servis

literatura

Ve dnech 10.-14. 10. hostí Olomouc festival poezie Slovo bez hranic. Mezi jinými před publikum předstoupí: 11. 10. básníci sdružení kolem Psího vína: J. Kovanda, M. Libiger, J. Grombíř, P. Štengl & P. Pustoryj (Literární kavárna Kratochvíle, Sokolská 4, 15.00); polští básníci Leszek Engelking a Krystyna Rodowska (LK Kratochvíle, 16.30); J. H. Krchovský (Divadelní sál Uměleckého centra UP – Konvikt, 3. patro, Univerzitní 3, 18.00); 12. 10. Mária Ferenčuhová a Jana Pácalová (LK Kratochvíle, 16.00); Ryszard Krynicki, polský básník „Generace 68“, překládaný do řady světových jazyků; slavnostní uvítání dvojjazyčného vydání jeho poslední sbírky Kámen, jinovatka (LK Kratochvíle, 17.30); básnířka Viola Fischerová (LK Kratochvíle, 18.30); 13. 10. Verbascum – autoři sborníku olomouckého literárního časopisu Těžkoříct (LK Kratochvíle, 16.00); Daniel Hradecký, básník Mostecka a autor knihy Muž v průlomu (LK Kratochvíle, 17.00); 14.10. Norbert Holub (s literárně-medicínskou přednáškou Bláznící básníci: Život a dílo básníků z pohledu moderní medicíny; LK Kratochvíle, 15.00); Irena Václavíková a Milan Šťastný (LK Kratochvíle, 16.00); Norbert Holub (autorské čtení; Ponorka, tř. 1. máje 8, 17.00); Marián Hatala a Michal Habaj (Ponorka, 18.00). Kompletní program a více informací o festivalu naleznete na artlanguage.org.

13.–14. 10. se bude konat 16. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě (Kulturní dům Ostrov, Na Ostrově 28). Z doprovodných akcí: 13. 10. spolu s autorským čtením bude na veřejnost vyvedena nová kniha Ludvíka Vaculíka Polepšené pěsničky (v salonku KD Ostrov v 16.00). Více informací a program na hejkal.cz.

Další pořad ze seriálu Listování budete moci zhlédnout rovněž na havlíčkobrodském knižním veletrhu. Inscenována bude slovenská bondovka Roger Krowiak (14. 10. v 16.00 v KD Ostrov).

13. 10. se v Divadle Na Prádle uskuteční autorské čtení nazvané Z úložného prostoru. Své nové i starší texty přednesou Dana Benešová-Trčková, Ondra Vaněček, Jonáš Hájek a další (Besední 3, Praha 1, 20.00).

14. 10. do Prahy přijede kreslíř komiksů Bryan Talbot (Dobrodružství Luthera Arkwrighta a připravované Srdce Impéria) a v přednášce tlumočené do češtiny přiblíží své dílo a pracovní postupy (Dům knihy Kanzelsberger, Václavské nám. 4, Praha 1, 13.00).

15. 10. uvede Jaroslav Dušek knihu Arto Paasilinny Autobus sebevrahů, z níž poté přečte ukázku (Palác knih Luxor, Václavské nám. 41, Praha 1, 15.00).

–pa–

Obrácená strana měsíce

V Ostravě proběhne ve dnech 13. a 14. 10. první ročník Literárního festivalu časopisu Obrácená strana měsíce za účasti řady hostů i kmenových autorů OSM. Festival bude zahájen v pátek 13. 10. v 17.00 v klubu Fiducia (Mlýnská ul., Ostrava 1) vernisáží, poté bude následovat čtení z tvorby Petra Krále, Petra Hrušky, Daniely Kapitáňové a Jana Balabána. Druhý den festivalu v sobotu 14. 10. bude zahájen opět v 17.00 v klubu Fiducia čtením z tvorby Víta Slívy, Petra Borkovce, Ladislava Smočka a Ivo Kalety, druhá půle večera bude pokračovat od 20.00 literárními a hudebními vystoupeními v Národní kulturní památce dolu Michal za účasti těchto autorů: (čtení) Naďa Čvančarová, Jonáš Hájek, Jaroslav Žila, Ivan Motýl a Jakub Chrobák, (hudba) Karel Vepřek, Norská Trojka, Jaroslav Erik Frič & Comp., Miroslav Chudej s přáteli.

