Srpen 1968 znamená pro několik generací českého národa veliké a stále živé téma. Je křivdou, se kterou jsme se doposud nevyrovnali. Dodnes silně rezonuje, s každým konkrétním člověkem však rezonuje rozdílný příběh. „To byl moment, kdy jsem si uvědomil, že je opravdu konec!“ „Jedenadvacátého srpna kolem desáté mě maminka vzala za ruku a nepustila po celý následující týden,“ říkají v dokumentu někteří z pamětníků, kteří se poznali na dobových záběrech z 21. srpna 1968 a z následujících dnů. Režisér dokumentu Jan Šikl říká: "To, co si zřetelně pamatuju ze srpna 68, byla emoce. Emoce, která skutečně prostupovala naprosto každým a táhla se poměrně dlouho...
Režisér filmu Jan Šikl sbírá mnoho let soukromé rodinné filmové archivy. Před časem nalezl 3,5 hodiny profesionálně natočeného materiálu, na kterém je zachycena invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Většina ze záběrů nebyla dosud publikována. Jejich unikátnost spočívá mimo jiné i v tom, že je na nich zachycena řada různých míst po Československu. Autor začíná hledat, kdo a kde je v archivu zachycen. Další filmové materiály pocházejí od amatérských filmařů, kteří je nabídli během vzniku filmu. Tento syrový a neučesaný materiál ještě více dotváří obrazově vyrovnaný celek.
Vzpomínky na konkrétní události ožívají a pátrání se postupně mění v reflexi toho, jak se historický okamžik otiskl do nás samotných. Film pojednává o zkušenosti mezní situace a svébytné formě společenské paměti.
„Rok 1968 nevnímám pouze jako „srpen“. Ale jako to, co mu předcházelo - to velké celonárodní nadechnutí plné ideálů, ve kterém si všichni navzájem rozuměli. A rovněž to, co následovalo, tedy rychlé vystřízlivění a hluboká kocovina ze začínající normalizace. Některé filmové materiály ze srpna 1968, které
natočili filmoví amatéři, mají na konci kotoučku připojené záběry z pohřbu Jana Palacha. V tom spojení scén je cosi symbolického. Velká soudržnost a společné odhodlání, po kterém následuje smutek a bezradnost. Jako by tyto scény tvořily oblouk roku 1968. Dvě polohy, které symbolizují osud naší
společnosti,“ doplňuje režisér Jan Šikl.
Jan Šikl sbírá celý život amatérské a rodinné archivy, např. Televizní cyklus Soukromé století, oceněný cenou Česká radost na MFDF Jihlava, cenou Trilobit, cenou Elsa i Cenou Pavla Kouteckého. Česká televize spustila na začátku natáčení filmu kampaň, ve které oslovila lidi, zda sebe nebo své známé
v archivech poznávají nebo zda ví, na jakých místech byly události natočeny. Vznikl interaktivní web Rekonstrukceokupace.cz, který navštívilo v době okolo 21. srpna 2018 přes 60 000 lidí. Film sleduje toto pátrání a příběhy některých z lidí, kteří se režisérovi přihlásili.

Co se přihodilo v srpnu 1968
21. srpna 1968 překročila hranice Československa vojska 5 států tzv. Varšavské smlouvy. Maďarska, Polska, Bulharska, Německé demokratické republiky. Hlavní podíl na invazi však měla armáda Sovětského svazu. Celkem několik set tisíc vojáků a obrovské množství tanků, obrněných vozidel, letadel… Vpád vojsk měl za cíl ukončit v Československu proces, pro který se vžil název Pražské jaro. Lidé v Československu cítili potřebu se vyjadřovat k věcem veřejným. Chtěli změnit poměry společnosti, ve které žili. Toužili po reformách v politice, hospodářství i kultuře. Touha po změnách prostupovala celou společností. Lidé své naděje upnuli k novému reformnímu vedení Komunistické strany, v jejímž čele stál Alexander Dubček. Sovětské vedení se rozhodlo ukončit tyto demokratizační změny. Obávalo se, že Pražské jaro bude inspirací i pro okolní komunistické režimy. Přišel 21. srpen a s ním invaze cizích armád. Má na svědomí přes sto mrtvých, stovky raněných a obrovské materiální škody. Desítky tisíc lidí emigrovaly. Desítky tisíc jich byly vyhozeny ze zaměstnání. Společenské reformy byly ukončeny a nastalo období tzv. normalizace. Sovětská vojska zůstala v Československu až do roku 1990.

