účast a na sdílení mnohostranných perspektiv pravdivostí vašich příběhů. PAF True Stories Olomouc.

Profil festivalu:

PAF je kulturní organizace, mezi jejíž hlavní aktivity patří pořádání festivalů (PAF Olomouc, PAF New York, PAF Ostopovice, PAF London), koncertů, výstav a projekcí, ale také publikační a distribuční činnost (Edice PAF, PAF distro). V průběhu uplynulých dvou dekád se PAF postupně rozvinul v hybridní label zahrnující mezinárodní síť umělců, umělkyň, kurátorstva a událostí, mezi jejichž prvotní východiska patří avantgardní filmové experimenty, animace a expanded cinema, ke kterým se souběžně s akcelerujícím vývojem audiovizuálního umění v uplynulých dvou dekádách přidaly fenomény jako je rozšířené pole klubové hudby, umění ve virtuálním prostoru, performativní a světelné umění, ale také např. videohry či móda.  

V pražském multifunkčním sále DOX+ zazní kompozice jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. a 21. století a virtuózního klavíristy Frederica Rzewského (1938–2021). Výběr skladeb tohoto umělce a dalších tří autorů zasadí jejich hudbu do kontextu období od šedesátých let 20. století po současnost. Jedná se o další příspěvek Ostravského centra nové hudby pražské scéně současného umění. Vedle skladeb Frederica Rzewského zazní také díla Alvina Currana, Christiana Wolffa a Petra Kotíka, skladatelů, kteří s Fredericem celý život úzce spolupracovali.  

Tento i svou délkou mimořádný večer představí širokou škálu interpretů – členy mezinárodních orchestrů Ostravská banda a ONO – Ostrava New Orchestra. Z Říma dorazí skladatel a klavírista Alvin Curran, z New Yorku Petr Kotík. Největší prostor dostane belgický klavírista Daan Vandewalle, který s Fredericem posledních dvacet let jeho života úzce spolupracoval (Rzewski žil od roku 1976 převážně v Belgii). Koncert je rozdělen do tří částí: první dvě, orchestrální, diriguje Petr Kotík, v závěrečné zazní Rzewského legendární dílo De Profundis v podání Daana Vandewalla. V této skladbě je klavírista také narátorem – čte text dopisů ze žaláře, jejichž autorem je Oscar Wilde.

ESSENTIAL RZEWSKI & FRIENDS

úterý 21. 11. 202319:00–23:00 Multifunkční sál DOX+ (mapa)

Ostravská banda a ONO – Ostrava New Orchestra

Daan Vandewalle, klavír, narace

Alvin Curran, klavír

Petr Kotík, dirigent

Frederic Rzewski: Les Moutons de Panurge (1969)

Christian Wolff: For 38 Players (2023)

Alvin Curran: Why is this night different from all other nights (1992)

– přestávka –

Petr Kotík: Spontano (for Frederic Rzewski; 1964)

Frederic Rzewski: A Long Time Man (1979–80)

– přestávka –

Frederic Rzewski: De Profundis (1994), text Oscar Wilde

Program pražského koncertu reflektuje jak Rzewského komplexnost, tak i širší umělecký kontext, v němž tvořil. Skladba Les Moutons de Panurge z konce 60. let reprezentuje kolektivně-improvizační přístup ke kompozici; instrukce k jejímu provedení jsou velmi přesné a zároveň umožňují obrovskou míru volnosti. Přelom 70. a 80. let pak zastupuje skladba A Long Time Man pro orchestr a klavír, která představuje sérii čtyřiadvaceti variací na pracovní píseň z texaských věznic. Poslední skladbou Rzewského, která celý večer uzavře, je sólový klavírní opus, melodramatické oratorium De Profundis (1994) na text Oscara Wildea. Sólista Daan Vandewalle se zde stává také narátorem, který přednáší vybrané úryvky Wildeova dopisu ze žaláře, kam byl umístěn na základě obvinění z „homosexuálního jednání“.

Další tři skladby večera patří Rzewského přátelům a kolegům. Nejstarší je Spontano Petra Kotíka z roku 1964, skladba s partem sólového klavíru je Rzewskému věnovaná. Spontano bylo původně komponované pro plánovaný koncert v Praze, ten se ale neuskutečnil. Rzewski měl možnost poprvé hrát Spontano až v roce 2019 na festivalu Ostravské dny. Why is this night different from other nights (1992) Alvina Currana vznikla pro taneční skupinu Trisha Brown Dance Company. Základní myšlenkou kompozice bylo vytvořit hudbu „téměř z ničeho“. Nejnovější skladbou večera je For 38 Players (2023) Christiana Wolffa, kterou legendární americký avantgardista zkomponoval pro Petra Kotíka a jeho projekt: koncert High Noon spojený s Ostravským manifestem v rámci festivalu Ostravské dny 2023.

Více informací a vstupenky: https://www.newmusicostrava.cz/cz/nezarazene-clanky/2778-zasadni-rzewski-friends.html

Od pátku 10. listopadu do neděle 19. listopadu se veřejnosti znovu otevírá historický palác Hrzánů z Harasova na rohu Celetné a Kamzíkovy ulice. Právě zde vypuknul již 12. ročník přehlídky mladého umění Pokoje, která představí tvorbu studentek a studentů uměleckých oborů z Česka, Slovenska, Maďarska a Polska. Doprovodný program zahrnující přednášky, panelové diskuse a komentované prohlídky, se věnuje uměleckému vzdělávání, umění ve městě i veřejnému prostoru.

Plánovaný konec uhelných dolů, škrty ve školství, umění samotné, nostalgické pocity spojené s domovem a dospíváním, duševní zdraví, lokální politická témata, ale i hravá estetika, humor a nadsázka. Letošní přehlídka Pokoje má oproti minulým ročníkům volné téma, a tak můžeme pozorovat, jaké fenomény se objevují v centru zájmu nejmladší generace studentstva uměleckých oborů. Tematické linky se ve třech patrech historické budovy rozbíhají do všech možných stran.
“Letošní umělecké instalace nás provádějí skrze politické, sociální i psychologické sféry. Přesto je zřejmé, že mladé generaci dominuje vliv jejich nejbližšího prostředí, které je dennodenně obklopuje. Městská krajina nebo domovy, ve kterých vyrůstali a dospívali, se do nich otiskly tak intenzivně, že je pohnuly k uměleckému zpracování a hlubšímu zkoumání,” říká o obsahu letošní přehlídky její umělecká ředitelka Rebeka Pojarová. “Důležitým tématem, kterým se na výstavě autoři také vícekrát zabývají, je samotný obor umění, ať už jde o výuku na uměleckých vysokých školách, nebo prezentaci umění na světových přehlídkách, jako je Documenta nebo Benátské bienále,” doplňuje Pojarová, která kromě Pokojů působí ve Festivalu m3 - Umění v prostoru.