Ryszard Krynicki

Nakladatelství Burian a Tichák zve v úterý 17. 10. v 18.00 do Týnské literární kavárny (Týnská 6, Praha 1) na uvítání básnické sbírky Ryszarda Krynického Kámen, jinovatka – Kamień, szron v polsko-českém zrcadlovém vydání za účasti autora. Krynicki debutoval v tisku v roce 1966 a svou první sbírku básní vydal v roce 1969. V 70. letech byl spjat se vznikajícím disidentským hnutím a v roce 1989 založil nakladatelství a5, v němž rediguje edici Biblioteka Poetycka. Uvádějí překladatel knihy Václav Burian a nakladatel Tomáš Tichák.

Světová literatura očima překladatelů

Městská knihovna v Praze (Mariánské nám. 1, Praha 1) pořádá na podzim cyklus přednášek Světová literatura očima překladatelů. První přednášející bude 12. 10. od 19.00 Anna Kareninová, překladatelka Marguerite Durasové, Guillauma Apollinaira, Nathalie Sarrautové, Tommasa Landolfiho, Reného Chara, Michela de Ghelderode, Louise-Ferdinanda Célina, Ezry Pounda, autorka mnoha filmových překladů a českých verzí operních libret. Další čtvrtky budou následovat František Frőhlich, Stanislav Rubáš, Olga Krijtová a Pavla Lidmilová.

divadlo

Tracyho tygr

Poslední příležitost vidět Tracyho tygra v podání Divadla Nablízko máte ve čtvrtek 12. 10. v 19.30. Inscenace režisérky Apoleny Vynohradnykové, převedená unikátní technikou stínového tlumočení do znakového jazyka, zakončí šestidenní festival Nanovo… a úplně bez bariér!, v jehož rámci divadlo nejen představuje svou novou koncepci, ale především otevírá provoz plošiny pro diváky s omezenou pohyblivostí. Po Divadle v Celetné tak Praha získává další bezbariérové divadlo.

V pátek 13. 10. je šťastný den, protože v Divadle Na zábradlí můžete vidět inscenaci nejen ověnčenou cenami, ale také prudce vybočující z kolísavé úrovně této scény. V 19.00 začíná repríza hry Ernsta Jandla Z cizoty, kterou zde s Aloisem a Davidem Švehlíkovými a Marií Málkovou nastudoval Jan Nebeský.

Milovníkům nových textů i skeptikům pochybujícím o existenci současného českého (či slovenského) dramatu je určeno scénické čtení hry Viliama Klimáčka Krajina s televizormi. I u nás hraný autor (např. Hypermarket v Boudě ND či Mária Sabina) se zabývá nejsoučasnějšími tématy a člověkem v dnešním vyprázdněném světě. Přijďte si jako první poslechnout do Divadla v Dlouhé v pondělí 16. 10. v 19 hodin.

–ap–

film

V prostorách Maďarského kulturního střediska v Praze (Rytířská 25-27) se od 12. do 15. 10. budou dít věci: osmý ročník filmové přehlídky současné tvorby režisérů ze střední Evropy nabídne některé z nejlepších snímků, které na starém kontinentě za poslední dva roky vznikly. Maďaři tomuto semináři (200 Kč za permanentku, 80 Kč za jednodenní vstup!) kvalitativně vévodí – počínaje debutem režisérky Ágnes Kocsisové Čerstvý vzduch přes autobiografické, brilantně nasnímané drama Bílé dlaně Szabolcse Hajdu až po formálně i obsahově extrémní Taxidermii i u nás známého Györgye Pálfiho. Na akci bude promítnuto celkem 22 celovečerních snímků a do tří bloků je navíc rozvržena prezentace studentské tvorby z filmové školy v Lodži. Některé z příštích čísel A2 se bude věnovat právě nesmírně vitální maďarské kinematografii a najdete v něm recenze na všechny výše zmíněné filmy.