PREMIÉRA: 21. srpna 2021 na MFF Karlovy Vary (sekce Zvláštní uvedení)

Více informací o dalších projekcích najdete v úvodním banneru na Facebookovém profilu filmu: https://www.facebook.com/Rekonstrukceokupace

TRAILER: https://www.youtube.com/watch?v=QetbZ1K618o

Tato družba v podobě dvoudenní události v čase divadelních prázdnin ohledává nové možné role kulturní instituce vylamující se ze své úzké umělecké specializace. Výroční projekt vytváří dočasný prostor pro společné trávení času, ve kterém je možné estetickými i mimoestetickými perspektivami svobodně nahlížet nové potenciální zdroje utopického myšlení.

Kurátory prvního ročníku jsou výtvarná umělkyně Katarína Hládeková a sociolog Vojtěch Pecka. Jejich program nabízí společné setkání umělecké, sociologické, politologické či klimatologické scény a široké veřejnosti sevřené snahou hledat nové formy trávení volného času v době klimatického rozvratu. Dům kultury a únavy je možné navštívit kdykoli v průběhu dvou dnů jeho trvání, volně přicházet a odcházet, účastnit se programu i nedělat nic.

Volný čas jako by v lockdownové realitě splynul s časem pracovním. Obojí charakterizuje výkonnost a řízenost. I před pandemií se volný čas stával více výkonem než uvolněním. Volno, které je potřeba především zaplnit a prožít aktivně ve snaze nevypadnout z rytmu pozdního kapitalismu a živé tvorby své jedinečné identity. Když mluvíme o aktivismu a společenské změně, je právě volný čas a jeho potenciálně subverzivní prázdnota prostorem pro jinakost, která v našem světě mizí pod přívalem logiky produkce. Volný čas může být naším prostorem pro alternativní uvažování. Jaké formy kolektivního bytí nabízí čas (post)pandemické budoucnosti? Jak se vrátit k volnému času trávenému s druhými lidmi a co od něj očekávat? Jak (ne)plánovat? Jak hledat společně radost a energii pro utopické uvažování?

Klimatická krize, kterou virová odbočka dočasně vytlačila ze zájmu, nijak neustoupila. Vyvstává nutnost uvědomit si dopad změn a turbulentní globalizační reality na prožívání, psychologii i trávení každodenních chvil. Z utopie trvalého pokroku se pro mnohé stala noční můra a řada hlasů se obává planetárního vyhlazení. Jiná možná cesta je přesunout pozornost k obnově, odolnosti, adaptaci – jak osobní, emocionální, tak kolektivní, ekosystémové. Volný čas jako nová utopie!

WWW.DUMKULTURYA.CZ   

Vyrůstáme obklopeni krajinou, vrozeni do krajiny. Mnohdy ani nejsme schopni ji vidět. Splývá nám v pozadí. Krajina pro nás není uchopitelná jako celek, a jelikož nemá centrum – střed – otevírá se na všechny strany. Vnímavosti ke krajině a jejím proměnám je třeba se učit, neustále ji prohlubovat a zdokonalovat. Teprve pak můžeme zahlédnout něco z její podstaty a zahlédnou její odraz v nás, v naší kultuře.

