V České republice se politicky orientované internetové rozhlasové stanice z mnoha důvodů příliš často neobjevují. Zdá se, že zatímco velké politické strany se zaměřují na plošná média, kde ostatně také dostávají relativně velký prostor, na internet upřely svou pozornost spíše skupiny, které jsou mediálním mainstreamem znevýhodněny. Výhody levného provozu a globálního dosahu internetových médií se u nás s průkopnickým nadšením chopili zejména lidé z národoveckých a komunistických kruhů.
Spuštění nacionalistického rádia Vlast (www.vlast.cz) vyvolalo alespoň v některých kruzích značnou pozornost, i v souvislosti se sporem o to, zda toto rádio má či může vysílat písně Karla Kryla. Nicméně dlužno podotknout, že stejná kritika ze strany pozůstalých po tomto písničkáři se snesla i na komunistické rádio Haló (www.haloradio.cz). Rádio Vlast bylo a je koncipováno poměrně skromně. Disponuje pouze linkou pro přenos monofonního zvuku přes pásmo 32kbps. Limitovaný byl výběr vlastenecké hudby a alespoň ze začátku mu byla vyčítána nezkušenost moderátorů. V době, kdy píšu tento článek, k mému smutku rádio Vlast nevysílá. O to více prostoru bude na druhé straně možné věnovat další stanici, která je spojena s politickým uskupením, v tomto případě Komunistickou stranou Čech a Moravy.
Je to již zmiňované „Rádio Haló Futura (RHF) – rozhlasový maják do jiné budoucnosti“, jak říká znělka: „vaše první politické rádio“. Je fakt, že RHF začalo vysílat jako první, dříve než rádio Vlast, a to hned ve čtyřech pásmech – 16, 32, 64 a 192kb, přičemž nejkvalitnější pásmo je placené. To je patrně spíše forma nabídky příspěvku na provoz než obchodní záměr.
Po formální stránce sice webový design nepatří k nejefektnějším, nicméně pro návštěvníky je k dispozici vše podstatné: program na celý týden, diskusní fórum, aktuality. Nadstandardem je webová kamera. Zajímavá je stránka věnovaná hitparádě, kde se písně B. Basikové nebo K. Gotta střídají s revolučními songy. Štěpán Kotrba z Britských listů vyjádřil loňského září v článku o tomto rádiu přesvědčení, že zařazení – krom jiného - revoluční písně Bandiera rossa do programu souvisí s hravostí moderátorů Petra Burdy a Milana Rokytky. Více než tři a půl tisice hlasů, které tato píseň získala v hlasování a které ji posunuly na 3. místo v hitparádě, je spíš dokladem toho, že mnoha posluchačům není tento žánr cizí. Kromě hudby, od klasické přes rock a dechovku až k technu, jsou ve vysílání zastoupeny i tematické pořady a zpravodajství.
Milan Rokytka kdysi v jednom z on-line rozhovorů pro web mateřské Komunistické strany Čech a Moravy psal, že RHF by mělo být rádiem oslovujícím co nejširší vrstvy posluchačů. Psal, že rádio patří do poloviny sledovanějších z padesátky registrovaných internetových rádií a do první desítky že šplhá v případě pořadu Rozhovor pod majákem. Zmiňoval a zdůrazňoval jméno Jaroslava Lišky, který poutavě vypráví o německé okupaci, revanšismu a vůbec problémech česko-německých vztahů, souvisejících s novodobou historií.
Při vší úctě k panu Liškovi, Rozhovory pod majákem mají spíše podobu monologů. Nevím, zda pod majákem, v majáku či mimo maják do jiné budoucnosti. Poutavé vyprávění, slibované Milanem Rokytkou, pak má vskutku zvláštní charakter. Nepřál bych si někdy zjistit, co Rokytka považuje za monotónní a necvičené předčítání předpřipraveného komplikovaného textu bez jednotící linie, tématu a s problematickou hlavní myšlenkou. Už z poutavého vyprávění jsem začal být značně nervózní a pojal jsem nejasnou averzi k Freudovi, ke kterému se začali hlásit Sudeťáci, kteří kohosi posílali do krematorií a zároveň patrně kují pikle s katolickou církví skrze Maltézské rytíře, co mají podíl na nezákonném rozdělení Československa. To ani nemluvím o počtech kalvinistů v Maďarsku. Promiňte, pokud jsem se v něčem zmýlil. V okamžiku, kdy jsem se koncentroval na vyprávění o maďarské občance, co vyšívala mapu malého Maďarska se svatoštěpánskou korunou, a vedle ní o tom hochovi, co nějak souvisel se zánikem raketoplánu Columbia při návratu do atmosféry, jsem ztratil nit. Pokud právě toto má být magnetem, černým koněm vysílání, pak bezpochyby nejsem typický posluchač RHF.
To, co bylo zajímavé i v tomto kontextu, byl povýtce důraz na některá témata, která se ostatně ve vysílání rádia objevují pravidelně. Jednak problematika česko-německých vztahů. Nebude žádným překvapením, že rádio ani jeho hosté nejsou příliš vstřícně nakloněni německým požadavkům na odškodnění. Druhým tématem, které se objevuje tak často, že stojí za zmínku, je rozdělení ČSFR. Zatímco v mainstreamových médiích se připomínka společného státu již takřka neobjevuje, v rádiu Haló na to téma občas cosi zazní. Snad s tím souvisí i fakt, že zpravodajství rádia je české i slovenské, což moderátoři zdůrazňují.
Obecně lze říct, že zpravodajství je zpracováno jakžtakž kvalitně, ovšem s důrazem a velkým prostorem pro některá témata charakteristická pro levici. Z nich lze namátkou zmínit samozřejmě očekávanou kritiku pravicové politiky, veřejnoprávních médií, která dle RHF nejsou nestranná, ale nadmíru nakloněná pravici, a sociální témata – například situaci bezdomovců v souvislosti s demonstrací 10. prosince.
Vstupy od přispěvatelů jsou na jiné, řádově nižší úrovni a připomínají scénky performerů parodujících komunistické vystupování. I když z nich čiší jakýsi zápal, slovník i stylistika jsou jednoduše otřesné a je svým způsobem otázkou, proč je moderátoři do vysílání pouštějí. Dlužno dodat, že mají smysl pro humor. Potlačované hihňání po jednom takovém vstupu napovídá, že umožnění prezentace pouličních šílenců může být jeho důsledkem. Souhrnem lze konstatovat, že z nabídky internetových stanic patří komunistické rádio k průměru. Nemůže soutěžit s velkými rádii. Vyhnuly se mu ovšem i neduhy malých amatérských stanic. Konkurenci komerčnímu vysílání anebo Českému rozhlasu od stranického rádia však patrně nikdo nečeká. Nabízí příliš málo toho, co mne zajímá, na příliš velké časové ploše. To je typický problém stanic, které jsou zaměřeny nikoliv na jednu cílovou skupinu posluchačů, ale snaží se oslovit vrstvy různých zájmů a každému nabídnout něco. Pak si možná každý něco svého najde, ale utone to v podstatně větším množství věcí, které ho v podstatě nezajímají. Pro posluchače, kteří nemají vyhraněné zájmy a zároveň jsou příznivci radikálnější levice či přímo KSČM, to ovšem může být zajímavá volba. Škoda jen, že tuto stanici momentálně není možné srovnat se současnou podobou vysílání rádia Vlast.
Autor je politolog.