granty
Výběrové řízení projektů Českých center
Příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí České republiky Česká centra vypsala výběrové řízení projektů Českých center, jehož smyslem je podpořit hodnotné projekty určené k prezentaci České republiky a kultury v zahraničí. Do výběrového řízení projektů se mohou přihlásit jak právnické, tak fyzické osoby českého i nečeského původu. Žadatel musí prokázat existujícího zahraničního partnera a doložit písemné potvrzení, ze kterého vyplývá jeho aktivní účast na realizaci projektu. Žadatelem či partnerem může být případně i jednotlivec. Příspěvek je určen pro projekty realizované v zemích působnosti Českých center (Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Ukrajina, USA, Velká Británie) a pro již hotové projekty se zahraničním spoluorganizátorem. Minimální výše příspěvku Českých center je 50 000 Kč. Výběrové řízení není omezeno tematicky ani uměleckým oborem. Žádosti o příspěvek musí obsahovat stručný popis projektu, úplný rozpočet s rozepsáním nákladových a příjmových položek, údaje o dalších sponzorech a případně získaných či přislíbených částkách k datu podání žádosti. Přidělená dotace může být použita jen na účely specifikované v žádosti. Finanční prostředky z výběrového řízení jsou poskytovány na základě žádosti předložené Českým centrům v závazné formě, a to v 5 písemných vyhotoveních (originál a 4 kopie), zaslané zároveň elektronicky na e-mailovou adresu [email protected] a doplněné níže uvedenými přílohami. Pro vytvoření žádosti je nezbytné použít internetový elektronický formulář na adrese czechcentres.cz. Jakýkoli formální nedostatek předložené žádosti či projektu je důvodem k vyřazení projektu z výběrového řízení. Žádosti přijímají Česká centra nejpozději do 30. 9. 2006, při osobním podání na sekretariátě Českých center, Václavské nám. 49, 110 00 Praha 1, do 15 hod., při podání poštou s razítkem s datem termínu pro předložení žádosti. Obálku výrazně označte heslem PROJEKT, uveďte rovněž odesílatele žádosti. Přijaté projekty budou vyhodnoceny do 15. 11. 2006 a následně výsledky výběrového řízení Česká centra zveřejní na svých internetových stránkách. Žádosti jsou projednávány individuálně a na příspěvek není zákonný nárok. Zaslané žádosti, přílohy a doplňkové prezentační materiály se nevracejí. Příspěvek z Českých center se uchazečům poskytuje na neinvestiční výdaje související s realizací předkládaného projektu. Podmínky poskytnutí grantu: popis projektu v rozsahu jedné normostrany, doložení partnerství v zemi, kde bude projekt realizován, popis, jakým způsobem budou využity prostředky poskytnuté Českými centry a rozpočet projektu.
film
Dům u jezera
Nedostatek invence v současném diváckém hollywoodském filmu se projevuje mimo jiné v recyklaci již natočených látek do podoby (staro)nového díla, remaku. Tvůrci amerických remaků se orientují nejen na díla vzniklá ve Spojených státech (políčko po políčku nové Psycho Guse Van Santa, Dannyho parťáci, Satan přichází), ale také na filmy z Evropy (Zabiják dle Brutální Nikity) či Asie. A právě Dům u jezera režiséra Alejandra Agrestiho je remakem korejského snímku Il Mare z roku 2000. Příběh dvou nájemníků krásného domu u jezera, kteří se míjejí v prostoru i v čase, a přesto se do sebe zamilují, byl v korejské verzi natočen poetickou kamerou s důrazem na jemné a křehké vyznění celého filmu. Americký film postrádá grácii svého vzoru, chaoticky pracuje s časovým paradoxem, jemnou romantiku často nahrazuje přeslazeností a lacinou sentimentalitou. Ústřední herecký pár Keanu Reeves – Sandra Bullocková se na plátně potkává po dlouhých dvanácti letech (poprvé od akčního hitu Nebezpečná rychlost), ale ani jejich herecký výkon nedokázal pozvednout celý snímek z průměru. Premiéra 10. 8.