Témata, která hýbou generací
Originálně pojatých místností a dalších zákoutí paláce je letos k vidění přes třicet.  Hned ve dvoraně pod schodištěm návštěvníky vítá multimediální instalace “Černé zlato” od studentek a studentů ateliéru Digitální média, FUD UJEP v Ústí nad labem. Instalaci dominuje kus neopracovaného uhlí ze známého dolu Bílina, kvůli jehož rozšiřování zaniklo již několik vesnic. Studenti tematizují jak hodnotu a estetiku surovniny, tak problematiku plánovaného konce těžby v regionu a potřebu komplexního řešení přechodu na jiné zdroje energie a uplatnění horníků. Instalaci doprovází autentický zvuk dolu, jak jej slyší obyvatelé v jeho nejbližším okolí.  Studenti z Polska se ve své instalaci nepřekvapivě věnují náladám ve společnosti a v jejich červenobílém pokoji tematizují masové protesty, které Polskem v posledních letech otřásaly především kvůli zákazu potratů. Ateliér Architektura IV z pražské UMPRUM si vzal na mušku snižování rozpočtu ve školství v sarkastické instalaci “Totální výprodej”, která vyzývá ke koupi uměleckých artefaktů, jelikož “každá koruna se počítá”, v podfinancovaném vysokoškolském systému. Další kolektiv autorek se zaměřil na téma poruch příjmu potravy a svou instalaci doplnil i osvětou. Objevují se tu ale i odlehčená a humorná témata všedních dní, studenti ateliéru Jiřího Kovandy Objekt-Prostor-Akce například zkoumal pojem “brikule” a nechybí ani tolik populární ping pong.  Vystavené projekty vzešly z otevřené výzvy, do níž se každoročně mohou hlásit skupiny a kolektivy z uměleckých ateliérů napříč republikou. K vidění jsou letos práce autorů a autorek ze 13 tuzemských škol a práce studentů a studentek z Academy of Fine Arts ve Varšavě, maďarské Academy of Fine Arts a Akademie umění v Banské Bystrici.

Dialog v doprovodném programu 
Site-specific výstavní přehlídka i letos nabízí dramaturgicky rozmanitý doprovodný program reflektující současná společenská témata. Marie Foltýnová, kurátorka a iniciátorka projektu Umění pro město, povede komentovanou procházku po umění a architektuře centra Prahy. Zaměří se mimo jiné na odstrašující příklady a problematiku nakládání s budovami a veřejným prostorem v nejvíce exponované části města. Urbanismu a plánování města, které podporuje komunitní život ve veřejném prostoru, se bude věnovat přednáška Rozálie Kašparové z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, kde se věnuje mj. revitalizaci Rohanského ostrova. Velký zájem se očekává u panelové diskuse na téma samotného uměleckého vzdělávání a vztahu studentů a pedagogů. Téma bylo letos hojně medializované po hlasitém odchodu Jiřího Černického z pražské UMPRUM, s odkazem na generační neshody se studentstvem. Jak přistupovat k vedení uměleckých ateliérů, jak komunikovat se studenty a studentkami v současném diskurzu a klimatu společenských změn? O tom budou diskutovat Veronika Vlková z brněnské FAVU, Julius Reichel a Petr Dub z pražské AVU nebo ombudsmanka UMPRUM Tereza Nešetřil Vejřík. Moderace se ujme umělec, kurátor a pedagog Jiří Grüber. Doprovodný program myslí i na děti a nabízí workshop se scénografkou Natálií Rainišovou. 

Vstupné na přehlídku je k dostání pouze na místě a platí i na doprovodný program, na který je ovšem nutná registrace. Minulé ročníky přehlídky se uskutečnily od roku 2013 například v prázdných domech v Cihelné ulici na Malé Straně nebo v prostorách Kampusu Hybernská, v roce 2020 následoval ročník poznamenaný pandemií Covidu 19, tzv. Stay home edition, další rok pak Pokoje oživily historické sídlo České strany národně sociální na náměstí Republiky. V paláci Hrzánů z Harasova se přehlídka uskuteční letos podruhé a naposledy, ke konci roku zde započne rekonstrukce. Letišní Pokoje jsou tak jedinečnou příležitostí nahlédnout nejen do uvažování nadcházející umělecké generace, ale i do unikátních prostor paláce v jeho současné podobě.

Otevírací doba a adresa Pokoje 2023 
Palác Hrzánů z Harasova, Celetná 12, Praha 1
Vernisáž: 10. 11. 2022 od 18:00
Otevřeno: 11. - 19. 11. 2022 od 10:00 do 21:00
Vstupenky budou k dostání pouze na místě. 
Dospělý 170 Kč
Studenti a senioři  110 Kč
Studenti uměleckých škol: 90 Kč
Školní skupina: 50 Kč/os. + pedagogický doprovod zdarma

O paláci Hrzánů z Harasova 
Na místě dnešního paláce Hrzánů z Harasova stával původně románský dům, posléze přestavěný do renesančního stylu. Majitelem paláce se roku 1701 stal hrabě Zikmund Valentin Hrzán z Harasova, který jej nechal přestavět ve stylu vrcholného baroka. Autorem přestavby zahájené v roce 1702 byl zřejmě Giovanni Battista Alliprandi. Palác se nachází na adrese Celetná 12 a Kamzíková 8, obě ulice totiž spojuje pasáží. Od roku 1964 je objekt památkově chráněný. Podle pamětních desek zde v letech 1906–1912 provozovali textilní velkoobchod Hermann a Julie Kafkovi, rodiče Franze Kafky, a následně v letech 1912–1939 František Stadler. Za protektorátu byl podnik zabaven a František Stadler zemřel v koncentračním táboře Lodž. V podnikání pokračoval jeho syn Jan Stadler  ještě do roku 1948, kdy podnik definitivně zanikl. V posledních letech palác ožil též site-specific divadelním představením Mistr a Markétka od spolku Tygr v tísni. Ke konci roku započne rekonstrukce paláce. 

Containall ~ pořadatel výstavy
Organizátorem přehlídky Pokoje je obecně prospěšná společnost Containall. Členové Containallu svými dlouholetými aktivitami oživují další pražská veřejná místa a sezónně provozují několik kulturních podniků v srdci Prahy, Stalin na Letné, letní sportovně-kulturní centrum Containall na Vinohradech nebo plovárnu Baden Baden na ostrově Štvanice. Členové Containallu stojí spolu s dalšími kulturními subjekty za vznikem kulturního prostoru a hudebního klubu Fuchs2.  
 
