#13/2025

čas a zrychlení

editor
Vydání: 18/6/2025
editorial

Svět se pořád zrychluje. Tak zní floskule, která je stejně tak pravdivá, jako nicneříkající. Pokud jde o zrychlení v redakci A2, můžeme s jistou mírou uspokojení konstatovat, že nejdeme s duchem doby. Začínali jsme jako týdeník, ale čtrnáctideník jsme už tak dlouho, že si každotýdenní uzávěrky dávno nedokážeme představit. Vždyť i aktuální tempo šestadvaceti čísel ročně je poměrně náročné – a to nejen pro nás… Na léto proto opět chystáme zvolnění obvyklé obtýdenní frekvence a místo následujících čtyř čísel vyjdou dvě dvojčísla – zato ale s přílohami. Na první se můžete těšit za měsíc, další vyjde opět s měsíčním rozestupem. Potom se vrátíme k dosavadnímu kulturnímu maratonu.

Ale zpátky k tématu tohoto vydání. S nápadem udělat číslo o času a s ním spojeném zrychlení za námi přišel sociolog Filip Vostál, který připravil tematický rozhovor s rakouskou vědkyní Ulrike Felt a zároveň napsal esej, v němž se zaobírá napětím mezi dvojím pojetím času (chronos versus kairos) a upozorňuje, že předmětem komodifikace dnes není jen náš čas, ale i přirozená touha zpomalit, jíž se často dovolávají různé konzervativní síly. Jan Géryk ukazuje, že nerovnoměrné zrychlení společnost nejen desynchronizovalo, ale i apolitizovalo. Obraz fragmentovaného světa, který se nutkavě upíná k okamžikům, vykresluje také Josefína Formanová, když si všímá toho, že „realita přestává být jednak spravedlivá, jednak společná“. O spánku „ve světě, který nikdy nespí“ píše Nikola Ivanov, podle nějž sice „kapitalismus kolonizoval den i noc“, ale právě proto se spánek a snění mohou stát subverzivním nástrojem. Miloš Vojtěchovský pak – subverzivně – přemítá o „pomalých filmech“ Jamese Benninga a upozorňuje, že se v nich navzdory zdání „stále něco děje“. Je jen na nás, jestli dokážeme zpomalit natolik, abychom to mohli sledovat.

Po skoro dvaceti letech existence A2 už víme, že naši čtenáři a čtenářky jsou vesměs trpěliví a pomalé a důkladné čtení dokážou ocenit. Fixaci na „teď“ je potřeba se bránit mimo jiné i proto, abychom nezapomínali na minulost a abychom budoucnost alespoň občas zahlédli s předstihem. Zapomeňte na hodinky, je čas se začíst.

komentář

Gigantický femur

Najít si čas na svobodu

literatura

Nepolapitelný letmý pocit

Kaleidoskopický debut Xerodotha Sigmiuse

Prognóza s nejistým koncem

Vzteklina Apoleny Vybíralové

Rébusy, recepty, incesty

Šokující komiksová terapie Precious Rubbish

Vysekat z jazyka to ostré

Se Zytou Rudzkou o autentickém hlase a ženách z bazarů

film

Dva miliony lidí v kleci

S režisérem Arabem Nasserem o filmu Tenkrát v Gaze

Pomalost a rychlost v tekutém čase

Co nám ukazují dlouhé statické záběry Jamese Benninga?

divadlo

Chvála paneláků

S Chemickým divadlem na Sídlišti Ďáblice

hudba

Antihrdina nové fronty

Punková kletba Edova Syna

výtvarné umění

Nic jako volný čas neexistuje

Příliš upovídaná výstava v Trojském zámku

galerie

Kateřina Šípová: Ze série Myšlenková mapa viny

Kateřina Šípová: Ze série Myšlenková mapa viny, kresba na papír, 2025

esej

Zrychluje čas našeho světa?

O nekompatibilních rytmech modernity

...
rozhovor

Jak sladit různorodé temporality?

S Ulrike Felt o chronopolitice v akademické sféře

poezie

V nebi

společnost

Emoce za každou cenu

Populismus a populární hudba

Existuje mnoho časů

S Carlem Rovellim nejen o černých a bílých dírách

Já bych prosím raději ne

Ke spravedlnosti jedině loudavě

Kult bdělosti

Spánek ve světě, co nikdy nespí

Násilí a spravedlnost

Výročí poválečných masakrů a válka v Gaze

Státní hra na oběť - ultimátum

Vykročit ke světu

Tržní charakter, desynchronizace a prostory občanství

veřejný prostor

Autosalon republiky

O instalaci Corral na hradeckém náměstí

minirecenze

8 lidí: 8 miliard lidí hoří

...

Carlo Rovelli: Bílé díry

...

Iida Turpeinenová: Poslední siréna

...

Klaun v kukuřičném poli

...

Petr Boček: S plísní na rtech

...

Púčik: Spievanky

...

Zyta Rudzka: Jen zubatí se smějou

...
eskalátor

eskA2látor 1

...

eskA2látor 2

...

eskA2látor 3