Léto, vedro... body

Pozoruhodnou tematickou omezenost demonstrují už více než tři týdny české deníky. Soudě podle titulních stran, neexistují zásadnější problémy než letní vedra a nový silniční zákon – tedy ta část, která se týká „zločinů a trestů“ tuzemských řidičů. Málem bych zapomněl: čas od času se ještě jedná o sestavení vlády. Že probíhá válka na Blízkém východě? Že se u našich sousedů v Německu dostala do krize velká koalice? Že se rozhodně nedá mluvit o politické okurkové sezoně v Polsku, Rakousku či na Slovensku? No a co, když je venku hic!

Kdyby to byl jen výjimečný případ, potvrzující jinak pravidlo, že české denní listy rea­gují velmi citlivě na události v zahraničí, které mohou mít ve svých důsledcích vliv na náš každodenní život (například v podobě zvýšení cen ropy), bylo by to potěšující a hlavně uklidňující. Bohužel jde o metodu, nikoli o projev letní únavy z nekonečných jednání o sestavování vlády.

Vzpomeňme si na zimu, kdy silné mrazy rovněž plnily titulní stránky (a to několik měsíců), a nedej bože, aby si tuzemská média našla ještě nějaké jiné projevy počasí, například blesky, a učinila z nich „své“ téma. Dokázala by to hravě a zřejmě by část čtenářů poté chodila ven jen s uzemněním na hlavách.

Zdálo by se, že jde jen o neškodnou snahu psát o něčem, co není politické a týká se každého, tedy rozšiřuje záběr deníku mezi potenciálními čtenáři, ovšem toto zdání klame. Pokud se totiž podíváme na druhé nejfrekventovanější téma v červenci, zjistíme, že jím je nový silniční zákon. To je jistě zcela v pořádku, ovšem dokud se neukáže, že nová pravidla a jejich uplatňování v praxi jsou v podstatě pro deníky především reklamním tahákem. A tak si můžeme číst o „úsecích, kde hrozí, že přijdete o body“, o tom, jak se vyvarovat ztráty bodů (zřejmě nestačí dodržovat předpisy), o pražských místech, kde se dá přijít o body, a tak podobně. Nechybějí „úplné a nejpřehlednější“ přílohy, přehledy, seznamy. Kdyby tímto způsobem noviny nabídly ke svým běžným vydáním jednorázové přílohy, budiž, ale kampaň trvající celý měsíc?!

Důvodů, proč tomu tak je, existuje hned několik. Rozhodně nejde o zmíněnou neškodnou snahu, ale o kalkul, spočívající v přesvědčení, že se tímto způsobem zvyšuje prodejnost listu. Čtenáři si podle logiky vydavatelů deníků v ČR nekupují noviny, aby v nich našli analýzy událostí, komentáře a pokusy o netradiční pohledy na závažná témata (jako v zahraničí), ale proto, aby jim byly užitečné. Aby jim pomohly udržet si řidičský průkaz až do konce roku a neumřít žízní.

A třeba tomu tak opravdu je – pak se ovšem ptám, zda není výhodnější vydávat namísto deníku, jehož výroba je nákladná, denního průvodce nástrahami života, který zcela jistě bude úspěšný a hlavně z hlediska výroby levnější.