–as–

Báječná show

Na kouzelném koberci se scházejí významní herci, aby se zúčastnili slavnostního udílení filmových cen. Jen něco je tady jiné – herci jsou zvířata, pořádek zajišťuje král lev, moderátorem je ptakopysk Bobo. Jsou zde promítány známé bajky La Fontainovy, jen zpracované v různých filmových žánrech. Ostravskému studiu QQ se jako prvnímu u nás podařilo v polistopadové historii české kinematografie vytvořit celovečerní animovaný film. Pod režijním vedením Vladimíra Mráze a výtvarníka Josefa Quise zkombinovalo plastelínové loutky, klasickou animaci a trojrozměrnou počítačovou animaci. Výsledek je určen dětem maximálně do pěti let.

Čas

Do českých kin zamíří po krátké době stálice korejské kinematografie – alespoň té, kterou známe z české distribuce – režisér Kim Ki-duk. Jeho poslední snímek navazuje údajně na Samaritánku, ale těžko odhadnout čím. Bližší je tak spíše snímku 3-iron, zaměřuje se totiž také na chladnost vztahů v současném velkoměstě. K filmu Čas režiséra mimo jiné inspiroval statistický údaj, že v Koreji až polovina mladých lidí ve věku kolem 20 let podstupuje plastickou operaci. Hlavní hrdince se nedostává od jejího partnera lásky, a tak se rozhodne z jeho života zmizet, změnit si tvář a de facto celou svou minulost, a to jen proto, aby (jako někdo jiný) získala milence zpět.

V tom domě straší!

Další premiérou animovaného snímku je V tom domě straší!. Na rozdíl od Mravenčí polepšovny má dílo debutanta Gila Kenana dvě zásadní přednosti: nehraje si na mravokárce a na producentských postech stojí Steven Spielberg s Robertem Zemeckisem. Film pracuje s atmosférou rozhodně jinak, rozloučil se s líbezností a písničkami, buduje napětí a gradaci až k akčnímu finále. Proto je snímek daleko vhodnější pro celou rodinu. Zemeckis si v loni vyzkoušel práci s motion-capture animací na vánoční jízdě Polárním expresem. V praxi to znamená, že jde o převedení herecké akce do počítače a až poté je vše zanimováno. Lze vést debaty nad tím, zda tento technický pokrok je také pokrokem v oblasti animovaného filmu (když jeho kouzlo popírá), ale naštěstí je na rozdíl od Expresu nový počin stylizovanější. Dojmu umělosti se sice nezbaví, ale sám příběh neohrožuje.

Canada Stars

Přehlídku dvou slavných kanadských režisérů, Atoma Egoyana a Davida Cronenberga, od 12. do 18. 10. připravilo kino Aero. Retrospektivy nenabídnou relaxační atmosféru – Egoyan se dotýká prázdnoty a deprese obyčejných lidí a Cronenberg nechává vyplavat nejnebezpečnější skryté touhy a posedlosti. Program obsahuje celkem čtrnáct snímků (např. Egoyanovu Exotiku, Sladké zítřky nebo Ararat, Cronenbergův oscarový triumf Dějiny násilí, ale i Stereo z let šedesátých či nejznámější Mouchu). Kanadskému filmu byla věnována A2 č. 37/2006.

Sokolovský filmový seminář

Normalizace se stala zastřešujícím tématem šestého ročníku semináře zahrnujícího projekce filmů a odborné

přednášky. Cílem organizátorů je vyvolání diskuse „o roli českého filmu jako nástroje komunistického režimu, o (s)vědomí jeho tvůrců a o tom, co je příčinou (a co důsledkem) výpadku paměti, který postihl nejen televizní diváky, ale i filmové historiky“. Akce, k níž bude poté vydán i sborník textů, se uskuteční od 13. do 15. 10. v Sokolově.