S podporou
Letošnímu ročníku přehlídky udělilo záštitu osm tuzemských vysokých škol: 
Fakulta Architektury Českého vysokého učení technického v Praze, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci, Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta umění Ostravské univerzity, Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a také pražské UMPRUM a AVU Akademie výtvarných umění.  Pokoje se konají za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Městské části Praha 1 a Visegrad fund. Přehlídka se odehraje  v Hrzánském paláci díky podpoře hudební nadace Stadler-Trier foundation. Mediálními partnery přehlídky jsou Radio 1, Alarm, A2 kulturní čtrnáctideník, ArtMap, City Bee, Deník N, Full Moon, Praha zdarma, Protišedi.cz a Revue Prostor.

FB EVENT

„Plná není jazzová zpěvačka ani producentka, DJka či rapperka, a dokonce nikdy nehrála na baskytaru v indierockové kapele. Je to improvizátorka experimentující s neobvyklými technikami hry na elektrickou kytaru. Nejde přitom vůbec o jejich originalitu, nýbrž o míru koncentrace – důslednost tu hraničí s posedlostí. Zatímco pestrá sonická matérie vznikající přikládáním nejrůznějších předmětů a strojků k ‚hostitelskému‘ nástroji evokuje spíše zvuky přírodních jevů či procesů, případně industriálních prostředí, doplňkové instrumenty – klávesy a foukací harmonika – ji kradmo přibližují hudbě. Nicméně pořád jako by šlo o náznaky harmonie vytvořené větrem nebo nahodilé souzvuky strojů v továrenské hale.“ (Anna Silenská, A2)

„Iveta Plná je mistryně v obrábění kytary, tak jak to nikdo jiný nedělá. (…) Nevypočitatelné a zábavné.“ (Tomáš Procházka, HisVoice)

„Rychlost a bravura, s jakou hudebnice brousí struny a střídá tóny i netóny, je úchvatná. Zvukový tok se proměňuje v posmutnělé blues nebo v potemnělý metal, přičemž hlavní zůstává žánrem nespoutané experimentování a neskrývaná radost z improvizace.“ (Jan Sůsa, HisVoice)

https://poprvazapenze.bandcamp.com

https://soundcloud.com/poprveazapenize

Mimo jiné přinese objevnou retrospektivu bratří Mélièsových a Václava Táborského, obrazy z podzemí charkovského metra, seniorky na kolech, fenomén deep fake i televizní pastory, kteří ovlivňují mezinárodní politiku USA. Chybět nebudou ani filmy natočené umělou inteligencí nebo portrét francouzského bestsellerového spisovatele Édouarda Louise. Diskusní platforma Inspirační fórum se bude věnovat tématu jídla, vesmíru, vody, komunit nebo umělé inteligenci. Sedmadvacátý ročník MFDF Ji.hlava proběhne 24.–29. října.

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos nabídne 357 filmů v soutěžních i nesoutěžních sekcích, z toho 115 ve světové, 22 v mezinárodní a 17 v evropské premiéře. „Ji.hlava je místem, které přináší výrazné obrazy z celého světa, propojuje komunitu filmařů*ek a diváků*ček. Po filmech následují intenzivní diskuse podobně jako v rámci diskusní platformy festivalu Inspirační fórum. Originální hudební a divadelní doprovodný program doplňuje cena pro nejlepší českou dokumentární knihu či program pro děti a teenagery,“ zve do Ji.hlavy ředitel festivalu Marek Hovorka. „Festival je přístupný a otevřený všem divákům a divačkám, příležitostí setkat se se zajímavými osobnostmi před plátnem i v hledišti,“ přibližuje program letošního ročníku ředitel festivalu Marek Hovorka.

Umělá inteligence a nové technologie, měnící se planetární klima, migrace, proměna demokratického systému i společnosti, ale i hledání nových cest ke svobodě a štěstí. Filmy letošního programu odrážejí dynamické změny současného světa. „Svět, ve kterém žijeme, se rychle mění a letošní Ji.hlava přináší obrazy těchto proměn. Filmy v programu jsou tematicky i formálně velmi pestré a umožní nám si proměnu světa uvědomit a promyslet,“ dodává Hovorka. „Pokud bychom se podívali na program Ji.hlavy skrze témata uváděných filmů, vidíme snímky zachycující různé podoby práce, filmy tematizující stárnutí a zkoumající často nefunkční mezilidské vztahy, invazi technologií do našich všedních životů i politická témata ovlivňující životy milionů lidí v různých částech světa. Z uměleckého pohledu jde o filmy výrazné, osobité a pronikavé,“ říká Hovorka.

K tématům letošního ročníku se váže třeba americký snímek Jiné tělo režisérské dvojice Sophie Compton a Reuben Hamlyn, ve kterém vysokoškolská studentka objeví, že její portrétní fotografie byly zneužity v pornografickém filmu vytvořeném metodou deep fake. Podobně se režisér snímku Další profil Armel Hostiou vydává do afrického Konga, aby zjistil, kdo mu ukradl identitu prostřednictvím facebookového profilu. Polský časosběrný dokument Dálky režiséra Mateje Bobrika pak zachycuje osud nepálského imigranta, kurýra s jídlem, který odešel do Polska za zdáním lepšího života.  Film Tonji Hessen Scheai a Michaela Rowleyho Modlitba za armagedon zachycuje, jak oslabují demokratické mechanismy ve Spojených státech amerických, ať jde o vlivné náboženské skupiny nebo populární televizní pastory. V sekci Souhvězdí, která představuje výběr z filmových festivalů, bude k vidění nový observační dokument čínského režiséra Wang Binga Mládí (jaro), sledující teenagery pracující v jedné z mnoha čínských textilek vyrábějící „fast fashion“ pro evropské oděvní řetězce. Film byl premiérově uveden letos na festivalu v Cannes.  