Výtvarník Jan Jedlička ztratil krajinu svého mládí. Politické poměry po roce 1968 ho přiměly k emigraci. Usadil se ve Švýcarsku. Následovalo takřka deset let hledání nového zdroje inspirace. Témata, která rozvíjel v Praze, se ukázala být do ciziny nepřenosná. Až při prázdninové cestě do kraje toskánské Maremmy jej hluboce oslovila místní rovinatá krajina. Zde nalezl svůj nový umělecký domov a jako umělec začal od bodu nula.

Dokumentární film mapuje Jedličkovu čtyřicetiletou cestu, během níž zatvrzele hledá způsob, jak uměleckými prostředky vyslovit krajinu – vyjádřit ji v její pravdě a podstatě. Nechce do krajiny vnášet své představy a konstrukty, věří v sílu těch nejzákladnějších výtvarných prvků – světla a barvy. Charakteristickým rysem jeho práce je zemitost, víra v matérii, která se promítá do výběru výtvarných technik, se kterými pracuje. Na svých cestách si všímá barevnosti podloží. Sbírá barevné horniny a hrudky, ze kterých ručně vyrábí pigmenty, se kterými pak pracuje ve svých malbách. Zobrazovaná krajina se tak v přeneseném smyslu stává i prostředkem (pigmenty) svého zobrazení. Film není pouhým portrétem umělce, ale především portrétem vztahu člověka a jeho krajiny.

7. srpna 2021 by oslavila sté narozeniny česká spisovatelka a překladatelka Bohumila Grögerová.
Autorka experimentálních textů, překladů, rozhlasových her i výjimečných próz tvořila téměř 50 let autorskou dvojici s Josefem Hiršalem. Napsali a přeložili spolu řadu knih, zprostředkovávali kontakty se zahraničím, v roce 1968 vydali proslulou sbírku experimentální a konkrétní poezie Job-boj.

V letohrádku Hvězda v Praze od června do října probíhá výstava SETINY věnovaná životu a dílu Bohumily Grögerové a v sobotu 7. srpna se uskuteční narozeninový Minifest se vstupem zdarma.

Na open-air přehlídce skupin nezávislé hudební scény zahrají kapely Kolna, Mutanti hledaj východisko, Reverb Machine a DBLV, které se objevily na nově vydané CD kompilaci zhudebněných textů Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. Pestrý program je připraven také pro děti – jako poctu autorčině hravé tvorbě proběhnou workshopy zaměřené na výrobu krasohledů.

K výstavě vyšlo nejen netradiční CD a katalog, ale také reprint sbírky Job-boj. Výstavu a doprovodné programy pořádá Památník národního písemnictví ve spolupráci s A2 kulturním čtrnáctideníkem. Více o projektu na webové stránce setiny.cz.

Spolurežisérka úspěšného dokumentu V síti a držitelka Českého lva Barbora Chalupová představuje svůj celovečerní debut Zákon lásky. Tragikomická dokumentární roadmovie sleduje cestu zákona, jenž může ovlivnit životy statisíců lidí. „Zákon lásky“ zajistí manželství všem bez ohledu na jejich sexuální orientaci a podporuje ho většina obyvatel České republiky. Komu tedy návrh vzbuzující vášně a nebývalé emoce vadí? V hlavní roli filmu se představí Poslanecká sněmovna České republiky, ve vedlejších rolích pak názoroví protivníci - hnutí Jsme fér a Aliance pro rodinu. Snímek vstupuje do kin 5. srpna 2021 a nyní představuje trailer.

"Na přelomu roku 2017 a 2018 jsem se poprvé setkala s tématem rozdílu mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím. Záhy jsem zjistila, že registrace právně ani symbolicky v podstatě nic neznamená. To byl prvotní moment, kdy jsem se o téma začala hlouběji zajímat. Okolí se mě opatrně ptalo, zdali má vůbec smysl točit film o homosexuálech v roce 2018, tyto obavy se ovšem po prvních dnech natáčení rozplynuly, protože jsme nakonec po tři roky přihlíželi nesmírně vypjaté debatě. Nesporná aktuálnost tématu je ve filmu ještě znásobena faktem, že poslední klapka padla teprve před dvěma měsíci, kdy ve Sněmovně došlo po neuvěřitelných tisíci dnech k hlasování v prvním
čtení o novele zákona. Dokument tedy sází nejen na sílu několikaletého časosběru, ale zároveň i na stále živou událostí," říká k filmu režisérka Barbora Chalupová.

