Režie Saša Gedeon, 1999, 100 min.
Pokud bych nasadil opravdu přísný metr na českou filmovou produkci po roce 1990, tak by v mé privátní antologii zbylo z nadčasových a kdykoliv v budoucnu hratelných titulů stěží pět snímků. Bez uzardění se přiznám, že Návrat idiota je jedním z nich. Ani ne tak proto, že kongeniálně navazuje (podle recenzentů) na dědictví české kinematografie šedesátých let a přitom je zcela moderní, a snad ani proto, že jde o zajímavé ztvárnění motivů z klasické Dostojevského předlohy. Bez komentáře ponechávám i skvělé herecké výkony, výborně napsané dialogy, „syrové“ výtvarné pojetí i minimalistickou, ale neskutečně účinnou hudbu. To, co mě na Návratu idiota stále znovu a znovu přitahuje, je radost z vyprávění ryze filmovými prostředky, líčení děje i charakterů zejména obrazem a situacemi, do nichž jsou protagonisté zapleteni. I po letech mě například málokterý tuzemský film zaujme svým začátkem tolik jako „idiotská“ úvodní několikaminutová sekvence, v níž režisér pro své vyprávění nepotřebuje žádný dialog. Na DVD najdete kromě samotného filmu, jehož přepis je vybaven volitelnou stereo stopou nebo novým vícekanálovým remixem, také film o filmu a fotogalerii.
Petr Gajdošík
Lovecká sezóna / Open Season
Režie Jill Culton, Anthony Stacchi, Roger Allers, 2006, 99 min.
Z dílny Sony Pictures vyšel další příspěvek do rozmáhající se produkce CGI snímků pro děti a rodinu. Z trojice režisérů může potěšit pouze Roger Allers, jenž se podepsal pod Lvího krále. Z říše zvířat je i Lovecká sezóna, bohužel opět ztroskotává především na scénáři (o nedospělé animaci je zbytečné hovořit). Ten nejenže omílá jíž vyčpělé téma o tom, jak jeden za všechny a všichni za jednoho, ale ke všemu jako by tvůrčí tým neznal nic jiného než klišé (například když se dvojice medvěd a jelen rozhádá a rozdělí, přichází klasicky smutná popová písnička a pomalé prostřihy na postavy). Příběh o tom, jak se medvěd zvyklý na civilizaci (a svůj pokoj v lidském příbytku) musí adaptovat na tvrdý život v divočině, by přitom mohl být pro animátory výzvou. Bohužel sklouzli k souboji se zlými lidmi (něco podobného naposledy třeba v Za plotem). Omluva, že snímek je pro malé diváky, je lichá, neboť i oni si zaslouží film, který má postavy aspoň částečně psychologicky propracované, zápletku něčím novou a vypointovanou. Humor by se také neměl zakládat jen na šílených grimasách a zbrklém a těkavém pohybu zvířátek. Lovecká sezóna je tak v poslední době jedním z nejzbytečnějších titulů ve své kategorii. DVD obsahuje řadu bonusů, ale poněkud nepochopitelně je většina z nich jen v anglickém jazyce.
Lukáš Gregor
Kings of Leon
Because of the Times
Sony/BMG 2007
Sourozeneckých dvojic, které si založily kapelu, se v poslední době vyrojilo několik a většinou jde o úspěšné projekty. Kings of Leon jsou také sourozenci. Tři bratři a jeden bratránek. Prý je ovlivnilo poslouchání Rolling Stones, když v 80. letech cestovali po USA se svým evangelickým otcem. Kings of Leon však zní o dost syrověji než Stouni, na místě je spíše srovnání s Pixies nebo grunge scénou devadesátých let. A nechybějí ani náznaky country, vždyť pocházejí z Nashvillu! Because of the Times je jejich třetí deskou a určitě stojí minimálně za poslech. Největší devízou skupiny je chraplavý hlas Caleba Followilla a nápadité melodie. V první skladbě Knocked up utíká zpěvák se svou milou, která právě čeká dítě, v druhé, nazvané Charmer, jej pak okouzlí dívka vdaná za kněze (největší vypalovačka alba!!). Poté se album trochu zklidňuje singlovou On Call. O lásce je ale většina skladeb na desce. Na albu najdeme celkem třináct písní, tak dvě až tři si však kapela mohla nechat jako bonusy na singly. Třeba dvanáctou Camaro s nesnesitelnými kytarovými sóly nebo poslední, utahanou Arizonu. Kings of Leon jsou navíc křesťanská skupina. Píseň The Runner, která patří na albu k těm nadprůměrným, končí slovy „We know our times will change/I’ll talk to Jesus/Jesus everyday“ a na prvním místě kapela děkuje Bohu. Poděkujme mu také za to, že se tato deska dostala i do české distribuce!
