Slovinskou válku, dvorské pletichy v Konstantinopoli, výjimečné počítačové programy, pohanskou magii, zločiny Miloševićovy tajné policie, raně křesťanské náboženské spory, srbského osvícence Dositeje Obradoviće, podrobné evokace částí antického Říma, Sirmia, Lublaně, Antiochie, Mnichova, Konstantinopole, Bělehradu, Alexandrie a Londýna, to všechno vtěsnal Mileta Prodanović (1959) do románu Kolekcija (Sbírka), který je bezpochyby největší událostí srbské literatury první poloviny letošního roku.
Typická postmoderní strategie postupného protínání časoprostorově vzdálených objektů, situací a zdánlivě disparátních příběhů je ve Sbírce doplněna o prvky špionážního a sci-fi románu. Obě hlavní i jednu vedlejší dějovou linii propojuje pozdně antická sbírka dvanácti filigránsky zpracovaných stříbrných předmětů, jejichž náčrt a katalogizační popis uvozují každou kapitolu románu.
Hrdinou první hlavní linie, situované do poloviny 5. století, je majitel cenné sbírky Flavius Ancius Acilus Oseus, pocházející z chátrajícího Sirmia na území dnešního Srbska, které patřilo ve čtvrtém století k největším městům římské říše a pyšnilo se císařským palácem, mincovnou, amfiteátrem, hipodromem a lázněmi. Oseus se vydává za kariérou do Konstantinopole, stane se vysokým úředníkem, ale houština intrik u dvora slabého císaře Theodosia ho přinutí vrátit se do rodného města, kde u potulné čarodějky hledá odpovědi na budoucnost.
Inzerát v Guardianu na prodej Oseusovy sbírky přesouvá děj do roku 2001, k rovněž biografické druhé hlavní linii románu. Jádrem příběhu Stely, třicetileté manželky počítačového magnáta Richarda Matthewse, je rodinná tragédie na počátku krvavého rozpadu Jugoslávie. Od nejužívanějšího námětu srbské literatury devadesátých let se Prodanović sice odchýlil umístěním dramatu do opomíjené slovinské války, ovšem pro vyjádření tragičnosti zůstal u stereotypu smíšeného manželství (otec – srbský poddůstojník jugoslávské armády, matka – slovinská nacionalistka). Stela se platonicky zamiluje do polovlastního bratra, který potupně zahyne ve válce, když ho jako vojína jugoslávské armády zlynčuje dav rozzuřených Slovinců, přihlížejících odchodu nenáviděné armády z objektů blokovaných domobranou. Po útěku z Lublaně a osmiletém pobytu v Bělehradě odjíždí Stela, uznávaná počítačová expertka, do Londýna, kde se snaží vytvořit program, který by fungoval jako stroj času a vzkřísil mrtvého bratra. Během pokusu se skenováním fotografie stříbrné starožitnosti se jí ukáže krutý příběh náhodného nalezení Oseusovy sbírky srbskou tajnou policií při kopání hrobu pro nepohodlného novináře. Tato vedlejší linie románu následně popisuje úsilí velitele exekuce vyvézt a zpeněžit sbírku, kterou nakonec koupí Stelin manžel.
Vrchol, k němuž román směřuje – úspěšné spuštění programu a setkání Stely s Oseusem v iluzionistickém metasvětě –, nepřináší očekávané vyvrcholení textu. Obě hlavní postavy se domnívají, že se setkávají se ztracenými láskami, a tak je jejich kontakt redukován na sex a nevede k dialogu muže pozdní antiky s emancipovanou ženou 21. století. Přitom autor nezřídka naznačuje paralely mezi základními časovými rovinami, které od čtvrté kapitoly takřka pravidelně střídá. V obou případech se hroutí staré kulty (pohanská božstva, Jugoslávie), které nahrazují kulty nové (křesťanství, nacionalismus). Společná je taktéž touha po moci, maskovaná do vznešených frází, hesel a disputací, a u hlavních hrdinů též hledání cesty, jak přemoci pomíjivost a smrt. Oseus spoléhá na krásu umění a sbírá předměty, které odolají zubu času, oproti tomu Stela sází na vědu a pomocí nejmodernějších technologií boří časovou sukcesi.
Navzdory chaosem hrozící časoprostorové roztříštěnosti postav, toposů a dějů se Prodanovićovi podařilo uspořádat rozsáhlý fikční svět a realizovat vyprávění přehledně, srozumitelně a dynamicky. Akcelerované tempo vyprávění členitého děje vyžaduje rezignaci na psychologizaci, a tedy na individualizaci postav, i odmítnutí esejistického diskursu. První požadavek autor respektoval, ve druhém případě si ovšem neodpustil aktuální moralistické poznámky o špatném stavu srbské vesnice i o ničím neodůvodněné hrdosti Bělehraďanů na své špinavé a nepřívětivé město s „neuvěřitelně ošklivými budovami, zanedbanými ulicemi a chodníky i oprýskanými fasádami“. Tyto a podobně zbytečné a cizorodě působící komentáře společně se slabším závěrem, kdy Stelu zatkne britská tajná služba z obav před důsledky jejího programu, ale výrazněji nenarušují celkově velmi dobrý dojem z románu, jehož předností je nejen promyšlený děj, přesahující běžné chápání reality, ale též svědomité a přesvědčivé oživování v současné beletrii málokdy zachycovaného, byť pozoruhodného období před stěhováním národů.
Autor je učitel a překladatel.
Mileta Prodanović: Kolekcija.
Stubovi kulture, Bělehrad 2006, 185 stran.