S tématem čísla, jímž je pirátství v jeho mnoha podobách, souvisí i otázka autorských práv a jejich obrany. O nikoliv nezbytném vydělávání na muzice všeho druhu a dominantním postavení Ochranného svazu autorského (OSA) jsme hovořili se zakladatelem Svazu nezávislých autorů Janem Pavelkou.
Jak dlouho existuje a proč vznikl SNA?
SNA existuje od konce roku 2004. Původně vznikl jako reakce na nesmyslné ustanovení autorského zákona, opravňující kolektivní správce vybírat poplatky z veřejných produkcí i v takových případech, kdy zde vystupovali hudebníci kolektivním správcem nezastupovaní, případně takoví, kteří ani zastupováni být nechtějí. Jde tedy o jakýsi protipól či protiváhu kolektivnímu správci, protože se snaží sdružovat autory, kteří nechtějí být zastupováni kolektivním správcem, nepočítají s tím, že by se stali „profesionálními“ umělci a produkují svá díla především pro potěšení své a svého okolí bez toho, aby na tom profitoval někdo třetí (vydavatelé, producenti, kolektivní správci, agenti). SNA se zkrátka snaží dostat hudbu od autora přímo k posluchači.
Nezastíráte svůj negativní názor na OSA, reagovali nějak na založení SNA?
Zatím nereagovali, ale předpokládám, že o SNA a našich aktivitách vědí.
Jak by dle vás měla vypadat ideální podoba autorského zákona?
Autorský zákon má jednu obrovskou nevýhodu. Je zbytečně dlouhý, obsáhlý, a v některých bodech si dokonce protiřečí. Jeho časté novely, neurčitost a některá ustanovení „šitá na míru“ lobbistickým skupinám z něj dělají nepřehledný paskvil, ve kterém se málokdo orientuje. Toho využívá OSA, neboť některá ustanovení jsou vágní, OSA si je zkrátka vykládá po svém a využívá svého monopolního postavení jako jediného kolektivního správce práv. To se projevuje např. tím, že OSA paušálně vybírá poplatky od provozovatelů internetových radií, ačkoliv tato rádia třeba vůbec nehrají autory jimi zastoupené. To samé se týká provozovatelů klubů. Myslím, že by autorskému zákonu prospělo, kdyby byl úplně zrušen a nahrazen přehledným a jednoduchým právním předpisem.
Pokud vím, tak SNA vznikl v prostředí české free-tekno komunity. Měla tato subkultura někdy problémy s OSA?
Nevím o tom. Co se týče venkovních open-air akcí, tak jsem zatím nezaregistroval jakýkoliv zájem OSA, co se týče in-door akcí, tak pouze v rámci standardní buzerace majitelů klubů a vybírání poplatků od nich.
Předpokládám, že SNA je zamýšlen jako platforma pro veškeré umělce. Jsou vašimi členy i lidé, kteří nemají s elektronickou muzikou nic společného?
Samozřejmě. SNA je koncipován jako širší sdružení nejen hudebníků, ale umělců celkově. Členy jsou nejen hudebníci, ale i fotografové, výtvarníci, skladatelé, DJové, autoři textů, MCs, spisovatelé, hudební vydavatelé či majitelé hospod a klubů.
Proč by měl muzikant využít vašich služeb namísto služeb OSA?
V úvodu bych měl předeslat, že my v zásadě žádné služby neposkytujeme, neboť nemáme od ministerstva kultury oprávnění ke kolektivní správě práv. Jinak výhody plynoucí z členství v SNA jsou uvedeny přímo na úvodní stránce našich webových stránek (www.svazautoru.org). Tato otázka je však mnohem hlubší a složitější. OSA funguje na zaběhnutých principech „analogové“ hudby. Tedy že nějaký autor hudbu vytvoří, ta hudba je zanesena na nějakém nosiči, ten si pak posluchač koupí, a když ho pak pouští širšímu posluchačstvu při veřejné produkci, zaplatí kolektivnímu správci. My se snažíme změnit celý tento model „výroby“ a „distribuce“ hudby, neboť hudba není komoditou ani tovarem, hudba není krabice s mlékem, ale hodně subjektů ji tak bere. Jako byznys, ve kterém se točí velké peníze a ze kterých si něco „urvou“. My bychom rádi přiblížili hudbu posluchači, nejlépe tak, aby byl v přímém kontaktu s autorem, autor si sám určil cenu svého díla a v případě porušení jeho práv si tato práva sám hájil. Jednoduše bychom rádi vyloučili celý ten „byznys“, který je na hudební průmysl nabalen.
Jaký je váš názor na to, čemu se říká pirátství?
S pirátstvím v zásadě nesouhlasím, neboť jde o neoprávněné užití díla jiného autora. Otázka by ovšem neměla stát pirátství ano–ne, ale jaké jsou jeho příčiny. Pirátství bují z několika důvodu: přemrštěné marže obchodníků, neustále se zvyšující požadavky kolektivního správce (poplatky z každého, byť prázdného nosiče informací), omezené možnosti nákupu hudby na internetu (různé typy ochran, nemožnost přehrávání ve všech formátech, omezené možnosti platby přes internet). Pokud se tyto podmínky nezmění, nic se v tomto směru nezmění, a nelze se tomu ani divit.
Autorka je nezávislá novinářka.