–jj–
Tommyho peklo
Distribuční společnost Cinemart se v posledním čase prezentovala filmy ze severských zemí – předně Dánska. Český divák se tak mohl seznámit s Bratry Sussane Bierové, komedií Honem, honem!, koprodukčními Wilbur se chce zabít či Číňanem. V srpnu představí debut Ove Raymond Gyldenase, jenž si napsal a zrežíroval příběh o mladíkovi Tommym. Ten se zdá být docela šťastný, má krásnou přítelkyni, chtěl by si ji později vzít, má životní vzor ve svém otci (protestantský kněz), jenže cesta do „pekla“ může být občas hned za nejbližším rohem. Přítelkyně jej opustí, matka mu prozradí, že on sám byl zplozen při hodně divokém večírku. Deziluze střídá deziluzi. Tommy se tak musí vyrovnat sám se sebou… V případě Tommyho pekla však nejde o snímek, který by chtěl na diváka nechat padat jeden tísnivý pocit za druhým, nýbrž o severský příspěvek do žánru teenagerovské komedie.
Sky Fighters: Akce v oblacích
Jestliže film Sky Fighters něčím vzbuzuje napětí, tak je to právě svou existencí, jež zesiluje hitchcockovské mrazení v zádech – ano, mluvím o strachu z budoucnosti (ale co, již přítomnosti) francouzské kinematografie, kinematografie, která světu dala tolik šarmu, jemnosti, ale i kroků v obecném vývoji. To ona silně ovlivnila nejen americký film, ale také ten náš. Proč se však tato Dáma kinematografie začala oblékat do tuctových džínsů? Někdy se to ještě dá snést – Purpurové řeky nechť jsou příkladem. Ale i když řemeslně na tom Francouzi ve výrobě akčních honiček nejsou zle, stejně to působí, jako bychom chtěli u nás natočit pokračování Titaniku. Gérard Pirès má na svědomí (v lepším případě) první díl Taxi, ale také (v horším případě) prostoduchý film Agenti nula nula. Patrně si řekl, dost bylo honiček na zemi, létání je přece vzrušující. Což o to, pohled na stíhačky, letící, střílející, je – dá se říci – vzrušující, ale na to stačí reklamní spot americké armády, nebo si pustit Toma Cruise v Top Gun. Sky Fighters nemusí mít velkodušný scénář, od akčního filmu to je ve většině případů pošetilé očekávat, ale hlouposti by divák odpouštět neměl. Zatímco akce v Taxi byla opravdu akční, zde letecké souboje postrádají napětí. Proto zůstává (a zesiluje se) jen to napětí, o němž byla řeč na počátku…
Garfield 2
Záhy (dva roky) po svém vstupu na plátna kin, kdy celovečerní podoba veleslavného kocoura Garfielda byla divácky vcelku úspěšná, se lenivý kocour vrací. Jeho cesty (spolu s parťákem, psem Odiem) vedou tentokrát do Londýna, kde je jeho pán Jon se svou přítelkyní. Souhrou okolností Garfield narazí na svého dvojníka, který však jen tak obyčejným kocourem není. Jde o královskou kočku. Dojde k jejich záměně a Garfield se ocitá v zámku Carlyle. O ten ale usiluje Lord Dargise… Osobně si myslím, že Garfieldovi to více sluší v hávu tištěného stripu, v němž vyniká suchý humor, odstup a ironie. Zhmotnění do digitální podoby mu toto kouzlo ubírá. Troufám si tvrdit, že stejně jako první díl i ten druhý si více oblíbí děti. Ve filmařských rukách se pokračování docela zdařilo, není vlastně ani horší než jeho předchůdce. Dabing Vladimíra Čecha je slušivý, přesto trochu zamrzí, že se v kině nedočkáme originálu v podání Billa Murraye.
–lg–
hudba
Koncert v synagoze
V synagoze v Úštěku se bude konat koncert těles Piccola Orchestra a Piccolo Coro. Hudbu českých autorů současnosti i minulosti (Antonín Dvořák: Serenáda pro smyčce E dur, Petr Eben: Cantico delle creature, R. Rejšek: Ave Maria, Antonín Tučapský: In honorem vitae, Jan Hanuš: Tři hymny a Píseň bratra Slunce, Bedřich Smetana: Offertoria) doplní americké spirituály. 13. 8., 18.00. Více informací najdete na www.synagoga-ustek.org
Festival Na ulici
Pouliční festival se v Plzni letos bude konat již potřinácté a kromě divadelních představení na něm dojde i na koncerty. Ve středu 9. 8. zazní od 16.00 pod názvem Thelonica česká pocta jazzovému velikánu Theloniu Monkovi. Ve stejný den v 17.30 se představí Duo Elements (Rado Tariška & Ondro Krajniak) ze Slovenska. Z domácí jazzové scény budou k vidění např. Jazz Efeterrät, Nuo, Rostislav Fraš Quartet nebo David Dorůžka, z Francie přijede Yoni Zelnik a ze Švédska Sebastian Voegler. Vedle toho vystoupí zástupci rockové, bluesové a jiné čeledě (Ivan Hlas, Koa, Posmrtné zkušenosti) a řada místních kapel. Více informací najdete na www.espritplzen.cz.
