literatura
Program na podporu rozvoje literární gramotnosti dětí a mládeže ČR
Letošní ročník soutěží Programu na podporu rozvoje literární gramotnosti dětí a mládeže ČR (souhrn různých literárních soutěží, akcí a počinů o ceny) je vyhlášen na tyto termíny: Kámen Mudrců: 1. 6. 2006 – 31. 3. 2007, Boženčina literární soutěž (tvůrčí psaní): 1. 6. – 31. 12. 2006 a Babylon (překladatelská soutěž): 1. 9. 2006 – 31. 3. 2007. Projekt se opírá o literární úkoly či zadání inspirované literaturou, které žáci a studenti mohou vyřešit buď výtvarně (ti nejmladší), nebo psanou formou s důrazem na osobní postoj. Soutěží se ve třech věkových kategoriích: 1.–3. třída, 4.–6. třída a 7.–9. třída. Do soutěže se může přihlásit jak jednotlivec, tak i celá školní třída nebo jiný kolektiv. Organizátoři se snaží zábavnou formou v dětech znovu nalézt vztah ke čtení knih, podněcovat je k tvořivému myšlení, vyslovení vlastních názorů a k rozvíjení citu pro mateřský jazyk. Stačí se zaregistrovat vyplněním přihlášky, ta je k dispozici v Mých 1. novinách. Přihlásit se do Programu je přitom možné po celou dobu jeho trvání. Více informací najdete na kamenmudrcu.cz.
Měsíc autorského čtení
Tento týden končí Měsíc autorského čtení. Čtení berlínských (v 18.00) a českých autorů (20.00) můžete navštívit v Centru experimentálního divadla (Zelný trh 9) v Brně. Více informací najdete na autorskecteni.cz.
27. 7. Liebmannová, Viewegh
Irina Liebmannová (1943) studovala sinologii v Lipsku. Od roku 1975 žila jako spisovatelka na volné noze nejdříve ve Východním, později v Západním Berlíně. Na MAČ bude číst ze svého románu Die freien Frauen (Svobodné ženy, DvT 2004), který je inspirován dílem Jiřího Kratochvila. Večer bude číst Michal Viewegh (1962).
28. 7. Bachová, Borna
Inka Bachová (1956) utekla v roce 1972 z Východního do Západního Berlína, studuje germanistiku, divadelní vědu a filosofii. Píše scénáře, žije také v Paříži a v New Yorku, je zakládající členkou berlínské umělecké skupiny Odvahou proti xenofobii, jako dramaturgyně se podílela na prvním uvedení Lessingova Moudrého Nathana v Etiopii. Na MAČ bude číst ze své prózy Glücksmarie (Milostiplná Marie, Transit 2004). Jan Borna (1960) absolvoval obor teorie kultury na FF UK a režii na DAMU. Milovníci netradičních divadelních žánrů si na něj vzpomenou v souvislosti se souborem Vizita. Postupně byl režisérem HaDivadla v Brně, loutkového divadla DRAK, Realistického divadla v Praze, uměleckým šéfem a režisérem Dejvického divadla. Od roku 1996 je kmenovým režisérem Divadla v Dlouhé. Vede ateliér herectví na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Od roku 1992 žije s roztroušenou sklerózou. V roce 2005 vydal v nakladatelství Větrné mlýny překvapivě úspěšnou sbírku Malé prosby. Na MAČ bude pokřtěna jeho druhá básnická sbírka. Od 15.00 můžete navštívit také autogramiádu Václava Havla.
29. 7. Rinke, Žák
Moritz Rinke (1967) studoval aplikovanou divadelní vědu v Giesenu. Pracoval jako novinář v Berliner Tagesspiegel, za svou reportáž o festivalu Love Parade obdržel Cenu Axela Springera. Jako dramatik debutoval roku 1995, jeho hra Republik Vineta byla v anketě časopisu Theater heute oceněna jako nejlepší německá hra sezony 2000/2001. Básník, výtvarník a publicista David Jan Žák (1971) se živil jako dělník, stěhovák, učitel, herec, novinář, rozhlasový a televizní reportér. Pod vedením filmového teoretika Borise Jachnina natočil dva krátké hrané filmy Mrtvé město (1993) a Zvířepes (1994). Jeho básně byly přeloženy do čtyř jazyků a pařížský Gallimard je zařadil do Almanachu české poezie druhé poloviny 20. století. V 16.30 bude pokřtěna kniha Radovana Šťastného Křehkosti aneb I v nebi to smrdí.
