odjinud

O letošní březnové konferenci konané v Brně na počest 100. narozenin Josefa Šafaříka informoval Leszek Engelking v Listech č. 2/2007 v článku Filozof i skvělý prozaik.

Mnohostrannost literárních aktivit Františka Kožíka zdůraznil v medailonu k 10. výročí spisovatelova úmrtí Ivo Pospíšil v květnové příloze Kam brněnského kulturního přehledu Kam v Brně... – Tamtéž Vít Závodský vzpomněl nedávných osmdesátin herce a dramatika Františka Bohdala.

Vysokého hodnocení (4 až 4 a půl hvězdičky) se dostalo v Kritickém žebříčku Divadelních novin č. 10/2007 Dobře placené procházce Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra v Národním divadle od Jiřího Černého, Lubomíra Dorůžky (ten napsal i celostránkovou recenzi), Marty Švagrové a Zdeňka A. Tichého, naopak nízkého hodnocení (2 až 2 a půl hvězdičky) od kritiček Radmily Hrdinové a Lenky Šaldové. Kritik Herman zůstal uprostřed (3 hvězdičky).

V rubrice s titulkem „česky nevyšlo“ publikoval Tomáš Klvaňa v Reflexu č. 17/2007 úvahu o „hasnoucí brilanci“ Milana Kundery. Podnětem mu bylo americké vydání Kunderových esejů o sedmi částech The Curtain (New York, HarperCollins 2006), které podle francouzského originálu Le Rideau (Paris, Édition Gallimard 2005) pořídila Linda Asherová.

Svůj život v NDR (od roku 1978), román Schornstein, za nějž dostal Cenu Alfreda Döblina, tchyni Christu Wolfovou a matku Františku Faktorovou, která v 60. letech pracovala v Literárních novinách, přiblížil v rozhovoru pro Lidové noviny 14. 5. 2007 Jan Faktor. – V 14. svazku nové řady germanistické ročenky Brücken (2006) recenzoval Faktorův oceněný román Steffen Höhne.

V eseji Přemnožené příběhy (Respekt č. 20/2007) o literatuře v čase „korely“ (konzumního realismu), která vystřídala „sorelu“ (socialistický realismus), vyjádřil Jiří Kratochvil svůj vděk, že si může „s nesmírným potěšením číst jak v Tolstém a Dostojevském, tak i ve Fredericku Forsythovi a Patricii Highsmithové, střídat je Philipem Rothem, Bellowem, Perecem, Joycem, Borgesem, Babelem, Buninem, Nabokovem, Sorokinem i Roaldem Dahlem, vracet se k Proustovi, Faulknerovi, Mailerovi, ale i k Chandlerovi, Škvoreckému, Milanu Kunderovi i Věře Linhartové a Juliu Cortázarovi...“.

V témž Respektu Anneke Hudalla čtenářsky glosovala německé vydání románu Jáchyma Topola Kloktat dehet (Zirkuszone, 2007).

Novinku Michala Viewegha Andělé všedního dne (Druhé město, Brno 2007) posoudil v Mladé frontě Dnes 2. 5. 2007 Jan Rejžek. – Rozhovor se spisovatelem pro týž deník 5. 5. pořídila Alice Horáčková.

V 9. části Galerie osamělých písničkářů (Týdeník Rozhlas č. 21/2007) představil Jan Burian kolegu, „generačního trubadúra“ Vladimíra Mertu.

František Knopp

 

Německo

Walter Kempowski patří bezpochyby k nejvýznamnějším žijícím postavám německé literatury. Narodil se roku 1929 v Rostocku, 1948 byl falešně obviněn ze špionáže a odsouzen k 25 letům nucených prací. Po osmi letech ve vězení ve východoněmeckém Budyšíně byl propuštěn na amnestii a odešel do západního Německa. Zde pracoval řadu let jako učitel, souběžně se věnoval literární činnosti. Kempowski je nazýván „kronikářem“ německých dějin. Ve své tvorbě, která vznikala desítky let, zachytil část dějin 20. století, zejména pak konec druhé světové války, v neuvěřitelně detailních záběrech. Bez nějaké interpretace nebo jejích náznaků je text koláží promluv, postřehů i skutečných příběhů. Vzniká tak osobitý a niterný pohled, rozmanitý a neuspořádaný jako život sám. – Benjamin von Stuckrad-Barre je autor o generace mladší, tematicky patří k nejvýznamnějším představitelům popové literatury. Na první pohled tedy snad nemůže být většího rozdílu, přesto je z článku uveřejněného v časopise Spiegel (19/2007) zjevné, že Stuckrad-Barre je velkým obdivatelem staršího kolegy. Kempowski je vážně nemocný, čas, který mu předpověděli lékaři, už překročil. Přesto se pokouší napsat nový román. Stuckrad-Barreův článek, který líčí jejich setkání tři týdny před 78. narozeninami Kempowského, je plný obdivu a neskrývá vážnost situace smrtelně nemocného člověka, jenž však ani v posledních chvílích nepostrádá humor a ironii, chuť laškovat se svým okolím a moudrý odstup. Jako by už hovořil z druhého břehu. Devatenáctého května 2007 byla v Berlíně za přítomnosti prezidenta Köhlera zahájena rozsáhlá výstava představující Kempowského život a tvorbu.

Eva Vondálová