Mezinárodní festival outdoorových filmů 2006

Soutěž a přehlídka dobrodružných, extrémních, adrenalinových a cestopisných filmů zahajuje svůj čtvrtý ročník 13. října v Ostravě, odtud se bude postupně šířit do dalších 16 měst České republiky. Detailní rozpis putovního festivalu je k nalezení na mfof.cz.

Siggraph v Praze

ACM Siggraph je nejvýznamnější síť organizací sdružující zájemce o počítačovou grafiku a interaktivní technologie z celého světa. Minulý rok vznikl jeden její „uzel“ i v České republice. V prostorách Roxy/NoD v Praze bude několik večerů věnováno projekcím výrazných děl současného digitálně animovaného filmu. V úterý 17. 10. ve 20 hodin to bude pásmo nazvané New Classics Stories, které neotřelým (údajně až šokujícím) způsobem převypravuje „klasické“ příběhy.

Letem

Brněnské kino Scala má říjnové téma Afrika; v několika projekcích představí snímky Nikde v Africe, Bílá Masajka, Hotel Rwanda a Masajové – Bojovníci deště.

Karlovarský filmový klub KV 12. 10. od 19.30 nabídne pásmo filmů Tomáše Vorla.

Přehlídka nejvyvedenějších filmových upoutávek posledních let Trailer Night začne v pátek 13. 10. ve 21.00 v pražském Bio Oko. V rámci festivalu Týden improvizace uvede olomoucký filmový klub Pastiche Filmz 19. 10. ve 20.00 projekci Křižníku Potěmkin s hudebním doprovodem Christopha Pajera.

–lg–

hudba

Kabeláč, Mahler

Zajímavou kombinaci zařadila do svého abonentního cyklu Česká filharmonie. Symfonie č. 4 G dur Gustava Mahlera bývá někdy považována za jeho nejsnáze stravitelnější. Možná je to hlavně veselým tanečním rytmem první věty, protože jinak i do této symfonie se skladatel pokusil vměstnat celý svět. Ve čtvrté větě se představí sopranistka Michaela Kaune. Druhá část večera bude patřit skladbě Mysterium času, passacaglia (napsána v letech 1953–57) Miloslava Kabeláče (1908–1979). Orchestr řídí Zdeněk Mácal. 12. a 13. 10., 19.30, Dvořákova síň Rudolfina, Praha.

Mozart, Klusák

Symfonický orchestr Hl. m. Prahy FOK chce svým posluchačům připomenout, že stále ještě neskončil „mozartovský“ rok. Pod taktovkou Libora Peška tak zahraje Symfonii č. 21 A dur K 134, Symfonii č. 36 C dur K 425 „Lineckou“ a Koncert pro klavír a orchestr (č. 21) C dur K 467, v němž bude sólistou Daniel Wiesner. Jakousi komunikaci napříč staletími pak nabídne skladba současného českého autora Jana Klusáka Stesk po Mozartovi, fantazie pro orchestr s obligátním hobojem (1991). 11. 10., 19.30, Smetanova síň Obecního domu, Praha.

Zakarya

Opět jeden hudební důvod k návštěvě Vídně. Štrasburská skupina Zakarya je jediným francouzským zástupcem v ediční řadě Radical Jewish Culture newyorského vydavatelství Tzadik, vedeného saxofonistou a skladatelem mnoha tváří Johnem Zornem. Kvarteto (ve složení Yves Weyh – akordeon, Alexandre Wimmer – kytara, elektronika, Vincent Posty – baskytara a Pascal Gully – bicí) nehraje folklor, rock, jazz ani volnou improvizaci, ale od všeho tu najdeme trochu. Navíc nezanedbatelné množství hudebního humoru a energie. 12. 10., 20.00, Porgy & Bess, Vídeň, Riemergasse 11.

