Ad depeše (A2 č. 1/2007)
Nadšená depeše Markéty Musilové o pražské návštěvě Michaela Cunninghama u mne namísto nadšení vyvolala spíše rozpaky. Ponechme stranou pochybnosti o trvalejším významu autorových románů a soustřeďme se na otázku veřejných čtení. Těm se v zenitu své kariéry věnovali už Charles Dickens a William Makepeace Thackeray a hlavním (i když jistě ne jediným) důvodem už tehdy byly finance. Takovou motivaci můžeme chápat (zvlášť když třeba Dickens živil řadu příbuzných) a rozumět lze i lidem, kteří (především na západ od našich hranic) vyhledávají setkání se spisovateli. „Výjimečné události“ v literatuře bych však v čtení ukázky textu v sále či dokonce v autorově zvěčnění do knížky či památníčku hledal jen obtížně. Pro naši „postmoderní“ současnost je charakteristické zaměňování a směšování hlavního a vedlejšího, podstatného a povrchního, čili ztráta měřítka a vědomí hierarchie hodnot. Laciná plakátová či klipová medializace kultury se na této nivelizaci významným způsobem podílí, k čemuž přispívají svou tolerancí i někteří odborníci, kteří „jdou s dobou“. Oblíbená hra na celebrity pronikla i do literatury a připodobňuje ji zábavnímu průmyslu, základnímu fenoménu (už nejen) euroamerické civilizace na prahu třetího tisíciletí. Nemám pochopitelně nic proti propagaci knih, ale v literatuře by měl zůstat alfou i omegou samotný text, jeho estetická a etická naléhavost. Jestli je spisovatel zábavný společník nebo nudný patron, jestli mluví „jak kniha“ či jak Vašek z Prodané nevěsty a zda si myslí to či ono by mělo mít maximálně úlohu petitem psané poznámky pod čarou. Nepředpřahejme kočár před koně, tímto způsobem pohybu v literatuře nedocílíme.
Oto Horák
Charta 77
Při přátelském setkání nás několika z mnohých, kdo stáli před třiceti lety nablízku zrodu Charty 77, zdravíme všechny její signatáře i sympatizanty a myslíme přitom na ty, kteří jí pomohli učinit, čím se stala, ale sami se pádu totality nedočkali.
Jsme rádi, že se Česká republika dokázala rychle stát fungující demokracií, která se zařadila do všech struktur svobodného světa a pomáhá v něm aktivně bránit svobodu vlastní i jiných.
Vážíme si především členství v Evropské unii. Právě v čase vnitropolitických krizí osvědčuje svůj smysl, když přes vlastní dosud nevyřešené problémy zaručuje občanům všech zemí naplňování demokratických principů v nadnárodním měřítku.
Jednu z hlavních příčin naší současné politické situace vidíme v nedostatečném počtu členů zdejších politických stran – například dvakrát menším než v srovnatelném Rakousku – v nichž proto nemůže dozrát reprezentace odpovídající úrovni a potřebám země. Přimlouváme se proto, aby zejména mladí spoluobčané posílili vedle nestátních organizací a občanských spolků sobě nejbližší strany demokratického spektra a napomohli v nich vzniku nové generace českých politiků.
Těší nás uznání prezidenta Rakouské republiky Heinze Fischera, ministra zahraničí Spolkové republiky Německo Franka-Waltera Steinmeiera a dalších evropských osobností, které ve svých pozdravech zdůraznily, v čem je poselství Charty 77 stále aktuální: ve spojení občanů nejrůznějších názorů, kteří chtějí společně řešit základní problémy civilizace.
V Praze dne 6. ledna 2007
Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Pavel Kohout, Pavel Landovský, Jelena Mašínová, Pavel Rychetský, Anna Šabatová, Oldřich Škácha, Milan Uhde, Petr Uhl, Ludvík Vaculík