Neznámí bratři Mélièsové i Václav Táborský „Kromě důrazu na aktuální filmovou tvorbu nabídne Ji.hlava unikátní příležitost ponořit se do díla výrazných filmařských osobností. Klíčovou francouzskou stopu v dějinách filmu přiblíží hned dvě přehlídky: jedna věnovaná bratrům Mélièsovým, druhá spisovatelce, scenáristce a režisérce Marguerite Duras. Naopak z českého dokumentárního filmu se zaměříme na dílo Pavla Kouteckého, kronikáře polistopadové cesty ke svobodě a kapitalismu, a Václava Táborského, který v sekci Český filmový fejeton přináší humorný a nečekaný pohled na oslavovanou kinematografii 60. let,“ přibližuje Hovorka letošní retrospektivy. Objevná přehlídka bratrů Gastona a Georgese Mélièsových představí unikátní výběr z jejich díla, který takto ještě nebyl prezentován. „Spolupracovali jsme s nadací Cinémathèque Méliès – Les Amis de Georges Méliès a shromáždili všechny existující filmy, které dokládají snahu obou bratrů dokumentovat dobovou i historickou realitu,“ přibližuje retrospektivu její dramaturg David Čeněk. A dodává, že cílem přehlídky je ukázat, že Georges Méliès nebyl jen tvůrce fantaskních hříček. Na programu je osmadvacet krátkých filmů z přelomu 19. a 20. století, které zachycují například Dreyfusovu aféru, příběh Johanky z Arku nebo korunovaci anglického krále Eduarda VII. (mimochodem poslední film si u Mélièse objednal rovnou anglický královský dvůr). Další letošní retrospektiva se zaměří na tvorbu letos pětadevadesátiletého Václava Táborského, průkopníka české obdoby cinéma verité, který natočil přes osmdesát krátkých filmů. Po srpnu 1968 emigroval do Kanady, kde působil jako pedagog; jeho tvorba zahrnuje jak fejetonistickou dokumentární satiru, tak celovečerní tvorbu pro děti. Jeho filmové práce ukazují trampoty českého člověka nejen v šedesátých letech minulého století. Ve spolupráci s Národním filmovým archivem letos Ji.hlava nabídne také sekci věnovanou českému filmovému fejetonu, která kromě snímků Táborského připomene i tvorbu Jiřího Papouška nebo Radúze Činčery.

Zvláštní uvedení: Muž v černém i Jim Jarmusch
„Silné filmové zážitky nabídne hned několik snímků, které se staly událostí již při premiéře na letošním festivalu v Cannes. Čínský režisér Wang Bing, který navštívil Ji.hlavu v roce 2014, uvedl v Cannes výjimečný portrét žijícího hudebního skladatele Wang Xilina Muž v černém,“ upozorňuje Marek Hovorka. Protagonista film v Jihlavě uvede osobně. „Událostí Ji.hlavy bude také uvedení filmu Návrat k rozumu, k němuž hutný hudební doprovod složil a nahrál Jim Jarmush se svou kapelou,“ upozorňuje Hovorka. Film vznikl jako připomínka prvních, surreálně laděných filmů amerického avantgardisty Mana Raye. „Když vidíte vlak, Man Ray by byl pravděpodobně raději, abyste slyšeli zvuk oceánu,“ láká na film Jarmusch.

Greta Stocklassa a Hans Blix ve filmu Blix Not Bombs
Diváci mohou vidět také snímek Blix Not Bombs režisérky Grety Stocklassy, který nabízí portrét světoznámého diplomata Hanse Blixe. Ten byl do roku 2003 inspektorem OSN pro mezinárodní kontrolu zbraní, angažoval se mimo jiné i v kauze, zda Irák vyrábí zbraně hromadného ničení. „Když svět hoří, zavolejte Hanse Blixe,“ zazní ve filmu. „Proč se nám nedaří žít v míru?“ ptá se Stocklassa. Film doprovodí online debata s Hansem Blixem; do distribuce snímek vstoupí 9. listopadu.
Ve spolupráci s NFA pak Ji.hlava uvede víc než století starý cestopisný snímek Divy veletoku Amazonky režiséra Silvina Santose. Film byl donedávna považovaný za ztracený a patří mezi klíčové snímky dějin jihoamerického dokumentárního filmu. Snímek bude uveden v rámci Světového dne audiovizuálního dědictví UNESCO.

Opus Bonum: nomádky seniorky i rumunská detektivka
Jaký bude letos soutěžní program? Sekce Opus Bonum, která prezentuje různorodé postupy a tendence světového dokumentárního filmu, nabídne patnáct snímků.  Ve výběru je například časosběrná Nomádská samota belgického filmaře Sebastiena Wielemanse o třech amerických seniorkách, pro které je automobil jedinou dostupnou variantou bydlení. Dokumentární mozaika Třetí konec hole slovenského režiséra Jaro Vojtka představí čtyři příběhy z romských osad na Slovensku; jejich protagonisté nezapadají do profilu majoritní společnosti, ale ani do své vlastní komunity. Důvodem je sexuální orientace, náboženská víra nebo tělesné postižení. Téměř detektivní snímek Odstrašující příklad zachycuje příběh rumunského seniora Constantina, který pracoval čtvrtstoletí v Turecku – a po návratu do vlasti zjistil, že je formálně považován za mrtvého. Režisérka Ilinca Călugăreanu však nakonec ve filmu zjišťuje, že všechno úplně jinak.

Česká radost: krize mužství, lufťáci i útroby charkovského metra
Soutěžní sekce Česká radost, která se zaměřuje na nový český dokument, představí letos patnáct filmů. „Diváci se mohou těšit hned na několik rovin: zajímavou linií jsou filmy natáčené v zahraničí a přemýšlející o současném světě v mezinárodním kontextu, ať jde o Čínu, Ukrajinu, Kyrgyzstán nebo Francii, silné příběhy vyprávěné prostřednictvím mezigeneračního dialogu: například ve filmu Chybění nebo Jiříkově vidění, nebo čisté soustředění na prostředky uměleckého filmu, což lze najít u filmů Ley Petříkové nebo Martina Ježka,“ zve na tradiční Českou
radost Marek Hovorka. Tuzemské premiéry se dočká snímek Světloplachost slovenské dvojice Ivan Ostrochovský a Pavol Pekarčík: Film zachycuje ukrajinský Charkov na jaře 2022, kde jediným bezpečným místem bylo tamější metro. „Rozhodli jsme se najít něco, co se nejvíce blíží ‚obyčejnému životu‘, a co nejlépe to zachovat: najít okamžik skutečné lidskosti v době zničující hrůzy,“ tvrdí tvůrci, jejichž snímek, nominovaný na Oscara, uvedl letošní ročník festivalu v Benátkách. Film vstoupí do českých kin na konci listopadu.

Premiérován bude i snímek Moje nová tvář režisérky Jarmily Štukové. Film přibližuje příběh Martiny, kterou její expřítel polil kyselinou: způsobil jí popáleniny třetího stupně a oslepil ji. Dokumentární portrét sleduje její životní příběh po tomto útoku: vyrovnávání se se ztrátou fyzické atraktivity, strach ze světa, který nevidí, i hledání nového smyslu života. „Když jsme začaly spolupracovat, byla tím útokem velmi traumatizovaná. S novináři se nestýkala a s natáčením dokumentu souhlasila jen s podmínkou, že kdyby chtěla, vše vyhodím do koše,“ říká režisérka o filmu, který vstupuje do kin 26. října.