30. 7. Sander, Kuběna
Gregor Sander (1968) pracuje jako novinář. Na MAČ bude číst ze své povídkové knihy Ich aber bin hier geboren (Ale já se tu narodil, Rowohlt 2002, česky Větrné mlýny 2004). Básník Jiří Kuběna (1936) je příslušníkem generace „šestatřicátníků“ (V. Havel, J. Topol, P. Švanda, V. Linhartová, V. Fischerová). Letos mu nakladatelství Host u příležitosti sedmdesátin vydalo memoáry Paměť básníka – Z Mého Orloje, která bude pokřtěna na MAČ.
31. 7. Vedral
Jan Vedral (1955) je dramatik, dramaturg, pedagog. Studium divadelní dramaturgie na DAMU absolvoval v roce 1981, od roku 1985 patří do seznamu zdejších pedagogů. V letech 1979 až 1981 působil jako dramaturg v Státním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, následné tři roky života „věnoval“ pražskému Divadelnímu ústavu. Pak pět let pokračoval v Českém rozhlase. Mezi lety 1994 a 1998 byl vedoucím dramaturgem Divadla na Vinohradech. Stihl být poradcem ministra kultury České republiky, místopředsedou Fondu hlavního města Prahy pro kulturu a vzdělávání. Kromě DAMU vyučoval na Literární akademii. V současné době „dojíždí“ dramaturgovat Činohernímu studiu v Ústí nad Labem. Na MAČ bude pokřtěn svazek jeho her, který vyjde v nakladatelství Větrné mlýny. Ve 21.00 začíná Večírek na rozloučenou.
divadlo
Kontrasty
Pod záštitou Rumunského kulturního institutu vystoupí 28. 7. ve 20.30 v Divadelním stanu v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti rumunské nonverbální divadlo herců Dana Cavaleru a Nicolae Nastasia s představením Kontrasty, kombinující pantomimu a tanec. Dvě postavy se ráno vzbudí a během dne, života, představení a dějin se pokoušejí uvědomit si, odkud se znají a kde a kdy se poznali. Cesta světem pantomimy, gagů a stepu jim pomáhá nalézt samy sebe a zjistit, že jsou vlastně manželi. V tento okamžik se jejich osudy promítají na pozadí rumunských dějin od doby meziválečné dodnes. Jsou to rychle se přetáčející, „fast forward“ dějiny do doby „fast-food-u“ – pětiminutové dějiny, jež přežijí jen ti, kteří jsou „schopní“. Představení získalo několik ocenění na divadelních festivalech po Evropě a v USA.
film
Superman se vrací
Filmové adaptace komiksových příběhů se dostaly v posledním roce do centra zájmu. Zásluhu na tom mají především dvě převratná díla, která posunula možnosti žánru a jimiž se seriózně začala zabývat kritická a teoretická obec. Rodriguezovo Sin City přineslo dosud nevídaný příklon k původní předloze – Millerův výtvarně výrazný černobílý komiks byl políčko po políčku rozhýbán časově kontinuálním filmovým médiem a tato transkripce přesto neuškodila výslednému dojmu. Christopher Nolan se ve filmu Batman vydal cestou důsledné psychologizace netopýřího muže a nabídl dosud nevídaně komplikovaného a traumaty drásaného hlavního hrdinu. Ceněný režisér Bryan Singer se po zkušenostech s dvěma díly série X-Men vrhl na nehynoucí klasiku žánru. Jeho Superman se vrací je především poctou původnímu filmu Richarda Donnera z roku 1978. Zatímco Sin City a nový Batman udělaly krok na cestě k „vážnému“ filmu či se jím rovnou staly, nový Superman deklaruje od počátku svou diváckost a pohádkovou naivitu. Singer měl k dispozici největší rozpočet v dějinách filmu (260 milionů dolarů – skoro 2 procenta státního rozpočtu České republiky) a na efektních akčních scénách je to znát, přesto jeho film trpí neléčitelnými chorobami, jako bezduchost, děravost scénáře či zdlouhavost. Na stejné nemoci zemřel Raimiho Spider-Man, Singer nyní pohřbil další legendu… Premiéra 27. 7.