Erwin Schulhoff: Plameny
Vídeňské divadlo An der Wien uvádí jedinou operu česko-německého skladatele Ervína Schulhoffa Plameny (Flammen). Schulhoff, který provokoval svými dadaistickými a jazzovými inspiracemi, zemřel v roce 1942 v koncentračním táboře. Plameny (vznikly v letech 1928–1932) jsou surrealistickou variací na téma Dona Juana. Libreto napsal Karel Beneš. V jeho verzi není již Don Juan spokojen se svou rolí svůdníka, ale sní o čisté lásce. Bertrand de Billy, dirigent; Keith Warner, produkce; účinkují Raymond Very, Don Juan; Iris Vermillion, La Morte; Arnold Schoenberg Chor; Radio-Symphonieorchester Wien. Premiéra se koná 7. 8. ve 20.00, další termíny jsou 10., 14., a 17. 8., Theater an der Wien, Linke Wienzeile, Vídeň.
–mk–
Love Planet
I letošnímu ročníku Love Planet se podařilo zůstat největším letním hudebním festivalem, tedy alespoň pokud jde o účast světových hvězd. Oproti loňskému roku je však skromnější a z Tábora se přesunul na pražské Výstaviště, kde se uskuteční ve dnech 11. a 12. 8. K těm největším tahákům budou letos patřit elektrometaloví Ministry, kteří se do Prahy vracejí po deseti letech. Jejich vystoupení na Jamu 96 pro mne zatím zůstalo nepřekonaným zážitkem. Al Jourgensen se svým sombrérem uvedl do chodu vroucí kotel pod pódiem, který během koncertu chladili vodou z plastové láhve. Po vynikající desce Rio Grande Blood (A2 č. 19/2006) se tak můžeme těšit na podobnou kytarovou smršť. Jemnější kytary pak představí skotští Franz Ferdinand (A2 č. 3/2005) nebo britští Art Brut (A2 č. 3/2006). Dávku nostalgie po devadesátých letech představuje seskupení Bodycount kolem rapera Ice-T, jejich nové album Murder 4 Hire sice příliš zajímavého nepřináší, hity jako Cop Killer nebo Body Count však budou jistě na playlistu. Obdivovatelé jemných popových tónů pak určitě nepohrdnou duem Pet Shop Boys.
–jgr–
divadlo
Festivaly v Edinburghu
Téměř měsíc bude žít skotský Edinburgh výhradně divadlem. Od 6. do 28. 8. se zde uskuteční jeden z největších evropských festivalů současného divadla a performance, Fringe festival, a 13. 8. začíná Edinburghský mezinárodní divadelní festival (končí 3. 9.). Během loňského ročníku obou festivalů se na 250 scénách odehrálo více než 1800 představení a organizátoři se již dnes na webových stránkách pyšní tím, že loňský rekord překonají. Program Fringu nabízí širokou škálu nejrůznějších divadelních druhů a žánrů – od výstupů komiků v Gilded Baloon až po scénická čtení nejnovější skotské a anglické dramatiky v divadle Traverse. Mezi hlavní magnety Edinburghského mezinárodního festivalu patří inscenace Troilus a Kresida v režii Petera Steina či Tři sestry v podání American Reportary Theatre Cambridge a režii Krystiana Lupy. Bližší informace včetně programu najdete na edfringe.com a eif.co.uk.
Jiráskův Hronov
Od 11. do 19. 8.proběhne ve východočeském Hronově již šestasedmdesátá přehlídka toho nejlepšího, co se za loňskou sezonu urodilo na českých a moravských amatérských scénách. Přehlídku jako obvykle doprovází řada tvůrčích dílen, určených zájemcům o divadlo a divadelní umění. V hlavním programu letošního ročníku se dále objeví i zahraniční hosté: Slováci předvedou dramatizaci povídek D. Charmse a inscenaci Merlin murlo ruského dramatika N. Kolady, Nizozemci přivezou pohybové divadlo. Bližší informace včetně podrobného programu najdete na hronov.cz.
