Studentské divadlo DISK působí při Divadelní akademii múzických umění. Hrají v něm střídavě absolventské ročníky katedry alternativního a činoherního divadla. Podstatou tohoto podniku je nutně nevyhraněnost: ansámbl je každý rok jiný, dramaturgie se řídí do značné míry „pedagogickými potřebami“ školy. Za posledních pár let Disk však získal určité charakteristické rysy. I díky tomu, že vedení divadla (které ovšem neměnné je) sází na jednotnou grafickou tvář a snaží se budoucí absolventy dobře propagovat – o nic jiného tu totiž nejde, studenti předposledních ročníků se musí ukázat divadelním profesionálům a na základě svých výkonů pak získají (anebo nezískají) angažmá. Teď se ale v pražském metru objevily nové reklamní plakáty Disku, na němž se sice propaguje kosmické divadlo DISK, jeho tvář však není ani kolektivní a bohužel dokonce ani anonymní. Nevím, kterého reklamního kreativce to napadlo. Uprostřed barevné fotografie s pohledem zvednutým k lepším kosmickým zítřkům na kolemjdoucí nyvě hledí mediální hvězda Jakub Prachař. Je pravda, že je také náhodou jedním z mnoha, kteří v Disku momentálně hrají, ale jako jediný z těch všech je především seriálovou tváří. Za ním se v mlze tísní nevýrazný dav „těch ostatních“: těžko říct, jsou-li to jeho spolužáci, či bezejmenný zástup najatý reklamní agenturou. Studentské divadlo, kde by – možná naposledy v životě – mohlo jít o solidaritu a touhu něco společně vyzkoušet, se začalo prodávat „na ksicht“ stejně jako sekačky a boty.
Marta Ljubková
Vedení hlavního města oznámilo, že se radní dohodli na podání přihlášky ke kandidatuře na Letní olympijské hry již pro rok 2016. Přestože město připouští, že reálné je získat kandidaturu až v dalším termínu, tedy pro rok 2020, kvůli větším šancím má být Praha připravena již na první možný termín. Samotné hry rozdělují Pražany na dva tábory a mnoho politiků se k nim zatím stále vyjadřuje jen opatrně. Problémem je podle kritiků hlavně velká zadluženost města a také nedostačující infrastruktura, zejména pak v dopravních kapacitách. Podle primátora Pavla Béma, který je velkým zastáncem her, má být ale právě kandidatura Prahy tím motorem, který požene rozvoj infrastruktury vpřed, a současně podle něj Praze hry zajistí mezinárodní uznání. Hlavním olympijským PRO jsou podle Béma výsledky ekonomických a dalších analýz, které si město již nechalo za miliony korun zpracovat a které hovoří pro kandidaturu. Ještě před volbami ale Bém v souvislosti s olympiádou nejednou ve své emotivní rétorice hovořil o referendu a potřebné podpoře veřejnosti. Teď ale tvrdí, že by prý nemělo být jen místní, pražské, ale celorepublikové, tedy vyhlášené zvláštním zákonem. A primátor asi ví, proč tak činí. Zatímco pražské referendum je reálně možné, není tolik nákladné a stačí k němu souhlas zastupitelů, celostátní referendum k olympiádě se jeví spíše jako holá utopie. Místní referendum však Mezinárodní olympijský výbor nedoporučuje, protože, jak uvedl Bém, tak byly zmařeny nesouhlasem místních již dvoje hry. Kandidatura, není to levná záležitost, je de facto podaná, a hry tak mají zelenou, bez ohledu na to, co si o nich obyvatelé Prahy myslí. Před volbami se zkrátka slibuje, po volbách už se přímé rozhodování obyvatel nehodí.
Jakub Mračno
„Dá-li Bůh, již nikdy zlu neustoupím!“ slibuje plukovník Jiří Komorous, který doteď šéfuje Národní protidrogové centrále, jež má roční rozpočet kolem 100 milionů korun. Tento policejní orgán vede již čtrnáct let a v roce 2004 dokonce získal titul Policejní velitel roku. Novým slibem reagoval na své prohlášení z roku 1987, která teď zveřejnila Mladá fronta Dnes. Před dvaceti lety zase prohlašoval: „Zcela souhlasím se vstupem spojeneckých vojsk. Jsem přesvědčený internacionalista, plně oddaný marxismu-leninismu. Mým celoživotním cílem je služba ve složkách StB a zde dosáhnout úrovně velmi dobrého odborníka.“ Komorous měl štěstí, že se jeho cíl tehdy tak úplně nesplnil. Nastoupil sice důstojnický kurs pro operativní pracovníky na Odborné škole I. správy SNB (bývalá komunistická rozvědka), ovšem nestačil se stát řádným příslušníkem kontrarozvědky, a tak se na něj nevztahovala ustanovení polistopadového lustračního zákona. Ministr vnitra, který teď kontroluje lustrace 900 policejních důstojníků, tvrdí, že u Komorouse je vše v pořádku. Má od Národního bezpečnostního úřadu prověrku na stupeň tajné a prověřen byl již dvakrát. Prověrku není potřeba i přes minulé skandály vedení NBÚ zpochybňovat. Komorous je nepochybně na správné cestě. „Ordo Lumen Templi, to je o jedné cestě. Pořád o jedné cestě. O cestě na straně dobra,“ řekl Komorous BBC o svém členství v obskurní organizaci. Její zakladatel, někdejší exponent skinheadské white power scény Daniel Landa upřesňuje: člen řádu by neměl lhát a měl by „stát jako morální pilíř“. Cílem náboženského spolku je „vyburcovat společnost z letargie a demonstrovat skutečnost, že teď jsme to my, kdo přejímáme vyhasínající pochodeň, a naším posláním je předat ji našim dětem opět hořící“. Takové lidi opravdu potřebujeme. Člověk se hned cítí bezpečněji.
Filip Pospíšil