–jj–
Zítra nehrajeme!
Osmdesátiletý rodák Robert Altman z Kansas City na sebe poprvé výrazně upozornil hned v počátcích 70. let 20. století svým celovečerním snímkem MASH. Během kariéry, která je kvantitativně velmi bohatá, si vypracoval svůj osobitý styl, jemuž zůstává věrný i v případě filmu Zítra nehrajeme!. Jeho typické hemžení různorodých postaviček, přehršel dějových linek, vztahů, pocitů a nálad, není zrovna jednostranně přijímáno, diváci se dělí do dvou vyhraněných táborů. Pokud jste v táboře, který snímky jako Prostřihy či Gosford Park miluje, s největší pravděpodobností vás příběh o slavné radioshow A Prairie Home Companion, již si najme bohatá společnost, která ji chce zrušit, nezklame. Kolem světa rádia se pohybují postavy ztvárněné, v Altmanově případě – jak jinak – zvučnými (ale i netypicky obsazenými) jmény: Tommy Lee Jones, Kevin Kline, Woody Harrelson, Lindsay Lohan či třeba Meryl Streepová. Robert Altman dokáže být sžíravě ironický (vzpomeňme na satiru Hollywood Hráč), ale své hrdiny má rád. Film Zítra nehrajeme! je prodchnut nostalgií z dob, které už, ať chceme či nechceme, jednou provždy skončily… Premiéra 27. 7.
Zrcadlo Letní filmové školy
Pro ty, kteří si nestihnou udělat poznávací výlet do Uherského Hradiště, nachystalo pražské kino Oko ve dnech 24.–28. 7. Zrcadlo Letní filmové školy, jež nabídne malý zlomek různorodých titulů, které se z větší části v českých kinech už asi nikdy neobjeví. Mezi desítkou hraných celovečerních snímků se nacházejí filmy bezesporu dobře známé (Pollackovy Vzpomínky na Afriku či Koyaanisquatsi Godfreye Reggia); koprodukční Tsotsi o johannesburském gangsterovi, který se po únosu nemluvněte pomalu mění z bestie v člověka, nebo křehký příběh o čínské komunitě ve Vancouveru Eve a ohnivý kůň z kanadské produkce zastupují novější kinematografii, u nás zatím v širším diváckém povědomí neobjevenou. „Zrcadlo“ je sice malou, přesto nepostradatelnou ochutnávkou LFŠ.
Aerokraťas 2006
Třetím ročníkem letos pokračuje soutěž amatérských krátkých filmů, kterou pořádá kino Aero. Aerokraťase se smí zúčastnit kdokoliv, kdo zašle svůj příspěvek do 31. 8. do kina Aero. Soutěžit se smí výhradně s autorskými počiny, netrvajícími více než 10 minut. Porota vybere z doručených filmů maximálně dvacet, z nichž poté vyjde vítěz, který nejenže bude oceněn profesionální digitální kamerou, ale jeho dílo bude uvedeno coby předfilm v kině Aero. Detailní informace o soutěži najdete na kinoaero.cz.