Z filmu Světloplachost (režie: Ivan Ostrochovský a Pavol Pekarčík)
Svůj nový film na festivalu představí také slovenská režisérka Viera Čákanyová. Poznámky z Eremocénu, žánrově na pomezí vědecké fantastiky a filozofického eseje, rozvíjejí představu země utvářené umělou inteligencí, v níž lidský prvek už nemá místo. Historii bývalé věznice v Uherském Hradišti se věnují Jan Gogola ml. a Matěj Hrudička ve snímku Vězení dějin. Místo bylo proslulé brutalitou, násilím a nespravedlností: za protektorátu věznici využívalo gestapo, po válce se zde konaly lidové soudy a veřejné popravy a později tu byli vězněni a týráni lidé nepohodlní režimu. Do drsného světa hry zvané buzkaši, skupinového sportu na koních, vezme diváky*čky kyrgyzská režisérka Janyl Jusupjan filmem Atirkül ve světě opravdových mužů. Do maskulinní reality buzkaši vstupuje žena Atirkül s podnikavým duchem. Snímek sleduje všední dny svéhlavé milovnice koní, jejíž ambicí je postavit vlastní tým. „Někdy Atirkül klopýtne, ale vždycky se zvedne. To jsem se od ní naučila,“ říká režisérka o hlavní hrdince, která bourá genderové stereotypy. Nad krizí mužství se ve svém filmu Pochcánek zamýšlí režisér Jan Hušek, který měl do třinácti let titulní problém: pomočoval se. Ve svém otevřeném videodeníku zachycuje fyzickou a duchovní transformaci na cestě od dítěte k muži. „Utekl jsem v noci z domu a při chůzi lesem jsem pochopil, že stát se mužem je už jenom na mně samotném,“ říká o filmu režisér. Česká radost dále nabídne dokument O Baripen – Odkaz Eleny Lackovej, který natočila režisérka Vera Lacková. Snímek přibližuje osudy romské buditelky a autorky slavné knihy Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou Eleny Lackové a její pravnučky, zpěvačky Alžběty Ferencové alias Zey. Obě ženy, navzdory společensko-kulturním předsudkům, věnují svůj život umění. „Elena mě uchvátila svojí přirozenou lidskostí a na svou dobu nadčasovou emancipovaností. Náš film dýchá ženskostí a bojem za spravedlivý život,“ říká režisérka o filmu.
Mezi české bohémy pozve ji.hlavské publikum Kateřina Dudová Moje nebe je horší než tvoje peklo. Divadelní režisér Jan Kačena si přivodil v roce 2019 fatální otravu, která mu poškodila mozek. Zatímco jeho partnerka natáčí film jako vyznání lásky, on je ve stavu bezvědomí. Režisérka sleduje ve snímku okamžiky každodenního života tří blízkých: českého rapera Tylera Durdena, malíře Tadeáše Pochmana a filmové režisérky Heleny Papírníkové. Filmový portrét postaršího „hipíka“ Iana s názvem La Reine představí pak v rámci České radosti režisér Nikola Klinger. Jeho hrdinu provázejí celoživotně drogy, jenže zatímco v 60. letech byly
součástí kontrakultury, dnes se na levandulovou farmu daleko od okolního světa sjíždějí narkomani, kteří nehledají jinou nebo lepší společnost, ale přivážejí si sem tu svoji. Osobitým filmovým portrétem místa je snímek Dream Steam režisérky Magdalény Kašparové, která zachycuje chatařskou oblast Poberouní prostřednictvím archivních materiálů i vzpomínek lufťáků. „Zpracovávala jsem paměť místa, zobrazení místního kulturního života a velký význam železnice pro celé Dolní Poberouní,“ říká režisérka.

V české soutěži je také krátký snímek Tělo-duše-pacient režiséra Jindřicha Andrše, který zachycuje netradiční formy výuky na 2. lékařské fakultě Karlovy univerzity. Film If I Ever Lose My Eyes Ley Petříkové pak zachycuje režisérčino setkávání s lidmi, kteří se různými způsoby pokoušeli a stále pokoušejí přesáhnout běžně vnímanou každodennost: horolezectvím, pomocí psychedelik, pobyty v komunitě, experimenty s vnímáním – nebo třeba filmem. Svědectví: popravy, Google a osvobození Édouarda Louise

Soutěžní sekce Svědectví, která sleduje aktuální dění ve světě, nabídne dvanáct filmů. Za nablýskanou fasádu datového centra Googlu vezme publikum snímek Projekt 02 amerického tvůrce Adama Dillera, který odkrývá mocenské, mediální a ekologické souvislosti fungování této nadnárodní firmy v americkém státě Oregon. Syrovým snímkem o bojovnících Islámského státu, kteří měli na svědomí sérii únosů, mučení a poprav západních novinářů*ek a humanitárních pracovníků*ic, jsou Únosci rukojmích, film, který natočila dánská dvojice Puk Damsgård a Søren Klovborg. Snímek skládá dohromady výpověď přeživšího dánského fotografa a rozhovory se dvěma bojovníky, které vede britský novinář, jehož přítele tato skupina popravila.

Z filmu Édouard Louis, transformace (režie: François Caillat)
Působivým portrétem slavného francouzského spisovatele současnosti je snímek Édouard Louis, transformace režiséra Françoise Caillata. Jednatřicetiletý Louis, který do své autobiograficky laděné literatury míchá filozofii a sociologii, je jednou z předních osobností francouzské literární scény. Ve filmu vypráví příběh nelehkého dětství, dospívání a dospělého života v nové sociální vrstvě.

Fascinace a EXPRMNTL: zavedené osobnosti i nové talenty
Ani letos nebudou chybět filmové experimenty. Soutěžní sekce Fascinace uvede dvě desítky filmů z celého světa: například z Mexika, Norska, Kanady, Jižní Koreje, Taiwanu, Kuby nebo Tuniska. V programu jsou jak filmy zavedených autorů*rek, jejichž tvorbu už ji.hlavské publikum mělo možnost vidět, tak úplně nová jména. Představí se výrazné osobnosti světové experimentální scény jako Dietmar Brehm, Steve Reinke, Mike Hoolboom, Thomas Kutschker či Karel Doing, ale zároveň jako každý rok sekce objevuje i úplně nové talenty. „Práce experimentátorů a experimentátorek s přírodními motivy, prozkoumávání krajin, obtisky, ozvěny a stíny rostlin i zvířat, mají většinou naléhavý environmentální podtón. Fascinující na těchto filmech pořád zůstává, jak koncepční volba vyjadřovacích prostředků může zdůrazňovat tematické naléhavosti,“ říká dramaturgyně experimentálních sekcí Andrea Slováková. Tvůrci*kyně ohledávají možnosti digitálního obrazu, práce s found footage nebo i s klasickými filmovými technikami, či snímají svět skrze vlastnoručně vyrobené čočky, filtry nebo algoritmy.

