Rok je už starý
Čím jsem se provinila? Co jsem učinila?
Co jsem zmeškala?
měla bych se ptát
jako každý večer Pýthagorás
Nejíst boby
nezdvíhat co upadlo
Je slunce a ostrý vítr
a naše jediná chyba
spočívá v nedostatku soustředění
natáhnu ruku
k včerejšímu ránu
ale je tam prázdno
Básníci jsou zaostalé bytosti
jak řekl Nietzsche
most k minulým dobám věční epigoni
tedy epigoni času
Já, epigon, sázím slova
jak vejce na pánev
třeba otevřou
včerejší den
rozbitý kaleidoskop
barev míst vět
to smetiště
po kterém chodím
a zdvihám co upadlo
Jakási jednoduchost –
ústřední jednoduchost
gesta, světa, slova –
Ano, říkám,
jsem to já
Provedu, udělám
Tady