Patrně jedním z hlavních doprovodných jevů pádu železné opony v oblasti dopravy je masivní výstavba její infrastruktury. A to navzdory tomu, že je mnohdy ekologicky sporná nebo zaznívají výhrady části veřejnosti. Politické zájmy jsou v drtivé míře hlavním motorem, jenž určuje, co a kde se bude budovat.
Naše dálniční síť vznikla v roce 1963 usnesením tehdejší vlády Československé socialistické republiky. V roce 1993 byl tento stav v podstatě petrifikován, když tehdejší Klausova demokratická vláda bez zákonného posouzení vlivů na životní prostředí schválila téměř totožnou koncepci výstavby dálnic a čtyřproudých silnic starou třicet let.
Co na tom, že o pár let později pak Nejvyšší kontrolní úřad tento postup kritizuje nejen jako porušení zákona, ale především z důvodu netransparentního vynakládání veřejných financí. Budování právního státu jde prostě ztuha a kontrolní mechanismy, ať nestátní či státní, ještě stále nebere nikdo moc vážně.
Podíváme-li se z této perspektivy na Ústecký kraj, pak minulost zanechala tento stav páteřní dopravní infrastruktury. V oblasti silniční dopravy jde o čtyřproudou silnici R7 z Prahy na Chomutov do Německa, která končí ve Slaném, o dálnici D8 z Prahy do Ústí nad Labem a pak až do Drážďan, která je hotova jen v jednom úseku na okraji Chráněné krajinné oblasti České středohoří jako přeložka za zlikvidovanou silnici do Teplic, o rozestavěnou čtyřpruhovou silnici I/13 od Chomutova až po Děčín a o řadu chybějících obchvatů na stávající síti silnic I. třídy.
V případě železniční dopravy jde pak o několik desetiletí neudržované železniční tratě, často regionálního charakteru, s opakovanými ataky na omezení jejich provozu či na úplné zrušení. Ve vodní dopravě pak o vodní labskou cestu z Chvaletic do Německa, která je pod náporem rozvíjející se silniční dopravy už za zenitem. V letecké dopravě zřejmě na významu získává letiště u Žatce u průmyslové zóny Triangl.
V devadesátých letech se oživil nápad na vybudování dvou jezů na dolním Labi, které by měly umožnit plout lodím téměř po celý rok. A to i přesto, že výkony v nákladní vodní dopravě trvale klesají a představují asi procento všech výkonů, které si mezi sebou rozděluje silniční a železniční doprava. I když vodní doprava patří mezi ekologické druhy dopravy, výstavba vodní infrastruktury se už může dostat do tvrdého střetu s ochranou přírody a krajiny. Tak tomu je i v tomto případě, neboť oba jezy mají ležet v chráněném území, kde je tato výstavba zakázána. Odpor ze strany laické i odborné ekologické veřejnosti proti jejich výstavbě je tak zcela namístě. Poslední stav je ovšem takový, že se připravuje výstavba už jen jednoho jezu v Děčíně. Už se ale neříká, že bez druhého jde o zbytečně vyhozené 3 miliardy korun, že na německé straně se s dalšími úpravami řeky moc nepočítá a železniční doprava z Prahy do Berlína má volné kapacity. Ostatně ani tento jez se nevyhne rozvrácení místních cenných ekosystémů. Přitom by stačily menší úpravy posledního přirozeného zbytku Labe a případně i nákup nízkoponorných lodí. To ale není po chuti stavební lobby, která chce prostě stavět bez ohledu na efektivnost. A v politicích má samozřejmé spojence, neboť jedině u monstrózní stavby mohou ukázat svou „velikost“ a „zájem“ o hlasy voličů.
U silniční dopravy na Ústecku se měla podle vládních koncepcí z devadesátých let do roku 2003 vybudovat dálnice D8 z Prahy až ke státní hranici přes CHKO České středohoří a do roku 2000 pak rychlostní silnice R7 ze Slaného do Loun, někdy po roce 2005 pak zbytek až do Chomutova. Samozřejmě tyto „politické“ plány zcela ignorovaly fakt, že přes CHKO České středohoří je podle zákona o ochraně přírody a krajiny výstavba nové dálnice zakázána a lze ji povolit pouze v případě, kdy se prokáže výrazná převaha její výstavby nad veřejným zájmem ochrany přírody.
Děti Země proto v roce 1996 navrhly alternativní silniční koncepci Ústecka tím, že by se ČR s Německem urychleně propojila po bezproblémové silnici R7 na Chomutov a dálnice D8 by skončila v Lovosicích jen s meziregionální funkcí a s využitím kombinované dopravy po železnici. O dva roky později navíc jako další variantu ještě předložily zcela novou silnici R28 mezi Louny a Mostem, s dlouhým tunelem přes Krušné hory a dále do Německa. Cílem těchto snah byla ochrana Středohoří, pomoc Mostecku se snížením nezaměstnanosti, včetně revitalizace zničené krajiny. Avšak tyto plány vzaly za své, neboť politici prostě chtěli dálnici do Ústí nad Labem.
Tak se investorovi Ředitelství silnic a dálnic ČR spolu s Ministerstvem životního prostředí podařilo před posouzením vlivů dálnice v Českém středohoří na životní prostředí „vypudit“ všechny varianty s dlouhými tunely. Poslední šance na změnu padla pak v roce 2001, kdy ministr životního prostředí Miloš Kužvart podlehl svým vládním kolegům a po pěti letech diskusí povolil výjimku ze zákona a umožnil vést dálnici přes CHKO. Ombudsman sice v roce 2005 uznal právní pochybení při přípravě této dálnice, ale schvalovací mašinérie už byla rozjetá. Vše pak začaly řešit soudy a spor o dlouhý tunel není dořešen dodnes. Čeká se tedy na rozhodnutí soudů a současně se schyluje k její výstavbě.
Jednou z cenných devíz Ústeckého kraje je i České středohoří, jehož typickou sopečnou krajinu jen těžko najdeme někde jinde v Evropě. Je proto škoda, že se její tisíciletá krása zřejmě nenávratně znehodnotí dálnicí D8 a jezem v Děčíně.
Se vzrůstající mobilitou se krajina může lehce stát zbytečným prostorem bez paměti a historické hodnoty. Je proto asi stále nutné připomínat, že českou a evropskou přírodu a krajinu jsme od svých předků nedostali darem, ale máme ji jen půjčenou, abychom ji předali dále našim potomkům. Na příkladu Ústeckého kraje přitom stačilo mít politickou odvahu ve prospěch důsledné ochrany místní přírody a dálnici D8 ponořit pod zem a místo jezu třeba finančně podpořit regionální železniční dopravu či měkkou turistiku. Demokratický režim naštěstí umožňuje veřejnou kontrolu politiků a jejich budovatelských plánů, a proto ji nadále důsledně a všemi právními, mediálními a odbornými prostředky využívejme. Rezignace a skepse není na místě.
Autor je předseda ekologického sdružení Děti Země.