Z filmu Zákon času (režie: Adéla Babanová)
Dokumentární Ji.hlava přináší tradičně také soutěž českého experimentu. Exprmntl.cz. letos nabídne dvě desítky snímků. „Do české soutěže se vracejí autorky a autoři, kteří v uplynulých letech v Ji.hlavě představili své progresivní uvažování nad audiovizuálním zachycením světa, ale jako obvykle také objevujeme nastupující generaci talentů,“ přibližuje Slováková přehlídku, ve které se díla zavedených autorů (Franz Milec, Lucie Rosenfeldová, Vladimír Turner) potkávají se studentskou tvorbou z filmových i výtvarných škol. Svůj Zákon času na Ji.hlavě představí například video umělkyně Adéla Babanová, jejíž prostorová filmová instalace měla premiéru na skupinové výstavě Shifted Realities v pražské Galerii Rudolfinum letos na jaře, kde ji navštívilo třicet tisíc diváků. Fascinace AI: chatboti a já

Nesoutěžní retrospektivní sekce Fascinace letos nabídne přehlídku filmů, jejichž spoluautorkou je umělá inteligence. „V minulosti jsme viděli mnoho filmů, ve kterých nástroje a výpočetní procesy pomáhaly tvůrcům a tvůrkyním s dotvářením jednotlivých složek díla. Dnes se díváme na díla, v nichž je role AI autonomní,“ říká Andrea Slováková a dodává, že rozmanitost přístupů ukazuje výběr třinácti děl. Téma identity je prezentováno například proměnami jednoho fotografického portrétu ve filmu Já, já a zase já: a vytvořila jej neuronová síť ve spolupráci s chatboty. Stejně tak umělá inteligence kriticky zkoumá předsudky ve vlastní tvorbě – ve snímku Tvář teplouše. AI stojí i za filmem Buďme přáteli!, pro který stvořila obrazy, zvuky, texty, básně, střihovou skladbu a v některých případech i vyprávění. Klasik experimentálního filmu John Smith pak ve spolupráci s AI vytvořil velkoměstskou symfonii v algoritmickém překladu. Krátká radost: zdarma k vidění na dafilms.cz. O vítězi rozhodne online hlasování Nedočkaví milovníci*ice dokumentu se mohou naladit na Ji.hlavu ještě před jejím zahájením. Všechny nominované krátké dokumenty ze sekce Krátká radost uvedené ve světové nebo mezinárodní premiéře budou 9.–29. října 2023 dostupné zdarma na dafilms.cz. Do 22. října bude navíc možné hlasovat a rozhodnout o vítězi*ce Ceny publika DAFilms, která bude vyhlášena na slavnostním zahájení Ji.hlavy. Všichni hlasující diváci budou zařazeni do slosování o tři roční předplatné DAFilms. „V Krátké radosti máme letos filmy ze všech kontinentů. Dbáme na zastoupení různých režijních přístupů a tvůrčích metod,“ přibližuje výběr dramaturgyně Ji.hlavy Andrea Slováková.

Ze znělky 27. MFDF Ji.hlava (režie: Albert Serra)
Sedmadvacátou znělku natočil Albert Serra

Festivalovou znělku sedmadvacáté Ji.hlavy vytvořil katalánský režisér Albert Serra, kterého legendární filmový časopis Cahiers du cinéma zařadil mezi patnáct nejdůležitějších mladých režisérů*ek poslední dekády. „Kdysi jsem v jednom rozhovoru řekl, že jsem se rozhodl stát se filmařem proto, abych si mohl dělat legraci ze světa. Dali to do titulků, a napsané velkým písmem mi to připadalo ještě pravdivější. Myslím, že je to nejzdravější postoj, který může umělec zaujmout. Celá moje práce z tohoto principu vychází. Ji.hlavu miluji. Miluji festival,“ říká režisér označovaný za „objev canneského festivalu“. Znělka ke zhlédnutí zde.

Kdo zasedne v porotě?
I letos rozhodne pětičlenná porota v sekci Opus Bonum nejen o držiteli hlavní ceny, ale také o nejlepší kameře, střihu nebo sound-designu. Členy budou francouzská střihačka Dominique Auvray, americký spisovatel a pedagog Michael Renov, česká režisérka Adéla Komrzý, britský kurátor a filmař Christopher Small a režisérka Una Gunjak z Bosny a Hercegoviny. Profesní ceny budou uděleny také v sekci Česká radost, která se v Ji.hlavě setká ve složení: česká filmová publicistka Kamila Boháčková, íránský režisér Kaveh Daneshmand, slovenský režisér Robert Kirchhoff, spisovatelka Klára Vlasáková a režisérka Lucie Králová. O výherci nejlepších experimentálních filmů v sekci Facinace a Exprmntl.cz rozhodne tradičně rodinná porota, letos ve složení ukrajinská režisérka a střihačka Anna Kryvenko a její matka Iryna Kryvenko. V porotě Svědectví zasednou islandský spisovatel Andre Magnason, česká analogická astronautka Lucie Ráčková a kanadský publicista, známý z podcastu věnovanému kritice současného technologického průmyslu, Paris Marx. Udělena bude i Cena za nejlepší VR dílo. O laureátovi rozhodnou mimo jiné česká umělec a laureát loňské Ceny Jindřícha Chalupeckého Vojtěch Radakulan nebo maďarská expertka na AI Bujdoso Gyöngyi. Autorem ji.hlavských festivalových cen je od roku 2021 česko-argentinský výtvarník Federico Díaz.

Inspirační fórum: hledání spravedlivého a svobodného světa
Jak mít dost jídla pro všechny a nezničit planetu? Je vesmír živý? Komu patří voda? Mohou komunity nahradit stát? Jak umělá inteligence změní naše životy? Inspirační fórum zve na šest dní debat a rozhovorů. Nad tématy souvisejícími s vodou, umělou inteligencí, vesmírem, komunitami a jídlem budou diskutovat významné osobnosti tuzemské i světové vědy, filozofie, umění, ale také lidé z praxe. „Snažíme se hledat možnosti spravedlivějšího a svobodnějšího světa. Chceme, aby na Inspiračním fóru probíhala živá debata o současnosti a budoucnosti otevřená pro všechny,“ říká vedoucí Inspiračního fóra Tereza Swadoschová. Výrazným hostem letošního ročníku fóra bude islandský spisovatel a dokumentarista Andri Snær Magnason, který se ve své práci dlouhodobě zabývá tématem globálního oteplování, tání ledovců, zvyšování hladiny moří, ale třeba i dopadem klimatické změny na korály. Ve své tvorbě pak hledá způsob, jak o klimatické krizi srozumitelně mluvit: prostřednictvím vědy, rodinných příběhů a mytologie. Magnason vystoupí ve dni věnovanému tématu vody. O tom, odkud se vzal život a co vůbec znamená být živý, bude diskutovat americká teoretická fyzička a astrobioložka Sara Imari Walker, která se ve své práci zabývá podstatou života – jak lze život definovat, má-li nějaké zákonitosti, jaký je rozdíl mezi živou a mrtvou hmotou a kdy vlastně vzniká. Pracuje také s teorií, že čas je materiální vlastnost. Inspirační fórum otevře také velké téma umělé inteligence. O svých zkušenostech výzkumníka a vývojáře, který „učí umělou inteligenci myslet“ promluví Stanislav Fořt, který se výzkumem AI zabýval například v amerických společnostech Google a DeepMind. K tématu komunit, v rámci kterého proběhnou diskuze o výhodách i limitech komunitního života, pak Inspirační fórum nabídne debatu s názvem Nadšením nájem nezaplatíš. Kulturní publicisté a publicistky ze stejnojmenné iniciativy v ní budou mluvit o tom, proč se rozhodli upozornit na své neudržitelné pracovní podmínky a zamyslí se nad tím, jakou mají kulturní rubriky v českých médiích budoucnost. Inspirační fórum také představuje nový web: https://www.inspiracniforum.cz/. 