–lg–
hudba
Festival Mitte Europa
Průběžný festival nazvaný Mitte Europa se koná na různých místech česko-bavorsko-saského pohraničí a nabízí žánrově pestrou hudební směs. Duo Con Abbandono (klarinet, akordeon) zahraje skladby Bély Bartóka, Wolfganga Amadea Mozarta, Johna Nobla, Astora Piazzolly a Daria Milhauda. Hudbu doplní recitace textů Wilhelma Busche v podání Helmara Stöße (26. 7., 19.30, Marktleuthen, Stadthalle). Lužickosrbský lidový soubor Schleife s dudami, houslemi, klarinetem a dalšími tradičními nástroji představí písně a tance tohoto slovanského národa, usídleného jako národnostní menšina ve východním Sasku. Soubor se věnuje péči o zachování a další život lužickosrbského folkloru ze schleiferského regionu (29. 7., 15.00, Goldkronach, zámecká zahrada). Koncerty se konají i na české straně. Saxofonové kvarteto Saxofonquadrat bude mít na programu skladby Johanna Sebastiana Bacha, Carla Gesualda di Venosa nebo Dmitrije Šostakoviče. Střídáním míst v prostorách chrámu dosahují čtyři saxofonisté akusticky rozmanitých efektů a zprostředkovávají posluchačům neobvyklý zvukový zážitek. Jejich program nabízí pod titulem Kontrapunkt pouť hudebními styly a epochami ve vývoji církevní hudby (27. 7., 19.00, Teplice, kostel sv. Jana Křtitele). Angličtí specialisté na starou hudbu Yvonne Seymourová (soprán) a Peter Seymour (cembalo) představí v části svého programu málo známý, ale zajímavý hudební žánr, velmi oblíbený na konci 17. století převážně v Londýně: „Mad Songs“ – miniaturní kantáty se svéráznými obsahy, které rozverně popisují lásku nejen v její radostné podobě, ale také v polohách od milostného poblouznění až po chorobnou posedlost. Mezi autory jsou John Blow, Henry Purcell a Georg Friedrich Händel (29. 7., 17.00 Bečov nad Teplou, zámecká kaple). Koncert na závěr letošního ročníku obstará Deutsches Kammerorchester Berlin s dirigentem Markusem Poschnerem. Vznik tohoto německo-německého hudebního tělesa, podobně jako bavorsko-česko-saského Festivalu Mitte Europa, umožnil teprve pád železné opony. Orchestr zahraje díla Wolfganga Amadea Mozarta, Josefa Suka a Johanna Sebastiana Bacha (30. 7., 16.00, Kynšperk nad Ohří, kostel Nanebevzetí Panny Marie).
Hudba na Letní filmové škole
Letní filmovou školu v Uherském Hradišti doprovází řada koncertů. Letos převažují multikulturní mixy a jedním z programových okruhů je také Africký film. Ten bude logicky doplněn africkou hudbou v podání skupiny Nsango Malamu (26. 7.), jejíž členové pocházejí z Konga, ale žijí v České republice. Do Japonska se 27. 7. návštěvníci dostanou s trojicí Joji Hirota, Kenny Endo (oba hrají na bicí nástroje, především na bubny taiko) a John Kaizan Neptune (hráč na bambusovou flétnu šakuhači). Českou hudbu tu bude zastupovat Filip Topol (26. 7.) nebo Jana Lewitová s Vladimírem Mertou (27. 7.). Kytarista a zpěvák Marty Hall s hráčem na harmoniku Butchem Coulterem předvedou, jak se hraje v Kanadě blues (28. 7.). Skutečně eklektický mix se 26. 7. skrývá pod názvem Pandurango. V tomto programu si spolu zahrají skupiny Adesa (Ghana), Huun-Huur-Tu (Tuva), Son Caliente (Kuba), Joji Hirota + John Kaizan Neptune + Kenny Endo (Japonsko, Havaj) a G8 Transglobal (CZ). Koncert má být zároveň upoutávkou na stejnojmenný cyklus dokumentárních filmů o etnické hudbě, za kterým stojí někdejší člen skupiny Lucie Michal Dvořák. Více informací najdete na lfs.cz.
Barokní balet
V rámci Letních slavností staré hudby se bude konat večer barokního baletu. V choreografii Marie-Geneviève Massé bude tančit francouzský soubor La Compagnie L’Eventail za hudebního doprovodu českého orchestru Collegium Marianum a německého souboru historických dechových nástrojů Amphion Bläseroktett. Balety Les Éléments (Živly) Jeana Feryho Rebela a Don Juan ou le Festin de Pierre (Don Juan aneb Kamenná hostina) Christopha Willibalda Glucka, které budou spojené do jednoho tanečního večera, představují v historii tance dva velké mezníky. Vznik každého z nich způsobil v 18. století revoluční převrat – celkovým pojetím, hudebním zpracováním a dnes bohužel ztracenou choreografií. 27. 7., 19.30, Divadlo na Vinohradech, Praha.