Plakát filmu zobrazuje jednu ze základních svatebních zvyklostí. Tou je svatební dort, jehož krájení je tradičně symbolickým okamžikem a jednou z prvních činností, kterou novomanželé dělají společně. Autorem vizuálu je Jan Poukar (grafické studio Poukardesign), držitel Českého lva 2020 za nejlepší plakát (film Krajina ve stínu). Oceňovaný grafik ke vzniku vizuálu říká: „Původní nápad byl, že neonový přechod mezi dvěma barvami v logu filmu, jen doplníme
o nějakou silnou černobílou fotku. Bára pak ale navrhla lehčí přístup a to využití svatebního dortu jako symbolu svatby. Ten jsme pro naše potřeby rozřízli a opatřili postavičkami ženichů a nevěst, které krásně vymodeloval animátor Ondřej Slavík. Tím vznikl svěží plakát, který s určitou lehkostí poukazuje na velmi důležitý problém v naší společnosti.“

Trailer ke zhlédnutí| https://www.youtube.com/watch?v=29r-x4djBAU&list=PLMjX-mAaDj_nNy7tOIazX-9lwuf67vMKp&index=6

Film vznikl v produkci společnosti Silk Films, koproducentem je Česká televize – TPS Aleny
Müllerové., a byl podpořen Státním fondem kinematografie.
Distributorem snímku je společnost Bontonfilm.

23. filmová přehlídka Kino na hranici zveřejnila spot letošního ročníku, který odkazuje na důležitou součást festivalového programu – výročí vzniku Visegrádské skupiny, potažmo na programové cykly Visegrádské komety a Visegrád non-fiction.

Festivalový spot navazuje na letošní grafické řešení Kina na hranici. Tematizuje letní oblohu, na níž vidíme 30 hvězd symbolizujících 30 let, které uběhly od založení Visegrádské skupiny: společenství čtyř středoevropských států – Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska – jehož cílem je prohloubit vzájemnou spolupráci mezi těmito zeměmi. Uplynulo už také více než dvacet let od vzniku Mezinárodního visegrádského fondu. Během tohoto období vznikla řada filmových koprodukcí, které byly plodem spolupráce výše zmíněných států. Kino na hranici vám představí výběr těchto snímků v cyklu Visegrádské komety. Každoroční cyklus těšínských debat o literatuře a literární reportáži pak letos ponese název Visegrád non-fiction.

Symbolika festivalového plakátu a spotu však odkazuje také k letní atmosféře a k setkání na česko-polské hranici, na něž netrpělivě čekáme už rok. „Loňský rok byl náročný, neumožnil nám sejít se a užít si neopakovatelnou festivalovou atmosféru společně, nedal nám příležitost k dlouhým a radostným rozhovorům na břehu řeky Olše s přáteli, které jsme dávno neviděli.

Nicméně uvědomili jsme si díky němu, jak důležitý je osobní kontakt s druhým člověkem i samotná naděje, že se v Českém Těšíně a polském Těšíně opět setkáme na následujícím ročníku festivalu,“ dodává Iwona Cichy, autorka plakátu a grafického řešení letošního Kina na hranici.

„Filmová přehlídka proběhne letos na přelomu července a srpna – a to je přece nejvhodnější období k tomu, abychom pozorovali hvězdné nebe a vyhlíželi padající hvězdy. Světlé linky na obloze nám pak rychle připomenou přání, na jejichž splnění nám záleží nejvíc. Jaká přání to jsou? Máme jich několik, ale jedno z nich je hlavní a my doufáme, že se nám vyplní. Na shledanou v srpnu na Mostě přátelství!“

Autorem spotu, který čerpá z plakátu Iwony Cichy, je Kacper Zamarło.