Dokumentární kniha – užší nominace
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos už potřetí udělí Cenu za nejlepší dokumentární knihu. Ji.hlava tradičně zkoumá dokumentární východiska nejen ve filmech, ale i v rozhlasové tvorbě, počítačových hrách, virtuální realitě nebo divadelních projektech. Dokumentární perspektivou nahlíží také na českou literaturu, která přispívá k reflexi doby i přemýšlení o minulosti. V porotě letos zasedl dokumentarista Ivo Bystřičan, nakladatel Juraj Koudela, programový ředitel Hitrádia Vysočina Bedřich Musil, spisovatelka Magdaléna Platzová a básník a šéf kulturní rubriky Seznam Zprávy Jonáš Zbořil. „Nominovaná jedenáctka knih podává bohatý obraz o obyvatelích současného světa a ukazuje nejrůznější přístupy k tomu, co představuje ‚dokument.‘ Škála je široká: od uměleckého zpracování, kdy se čtenář dostává pod povrch skrze poezii a obrazy, přes klasičtější formu uchopení problematiky, založenou na podrobné rešerši, reportáži, rozhovorech, analýze. Každá z těch knih je nenahraditelný unikát, což by se ostatně dalo říct o všech třiceti knihách prezentovaných v prvním kole, z nichž naše porota jedenáctku vybrala. Celou tuto soutěž ostatně vidím jako oslavu nezpochybnitelných možností, které kniha dosud má. Kniha jako umělecké dílo, partner v dialogu, učební pomůcka, objekt emocí, nástroj poznání a změny,“ říká porotkyně Magdaléna Platzová. Vítězná dokumentární kniha získá finanční odměnu 30 tisíc korun.
Nominace:
Den byl pro mě krátkej: Paměti hrdé Romky (Olga Fečová, Kher / Paseka, 2022)
Ještě pořád můžeme tančit (Mína Krejčí, Protimluv, 2022)
Každý den je nový (Lucie Lomová, Labyrint, 2022)
Kongo severu (Jiří Černický, dybbuk, 2023)
Máma má alzheimera (Luboš Hacala, CPress, 2022)
PIKO: Na životech feťáků záleží (Apolena Rychlíková, Pavel Šplíchal, Alarm, 2022)
Rozumět televizi (Lucie Králová, NAMU, vyd. 2022)
Toho dna se dotýkám už málo (Martina Lupínková, Lenka Chánová, wo-men, 2022)
Továrna na lži: výroba klimatických dezinformací (Vojtěch Pecka, Alarm / Utopia Libri, 2023)
Vystřihni – nalep: Jak post-digitální tisk a ziny vzkřísily papírová média (Miloš Hroch, Akropolis, 2022)
Všechny cesty vedou k válce: Příběh Ruska a Ukrajiny očima českého reportéra, 2011– 2022 (Vojtěch Boháč, CPress, 2022)

Dokumentární bude i divadlo!
Ani letos nepřijdou zkrátka přízvivci*kyně divadla. V rámci doprovodného programu se představí například divadlo FESTE, které zpracovalo studii Roberta Misika Falešní přátelé obyčejných lidí. V režii Jiřího Honzírka představení mapuje motivace těch, kteří volí populistické strany. Ve hře Fa(r)mu! pak satirický autor S.d.Ch. producenti oceňované Zkoušky umění zpracovávají kauzu uniklých soukromých emailů pedagogů FAMU. Představení odráží situaci i na jiných vysokých školách, například na DAMU, AVU či UMPRUM. 27. MFDF Ji.hlava proběhne 24.–29. října 2023. Akreditace lze zakoupit na ji-hlava.cz.  

Více informací najdete také na festivalovém Facebooku, Instagramu nebo TikToku. 
 

Dokumentární kniha – užší nominace
Den byl pro mě krátkej: Paměti hrdé Romky (Olga Fečová, Kher / Paseka, 2022). Romská ikona Olga Fečová představuje svůj život v knize, která na půdorysu individuálního osudu vypráví příběh Romů v československém prostoru. Přímočarým jazykem zachycuje zážitky se svéráznými obyvateli zmizelého světa tradičních osad, staroměstských pavlačí, nouzových kolonií v pohraničí a při tom jakoby mimochodem odhaluje své myšlenkové obzory.

Ještě pořád můžeme tančit (Mína Krejčí, Protimluv, 2022). Kniha je veselým i smutným vyprávěním o životě české emigrantky, která pracuje v ústavu pro přestárlé v Austrálii. V dobře zajištěných penzionech vše funguje správně a racionálně, jediné, co se tomu vymyká, jsou stárnoucí či přímo stará umírající těla rezidentů.

Každý den je nový (Lucie Lomová, Labyrint, 2022). Komiksový deník přináší den za dnem nejen všední, vtipné i dojemné zážitky z jednoho roku autorčina života, ale originálně také ukazuje možnosti spontánního psaní a kresby. Zcela samozřejmě přitom překračuje hranice ryze osobního k mnohem obecnějším tématům, jako je stárnutí, péče o blízké, dospívání dětí, přátelství nebo každodennost umělecké tvorby.

Kongo severu (Jiří Černický, dybbuk, 2023). Máte za to, že je nemožné vypravit se do nejtemnějšího srdce Afriky, Zairu neboli Konga, pěšky s batohem na zádech a s jedním dolarem na den? Není mnoho těch, kteří něco takového uskutečnili. Na počátku devadesátých let, pár let po revoluci, se Jiří Černický vydal „jen tak nalehko“ prozkoumat jedno z nejtajemnějších, nejméně probádaných a nejnebezpečnějších území na světě.