–mk–
výtvarné umění
Diplomanti AVU
Jako každoročně se prezentují čerství absolventi všech ateliérů Akademie výtvarných umění svými diplomovými pracemi, tentokrát opět v prostorách Veletržního paláce v pražské Národní galerii. Celkový počet vystavujících je letos 35, a to z ateliérů malby, grafiky, sochařství, restaurátorství, architektury, nových médií, konceptuální a intermediální tvorby. Kurátorství se za AVU letos ujal prof. Zdeněk Beran (Škola klasických malířských technik) a záštitu nad výstavou převzala Petra Buzková, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Jak je dobrým zvykem, prezentaci doprovází přehledný katalog formátu A4 a vstup pro návštěvníky je zdarma. Výstava končí 30. 7.
Sculpture Grande 2006
Ve středu 19. 7. byl otevřen další ročník prezentace velkoformátových soch na Václavském náměstí, Můstku a přilehlých ulicích. Výstavu zahájil primátor hl. m. Prahy Pavel Bém, který nad ní také převzal záštitu. Vernisáže se zúčastnil „klasik“ amerického sochařství Dennis Oppenheim (1938), který je na sochařském festivalu zastoupen sérií čtyř objektů. Dalším z významných autorů je mladý umělec Mark Titchner (1973), který byl letos nominován na prestižní britskou cenu Turner Prize 2006 a prozatím zůstává jejím „potenciálním vítězem“, neboť výsledek bude vyhlášen až v říjnu tohoto roku. Výstava pod širým nebem a v prostorách pořádající Gallery Art Factory potrvá celé léto.
Vídeňská invaze Jenny Holzerové
Od 70. let je ústředním tématem americké umělkyně Jenny Holzerové (1950) psané slovo, které zpracovává ve svých světelných instalacích. Jde jí především o poselství uskutečňované ve veřejném prostoru. Počítá přitom s náhodnými diváky, nikoliv cílovou skupinou, což ovlivňuje volbu příslušných mediálních výrazových prostředků i jejich „anonymitu“. Své autorské texty umisťuje na plakáty, součásti oblečení (potisk triček), ale také na parkovací lístky, elektronické informační tabule nebo digitální panely. Od roku 1996 komunikuje umělkyně s diváky prostřednictvím velkoformátových světelných projekcí na veřejně přístupných místech, a to promítáním různých hesel a textových šotů, pohybujících se v mantinelech od obecných pravd po osobní intimní zkušenosti. Vytváří tak otevřený dialog mezi poezií a vizuálním uměním, stejně jako se vztahuje k politickému a společenskému aktuálnímu dění. Vídeňský projekt, nazvaný „XX“, se prostorově i významově váže k místu vzniku. Skládá se z mnoha komponentů, které v sobě transponují i starší vrstvy autorčiny tvorby. Epicentrum realizace tvoří instalace ve výstavní hale MAK, pro kterou Holzerová vytvořila svou první, pouze interiérovou světelnou projekci. Použila k ní citace čerstvé nositelky Nobelovy ceny za literaturu, Rakušanky Elfriede Jelinekové. Projekt dále prostupuje celým městem. Jako projekční plochy slouží například budovy v sousedství slavné Ringstraße – parlament, radnice, prezidentská rezidence, Národní knihovna, budova opery ad. Celou výstavní show včetně ústřední instalace v MAK-Ausstellungshalle (Weiskirchnerstraße 3) lze v nedaleké Vídni zhlédnout do 17. 9.
