Na překlad do češtiny čeká životopisný esej Mariusze Szczygieta Lovec tragédií (Gazeta wyborcza, příl. Duzy Format, 20. 3. 2006). Polský badatel, povzbuzen vědeckým zájmem Pavla Janáčka, v něm pozoruhodným způsobem vykreslil „dva životy“ Edvarda Kirschergera alias Karla Fabiana (Fabiána), jednoho z nemnohých, kterým se podařilo živit se literárním brakem před rokem 1948 i po něm. Jinými slovy (přesněji slovy P. Janáčka) – kterým se podařilo „vyloučit a nahradit sama sebe“.
Dosavadní nositele Křišťálové růže, nejvyššího ocenění v oboru přednesu poezie a prózy, udělovaného od roku 1966 v rámci přehlídkyNeumannovy Poděbrady (první nositelkou byla herečka Vlasta Fabianová), vyjmenovává Zpravodaj Poděbradských dnů poezie číslo 44 (letos se uskuteční 25.– 8. 5. 2006). Za zmínku stojí, že výčet vyznamenaných (v 70. letech to byli Jiřina Švorcová, Ludmila Pelikánová, Milan Friedl atd.) připomíná i Eduarda Kohouta, Zdeňka Štěpánka, Václava Vosku, Josefa Chvalinu, Irenu Kačírkovou a Eduarda Cupáka.
Jako přílohu k teatrologické studii Vladimíra Justa Teatralita politického procesu aneb „Horáková a společníci“ jako divadelní inscenace (Divadelní revue č. 1/2006) lze doporučit text Zpřístupnění „Procesu s vedením záškodnického centra Spiknutí proti republice se skupinou dr. Milady Horákové 1950“, předložený filmovým a televizním dokumentaristou Martinem Vadasem jako grantový záměr a iniciativně publikovaný v čtvrtletníku Nezávislého diskusního klubu Milady Horákové Masarykův lid č. 1/2006.
NekrologAnny Siebenscheinové (1918–2006) od Boženy Kosekové v A2 č. 13 z 29. 3. 2006 zůstává i po měsíci jediným zdrojem informace o úmrtí překladatelky německé literatury.
Medailon překladatelky bulharské literatury Hany Reinerové (1921) otiskl Týdeník Rozhlas č. 17/2006 u příležitosti rozhlasové četby jejích vzpomínek.
Lidové noviny informovaly 24. 4. 2006 o udělení ceny Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě Josefu Škvoreckému a Zdeně Salivarové ministrem zahraničí ČR Cyrilem Svobodou v Torontu 24. 4. t. r.
Předmluvu k 2. vydání románu Jana Beneše Druhý dech (Mladá fronta 2006) napsal Jan Lukeš. [Ve skutečnosti jde o 3. vydání v českém jazyce. Poprvé vyšel Benešův román v exilové Konfrontaci (Curych 1974), podruhé v pražském Melantrichu v roce 1991.]
Básně Ivana Petlana Listopad v září, inspirované setkáním autora s Františkem Listopadem v Portugalsku v září 2003 a smrtí Pavla Tigrida posledního srpnového dne 2003, otiskly Literární noviny č. 16/2006.
Výbor z básní Petra Borkovce Vnitrozemí (Fra 2005) recenzoval v posledním dvojčísle časopisu Weles 24/25 (březen 2006) Jiří Koten.
Doslov k sbírce básní Karly Erbové Vasquezův příběh (Fras – Středisko západočeských spisovatelů, Plzeň 2005) napsal Vladimír Novotný.
