Škola je služba veřejnosti, nikoli trhu s hierarchizovanými modely. Má umět respektovat osobnost a pomáhat komukoliv nalézt vhodný způsob seberealizace i s ohledem na osobní zájmy, přání, schopnosti. Jak zjistit, zda právě vaše škola nediskriminuje jedno či druhé pohlaví? Zaměřte se nejen na učebnice, učební plány, chod instituce, ale i na způsob komunikace vyučujících se žáky a žákyněmi.
Prolistujte učebnice
České školské pomůcky jsou stále poznamenány patriarchalistickými přístupy. Píše a mluví se přednostně a převážně o výkonech mužů, v extrémech ústících v pohrdání životem (je hrdinstvím zemřít při překonávání rekordů?). Ženy jsou hodnoceny podle toho, jak umějí mužům vytvářet zázemí. Problémem je i jazyk: způsob oslovování budí dojem, že v lavicích sedí jen chlapci. Úkoly se zadávají způsobem „Zeptejte se německy spolužáka, zda chodí do kina“, „Zapiš, co jsi pozoroval mikroskopem“. Genderová kvalitativní analýza učebnic hodnotí, zda způsob zobrazení ženství a mužství poskytuje všem rovné šance k uplatnění jejich schopností. Není-li třeba některé pohlaví v určitých souvislostech podreprezentováno či zcela nechybí (obraz ženy-političky, muže-otce). Učebnice mají pravdivě tematizovat kladné i záporné stránky genderových rolí (neměly by pěstovat kult „paní domu“ a nezmínit při tom ženinu finanční závislost na muži). Musí dodávat jedinci odvahu volit i „netradiční“ identity. Důležité je proto nabízet životní vzory: mediálně vděčným obrazům zpěváků, fotbalistů a modelek mají umět konkurovat medailony slavných filosofek nebo archeoložek, mořeplavců či sociálně citlivých podnikatelů, jakým byl Tomáš Baťa.
Rozumíš tomu opravdu?
Ženských postav je v učebnicích nepoměrně méně a jejich počiny bývají hodnoceny jako méně významné, popřípadě se zdůrazňuje takzvaná.ženská stránka. Jazykové učebnice jsou charakterizovány stereotypními motivy rodin, kde „otec je inženýr, matka prodavačka, syn studuje a dcera má přítele“, obsahují sexistické „vtipy“. Přírodovědné obory inscenují potravinové řetězce v přírodě jako „krutý boj na život a na smrt“, čímž opravňují patriarchalistický princip dobyvatelství a konkurence. Filmy o přírodě ukazují potápěče, jak „s nasazením života“ krmí žraloky rybami, demonstrujíce „vítězství člověka nad přírodou“. Slovník „vítězů“ zná konstrukce „dobýt vesmír“, „ovládnout přírodu“, „zvítězit nad živly“, „pokořit horu“, „vstoupit na panenskou půdu“. Učebnice biologie, chemie, zeměpisu postrádají pasáže o následcích bezohledného plenění přírody člověkem, kapitoly o zodpovědném životním stylu (například chemické složení potravin a účinky na organismus), informace ze života prostých lidí, třeba o osudu dívky z Pobřeží slonoviny.
Témata, jež vedou k dobře placeným profesím – kupříkladu technologie výrob produktů anorganické chemie –, odrazují dívky abstraktností výkladu a absencí odkazů na jejich životní zkušenost. Studie ukázaly, že dívky by se více zajímaly o fyziku, třeba o princip elektromagnetického záření, kdyby součástí této látky byly „měkčí“ pasáže o využití satelitu při monitoringu deštných pralesů. Absence vazeb na ženskou životní zkušenost je nejpříznačnější pro matematiku, informatiku a předměty technického zaměření. Ale i výtvarnou a hudební výchovu, sport, ruční práce, práce v dílnách a na pozemku, vaření lze koncipovat tak, aby zaujaly obě pohlaví a rozvíjely osobní schopnosti. Čeští vyučující jsou dost erudovaní a mají fantazii k přípravě zaměstnání takového charakteru, aby zabavili dívky v dílnách a chlapce při práci s textilem; aby přitáhli chlapce k vaření a nadchli dívky třeba pro malbu monumentální kompozice na téma Velkého třesku (jedním z typických problémů dívek je totiž odvážit se „proniknout do prostoru“).
Silní a slabé
Vyučující často podporují dynamičnost a soutěživost chlapců, u dívek je neshledávají dostatečně ženské. Vzniká začarovaný kruh: dívky a chlapci vnímají požadavky vyučujících a přizpůsobují se jim, vycházejí jim vstříc; sami stereotypy potvrzují a produkují. Je třeba položit si následující otázky: Jak často vyučující vyvolávají a nechávají promlouvat dívky, chlapce? Kolik času z vyučovací hodiny jim věnují? Je vhodné nechat výuku nahrát na video a pak analyzovat. Nezaznívají stereotypy typu „klukům nejdou cizí jazyky“, „jako dívka nebudeš informatiku tolik potřebovat“ aj.? Jak a za co vyučující chválí, odměňují a kárají které pohlaví? Jaké činnosti jim přidělují, jak organizují jejich práci v týmu? Chlapcům se často svěřuje vedení týmu – učí se „šéfovat“; dívky uklízejí třídu a chlapci nosí „těžké“ pomůcky. Kluci obsluhují technická zařízení, dívky se to ani neučí. Vyučující pěstuje dělení na „slabé“ a „silné“ pohlaví výroky jako „dva silní chlapci odnesou tuto lavici“ atd.
Ve výčtu nekorektních přešlapů lze pokračovat dlouho. Je třeba vypěstovat si na ně citlivost. Ale ani sterilní korektnost nepomůže – bez pochopení a skutečného přijetí lidské rozmanitosti. Neopakujme chyby našich učitelů a ponechme studentům nenalinkovaný životní prostor.
Autorka působí na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.