–ir–
výtvarné umění
Denise Greenová
S výstavou Denise Greenové (1946), čítající kolem 80 prací z let 1972–2006, přichází instituce Museum Kurhaus Kleve. Je to jedinečná příležitost seznámit se s díly v Evropě takřka neznámé newyorské malířky. Prezentace je součástí dlouhodobějšího záměru muzea seznamovat publikum s uměleckými osobnostmi Ameriky. Představeni již byli například Richard Serra, On Kawara nebo Mark Tansey. V tvorbě Denise Greenové je jistá příbuznost s uměleckým odkazem Josepha Beuyse, který pochází z Kleve a v letech 1959–1964 tu měl dokonce ateliér. Autorka se narodila v australském Melbourne, studovala v Paříži a v New Yorku, kde žije od roku 1969 dodnes. Její dílo, vznikající od počátku sedmdesátých let 20. století, v sobě spojuje zdroje z různých kulturních oblastí – především Austrálie, Evropy a Ameriky. Do své malby zapracovává znalost umění australských domorodců, indického divadla, ale také zkušenosti s tradicí evropského malířství, dějin a filosofie. Rozhodující vliv na tvorbu Greenové měli dva klíčoví přestavitelé poválečného amerického abstraktního expresionismu – Robert Motherwell a Mark Rothko. Autorčina malba, odehrávající se na pomezí figurace a abstrakce, klade základní existenciální otázky. Zabývá se vážnými tématy, jakými jsou samota, outsiderství, pocity ztracenosti, smutku, strachu a melancholie, stejně jako radosti a štěstí. Reflektuje také vize, sny a snění. Poprvé na sebe Denise Greenová upozornila na výstavě New Image Painting roku 1978/79, uskutečněné ve Whitney Museu of American Art v New Yorku. Dnes vlastní její díla významné světové sbírky a sběratelé, mimo jiné Museum of Modern Art (New York), Solomon R. Guggenheim Museum (New York), Australian National Gallery (Canberra) nebo Grafická sbírka vídeňské Albertiny. Výstava v německém městě Kleve trvá do 3. 9.
Monstra dneška
Nové číslo německého časopisu o současném umění Art 8/2006 přináší obsáhlejší text o americké malířce usazené v newyorském Brooklynu Daně Schutzové (1976), která přes svůj mladý věk udivuje a fascinuje groteskně působícími a energicky malovanými obrazy celý umělecký svět. Vytváří obrazy--figury plné chaotičnosti a zmatku. Nikde žádné epicentrum, žádný bod, od kterého by se vyvíjela vizuální informace. Jsou to v pravém slova smyslu monstra zrcadlící dnešní společnost a požírající sama sebe. Fantomatické figury s deformovanými těly a rozpadávající se kůží. Vše malováno a spojováno z barevných článků a past. Skládáno a zároveň rozkládáno stejně jako každodenní temné a absurdní sny vytvářející dočasnou iluzi, která se s ránem rozpadá a mizí v nepaměti. Seznam čekatelů na autorčiny obrazy je již dnes velmi dlouhý. Sběratel Charles Saatchi už její obrazy ale vlastní. Text je sondou do aktuálního vnímání tradičního uměleckého média, které se pod tlakem trhu výrazově proměňuje ve vizuální jazyk mimo jakékoliv ustálené teoretické kategorie.
–pev–
televize
Dekameron
Trilogia della Vita (Trilogie života), jejíž první částí je právě Dekameron, měla být pro Piera Paola Pasoliniho nejen oslavou světského žití, ale i jakýmsi záznamem o světě, který zdánlivě vypadá jako již zaniklý. Pro kontroverzního Itala byl právě tento „starý svět“ tím, co bylo čistější, tím, co by nemělo zaniknout. Cítil, že jsou v Itálii ještě místa, která by jeho představu o italskosti a lidovosti splňovala. A stejně tak i lidé. Ty našel v Neapoli (temné uličky, tržiště, starobylost obydlí, chrámy…). K adaptaci renesančního Boccacciova díla přistoupil po svém, nejpatrněji je to zřetelné na jazyku – místo kultivovaného boccacciovského stylu zvolil neapolské nářečí. Chtěl tak polemizovat „s celou tou idiotskou neokapitalistickou Itálií“. Na rozdíl od literární předlohy vynechal příběhy ze světa aristokratů a panovníků, kteří by jeho záměru o lidovost a italskost nevyhovovali. Následující díla z jeho trilogie, Canterburské povídky a Kytice z tisíce a jedné noci, vznikla v rozmezí čtyř let. Pasoliniho sympatie k lidským pudům, neerotické nahotě, ale i ke komunistické ideologii jsou zde snadno čitelné. Netradiční v kontextu ostatní italské tvorby sedmdesátých let je již výběr herců a neherců, výrazných typů, určujících svou fyziognomií ráz Dekameronu. Exkurzi do originálního stylu italského klasika nabízí Filmový klub ČT 2, 10. 8. ve 21.40.
