Režie Akira Kurosawa, 1963, 143 min.
V kriminálním žánru vytvořil Kurosawa několik děl, jež se vedle samotné zápletky soustřeďovala zejména na vnitřní boj hlavního hrdiny, případně byla do děje absorbována společenská atmosféra doby. V době vzniku tohoto filmu se Japonsko probouzelo do „hospodářského zázraku“, dostávalo se z poválečné izolace a čekala jej velkolepá olympiáda (1965). Před významným průmyslníkem však stojí obtížná volba. Jistá mafiánská skupina se totiž spletla, když chtěla unést jeho syna, a on se tak musí rozhodnout, zda zachránit cizí dítě, nebo se o celý případ nadále nezajímat. Tradiční Toširo Mifune v hlavní roli je opět nepřekonatelný, ještě více ale fascinuje režijní pojetí, autentický portrét Japonska počátku šedesátých let, dlouhé statické záběry dávající vyniknout dusné atmosféře v ostrém kontrastu s akčními scénami. Na disku s kvalitním anamorfním přepisem obrazu 2.35:1 je přítomný zvuk jak v původním mono DD 2.0, tak i v remixu do DD 4.0. V bonusech se nabízí i dobový trailer.
Petr Gajdošík
Nebeské dny / Days of Heaven
Režie Terrence Malick, 1978, 95 min.
Námětem odpovídají Nebeské dny desítkám až stovkám podobných příběhů o milostném trojúhelníku, přesto je tento snímek nepřehlédnutelný. Bill (Richard Gere) v rozčilení zabil svého nadřízeného a opouští Chicago v doprovodu své mladší sestry Lindy (Linda Manzová) a Abby (Brooke Adamsová), kterou za sestru vydává. Společně najdou práci na venkově, kde pomáhají při žních, ale místní farmář se do Abby zamiluje a brzy poté si ji i vezme. Štěstí nemůže trvat dlouho, jelikož Bill se s Abby už dávno milují a svoji lásku nedokážou udržet v utajení. Snímek je druhým režijním počinem vystudovaného filosofa Terrence Malicka, jenž téma pojal nikoli jako napínavé drama, nýbrž jako součást zápasu s osudem, který nám nedovoluje zakořenit se do půdy a nalézt domov. Ostatně celá Malickova tvorba je protknuta motivem útěku, ale také konfrontace člověka a přírody. V Nebeských dnech se příroda stala nezávislým prvkem, jenž lidské činy až apokalypticky ztrestá. Film na první pohled upoutá výjimečnou kamerou (Nestor Almendros), snímající především při východu či západu slunce. Malick se po vzniku Nebeských dnů záhadně vytratil, na dvacet let se zcela odmlčel, a poté se velkolepě vrátil s „filmovou meditací“ Tenká červená linie. DVD bohužel bonusový materiál neobsahuje.
Lukáš Gregor
Někdo tam nahoře mě má rád / Somebody Up There Likes Me
Režie Robert Wise, 1956, 114 min.
Předtím, než se na filmové boxerské scéně objevil Rocky, byl tu... Rocky. Ne však Staloneho Balboa, ale Newmanův Graziano. Sportovní filmy si období své slávy zažily zejména v 70. a 80. letech a důsledkem jejich velké obliby bylo i to, že se vzájemně podobaly jako vejce vejci. Tedy: nadějný mladý muž (žena) si najde starého zkušeného trenéra a po svědomitém tréninku se proslaví v některé ze sportovních (popřípadě bojových) disciplín. Tato cesta však často přináší mnohé nástrahy a prohry, závěrečný souboj (utkání) však, jakkoliv se může všem – včetně diváka – zdát prohraný, skončí vítězstvím. Pak přijdou slzy a titulky. Snímek Někdo tam nahoře mě má rád je podobný, a přesto trochu jiný. Byl totiž napsán podle pamětí skutečného boxera Rockyho Graziana (i když i tady je jistě mnoho pasáží a dialogů přibarveno). Ve filmu se tak například objevuje boxerův otec, alkoholik, který se pitím chrání před zklamáním z vlastního „zmařeného“ života (i on toužil po boxerské kariéře, které se však kvůli své ženě vzdal). Pro Paula Newmana znamenal tento snímek začátek velké kariéry, především díky jeho přesvědčivému hereckému výkonu. Rocky Graziano se tu v jeho podání proměňuje z nezkrotného fracka v cílevědomého sportovce, a jakkoliv nám může být zpočátku nesympatický, v závěru už sdílíme jeho vítězství. Prostě, žánrová klasika!
Jiří G. Růžička
Hana Hegerová / Hana Hegerová
Sony BMG 2006
V Moravském divadle v Olomouci se loni v říjnu uskutečnily dva koncerty šansoniérky Hany Hegerové, které se staly základem připravovaného, vůbec prvního DVD a živého CD. Zpěvačku doprovázelo několik prověřených hudebníků: Petr Malásek – klavír, Robert Balzar – kontrabas, František Kop – tenorsaxofon a Zdeněk Fišer – kytara. Hegerové je 75 let a těžiště jejího projevu se ještě více přesunulo od melodičnosti k výrazu. Výkony kapely jsou precizní, členové doprovodné skupiny spolu dýchají, vše probíhá s nadhledem: v písni Levandulová se hudebníci parodicky přidají vokálním projevem, čímž skladba dostává zcela nový rozměr. Je vidět, že Hegerová má za sebou i hereckou dráhu, většina skladeb je podána s naléhavostí, která často balancuje na hranici přehrávání. Na desce jsou kromě šansonů i skladby jazzové, například Gershwinova The Man I Love, do níž Malásek vkládá útržky Rhapsody in Blue. Z bluesových písní vyčnívá Černá Jessie. Deska má mnoho poloh, od sentimentálně melancholické, přes živelně tepající po decentně parodickou, a tak je atmosféra alba intenzivní. Při závěrečných Čerešních hrozí lehké mrazení či husí kůže, což je neklamným znamením, že se jedná o důstojné zakončení povedené desky.
Jan Červenka