Svět se pořád zrychluje. Tak zní floskule, která je stejně tak pravdivá, jako nicneříkající. Pokud jde o zrychlení v redakci A2, můžeme s jistou mírou uspokojení konstatovat, že nejdeme s duchem doby. Začínali jsme jako týdeník, ale čtrnáctideník jsme už tak dlouho, že si každotýdenní uzávěrky dávno nedokážeme představit. Vždyť i aktuální tempo šestadvaceti čísel ročně je poměrně náročné – a to nejen pro nás… Na léto proto opět chystáme zvolnění obvyklé obtýdenní frekvence a místo následujících čtyř čísel vyjdou dvě dvojčísla – zato ale s přílohami. Na první se můžete těšit za měsíc, další vyjde opět s měsíčním rozestupem. Potom se vrátíme k dosavadnímu kulturnímu maratonu.
Ale zpátky k tématu tohoto vydání. S nápadem udělat číslo o času a s ním spojeném zrychlení za námi přišel sociolog Filip Vostál, který připravil tematický rozhovor s rakouskou vědkyní Ulrike Felt a zároveň napsal esej, v němž se zaobírá napětím mezi dvojím pojetím času (chronos versus kairos) a upozorňuje, že předmětem komodifikace dnes není jen náš čas, ale i přirozená touha zpomalit, jíž se často dovolávají různé konzervativní síly. Jan Géryk ukazuje, že nerovnoměrné zrychlení společnost nejen desynchronizovalo, ale i apolitizovalo. Obraz fragmentovaného světa, který se nutkavě upíná k okamžikům, vykresluje také Josefína Formanová, když si všímá toho, že „realita přestává být jednak spravedlivá, jednak společná“. O spánku „ve světě, který nikdy nespí“ píše Nikola Ivanov, podle nějž sice „kapitalismus kolonizoval den i noc“, ale právě proto se spánek a snění mohou stát subverzivním nástrojem. Miloš Vojtěchovský pak – subverzivně – přemítá o „pomalých filmech“ Jamese Benninga a upozorňuje, že se v nich navzdory zdání „stále něco děje“. Je jen na nás, jestli dokážeme zpomalit natolik, abychom to mohli sledovat.
Po skoro dvaceti letech existence A2 už víme, že naši čtenáři a čtenářky jsou vesměs trpěliví a pomalé a důkladné čtení dokážou ocenit. Fixaci na „teď“ je potřeba se bránit mimo jiné i proto, abychom nezapomínali na minulost a abychom budoucnost alespoň občas zahlédli s předstihem. Zapomeňte na hodinky, je čas se začíst.