–lg–
Hudba v televizi
Kromě festivalů, recyklujících často stále stejné interprety, toho letní koncertní provoz mnoho nenabízí. Pokud člověk nemá možnost vyrazit do ciziny, zbývá tedy hledání hudby na televizní obrazovce. Za doporučení jistě stojí další díl ze série o evropské world music, nazvaný Nitin Sawhney – obnovení rovnováhy (10. 8., 0.00, ČT 2). V tomto díle se dostáváme na současnou multikulturní londýnskou scénu. Dokument Francesky Kempové pro BBC představuje jednu z nejvýraznějších osobností world music, „indického“ Brita Nitina Sawhneyho, nositele BBC Awards. Film je zároveň hudebně sociologickou sondou do posledního desetiletí britské hudební scény. Nitin jako průvodce nás provází místy svých školních začátků, spojených se silně diskriminačními zážitky, a dostává se až k současné klubové kultuře, která svědčí o obrovských posunech ve společnosti. Film je důkazem nutnosti chápat dnešní, tradicemi ovlivněnou evropskou hudbu daleko šířeji, než jsme byli doposud zvyklí – její součástí jsou dnes i indické vlivy. Záznam z Podzimního festivalu Olomouc 2002 (11. 8., 0.45, ČT 2) nabídne kromě symfonické básně Asrael Josefa Suka také skladbu Koscielec Wojciecha Kilara. Kilar, známý jako autor hudby k mnoha polským i zahraničním filmům, vytvořil osobitou syntézu minimalistických rytmů, dialektu polské lidové hudby a výrazného zvuku. Účinkuje Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu Katovice, dirigent Stanislav Macura. Jednu z nejzajímavějších osobností české vážné hudby 2. poloviny 20. století – Luboše Fišera připomene vzpomínkový dokument (12. 8., 23.40, ČT 2), kde vedle ukázek z jeho děl zazní vzpomínky L. Peška, P. Kühna, P. Weigla, A. Matznera, F. Maxiána a dalších. Protože ještě stále neskončil rok mozartovského řádění, nabízí se i další koncert na toto téma, tentokráte z Ramalláhu (13. 8., 22.00, ČT 2). Zazní Sinfonia Concertante pro hoboj, klarinet, fagot, lesní roh a orchestr Es dur, KV 297b. Hraje West-Eastern Divan Orchestra a sólisté M. Saleh – hoboj, K. Azmeh – klarinet, M. Biron – fagot a S. Polyak – lesní roh. Diriguje D. Barenboim. Stejnou noc v 0.45 bude k vidění další díl seriálu, v němž se jazzový klavírista Chick Corea setkává s různými hudebníky. Tentokrát to bude mladší generace: Avishai Cohen – kontrabas, Jeff Ballard – bicí, Tim Garland – tenorsaxofon, Steve Wilson – sopránsaxofon a Steve Davis – trombon.