Mužské hlasy v proměnách staletí

V rámci „průběžného“ Festivalu duchovní hudby Česká Lípa 2006 připravil vokální soubor Afetto program hudby od středověku po současnost. Zazní skladby Petra Wilhelmi de Crudenz, Tomase Luise de Victoria, Jana Trojana Turnovského, Johanna Sebastiana Bacha, Heinricha Schütze, Michaela Praetoria nebo ze slavného Kodexu Speciálníku. Současnost bude zastupovat např. Arvo Pärt nebo Michal Košut. Vokální kvarteto ve složení Jan Mikušek – kontratenor (známý mimo jiné rolí Dominika Haška v opeře Martina Smolky Nagano), Vladimír Richter – tenor, Marek Olbrzymek – tenor, Aleš Procházka – bas doplní Martin Jakubíček na varhany. 13. 10. Zahrádky, kostel sv. Barbory, 19.00, a 14. 10., Jablonné v Podještědí, bazilika sv. Zdislavy, 17.00.

–mk–

výtvarné umění

Peter Piller

V rámci výstavního konceptu Výběr 4 s podtématem Kam vlastně míříme? (Auswahl 4: Wohin fahren wir eigentlich?) představuje instituce Ludwig Forum v Cáchách tentokrát snímky německého konceptuálního umělce Petera Pillera (1968). Jedná se o fotografie střílejících dívek. Ústředí výstavy tvoří tři nové fotografické série od autora, který byl v červnu letošního roku oceněn cenou Baloise Art Prize na uměleckém veletrhu Art Basel. Pillerův svébytný koncept pracuje s náhodným, neúmyslně vzniklým „estetickým“ obrazem, jeho reinterpretací a posunutou novou prezentací. V cášské instalaci vzniká otevřený dialog plný napětí, když jsou tyto Pillerovy koncepty, založené na překódování významu obyčejných spotřebních novinových snímků, prezentovány vedle jiných autorských fotografií – např. Borise Beckera, Rémy Markowitsche nebo Floriana Merkela. Provokativní výstavu lze zhlédnout v Cáchách v Ludwig Forum, Jülicher Straße 97–109, až do 28. 1. 2007.

Felix Gonzalez-Torres

Při příležitosti 10. výročí úmrtí Felixe Gonzaleze-Torrese uspořádalo RealismusStudio v rámci Nové společnosti pro současné umění velkolepou retrospektivu v prostorách berlínského Hamburského nádraží (Hamburger Bahnhof). Autor byl od roku 1988 prostřednictvím RealismusStudia vystaven celkem pětkrát, z toho dvakrát samostatně. Aktuální prezentace se zaměřuje na často reprodukovaná umělcova díla a především na výběr z jeho fotografické tvorby.

Felix Gonzalez-Torres (1957–1996) patří k nejvýznamnějším umělcům Ameriky 90. let. Pro jeho tvorbu jsou typické ostré pozorovací výpady, reflektující konkrétní společenské, kulturní a politické situace a schopnost dávat těmto různorodým obsahům příslušnou jednotící formu. Esteticky komerčně a spotřebně, sociálně provokativně, tak rozvíjel Gonzalez-Torres minimalistické strategie a spojoval je s osobními, sociálními a politickými významy. Svou prací významně přispěl během 90. let ke kritické recepci minimalismu a konceptuálního umění jako politicky motivovaných uměleckých forem. Základním principem jeho práce bylo přesahování tradičního uměleckého prostoru, aby mohl být plně realizován svobodný umělecký čin. Klíčovým příkladem je Gonzalezův billboardový projekt ve veřejném prostoru (u nás napodobovaný), v kterém umělec nastoluje otázky esteticky marketingových strategií a obecné otázky kolem soukromého a veřejného prostoru a jejich vzájemného prolínání.

Autor pochází z Güaimara na Kubě, odkud odešel v roce 1971 nejprve do Madridu a v roce 1979 do New Yorku. Zde absolvoval Pratt Institute of Art a navštěvoval kursy na Whitney Independent Study Program. Roku 1987 obdržel titul Master of Arts na International Center of Photography na New York University, téhož roku mu uspořádala první výstavu newyorská Rastovsky Gallery. Rok před smrtí (1995) představila jeho dílo prestižní instituce Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku; roku 1996 umírá Felix Gonzalez-Torres v Miami na AIDS. Výstavu lze navštívit v berlínském Hamburger Bahnhof – Museum für Gegenwart
do 9. 1. 2007.

