V úvaze o aktuálností odkazu F. X. Šaldy připomněl Mirek Kovářík čtenářům Týdeníku Rozhlas, že „v nedávné mediální masáži národního historického povědomí nazvané Největší Čech se iniciály FXŠ mezi první stovkou jmen neobjevily“ (TR č. 10/2007).
„Rybářství“ v díle S. K. Neumanna, Jiřího Mahena a Oty Pavla je námětem studie Tomáše Lotockého v 13. čísle časopisu Pandora (prosinec 2006), tematicky vymezeném pojmy „ticho“ a „mlčení“.
Esej Jiřího Opelíka o Vladimíru Holanovi Holanovské nápovědy (Thyrsus 2004) recenzoval v Slovenské literatúře č. 6/2006 Vladimír Barborík.
S bohemisty Milanem Kopeckým (1925–2006) a Eduardem Petrů (1928–2006) se v Studiích Comeniana et historica č. 75/76 (2006) rozloučily Hana Bočková a Jana Kolářová.
Nad vhodností výrazu „,rodný‘ Nymburk“ v hesle Bohumil Hrabal v 1. dílu Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 (Brána 1995) zauvažoval v Hrabalově medailonu v březnové příloze kulturního přehledu Kam v Brně Ladislav Soldán.
Tamtéž zavzpomínala Věra Mikulášková na kritika Olega Suse a jeho nápadité novoročenky.
Autorem medailonu Vladimíra Novotného – nedávného šedesátníka – je v Českém jazyce a literatuře č. 2 (2006) Aleš Haman.
„Kritická summa“ Jana Štolby Nedopadající džbán (Torst 2006) zaujala Petra Šrámka v Lidových novinách 3. 3. 2007 natolik, že ji doporučil pozornosti všech, „kteří budou letos rozhodovat o udělení Ceny F. X. Šaldy“.
Prvotinu Ireny Douskové Goldstein píše dceři (poprvé v Melantrichu 1997, nově v Druhém městě, Brno 2006) zhodnotil v Právu 19. 2. 2007 Radim Kopáč.
V Plži č. 2/2007 recenzoval Kopáč novelu Jakuby Katalpy Je hlína k snědku? (Paseka 2006).
Recenze nového vydání románu Josefa Formánka Prsatý muž a zloděj příběhů (Smart Press 2006) se objevila v Slovenských pohĺadech č. 2/2007. Napsal ji Juraj Bindzár.
Po Jakubu Guzuirovi (Host č. 6/2006) a Martinu Humpálovi (Aluze č. 1/2006) je Petr Fantys v Souvislostech č. 4/2006 už třetí, kdo se v nedávné době fundovaně zamýšlel nad písňovými texty (Lyrics) a vzpomínkami (Chronicles 1) Boba Dylana a jejich účinkem po převedení do českého jazyka.
„Politický čin na úkor poezie“ – tak se jeví Petru Komendovi v Tvaru č. 4/2007 výbor z básní Bělorusa Ryhora Baradulina Žít!, k němuž napsal předmluvu Václav Havel.
František Knopp
Polsko
Andrzej Rostocki pracuje v Sociologickém ústavu Lodžské univerzity a v polských (specializovaných i obecných) sdělovacích prostředcích často komentuje stav tamního knižního trhu. V knižní příloze krakovského katolického listu Tygodnik Powszechny vede stálou rubriku V moci knih (Pod władzą książek). Pro českého čtenáře by mohl být zajímavý výběr z jeho pohledu na polské bestsellery poslední doby (č. 8/2007, 25. 2). Některé z nich jsou pro Polsko zvláštní – stěží lze u nás očekávat takovou prodejnost knih o Janu Pavlu II. – jiné Polsko sdílí s trhem světovým. „Padesátiprocentní skupina, která o sobě ještě prohlašuje, že čte, se nemění, ačkoliv soudím, že jistá její část odjela do Anglie, Skotska nebo Irska a zakrátko tam bude třeba zakládat polská knihkupectví, tak jako vznikají nové polské mateřské školy,“ píše Rostocki v souvislosti s jedním z nejčastěji komentovaných úkazů Polska posledních let, totiž masovým cestováním za prací do ciziny. O kus dál nabízí konkrétní údaje: „Uplynulý rok zase přinesl značné překvapení. Jak známo, prodalo se v roce 2005 přes tři miliony knih od Jana Pavla II. nebo jemu věnovaných. Těžko by bylo čekat podobný zájem v roce loňském, ale pokles prodeje v tomto segmentu byl překvapivý. Nechci říci, že jako národ milujeme své velké bratry vášnivě, ale krátce, něco však na tom je. Je těžké chápat knihu jako specifickou relikvii, ale soudím, že tento psychologický mechanismus rozhodoval v oněch smutných dnech [po smrti papeže – pozn. aut.] o touze po setkání s myšlením Jana Pavla II. V roce 2006 se velkému zájmu těšil pouze svazek Pawła Zuchniewicze Zázraky Jana Pavla II. (Prószyński i S-ka). Po celý rok se objevoval na seznamech bestsellerů a dosáhl imponující prodejnosti – přes 133 000 výtisků. Několik nakladatelství spojovalo velké, jak soudím, naděje s návštěvou Benedikta XVI. v Polsku. Byl zde přece nejen vřele přijímán, ale má také pověst velkého intelektuála, jehož teologické úvahy se setkávají s živými reakcemi. Tyto naděje se ukázaly jako plané, třebaže se svazek Benedikt XVI. v Polsku dostal do rukou 31 600 kupujících. Jiné, početné a krásně vydané, se prodávaly mnohem slaběji. Což také může být příspěvkem k diskusi o svéráznosti polského katolicismu, ve které jsou obřadnost, emoce, pocit společenství a národní obsese důležitější než intimní hledání vlastní cesty k Bohu, někdy i plné pochyb.“ Pak autor přechází ke knihám, jež patří k populární kultuře i za hranicemi Polska. „Nikoho nepřekvapil obrovský prodej Harryho Pottera a prince dvojí krve Joanne K. Rowlingové (544 000 výtisků) anebo Šifry mistra Leonarda a Andělů a démonů Dana Browna... První Brownův titul dosáhl prodeje přes 150 000 výtisků, druhý přes 72 000 – a to jsou na polském trhu už několik let!“ Dále Rostocki potvrzuje na několika číslech známou zkušenost, že filmová adaptace, která dosáhne komerčního úspěchu, podpoří i odbyt knihy, z níž film vycházel. Závěr je docela optimistický: autor sice předpokládá, že aktivními účastníky kulturního života jsou spíše příslušníci „Polska liberálního“, tedy odpůrci vládního tábora, jenž se označuje za „Polsko solidární“, ale hlavně: „Potěšující je to, že v polské společnosti zřetelně vidíme velice aktivní a stále početnější skupinu osob, které na sebe vydělávají a nečekají na milost od státu a které jsou zároveň aktivními podílníky kultury. A vskutku není důležité, že jde jenom, jak praví někteří, o kulturu populární. I ona předpokládá nejen emoce, ale také intelektuální aktivitu. Četba k ní bezpochyby náleží.“ Jako jediný komentář dodejme už jen připomínku: je řeč o trhu téměř čtyřikrát větším než český, s rozsáhlejšími venkovskými oblastmi, ale také s nesrovnatelně větším (i relativně, vzhledem k velikosti země) počtem statisícových měst.
Václav Burian