–mk–
10. 8. Navštívenka: Jindra Viková – dokument o umělecké keramičce (9.00, ČT 1); Kriminálka Las Vegas II – začátek další řady kriminálního seriálu (21.50, Nova);
11. 8. ČT Live: Jablkoň – koncert (21.00, ČT 2); Krásný ztráty – scenárista Vladimír Körner a režisér Jiří Svoboda (22.00, ČT 2);
12. 8. Quido Kocian – dokument o českém sochaři (18.45, ČT 2); Hvězdné války: Epizoda 1, Skrytá hrozba – první část sci-fi ságy George Lucase (20.00, Nova); Jízda vysočinou – western Sama Peckinpaha (21.20, ČT 1); Rolando Villazón – dokument o pražském pobytu slavného tenoristy (21.35, ČT 2)
13. 8. Svět umění: Jane Austenová – dokument (11.05, ČT 2); Probuzení – drama Jiřího Krejčíka (14.50, ČT 1); Láska není hřích – komedie režiséra Ernsta Lubitsche (17.25, ČT 2); Temné vody – americký remake japonského hororu v režii Brazilce Waltera Sallese (20.00, HBO); Příliš jednoduché – autorský film herce Deana Parase o mladíkovi, který by se rád uplatnil v Hollywoodu (23.20, ČT 2)
14. 8. Tajné dějiny Interpolu – první část dvojdílného dokumentu (20.00, ČT 2); Druhá liga – snímek Buketa Alakuse o nadané turecké fotbalistce, jejíž kariéru naruší smrtelná choroba (20.00, Cinemax); Přiznání – setkání dvou přátel po letech a konfrontace jejich odlišných světů ve filmu režiséra Richarda Linklatera (21.20, ČT 2)
15. 8. Ještě jsem tady: Eva Fuková – rozhovor s významnou fotografkou a výtvarnicí (23.40, ČT 1)
16. 8. Nehasit! Hořím!: Mineralog Vojtěch Bárta – portrét mladého mineraloga (17.00, ČT 1); Václav Renč – dokument o katolicko-ruralistickém básníkovi (18.00, ČT 2); Básníci Evropy: Milan Lasica – slovenský herec jako autor textů k písním (18.25, ČT 2); Úžasný den – libanonsko-francouzský snímek, v němž se prolíná sen a skutečnost, natočila Joana Hadjithomasová a Khalil Joreige (20.00, Cinemax)
–jgr–
rozhlas
10. 8. Viktor Fischl: Golemovi pravnuci – povídka (16.00, Vltava); Arthur Conan Doyle: Dům u měděných buků – detektivní příběh (20.00, Vltava)
11. 8. Svatopluk Čech: Z dávných vzpomínek – rozhlasový pořad (20.00, Vltava)
12. 8. Poslední mohykán – volně na motivy knihy Jamese Fenimora Coopera napsala Věra Barochová (13.00, Praha); Bertolt Brecht: V džungli města – rozhlasová hra (14.00, Vltava); Herbert Ernest Bates: Herec pro komedii – povídka (17.30, Praha); Gaetano Donizetti: Roberto Devereux – tragická opera na libreto Salvadore Cammarana z cyklu Tudorovská trilogie (20.00, Vltava); Mukl jsem (poezie z gulagů) – poezie (22.45, Vltava)
13. 8. Ze stínu květů – literárně-hudební pásmo z veršů čínské básnířky 11. století Li Čching-čao (9.32, Vltava); Jaroslav Hašek: Můj obchod se psy – povídka (11.30, Vltava); Drahomíra Měsková: O víle Rozince – původní rozhlasová pohádka (13.00, Praha); Setkávání se zajímavými hosty a tématy pro nedělní odpoledne – hostem Bronislavy Janečkové bude etnografka a historička Náprstkova muzea v Praze Milena Secká (14.00, Vltava); Václav Čtvrtek: Nezbedné pověsti – literární pořad (20.20, Vltava); Ivan Sergejevič Turgeněv: Snídaně u okresního maršálka – groteskní komedie (20.30, Praha)
14. 8. Za tajemstvím zázračných studánek – první část pětidílného cestopisného cyklu (8.11, Vltava); Osudy: Květa Legátová – první část desetidílných vzpomínek spisovatelky (11.30, Vltava); Don Giovanni – dramma giocoso o 2 dějstvích na libreto Lorenza da Ponteho z cyklu Léto s Karlem Böhmem (20.00, Vltava); André Laurie: Vládce vzduchu – první část desetidílné četby na pokračování z dobrodružného románu (22.05, Praha); Lafcadio Hearn: Džikininki – první část cyklu povídek z knihy Kaidan/Japonské příběhy (23.15, Vltava)
15. 8. Potulky knihami a časem – tentokrát o kazisvětech a těch druhých (16.00, Vltava); Aldous Huxley: Krásný nový svět – rozhlasová hra (21.30, Vltava)
16. 8. Dobrý konec všechno spraví – galerií shakespearovských postav provází Martin Hilský (16.00, Vltava); Saki: Důkaz smrti a Odložte pera! – dvě rozhlasové hry (21.05, Praha); Radka Lokajová: Antimilitarismus – pořad z cyklu -ismy po česku (21.45, Vltava)
–jgr–
ir – Ivan Rolník / jgr – Jiří G. Růžička / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pev – Petr Vaňous