Máma má alzheimera (Luboš Hacala, CPress, 2022). Skutečný příběh rodiny, která se starala o maminku trpící Alzheimerovou chorobou. Jak se vypořádali s nemilosrdně se zhoršujícím stavem způsobujícím vzájemné odcizování? Jak se srovnali s tím, že se pro maminku postupně stávají bezejmennými tvářemi, které vůbec nepoznává? Jak řešili nutné praktické změny související s devastující nemocí? Odpovědi najdete v tomto upřímném vyprávění.

PIKO: Na životech feťáků záleží (Apolena Rychlíková, Pavel Šplíchal, Alarm, 2022). První publicistická kniha, která do hloubky mapuje užívání nejznámější české drogy. Postupuje chronologicky od prvních vařičských bytů v komunistickém Československu až do současnosti.

Rozumět televizi (Lucie Králová, NAMU, vyd. 2022). Lucie Králová přináší unikátní kritickou reflexi vnitřního života České televize v oblasti dramaturgie dokumentárního filmu. Ukazuje, jak aktéři v televizi chápou dramaturgii a žánr, jaké představy mají o divácích i autorech a jak „rozumějí televizi“.

Toho dna se dotýkám už málo (Martina Lupínková, Lenka Chánová, wo-men, 2022). Kniha přináší životní příběhy lidí se zkušeností s poruchami příjmu potravy, kteří se zotavili nebo uzdravili. Motivací literární redaktorky a editorky Martiny Lupínkové byla vlastní zkušenost s poruchou příjmu potravy. Pětiletá práce na knize pro ni představovala jistou formu terapie a uzavření této osobní životní kapitoly.

Továrna na lži (Vojtěch Pecka, Alarm / Utopia Libri, 2023). Kniha Továrna na lži od sociologa Vojtěcha Pecky ukazuje na konkrétních příkladech z českého i světového kontextu, jak funguje výroba klimatických dezinformací.

Vystřihni – nalep (Miloš Hroch, Akropolis, 2022). Fanziny se zrodily ve třicátých letech minulého století v kruzích fanoušků sci-fi, ale později je dalece přerostly. Zinoví kutilové si přitom vystačili s nůžkami, lepidlem a levnou tiskárnou. Mediální teoretik Miloš Hroch v původní české studii zkoumá fungování těchto malonákladových publikací a neoficiálních časopisů v post-digitální době, kdy se přesyceni virtualitou vracíme k analogovým médiím.

Divadlo pod Palmovkou odtartovalo předprodej vstupenek na další ročník Mezinárodního setkání divadel (nejen) střední Evropy Palm Off Fest,
který se zaměřuje na politické a celospolečenské kontroverzní otázky. Letos proběhne od 13. října do 20. října 2023.

Podtitulem sedmého Palm Off Festu tentokrát bude motto Je to daleko?. Tuto spekulativní otázku si totiž můžeme klást u každého představení z pestrého výběru z Polska, Kosova, Moldavska a Slovenska, které jsme letošní ročník pozvali. Události, jimiž poslední rok a půl v Evropě žijeme, až příliš jasně dokazují, jak je náš evropský prostor křehký a s jakou razancí se nás mnohdy dotýkají události, které jsme donedávna možná vnímali na hony vzdáleně.

Festival zahájí inscenace 24 Slovenského národného divadla, která autorským způsobem zkoumá emoce ve slovenské společnosti vyvolané konfliktem na Ukrajině. V inscenaci diváci zažijí zpovědi herců, stand-up i přímé oslovování herci, kteří si část textů napsali sami. Osudy ukrajinských příchozích, postoje ruské strany, ale hlavně náš vztah k tomu, co se momentálně v Evropě děje, dělají tuto inscenaci výjimečně aktuální.

Se strachem jako zastřešujícím tématem pracuje moldavské představení Sibiřské spisy Národního divadla Mihai Eminescu, pojednávající o stalinistickém teroru na příkladu besarabských Rumunů. Teror, který sovětský vůdce rozpoutal, znamenal zmaření několika desítek tisíc životů obyvatel dnešního Moldavska a s jeho následky se tamní společnost vyrovnává dodnes.

Vztah umění a politiky zkoumá divadelní soubor Qendra Multimedia z kosovské Prištiny v inscenaci Projekt Handke aneb Spravedlnost pro Peterovy blbosti.
Tematizuje kontroverzní rozhodnutí udělit rakouskému spisovateli Peteru Handkemu čestný titul laureáta Nobelovy ceny za literaturu, a to navzdory jeho dobře
zdokumentované podpoře Slobodana Miloševiče. Kontroverzi může vyvolat i netradiční inscenace Snadné věci, vymykající se běžným divadelním schématům, kterou do Libně přivážejí z polského divadla Stefana Jaracza v Olštýně charismatické, oblíbené a oceňované herečky – Irena Telesz-Burczyk a Milena Gauer pod režijní taktovou jedné z nejuznávanějších polských režisérek mladé generace - Anny Karasińské.

Kromě divadelního programu chystá Palm Off Fest také bohatý doprovodný program; přednášku Blízké i vzdálené světy Williama Shakespeara profesora Martina Hilského, básníka, badatele a našeho největšího překladatele Shakespearových her nebo výstavu akademického malíře Teodora Buzu, původem moldavského umělce, který představí na Palm Off Festu svou v pořadí 99. autorskou výstavu. Mimoto se diváci mohou těšit na již tradiční diskuze s tvůrci po každém představení a na poetické divadelně-hudební večery. Festivalový týden uzavře koncert hudební skupiny Dunaj. Výjimečný bude doplněním základní tříčlenné sestavy Dunaje oběma hudebními producenty tohoto alba - Petrem Ostrouchovem (dříve Sto zvířat, nyní Blue Shadows) a Ondřejem Mikulou (Aid Kid, Zvíře jménem Podzim, Kittchen) a přidá se také zpěvačka Bára Zmeková. 

Letos je Palm Off Fest také součástí Fóra o budoucnosti kultury, který probíhá 13. – 14. října na téma Divadlo jako veřejná kulturní instituce: ideologické stereotypy a (bez)hodnotový pragmatismus. Druhý ročník Fóra je bezpečným prostorem pro vytváření vize otevřené, rozmanité a inkluzivní kultury reagující na výzvy 21. století a bude pokračováním rozpravy o uměleckých, společenských a politických funkcích divadla.

Předprodej festivalových vstupenek odstartoval 1. září 2023
Cena: 370 – 430 – 480 Kč v závislosti na konkrétním představení
Festival pas: 20 % sleva při nákupu tří a více festivalových představení
Inscenace uvedené za oponou: 430 Kč
Sleva na vstupné: 30 % pro studenty a 40 % pro seniory

https://www.palmofffest.cz/