Režie Richard Eyre, 2006, 92 min.
Bontonfilm 2007
Zdařilý přepis stejnojmenného románu Zoë Hellerové, který vyšel také česky a byl v užší nominaci na Bookerovu cenu. Snímek staví především na hereckých výkonech dvou hlavních představitelek – Judi Denchové a Cate Blanchettové, které byly nominovány na Oscara. Ve filmu se tvůrcům podařilo zachovat ironický odstup v deníkových záznamech, jež si vede stárnoucí učitelka Barbara (Denchová), potlačující v sobě lesbické sklony. Ta se sblíží s mladou, poněkud naivní učitelkou Shebou (Blanchettová), jež právě nastoupila na předměstskou střední školu v Londýně a z nepochopitelných důvodů se zaplete do milostného vztahu s jedním studentem. To Barbara zjistí, a než se celý skandál prozradí, využije příležitosti, aby ji mohla vydírat a namlouvat si pak, že ji Sheba nejen potřebuje, ale snad k ní cítí i něco víc. Psychologicky laděné drama je oproti knižní předloze vyhrocenější a také závěr se liší, nicméně tyto změny jsou ku prospěchu – zatímco v knize musí čtenář přece jen číst mezi řádky, ve filmu je mu většina věcí servírována přímo. Herecké výkony jsou ovšem přesvědčivé, film má spád, napětí a je hlubokou výpovědí především o lidské osamělosti; případné výtky jsou proto malicherné. Dílo pochází z dílny týchž producentů, kteří před časem úspěšně uvedli přepis Cunninghamova románu Hodiny. DVD obsahuje řadu bonusů, jako např. režisérův komentář nebo film o filmu.
Milan Valden
Nenávist / La Haine
Režie Mathieu Kassovitz, 1995, 96 min.
Hollywood Classic Entertainment 2007
Léto je okurkovou sezonou, i co se vydávání DVD týče, a všichni si schovávají svá esa na září (i když letos to zas tak neplatí, zejména společnost HCE vychrlila přes prázdniny desítky titulů, určených zřejmě zanedlouho jako příbal k našim deníkům). Možná i díky tomu se objevují v distribuci starší filmy, jako je třeba Nenávist z roku 1995. A ta rozhodně patří k těm, jež si české vydání zaslouží. Režisér Mathieu Kassovitz, který za ni získal cenu za režii na festivalu v Cannes (a později se proslavil slabšími Purpurovými řekami), tu sleduje partu tří mladíků z předměstí Paříže. Každý je jiné barvy pleti, ale všichni mají stejné problémy – nemají práci, a tak se živí kdečím, včetně krádeží a distribuce drog. Po nočních bitkách s policisty však jeden z nich najde zbraň a zapřísahá se, že když zemře jeho kamarád, kterého policisté zadrželi při jedné z potyček, použije ji a na oplátku zastřelí jednoho policistu. Režisér dokázal skvěle, jakoby nezúčastněně sledovat zlomový den v životě těchto mladíků. Nevymýšlí žádnou složitou dějovou linku, jen pozoruje. Vzhledem k sociálním bouřím, které se ve Francii odehrály nedávno, jde o snímek bohužel stále aktuální. V hlavní roli navíc září budoucí hvězda francouzského filmu Vincent Cassel. Nenávist je výjimečný filmový okamžik! Na DVD najdeme kromě titulků i český dabing, bonusy žádné.
Jiří G. Růžička
Falešná kočička aneb Když si žena umíní
Režie Svatopluk Innemann, 1926, 63 min.
Filmexport 2007
Filmy němé éry – s výjimkou Erotikonu – distribuční nabídka opomíjí. V plánu je však vydání všech titulů, po nichž ke hvězdné kariéře stoupal Vlasta Burian. Jelikož se jeho první film Tu ten kámen nedochoval, FEX vydal snímek druhý. Scénář vycházel z předlohy tehdejšího krále „laciných příběhů“ Josefa Skružného, avšak u zrodu mnoha gagů stál jeho synovec, mladý Elmar Klos. Burianova komika, jak ji známe, byla postavena jak na fyzických dovednostech, tak především na jeho práci se slovy. Zde se musel bez zvuku obejít a lze poznat, že je tak trochu v okovech. Zatímco zápletkou je Falešná kočička jednoduchá a hodna zapomnění, její filmové uchopení si divákovu pozornost zaslouží. Adaptace se ujal tehdy převážně veseloherní režisér Svatopluk Innemann, snímání jeden z budoucích předních kameramanů Otto Heller. Herecké výkony Zdeny Kavkové a Karla Hašlera jsou poplatné tehdejšímu způsobu hraní, tedy expresivní, zato Antonie Nedošinská a Burian už jako by hráli ve filmu zvukovém. Ve snímku můžeme vystopovat gagy, s nimiž Burian nadále pracoval a kterými na sebe strhával pozornost o pár let později. Společnost FEX požádala skladatele a herce Miroslava Kořínka o napsání nové hudební kompozice; ta je svěží a udržuje snímek v tempu, vhodném pro veselohru. Mimo tradiční (dobré) bonusové materiály přináší disk také malou exkurzi za výstavou k 115. výročí narození Vlasty Buriana.
Lukáš Gregor
Eggnoise
Albumen
100promotion 2007
V budoucnu bychom mohli z Česka vyvážet i něco jiného než alternativu (např. Ivu Bittovou) a klasiku. V popu, kde se v exportu hudby vše zaseklo ještě v době totality (Karel Gott v Německu, Helena Vondráčková v Polsku), se to zatím v novodobé historii naší země nikomu nepodařilo. Poslední album pražské sedmičlenné skupiny Eggnoise ukazuje, že by se mohlo v tomto směru leccos změnit. Na rozdíl od bezpohlavního pop-jazzového debutu What A World z roku 2003 se Eggnoise na nové desce otevřeli mnoha stylům. Svobodě hudebního projevu jistě přispělo, že si skupina vydala album na vlastním labelu (na rozdíl od prvotiny, která vyšla u majora Sony/BMG). A také to bude zřejmě tím, že zvolili na české poměry originální koncept – každé písně se ujal jiný producent (od jazzového kytaristy Petera Bindera po Dušana Liperta z Ohm Square). Vedle sebe zazní hiphopový beat, jazzové sólo, smyčcové kvarteto, názvuky elektroniky, melancholický folkový popěvek nebo i tvrdší rock. To, co však dělá Albumen dobrým, je zdánlivě prosté: originální harmonie i melodické linky a především aranže a zvuk desky, který je vskutku světový. Na albu se jistě najdou i slabší a neoriginální místa (nepochopitelně na začátku a konci desky), ale i přesto je objevem roku, aspoň pro ty, kteří nepřestali věřit, že v českém popu lze ještě najít něco neokoukaného. Pardon, neoposlouchaného.
Jan Vávra