Spot můžete zhlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=A_JD0wn-s9Q

KIOSK bol vždy schopný fungovať za akýchkoľvek podmienok – či už sa odohrával v tradičných kamenných sálach, na sídlisku, v rozpadnutých domoch alebo uprostred lesa, prispôsobil sa. V aktuálnom ročníku ho bude zaujímať, ako sa s nekonvenčnými podmienkami v uplynulom pandemickom roku vysporiadala kultúra. Adaptovali sme sa na iné formy stretávania sa, vzdialeností a (ne)plynutia času alebo sme len šikovne maskovali nečinnosť? Aké ochranné sfarbenia a za akým účelom sme si vytvárali? Vo verejnom, virtuálnom, divadelnom i galerijnom priestore KIOSK predstaví umenie, ktoré je viacživelné, dokáže prežiť pandémiu, stav núdze, aj uživiť hlad po živom dotyku. Náš názor o stave slovenského súčasného divadla a tanca ponúkne cez dve desiatky rôznorodých predstavení, projektov, performancií, koncertov a sprievodných akcií, ktoré reprezentujú (skutočne?) schopnosť slovenského divadla prežiť a byť potrebným.

Ako posledné dva roky, aj tento sme dostali do vienka obmedzenie - po vyhorení S2 a pandémii nám rovno do stredu Novej synagógy postavil umelec Juraj Gábor Sphéru - dielo, ktoré dotvára guľatosť kupole do dokonalosti. Je magická a my sme sa rozhodli sprostredkovať pohľad na ňu z troch perspektív. V úvodný deň festivalu sa bude tváriť ako divadelná scéna Tomáša Procházku a Evy Priečkovej, ktorí špeciálne pre ňu pripravujú performance , moja láska. V piatok (30. 7.) Sphéru môžete zažiť prostredníctvom siedmich sprevádzaných prechádzok. Cez zvuk, hlas, scénografiu, filozofiu či behanie detí sa budete dotýkať rôznych podôb guľatosti či gravitácie. V sobotu (31. 7). sa so Sphérou budú voľne hrať umelci a umelkyne. Bez rezidencie, prípravy, so základným setom techniky a vymedzeným časom v nej strávia hodinu sami, v tej druhej sa ich “prvý dotyk so Sphérou” otvorí diváčkam a divákom. 

KIOSK sa však nebude ukrývať iba vo Sphére, ale tradične ho rozložíme aj do iných miest Žiliny, ktoré obsadíme premiérami (Lucia Nimcová, David Petráš: DOLE), špecifickými adaptáciami (GAFFA: Neviditeľný hosť, Yuri Korec & Co.: Sapiens Territory, Tomáš Moravanský: Interpellation (carpet stories v. 2), inštaláciami, zážitkovými diskusiami, aj tým najlepším z najmladšieho (Fresh Dance). Štrnásty rok vnesie do programu aj výrazné ženské hlasy a performatívne telá (Eva Klimáčková, Laurent Goldring: Melting Times, Zuzana Kakalíková: Am I in the Picture?, Anna Čonková: Hlasové laboratórium, Barbora Janáková & kol.: NO ON, MFK Bochum: Thinking within Moving). 

V pozadí či na povrchu (takmer) všetkého bude tento rok téma MIMIKRY ako synonymum všetkých premien, prispôsobovaní, predstieraní a splývaní, ktoré sme podstupovali posledný rok. Objaví sa však aj v žánrovej rovine. Performance budú presakovať do vizuálnych inštalácií, tanec do fyzického divadla, telá budú opúšťať svoju subjektivitu a stávať sa objektmi, hlasy zmutujú do neidentifikovateľných zvukov.

Viac informácií nájdete na www.kioskfestival.sk a na našej FB stránke facebook.com/kioskfestival/. Link na Drive s PR materiálmi posielame aj v emaili: Kiosk PR folder. 

