Počátkem příštího roku se změní dosavadní systém českého zdravotnictví. Představa, kterou si lze udělat nahlédnutím do předpisů obsažených v „reformním batohu“, může být zkreslující. Zatím totiž v ucelené formě neexistují doprovodné prováděcí vyhlášky, k nimž zákon odkazuje.
Všeobecně diskutovaným tématem jsou poplatky u lékaře a za recept. Jde o krok, který jistě povede k tomu, že se pacienti budou více rozmýšlet, zda příslušnou službu čerpat či ne, analytici se ale stále přou o tom, jaké budou konkrétní dopady na celý systém. Formulace v samotném zákoně je totiž natolik nepřesná, že kromě praktických lékařů žádná další skupina zdravotníků nemá zatím zcela jasno, kdy opravdu má a kdy nemá právo poplatek vybrat. Vzájemný poměr poplatků je také nastaven tak, že nemotivuje pacienta, aby nejdříve navštívil praktického lékaře. Naopak, bude-li mít jasně specifikované potíže, podle nichž odhadne, ke kterému specialistovi má jít, klidně praktického lékaře obejde, aby ušetřil. Také jej nemotivuje, aby preferoval čerpání systémově levnější ambulantní péče před dražší lůžkovou.
Větší nabídka služeb
Norma ruší část takzvaného paragrafu Fišerové, který významně omezoval nabídku služeb ve zdravotnictví. Zdravotnické zařízení tak nyní bude moci účtovat třeba přímo pacientům poplatky za nadstandardní péči (např. lepší pokoje v nemocnicích, kvalitnější zdravotnickou techniku apod.), což podle doslovného výkladu paragrafu Fišerové nebylo možné. Toto vnímám pozitivně, protože pacienti získají možnost širšího výběru služeb. Pochopitelně ale s tím omezením, že tyto služby nebudou hrazeny ze zdravotního pojištění.
Dále se posiluje role ministerstva zdravotnictví při tvorbě cen zdravotní péče. Ruší se totiž dohodovací řízení o Seznamu výkonů, instituce, ve které se scházely zdravotní pojišťovny se zástupci České lékařské komory, odborných společností, profesních sdružení lékařů a sdružení pacientů, aby se dohodly, kolik stojí který zdravotnický výkon. Současné vedení MZ chce tento seznam přetransformovat na tzv. technickou normu, která bude svým charakterem odpovídat podobným normám jinde ve společnosti. Z našeho pohledu je jen škoda, že to není uvedeno přímo v tomto zákoně, neboť dojde-li ke změně vedení MZ, může dojít i ke změně Seznamu výkonů.
Nový zákon počítá s větší svobodou zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven při vzájemném domlouvání se na smluvních podmínkách včetně ceny péče. To je ze strany hlavně malých zdravotnických zařízení vnímáno spíše negativně – hlavně proto, že pro takové jednání chybějí jasně stanovená pravidla, která by bránila protekcionismu a dumpingu, přičemž je jasné, že čím menší zdravotnické zařízení, tím větší je nerovnost ve vztahu ke zdravotní pojišťovně.
Zdražení, či zlevnění léků?
Velké změny se týkají léků. Lékárník získává větší svobodu v tom, že pokud mu to lékař přímo na receptu nezakáže, může předepsaný lék vyměnit za jiný se stejnou účinnou látkou. Cenotvorbu léků již nebude řídit Kategorizační komise, ale základní pravidla budou stanovena vyhláškou MZ. Konkrétní ceny pak stanoví Státní ústav pro kontrolu léčiv. Z různých stran je možné slyšet různé výklady, které na jedné straně vyjadřují obavy, že bude vytvářen nepřiměřený tlak na snížení cen léků, včetně originálních (na cenu generik), což by mohlo mít za důsledek vymizení originálních preparátů z českého trhu, na druhé straně jsou však slyšitelné hlasy, že zatímco dosud je cenová úroveň léků v ČR pod průměrem EU, nová opatření povedou k tomu, že ceny stoupnou na úroveň právě EU, neboli že léky budou dražší. V každém případě je ale třeba také počítat s tím, že MZ plánuje vydat vyhlášku, kterou léky (zatím dle dostupných pramenů není stanoveno jejich množství), u nichž to bude medicínsky možné a jež jsou levné, uvolní do volného prodeje nebo do režimu, že jejich distribuci bude hlídat lékárník bez potřeby lékařského předpisu.
Jako lékař si netroufám psát žádné hodnocení, ale neumím si představit, že by na systém neměly vliv plánované změny DPH a také zmrazení výdajů státu na státní pojištěnce, ačkoli vím, že právě tato položka byla v poměrně nedávné době významně navýšena a že se má za dva roky stát opět veličinou automaticky valorizovanou.
Výše vyjmenované změny nejsou samozřejmě všechny. Jako další můžeme zmínit to, že ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny nebude již volit Poslanecká sněmovna, ale Správní rada VZP, nebo že se mění některá dílčí pravidla ve výběrových řízeních při vstupu zdravotnického zařízení do sítě smluvních se zdravotními pojišťovnami. Další změny jsou většinou ustanovení, která nejspíše nebudou mít zásadní dopad na chování samotných zdravotníků.
Autor je místopředseda Sdružení ambulantních specialistů ČR.