Večerní se slunce rdí
nad horami stoje,
po obloze západní
lučí záře svoje.
Pod horami modrými
jezero se šíří,
nad vodami hladkými
červánky se pýří.
K vodám louka zelená
znenáhla se níží,
po ní stáda bekotná
napájet se blíží.
Do jezera vinice
řádná zasahuje,
výsost její sklepnice
čistá korunuje.
Na hladině jezera
vše se opakuje,
hory, záře večera,
slunce zobrazuje.
V mém též oku ozdobně
vše se vypisuje,
v mém i smyslu nadobně
vše se opětuje.
Do milé pak češtiny
měním obraz krajiny;
a ta v smyslu do tisíce
zmnožuje se víc a více.