Dramaturgia a produkcia festivalu Kiosk:

Martin Krištof - [email protected], 0908 938 339

Barbora Jombíková – [email protected], 0904 485 142

Michaela Pašteková - [email protected], 0903 477 979

Představí se plejáda etablovaných i začínajících básnířek a básníků, mezi kterými figurují mimo jiné hned tři držitelé prestižní Ceny Jiřího Ortena. Tu letošní Šimonu Leitgebovi (1996) vynesla jeho sbírka Betonová pláž. Držiteli Ortenovy ceny jsou také Alžběta Stančáková (se sbírkou Co s tím) a Jan Těsnohlídek, jehož knížky můžete zakoupit na našem knihovním eshopu vecizpolicky.cz. Akci pořádá Městská knihovna Polička ve spolupráci s Květnou zahradou, JTs – nakladatelstvím a Divadelním klubem Polička.

VÝRAZNÉ TVÁŘE SLOVENSKÉ LITERÁRNÍ SCÉNY

Festival básníků navštíví i zahraniční umělci. Na Slovensku v literárních kruzích boduje Dominika Moravčíková. Letos je jednou z pěti nominovaných slovenské Národné ceny za poéziu. Slovenskou tvorbu na Festivalu básníků uslyšíme i od Ivony Pekárkové a Vlada Šimka, kteří spolu napsali sbírku Manželská poézia.POEZIE IS NOT DEADBásníci na festivalu vystoupí v různých uměleckých polohách, s různými tématy a osobitým literárním stylem. Jenom namátkou vybíráme: slam poetry se věnuje Ondřej Hrabal. Dekadentní naturalismus uslyšíte od Miroslava Sosoie. Brněnskou undergroundovou uměleckou scénu reprezentuje uskupení Vítrholc: potkáme se s Karlem Škrabalem, Kristou Kašpar nebo Filipem Klegou a Janem Valíkem.BUDE I HUDBAHudebník a textař Dominik Zezula vyrůstal ve Svitavách. „Má talent psát texty o mladých lidech a prohlédnout přitom přes matné sklo sociálních sítí, na kterých se naše generace tak ráda schovává,“ píše o něm Radio Wawe. V Poličce zahraje nejen Dominik Zezula, ale také písničkářka Pavla Boučková nebo hudební těleso SKLAD by WALDA Jana Valíka.

CO ZA TO?

Nic, vstupné je dobrovolné. Akci pořádá Městská knihovna Polička, takže podpořit nás můžete zakoupením knih z eshopu vecizpolicky.cz, kde najdete i knížky Pavly Boučkové nebo Jana Těsnohlídka. Ještě radši budeme, když si pořídíte poezii našich vystupujících básníků. Vstup je dobrovolný, jídlo a pití bude z Květné zahrady, takže se můžete těšit třeba na vynikající domácí sýry. Afterparty s básníky bude v Divadelním klubu v Poličce.Festival básníků ve spolupráci s Městskou knihovnou Polička pořádá JT´s nakladatelství, Květná zahrada a Divadelní klub.Za podporu děkujeme městu Polička, Měšťanskému pivovaru Polička, firmám Poličské strojírny, Enter Polička, Medesa, REK plus, dále starostovi městské části Brno – Líšeň Břetislavu Štefanovi a uskupení Zpívající lípa.

