V New Yorku zatím žádný literární festival nemá dlouholetou tradici. V dubnu 2005 se to možná začalo měnit: americká sekce Mezinárodního PEN klubu se tehdy rozhodla uspořádat velký newyorský festival. Tato sekce patří v klubu k největším (přes 2900 členů) a v USA byste asi težko hledali tolerantnější a uvolněnější město než New York.
Festival PEN Voices chce plnit pradávné poslání Penu (založeného v roce 1921) – napomáhat otevřenému celosvětovému dialogu, který upřednostňuje literaturu před ideologií, náboženstvím či politikou. Druhým, čistě americkým záměrem pořadatelů byla propagace zahraniční literatury; v USA tvoří překlady pouhá tři procenta z celkového počtu vydaných knih, což je snad světový unikát. Čtenáři a posluchači se mohli seznámit s díly Salmana Rushdieho, Zadie Smithové či Martina Amise (zástupce anglicky psané literatury), Chinuy Achebeho (Nigérie), Davida Grossmana (Izrael) či Suketu Mehty (Indie).
Festival ve srovnání s loňským v mnohém dospěl. Jeho zvláštní místo mezi ostatními literárními akcemi je dáno v první řadě politickým angažováním Mezinárodního Penu v boji za lidská práva a svobodu slova. Připomínají se tu autoři, kteří jsou či byli perzekvováni, ať již ve své vlasti nebo v USA. PEN tak poukazuje na ostudnou historickou zkušenost, kdy byl mnohým literárním velikánům odepřen vstup na území USA pouze kvůli jejich názorům či zaměření jejich děl. Během večera, který by se dal volně nazvat O nich bez nich, spisovatelé (M. Amis, Gioconda Belliová, Todd Solondz ad.) předčítají z knih autorů, jejichž názory se v minulosti dostaly do sporu s domácí politikou USA: Pabla Nerudy, Grahama Greena, Dorris Lessingové, Michela Foucaulta či Gabriela Garcíi Márqueze. Je to mj. způsob boje proti novým zákonům, které pod maskou protiteroristických opatření de facto omezují osobní svobodu a svobodu projevu. Letos se Mezinárodní PEN postavil na stranu dalších dvou akademických institucí, které zahájily soudní spor na obranu švýcarského profesora Tariqa Ramadana, jemuž bylo kvůli jeho muslimskému původu na základě Patriot Actu, článku 411, znemožněno získat vízum a přijet na konferenci.
Čtení a diskuse jsou sdruženy do tematických celků, nazvaných například Kdo se bojí Íránu (zúčastnila se mj. Azar Nafisi, autorka knihy Reading Lolita in Teheran), Psát o víře (za účasti Colma Toíbína z Irska a dalších autorů z Egypta, Pákistánu či Mexika) či Globalismus, fundamentalismus a ženy. Čtení nejsou až na výjimky moderována profesionály, kteří mívají tendence zaměřovat se pouze na obecné rysy literárních děl. Organizátoři vedle sebe stavějí nesourodé dvojice osobností, které si pak výstupy řídí samy. Hvězda festivalu a ředitel v jedné osobě Salman Rushdie diskutuje s Indem Amartayem Senem, nositelem Nobelovy ceny za ekonomii. Izraelský autor David Grossman měl číst spolu se svým přítelem, Libanoncem Eliasem Khourym, ten ale odmítl přijít kvůli patronátu izraelské ambasády nad vystoupením. Mottem letošního ročníku PEN Voices je Faith and Reason (Víra a rozum). Zkoumá roli literatury v souboji se zneužitým náboženstvím nebo technologickým rozvojem. Diskuse k tématu jsou bouřlivé. Nasazení spisovatelů a návštěvníků bohužel ochlazují někteří autoři (v čele s Rushdiem), již v rámci sebereklamy jen prezentují relevantní pasáže ze svých nejnovějších děl. PEN klubu se v případě festivalu podařilo zdánlivě nemožné – bez ohledu na formální překážky ze strany imigračních úřadů a pro Ameriku typickou všudypřítomnou politickou rovinu se sešlo neuvěřitelné množství autorů a profesionálů, kteří skutečně otevřeně hovořili o tématech, jež se tady příliš nenosí. Vystoupení byla zadarmo nebo jen za minimální poplatek, poslechnout si světovou literární elitu mohl kdokoliv. PEN Voices nastolil dobrý trend, který doufejme napomůže alespoň částečně překonat americkou sebezahleděnost. Uvidíme příští rok.
Markéta Musilová, New York