František Knopp
Rakousko
Již 29 let vychází každou středu ambiciózní vídeňský časopis Falter. Z podtitulu vyčteme, že se jedná o městské noviny s kulturním programem Vídně. Před rokem rozšířila redakce pole své působnosti o Štýrsko. Jednoslovně přeložit název levicově liberálního týdeníku bez krátkého komentáře není možné. Slovo Falter znamená motýl nebo můra, mnohým politikům by připadal přesnější překlad „noční můra“. Nenápadná slovní hříčka nás zavede až do prvopočátků. Sloveso falten můžeme přeložit jako skládat nebo složit: původní podoba dnešních více než stostránkových novin připomínala spíše skládačku (či motýla). Přestože politické komentáře, polemiky o médiích či kultuře a články o životě v hlavním městě zabírají většinu plochy, zůstává kulturní program základním kamenem časopisu. Detailní ověřování faktů a novinářská odvaha umožňují redakci komentovat aktuální témata bez laciné pachuti, případně otisknout rozhovor s politikem z opačného břehu. Pádným příkladem z poslední doby je rozhovor s šéfem ultrapravicové parlamentní strany Svobodných H. Ch. Strachem, následníkem a pokračovatelem známějšího Jörga Haidera. Falter vychází ve vlastním nakladatelství, které vydává mimo jiné i originální užitkové publikace pro obyvatele a návštěvníky Vídně. Například více než 1500 užitečných adres z knihy Starý, ale dobrý umožní najít prodejny s použitým zbožím, opraváře kyvadlových hodin nebo půjčovnu večerních šatů. Tematika knih Dítě ve Vídni, Fit ve Vídni nebo Sex ve Vídni je zřejmá z názvů. Nabídku zpestřují tematicky specializované průvodce a maloformátové publikace kmenových kreslířů. O celkovém stylu a zaměření novin napoví obsah letošního čtrnáctého čísla. Obálka s celostránkovým vtipem komentuje velké finanční ztráty banky BAWAG a její spojení s odbory a rakouskými socialisty. V tradičním úvodníku komentuje šéfredaktor Armin Thurnher subjektivním způsobem aktuální události. Politickou část uvádí v rubrice Hlupák týdne citát spolkového kancléře Wolfganga Schüssela: „Itálie a Evropa jsou pro mne příliš důležité, než aby závisely na podpoře komunistů. Všechno nejlepší, milý Silvio…“ V článku Falešní přátelé rozebírá redaktor aféru okolo šéfa vídeňské kriminální policie a jeho přítele, majitele sauny s rozšířenou erotickou nabídkou. Následují kritiky filmů, knih, divadelních představení, hudební a knižní produkce. V části Život města se podrobně rozebírají tašky, taštičky, kapsy a kapsičky, které obyvatelé Vídně nezbytně potřebují k životu. Článek Nevítaní hosté popisuje obtíže hudebního klubu Flex s překupníky drog. I v Rakousku se těžce hledá správné a účinné řešení tohoto spojení. V půlstránkovém komentáři Noční život s podtitulem Zmatek v klubu Flex se dozvíme, že „Antirasistická poradna Zara obviňuje klub z rasistické vstupní kontroly (doslova: ,rasistické dveřní politiky‘)… zřizovatelé přiznávají chybu… dle vedoucího má celá záležitost delší historii. Minulý podzim se přesunula drogová scéna ze Švédského náměstí až do blízkosti Flexu. Velká část překupníků , mimo jiné i Afričané, se od této doby snaží vstoupit do provozovny. Drogoví dealeři přicházeli pravidelně již na začátku otevírací doby. Tuto skupinu jsme už delší dobu sledovali a nakonec jsme se rozhodli pro kolektivní zákaz vstupu. Mnohých hostů, domnívá se vedoucí Eller, se zpřísněná pravidla vstupu osobně dotkla. Tím vznikl dojem, že žádné etnické menšiny nemají vstup povolen. Eller přiznává, že v praxi není možné se stoprocentní jistotou určit, kdo je či není dealer. Zara doporučuje klubu spolupráci se spolkem Host a hostinský.“ (Průměrný Rakušan je členem dvou až tří spolků.) O nové čínské restauraci, třicetileté existenci jednoho obchodu s hudebninami a o sběrateli jízdních kol se dočteme na dalších stránkách. Od nového majitele Café Drechsler chce redaktor vědět, zda se změní charakter a vnitřní zařízení tradiční kavárny. Zdánlivý zmatek a všehochuť s příměsí osobitého humoru a syrovosti – i taková je Vídeň a její noční motýl.
Martin Burian