–pev–
televize
Rekviem za sen
Britské snímky, jimž vévodí Trainspotting, nebo ty české, jako Samotáři či Perníková věž, ukazují svět drog a lidí na nich závislých s patřičnou dávkou stylizace a černého humoru. Tím prvním se režiséři pokoušejí o simulaci stavů „závislé mysli“, to druhé přidávají, aby se na film lépe dívalo. Vykřičník (tu větší, onde menší) je sice u všech zmiňovaných snímků, přesto to nejsou ani tak filmy o drogách, jako spíše díla pro mladé diváky. Na první pohled by se snad mohlo zdát, že americké drama Rekviem za sen je něčím podobným, vždyť i zde vystupují z větší části mladí lidé, forma příběhu je „klipová“…, jenže při jeho sledování záhy zjistíme, že o humor zde patrně stěží zakopneme, a styl vyprávění není dynamicky sestříhán proto, aby se divákům odkojeným mlékem MTV zdál film přitažlivý. Je to přesně naopak. Když pomineme samotný příběh – dva kamarádi a jedna přítelkyně (všichni se sice mají rádi, ale ta droga tak nějak začíná být důležitější…) + matka jednoho z nich, navyklá na svou dietu (amfetaminové tablety) –, zůstávají zde právě vyjadřovací prostředky, které nejenže se snaží diváka upoutat (aby jej od drog odradily), ale jde jim především o to, aby si zakusil to, co hrdinové. Film se člení (nikoliv rozpadá) do částí, v nichž se postavy ocitají stále hlouběji v depresi a v područí závislosti. Tempo se zrychluje (nikdy se však nestane chaotickým), barvy nejsou už takové, jaké je známe ze skutečného světa, kamera-oko neví, kde začínají a končí hranice halucinace. Recenze na Rekviem za sen se většinou neobejdou bez varování: divák při něm s největší pravděpodobností zažije jednu ze svých největších „diváckých“ depresí, nikoli však na úkor výjimečného filmového zážitku. 29. 7., 20.00, Nonstop Kino.
–lg–
27. 7. Fotografové – v první části dvojdílného dokumentu Věry Chytilové o významných českých fotografech uvidíte Václava Chocholu, Karla Ludwiga a Zdeňka Tmeje (20.00, ČT 2); Swannova láska – adaptace nejznámější části cyklu Hledání ztraceného času Marcela Prousta v režii Volkera Schlöndorffa a za scenáristického přispění Petera Brooka a Jean-Clauda Carrièra (21.40, ČT 2); Uprostřed běhu – dokument o violoncellistovi Jiřím Hoškovi (23.10, ČT 1)
28. 7. Krásný ztráty – dva cestovatelé a dobrodruzi, spisovatel Josef Formánek a písničkář Václav Koubek, v baru u Michala Prokopa (20.50, ČT 2); Ohnivé léto – pětidílný miniseriál o rodové nenávisti a nespravedlivě odsouzeném muži, který se vrací z vězení, aby se pomstil (23.10, ČT 1)
29. 7. Maska smrti – detektivní příběh Sherlocka Holmese (9.30, Prima); Pyramida – výsledky nejnovějšího historického výzkumu a nejmodernější vizuální technologie umožní vrátit se zpět v čase a podívat se na Velkou pyramidu v Gíze očima mužů, kteří ji vybudovali (15.50, ČT 2); Mrtvá a živá – snímek podle románu Daphne du Maurierové natočil Alfred Hitchcock (17.05, ČT 2); G. Puccini: Turandot – opera byla natočena živě v sanfranciské opeře v nastudování dirigenta Donalda Runniclese a v divadelní režii Petera McClintocka (20.00, ČT 2); Letec – biografický snímek o výstředním milionáři Howardu Hughesovi natočil Martin Scorsese (20.00, Nova); Hombre – další ze série letních westernů vznikl podle knihy Elmorea Leonarda (21.40, ČT 1); Ozvěny mrtvých – duchařský horor Davida Koeppa (23.50, ČT 1); Věznice – příběh z věznice v režii Stevea Buscemiho (3.25, Prima)
