42. ročník mezinárodního filmového festivalu na Hané
Skončil letošní Academia Film Olomouc, nejdéle trvající (bez přerušení) filmový festival v České republice, jenž své předsevzetí zaměřovat se na populárně-vědecké a dokumentární filmy v posledních letech plnil čím dál tím méně.
Dosavadní dramaturgická koncepce přehlídky Academia Film Olomouc nabízela i pozoruhodné snímky, výběrem dokumentárních filmů však pouze suplovala jihlavský festival. A nutno dodat, že mu byla slabým sekundantem. AFO ztrácel na návštěvnosti a opodstatněnosti. Už jen vlažný zájem olomouckých studentů ukazoval, že se festival musí reformovat. Ambiciózní noví organizátoři, místní Katedra divadelních, filmových a mediálních studií a občanské sdružení JSAF (pořadatel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava a vydavatel knih o dokumentu), se proto vrátili k původnímu času konání (z podzimu se přesunul na jaro) a iniciovali radikální dramaturgickou obrodu. Festival se zaměřil výlučně na populárně-vědecký film, čímž se odlišil od jihlavské přehlídky – a také jí přestal, byť neslaně nemastně, konkurovat.
Dalším krokem, jak naplnit promítací kóje a sály, byly doplňující sekce, jež dbaly na nevšednost témat. Ty letos zastínily samu českou i zahraniční soutěž. Nejsilnější zastoupení tu měly vědní disciplíny z oblasti biologie, geografie, filmové vědy, ale ke slovu se dostala také etnografie (například Jean Rouche), antropologie (vtipně hravé i esejistické snímky Zoo a Velká kniha života Nizozemce Berta Haanstra) či filosofie (přednášky Václava Bělohradského). Divácky úspěšná byla důkladná, neuspěchaná debata o IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů (přítomni byli Ivan Klíma, Milan Jungmann a A. J. Liehm) a doprovodné programy (koncert skupiny Alvik, soutěž studentských filmů místní univerzity).
Festivalu nelze vytknout, že by mu chyběla snaha hledat filmy a osobnosti, dramaturgové nešli po osvědčených jistotách. Bez přehánění lze označit za objev osobnost Vladimira Michajloviče Kobrina, jenž spolu se svými žáky založil ruské Kobrin Screen Studio. Jeho filmy jsou ve znamení průniků vědeckého zkoumání s filosofickým esejem. Navíc tento bývalý student nejstarší filmové školy na světě (proslulého ruského VGIK) výrazně experimentoval s filmovým jazykem.
Rozsáhlou samostatnou sekcí letos disponovalo téma Vidění těla, jež nabízelo mnohé, často nečekané pohledy. Například experimentální film Davida Barlowa, v němž se za pomocí speciálního kamerového systému udála exkurze do nitra lidského těla. Preferujeme-li pohled zvenčí, rád upozorňuji na práci Lucie Česáčkové, která zde prezentovala výsledky svého bádání v oblasti sportu a hygieny ve filmové kultuře dvacátých let.
Nový design a ptáci
Počet hostů překročil hranici jednoho sta. Šlo ve většině případů o mezinárodně uznávané hvězdy svého oboru, nalákat běžného diváka z nich ale můžete asi jen na Alberta Barillého (animovaný cyklus Byl jednou jeden…). Pomoci znovu přitáhnout nejen studenty měla i nová výtvarná podoba festivalu od Ondřeje Chorého, jež podivnou vizuální neurčitost minulých ročníků překonala, byť barvy letošních plakátů byly pro některé návštěvníky „poněkud seprané“. Katalog letos mohl být poprvé plnohodnotným konkurentem brožur z áčkových festivalů, neboť obsahuje kvalitní a srozumitelné texty, to by se v něm však nesměly objevit i fotografie s tak malým rozlišením, že připomínají pointilistická díla, a mnohé jiné obrázky jsou zase vinou tisku z poloviny utvořeny šmouhou. K dispozici byl také tištěný deník AFO Hled a souběžně s akcí vzniklo pět dílů AFO Sféry (videozpravodajství s různě funkční studentskou rozverností).
Nádherné prostory bývalého jezuitského konviktu byly pro podobnou akci jak dělané, jen nápad (asi kvůli hlavnímu mediálnímu partnerovi – časopisu Vesmír s hlavou orla na plakátu) umístit do okenních výklenků vycpané ptáky mi připadá poněkud morbidní. Do struktury organizace byly významnou měrou zapojeny desítky studentů, čímž se festival hodně odlišuje od svých konkurentů, současně se to na něm neprojevilo neprofesionalitou; pouze při závěrečném ceremoniálu to při ukázkách oceněných snímků trochu zaskřípalo.
Zda se Academia Film Olomouc zásluhou nového týmu „otevřel Evropě“, jak má v plánu, nevím, rozhodně se však konečně otevřel studentům a veřejnosti. Počet akreditací se téměř dotkl hranice sedmi set a počet diváků čtrnácti tisíc. Ukázalo se, že věda nudná být nemusí. Není.
Autor je šéfredaktor časopisu www.25fps.cz