Jeleni

Galerie Brno představuje pod ironickým názvem Stále tě miluji soubor maleb Tomáše Lahody (1954) s motivy jelenů a jiné vysoké (např. sobů, losů, muflonů apod.). Ve zvoleném „přírodním“ konceptu remixuje Lahoda podobu nového závěsného obrazu, který obsahuje jak citace, frázování a úryvky z vizuálně vyprázdněných sentimentů a resentimentů spojených s králem kýče – jelenem, tak také závažnější hru s různými malířskými rukopisy významných umělců 20. století. Lahodovy postpopové variace v sobě kódují odlišné vizuální světy a skrze ironii a odstup nalézají jednu z možných aktuálních poloh malovaného obrazu. Obraz je tu předkládán jako zhuštěná a zároveň odlehčená dekorace-vzpomínka a funguje jako dokonalá trofej. Galerie Brno, Veselá 14, Brno, do 29. 10.

–pev–

televize

Osvícení

Retrospektiva tvorby Stanleyho Kubricka se dostala do finále. Výběr adaptace románu Stephena Kinga je vhodnou volbou, neboť ona sama obsahuje finále, jež v hororovém žánru patří z nejslavnějším. Malý Danny je pronásledován svým šíleným otcem (se sekyrou v ruce) v prostorách přírodního labyrintu, snaží se za sebou mazat stopy ve sněhu, úzké chodby obklopuje tma, jen ostré bodové lampy řežou do očí, volání otce-zvířete je poháněno čím dál tím větší touhou po máchnutí sekyrou; strach a chlad… Kombinace Kinga s Kubrickem je snad tou nejvhodnější pro vytvoření hororu, v němž se divák bude skutečně bát toho, co je v něm samém. King pronikne do nitra zlé duše, ale nechává se často strhnout spektakulárností, jíž Kubrick zabránil: naopak se snaží zlo dostat z duše na povrch, abychom je viděli v každé vrásce Jacka Nicholsona. King s adaptací spokojen nebyl, podle jeho románu vznikl jiný film, s původním koncem, který mohl být „otevřenou bránou do pekel“. Kubrick viděl peklo někde jinde – uvnitř svých postav. Navíc si pohrává s časem, čímž mate diváky, kteří najednou zlo cítí, ale nemohou si být po konci filmu jisti, zda doopravdy „umřelo“. Kubrick převrátil klišé, v němž úzkost vyvěrá ze stísněných prostor, a ústřední trojici umístil do velkých hal a dlouhých chodeb. Kombinuje zvuk a ticho ke gradaci strachu, jen výjimečně sahá k výjevům s krví. Osvícení patří k vrcholům hororového žánru. 12. 10., 22.05, ČT 2.

–lg–

rozhlas

Michail Bulgakov: Osudná vejce

Novela Osudná vejce (1925, česky poprvé 1929) Michaila Bulgakova je v České republice dramatizována méně často než s ní spojované expresivní Psí srdce. Jedním z důvodů je snad přílišná přímočarost Vejcí. Důvodem druhým může být nejednoduché převedení této rané sci-fi (v díle lékaře, dramatika, novináře a prozaika ojedinělé) na plátno nebo scénu. Děj totiž pojednává o chybném a zbrklém využití vynálezu – paprsku, jenž má sloužit k líhnutí slepic v hladovém Rusku. Dojde k přemnožení a monstróznímu nárůstu plazů a pštrosů, kteří zemi ničí. Jde o varovnou alegorii, srovnatelnou s mnohem pozdější Čapkovou Válkou s Mloky nebo Bílou nemocí (ubohý vynálezce je také zabit). V rozhlasovém provedení velikost a tvar ještěrů neoceníme, tím ostřeji vyznívají satirické dialogy a výstražné politické symboly – například zmíněný paprsek je rudý. Konečné řešení problému s plazím vojskem je autorsky výsměšné; nemožné. Režie Jaromír Ostrý. 12. 10., 20.00, Vltava.

–lb–