30. 7. Kosmas a paní Božetěcha – filmová verze jedné z kapitol Vančurových Obrazů z dějin národa českého (11.10, ČT 2); Jan Výrava – historický film režiséra Vladimíra Borského vznikl podle starší divadelní hry Františka Adolfa Šuberta a na televizních obrazovkách se objevuje poprvé (15.05, ČT 1); Velká červená jednička – válečný film Samuela Fullera (16.35, Prima); Jezinky a bezinky – filmová komedie režiséra Franka Capry vznikla podle divadelní hry Josepha Kesserlinga (17.20, ČT 2); Angličan – kriminální drama Stevena Soderbergha (20.00, Nonstop Kino); Švindlíři – kriminální komedie Ridleyho Scotta (23.05, Prima); Příběh jedné ženy – snímek o britské filosofce a spisovatelce Iris Murdochové natočil Richard Eyre (23.20, ČT 2)
31. 7. Hollywood, Hollywood – příběh filmu Stevena Soderbergha je propletencem životů hrdinů, kteří natáčejí film, a současně filmem ve filmu, režisér se jím vrátil ke kořenům své nekomerční tvorby (21.25, ČT 2)
2. 8. Muzikant Jakub Třasák – dokument o nadějném houslistovi (17.00, ČT 1); V zubech nůž pokory – dokument o básníkovi Klementu Bochořákovi (18.00, ČT 2); Básníci Evropy: Eugen Doga – dokument o moldavském písničkáři (18.25, ČT 2); Graffiti Bridge – hudební drama v režii zpěváka Prince (18.30, HBO); Triumf lásky – filmový přepis hříčky Pierra de Marivauxe, jednoho z nejvýznamnějších francouzských dramatiků 18. století (20.00, ČT 2)
–jgr–
rozhlas
27. 7. Horst Bienek: Pouť ke svaté Anně – povídka (16.00, Vltava); Arthur Conan Doyle: Poslední případ – střetnutí Sherlocka Holmese s bandou profesora Moriartyho (20.00, Vltava); Jaroslava Moserová vzpomíná – první část dvanáctidílné četby na pokračování (23.00, Vltava)
28. 7. Jan Zábrana: Psovod Gerža – povídka (20.00, Vltava)
29. 7. Bezhlavý jezdec – na motivy stejnojmenného románu Thomase Mayna Reida napsala Jarmila Svobodová (13.00, Praha); Friedrich von Schiller: Loupežníci – rozhlasová hra (14.00, Vltava); Frank Richard Stockton: Dáma, nebo tygr? – povídka (17.30, Praha); Gaetano Donizetti: Anna Boleynová – opera (19.00, Vltava); K. Havlíček Borovský a my – dokument (21.00, Praha); Plavé gesto – probírka verši českobudějovického básníka Jana Mareše (22.45, Vltava)
30. 7. Zkouška na báseň – literárně--hudební pásmo z poezie Milady Součkové (9.32, Vltava); O bílé laňce – na motivy stejnojmenné pohádky Františka Hrubína napsala Jarmila Turnovská (13.00, Praha); Setkávání se zajímavými hosty a tématy pro nedělní odpoledne – hostem Jana Vedrala bude herečka a dramatička Iva Volánková (14.00, Vltava); Concertino Praga 2006 – záznam koncertu vítězů z Městského divadla J. K. Tyla v Třeboni na 38. jihočeském festivalu (19.00, Vltava); Schůzky s literaturou: Chodsko Jana Vrby – pořad s dokumentárními prvky (20.20, Vltava); Václav Kliment Klicpera: Veselohra na mostě – klasická veselohra (20.30, Praha)
31. 7. Sochy, město a měšťané aneb Pět příběhů z barokního Brna – v pěti dílech zavede historik Pavel Suchánek posluchače na pět nejvýznamnějších brněnských náměstí se vzácnou výzdobou a bude vyprávět o podivuhodných barokních mýtech, spojených s těmito místy (8.10, Vltava); Victor Hugo: Muž, který se směje – první část dvanáctidílné četby na pokračování (18.30, Vltava); Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba – opera (20.00, Vltava); Lilly Hodáčová: Zpěv Orfeův – první část dvanáctidílné četby na pokračování (22.05, Praha)
1. 8. Gabriel Chevallier: Zvonokosy – první část dvanáctidílné četby na pokračování (8.25, Vltava); Eric Westphal: Koncert v oranžérii – hra o smyčcovém kvartetu a o tom, jak se zkouší Mozart (21.30, Vltava)
2. 8. Agatha Christie: Slavičí hnízdo – detektivní příběh (21.05, Praha); Ivan Hoffman: Turismus – dokument z cyklu -ismy po česku (21.45, Vltava)
–jgr–
jgr – Jiří G. Růžička / jj – Jan Jílek / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pev – Petr Vaňous