FB: Festival básníků Polička

Událost: https://fb.me/e/1s8nW92sg 

Festival básníků 2021 Polička Open Air

17. července 2021 od 14 hod, Polička – park u hradeb

Web: vecizpolicky.cz

RUINU

Ruinu jsou nejdéle působícím projektem pražského labelu Klang-und-Krach. Ten od roku 2007 inicioval množství koncertů zahraniční noisové scény a stál u zrodu několika výrazných domácích kapel (Rouilleux, No Pavarotti nebo Lightning Glove). Ruinu ztělesňují to, co je v improvizační hudbě maximálně rozkladné. Nikdy nebyli závislí na souhře, nápadech nebo energii, ale spíš na tom, jestli je ještě co rozkládat. A fragmentarizace je zapsaná i v DNA nejnovější desky Left Behind, kterou pokřtí v Bike Jesus. Vůbec první studiová deska zachycuje trojici v době, kdy se do zvuku výrazně vrátily bicí. Celým releasem se vine jeden základní princip: materiál není komponován, ale distribuován, což je nejvýrazněji slyšet v rozložení zvuku ve stereo pásmu. Jan Klamm (kytara, elektronika, kazetové manipulace) a Patrik Pelikán (saxofon, elektronika, kazetové manipulace) pomocí diktafonů okamžitě fragmentarizují vznikající zvukovou matérii, zatímco Ondřej Parus (bicí, elektronika) je v zajetí zpravidla frenetické perkusivní linky, která buď míří kamsi mimo vytyčený prostor, anebo vyznění tracku zasazuje až do nejspodnějších vrstev rytmického primitivismu. B-stranu kazety tvoří záznam z Alternativy 2019.

https://ruinu.bandcamp.com/album/left-behind

RHIZOM FIGHTERS

Cíkal (bicí; Depakine Chrono, Microvomit) a Vrrrbitch (dechy, elektronika; Poisonous Frequencies, PIO, IQ + 1) spolu léta hrají v nukleárním improvizačním kvartetu Bahnhoffreundshaft a radikální, naléhavý noise je i základem desky Say No To Automatism!, která vychází společnou péčí Orangerie, Stoned To Death Records a NAAB a jíž duo na koncertu pokřtí. Byť by nebylo od věci se domnívat, že redukuje-li se kvartet na duo, bude zvuk zákonitě ochuzen, v případě Rhizom Fighters se děje přesný opak – hlukové klubko je homogennější, zvenčí uzavřenější a na povrchu překvapivě hladké. Album, které je vynikajícím příkladem toho, že strukturování veškeré skutečnosti je práce zodpovědná a nepřetržitá.

https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/say-no-to-automatism

https://www.vrrrba.cz/https://naab.cz/https://www.facebook.com/trinactsyrovych

Djs Jedenajedna

https://www.facebook.com/jedenajedna

Start 20:00

+++ Vstup na místě 150czk +++

Prosíme o dodržování hygienických opatření. Respirátory s sebou, negativní testy na covid-19 podmínkou.

První festivalový víkend ještě neprobíhají tvůrčí dílny, do tématu pozvolna vstupujeme prostřednictvím divadelní, hudební nebo filmové produkce. V sobotu mívá vernisáž výstavy spolek Zdělanci, v neděli dopoledne se tradičně koná slavnostní zahájení.

Hlavní programové linie probíhají od pondělí do pátku. Páteří programu jsou dopolední přednášky k tématu ročníku. Odpolední program se skládá z pravidelného bloku začínajícího besedou a pořadem pro děti, následovaným scénickým a autorským čtením. Dramaturgie večerních pořadů zahrnuje divadla, koncerty, recitační pořady či filmy, případně nokturna různého žánrového zařazení. V programu naleznete také vzpomínkový pořad Společnost mrtvých básníků nebo běh Šrámkova jedenáctka.

Program festivalu.

Vrcholem festivalu je Jarmark dílen začínají v páteční podvečer. Jedná se o platformu sloužící k nahlédnutí do celotýdenní práce tvůrčích dílen. V pátek prezentují své výstupy rozhlasové, recitační, literární a performativní dílny, večer tradičně zakončuje výstup interpretační učitelské dílny. V sobotu dopoledne Jarmark pokračuje výstupy dětských dílen, uzavírá ho slavnostní zakončení festivalu. Na něj navazuje Třešňový jarmark. Tečkou za festivalem je podvečerní koncert na zahradě Šrámkova domu.

Informace ke vstupenkám a permanentkám.