Jiří G. Růžička
Josef Klička, Petr Rajnoha
Pět koncertních fantazií
Arta 2007
Nahrávka je s to zaujmout „dvojmo“. Zviditelněním Petra Rajnohy (1974), jenž patří mezi naše nadějné varhaníky a v tlačenici, která je standardem ve všech klasických nástrojových oborech, hledá nějaký méně těžený repertoárový prostor. Tím by mohla být tvorba českého skladatele z přelomu 19. a 20. století Josefa Kličky, jehož pět varhanních fantazií tvoří obsah titulu. Rajnoha je zastáncem trendu historicky poučené interpretace, kde k samozřejmé výbavě hudebníka patří i muzikologický rozměr, a přistupuje ke studiu a ztvárnění Kličkových skladeb odpovědně nejen jako interpret, ale rovněž jako badatel. Kličkovo varhanní dílo ostatně zpracovává jako téma své disertační práce a zná spoustu zajímavých informací, jimiž nahrávku v textu provází. A právě pro spojení literárně zprostředkované atmosféry času sice zašlého, ale pořád ještě v dohledu (Klička zemřel roku 1937 a v textu je otištěn i jeho vlastní životopis, psaný půvabným, lehce starobylým stylem) a hudby motivované vlasteneckými ideály a ve výrazu čistě romantické, beze stop dekadence a stylových pochybností, stojí tento titul za pozornost. K podpoře zvukové autenticity nahrávky přispívá prostor, ve kterém byla pořízena – kostel sv. Mořice v Kroměříži se sto let starým nástrojem od E. Š. Petra. Je to odvážný čin i z hlediska dramaturgie – jako komplet se pět koncertních fantazií Josefa Kličky na zvukovém nosiči ocitá poprvé.
Wanda Dobrovská
Richard Strauss
Vier letzte Lieder, 6 Orchesterlieder
Philips (The Originals), Decca Music Group 2007
V reedici vychází nahrávka Straussových písní v podání afroamerické sopranistky Jessye Normanové za doprovodu Gewandhausorchester Leipzig, který řídil Kurt Masur. Byla pořízena v roce 1982, získala cenu časopisu Gramophone a dodnes je považována za jednu z nejlepších nahrávek Normanové vůbec. Jde o vrcholnou ukázku umění, které rovnoměrně předváděla na operních scénách i na koncertních pódiích a při recitálech. Její bohatý, košatý hlas obrovského rozsahu má místy až mezzosopránové hloubky. Čtyři poslední písně vznikly v roce 1948, rok před skladatelovou smrtí. Strauss se zde vzepjal k poslednímu geniálnímu výkonu a snad i k poslednímu projevu pozdního romantismu. Tyto písně patří k nejkrásnějším v celé písňové literatuře a vždy měly mnoho rozličných interpretek, z nichž Normanová stojí na jednom z vrcholů. První tři lyrické písně, Jaro, Září a Při usínání, jsou psány na básně Hermanna Hesseho a poslední, Za večerních červánků, na báseň Josepha von Eichendorffa. Mají mnoho nálad, od radostné po pochmurnou, zamyšlenou, smutnou, což pěvkyni dává vyniknout v mnoha hlasových polohách. Tato interpretace, kde s dirigentem a orchestrem vzácně souzní a „dýchá“ jako jedno tělo, je na rozdíl od jiných poměrně pomalá: vedle mnoha nálad jde o jakési propojení vznešenosti, meditace a loučení. Dílo doplňuje výběr šesti dalších písní s orchestrem, mezi nimiž je např. známá Ukolébavka.
Milan Valden
Havěť všelijaká 2
Indies Records 2007
Podruhé sestavil producent Vít Sázavský se svými spolupracovníky kompilaci písní pro děti od různých českých autorů i interpretů. Od archivních nahrávek (Voskovec a Werich: V domě straší duch) přes převzaté až po kousky vytvořené speciálně pro album: dlužno říci, že ty převažují. Téměř všechny písně jsou chytlavé, rytmické, s poměrně vtipnými texty a neurážející snad nikoho. Pro rodiče malých dětí jsou jak vhodným darem, tak noční můrou: leckteré písně si budou děti zajisté pouštět či aspoň zpívat stále dokola. Sestava interpretů je kuriózní: vedle Petra Skoumala Iva Frühlingová, vedle jednoho z iniciátorů alba Ravena Jiří Lábus či Richard Tesařík. To lze ale pokládat spíše za přínos, neboť sestava funguje jako celek úplně bez potíží, vlastně jsou skladby jednotlivých interpretů od sebe málo odlišitelné. Za specialitu lze pokládat píseň Ondřeje Havelky s orchestrem (Chyťte brouka), jakož i pozoruhodnou „starou“ nahrávku Slávka Janouška Strašidlo skříňové. Škoda jen, že Jiří Dědeček nezařadil svou výtečnou píseň U Žatce kompletní, ale ve zkrácené, politicky korektní „dětské“ verzi. Co dodat? Tvorba pro děti u nás existuje, odvahu však postrádá.
Vojtěch Varyš