odjinud

Sto čtyřicet let od prvního vydání románu Cikáni, v němž Karel Hynek Mácha poprvé uvedl do české literatury židovskou postavu – nešťastnou krčmářovu dceru Leu –, připomněl v říjnovém Kalendáriu měsíčníku Roš chodeš Tomáš Pěkný.

Jak si s překladem jednoho verše z básně Walta Whitmana Song of Myself poradili Jaroslav Vrchlický, Pavel Eisner, Zdeněk Urbánek s Jiřím Kolářem a Ivan Skála (s jazykovou pomocí Zdeňka a Mariany Stříbrných), posoudil v Lidových novinách v sloupku Ztraceni v překladu Tomáš Míka (LN, příl. Orientace, 20. 10. 2007).

Edici dopisů Jiřího Karáska ze Lvovic a maeterlinckovské překladatelky Marie Kalašové Upřímné pozdravy z kraje květů a zapadlých snů (Pistorius a Paseka 2007) recenzoval v Reflexu č. 40/2007 Pavel Řezníček.

Příspěvek Jaroslava Meda F. X. Šalda a demokracie, přednesený na letošní červnové šaldovské konferenci, otiskl bulletin Dokořán č. 43 (září 2007).

Na tvorbu Vladislava Vančury pro děti se zaměřil v medailonu k 65. výročí spisovatelovy smrti Jiří Poláček v Ladění č. 2/2007.

Jubilea literárních vědců Václava Černého a Josefa Hrabáka, kteří zemřeli krátce po sobě 2. a 6. 7. 1987, připomněly medailony v revui Masarykovy univerzity v Brně Universitas č. 3/2007.

K studii Alexandra Sticha Tři kapitoly o českém baroku, jež vyšla v roce 1981 pod krycím jménem Miroslav Toušek (Wiener Slawistischer Almanach, Bd. 8), odkázal Josef Vintr v Listech filologických č. 1–2/2007 v rozboru anonymního spisu z roku 1754 Země dobrá, to jest země Česká.

Německou učebnici dějin české literatury, kterou napsal Jiří Holý (Geschichte der tschechischen Literatur des 20. Jahrhunderts, Edition Praesens, Wien 2003) recenzoval v 52. svazku Wiener Slavistisches Jahrbuch (2006) Květoslav Chvatík.

O převzetí a zpracování osobního archivu Pavla Tigrida v pražském Národním archivu informovala v 14. svazku sborníku Paginae historiae (2006) Zora Machková.

Památku Hany Ponické (15. 7. 1922 – 21. 8. 2007) uctil bratislavský časopis Rak v čísle 9/2007 otištěním nekrologu Ivana Kadlečíka a části ze smutečního projevu Igora Hochela.

Sloupek Jaromíra Slomka v Týdnu č. 43/2007 o udělení státní ceny za literaturu Milanu Kunderovi komentoval v Mladé frontě Dnes 24. 10. 2007 Karel Steigerwald.

Náklonnost Ladislava Smočka k Plzni postihl v medailonu k srpnovým pětasedmdesátinám dramatika a režiséra, jinak pražského rodáka, Vladimír Novotný (Plž č. 10/2007).

František Knopp

 

Francie

Malí nakladatelé ve Francii se snaží prosadit. Četné, značně podrobné informace lze dohledat například v nově zřízeném blogu internetové verze literárního časopisu Le Matricule des Anges, kde se čerstvě píše o akci, jež proběhla koncem září. Na druhém setkání malých nakladatelů svou produkci představilo třináct nezávislých firem (L’Amandier, L’Amourier, l’Atelier du Gué, Cadex, Espace 34, Folle avoine, HB éditions, La Passe du vent, Le Bruit des autres, Les Amis de Robert Margerit, L’Idée bleue, Nykta, Rougerie). Knižní minisalon podpořili i autoři, jimž ve zmíněných nakladatelských „domečcích“ vycházejí knihy. Spolu s herci a zpěváky uspořádali sérii čtení na nádražích a ve vlacích – akce jim kromě možná jen prchavé slávy přinesla i jednoznačné navýšení počtu prodaných výtisků, neboť francouzské dráhy (SNCF) samy odkoupily od každého z nakladatelství tituly za 150 eur. Ani uváděné tržby od jednotlivců – návštěvníků setkání, nejsou nezajímavé. Ve zmíněném blogu jsou opěvovány mj. také podmínky, jaké sic maličký, přesto však asi důležitý veletrh nabídl vystavujícím – nakladatelé měli čtyři dny ubytování a stravu zdarma. V tomto směru se tedy mohou věhlasné knižní veletrhy od města Limoges, kde bylo setkání zorganizované nakladatelstvím Le bruit des autres, bohatě inspirovat. Následující diskuse na uvedené stránce zmiňuje další kladné zkušenosti s podobnými akcemi, kde se intelektuální potrava (čtení, přednášky) pojí s naplněním zištných představ a tržních požadavků organizátorů a účinkujících. Nejčastěji se v příspěvcích objevují zmínky o šikovných knihkupcích: francouzská praxe, kdy se o prodej každého vydaného titulu pečlivě stará už nakladatel, je záviděníhodná. Prodavači knih tam mají rozhled, erudici a zapálení pro věc, které u nás vídáme spíš u knihovníků, v knihkupectvích jen zřídkakdy.

Jovanka Šotolová