Miloslava Ratzingerová (1904–1990)

…je jedním z posledních objevů na poli českého art brut (původní tvorby) mezinárodního významu. Ukázku z jejího díla jsme mohli vidět na loňské pražské výstavě Art brut, sbírka abcd v Domě U Kamenného zvonu.

Ve dvacátých letech minulého století vytvořila Miloslava Ratzingerová konvolut zhruba čtyřiceti tužkových kreseb. Jejich námětem jsou medailony s většinou ženskými, znepokojivě půvabnými podobiznami, inspirované patrně módními dobovými fotografiemi a obklopené ornamentálně pojednanou aureolou. Často se jedná o imaginativní portrét autorčiny matky v různých fázích života nebo o historické postavy (Marie Antoinetta). Pozadí, které vyplňuje plochu papíru až po okraj, je tvořeno hustou, neproniknutelnou šrafurou vegetativního charakteru.

Přestože se Ratzingerová nikdy neúčastnila spiritistického hnutí, které bylo v době jejího mládí v kraji okolo Litomyšle, kde prožila celý život, velmi populární, lze její tvorbu označit za jednoznačně medijní. Její kresby vznikaly v důsledku intenzivního nutkání, rodily se automaticky, bez předchozího skicování a rozvahy. Při tvorbě se dobrovolně dočasně vzdávala vlastní vůle a oddávala se „inspiraci“, která k ní přicházela v podobě hlasů. Ty vedly její ruku, sdělovaly, kde má kresbu začít, kdy má zhustit šrafuru a kdy naopak použít gumu. Kresby mají symbolický charakter, jeho přesné vyznění nebyla však schopna rozluštit ani autorka sama. Až po skončení tvorby k ní prostřednictvím vnitřního hlasu přicházelo vysvětlení, díky němuž mohla dešifrovat význam hieroglyfů a znaků, které jsou v kresbách zakódovány. Dokázala tvořit pouze ve stavu naprostého soustředění blízkého transu, za normálních okolností ji výtvarné schopnosti opouštěly. Z prvního období pochází několik obrazů, které nejsou dokončené. Když byla vyrušena, nedokázala už v kresbě navázat. Později se naučila puzení ovládat a oddálit ho na noční hodiny, kdy ji nikdo nerušil.

Hluboce věřící Ratzingerová projevovala také věštecké schopnosti, jež hojně využívala v pomoci lidem, kteří se za ní sjížděli z celé republiky. Kromě výtvarného projevu také psala básně a krátké filosofické úvahy pozoruhodné literární kvality.