Metropolis
Režie Fritz Lang, 1927, 153 min.
Metropolis. Nejen legenda světové kinematografie, ale i zásadní dílo evropské filmové avantgardy, po rekonstrukci původní podoby nepochybně i dílo s nadčasovým mystickým rozměrem. Langova vize světa budoucnosti, založená nejen na fantaskních motivech, ale i na organickém propojení s biblickými tématy, vznikla sice už v roce 1927, ale až do dnešních dob se její obsah s historickým vývojem prakticky nijak neminul. Naopak se stal inspiračním zdrojem jiných, podobně vystavěných fantaskních opusů o ztrátě lidské individuality ve prospěch systému. Film má zajímavou historii, do níž patří i postupný vznik několika verzí, které se té původní v lepším případě jen blížily. V roce 1986 sestavil filmový historik Enno Patalas verzi snažící se co nejvěrněji rekonstruovat originál, přičemž místo ztracených sekvencí jsou vloženy dovysvětlující titulky. Právě tuto verzi přináší české DVD. Film je na disku v digitálně vyčištěném přepisu s hudbou Gottfrieda Huppertze ve dvou volitelných zvukových formátech (DD 2.0, DD 5.1) a s českými titulky Dany Hábové. Bonusově je umístěn také krátký dokument o restaurování filmu. Němých filmů na DVD u nás zatím nevyšlo mnoho, Metropolis by ale určitě neměla chybět.
Petr Gajdošík
Ztracené město / Lost City
Režie Andy Garcia, 2005, 139 min.
Velkým hitem se mezi diváky loňského karlovarského festivalu stal snímek Ztracené město, který celý festival otevíral. Herec Andy Garcia s ním debutoval jako režisér a vychází v něm z knihy Guillerma Cabrery Infanteho. Snímek je jakousi nostalgickou vzpomínkou na „zlaté“ časy Kuby – tedy období vlády diktátora Fulgencia Batisty před revolucí Che Guevary a Fidela Castra. Diktátorský režim sice není bohaté a vzdělané rodině Felloveů zcela po chuti, nicméně jim ponechává výsady zbohatlického života (zejména klub Tropico, který vlastní jeden ze synů – Fico) a také svobodu projevu. Nadcházející komunismus však chystá rozsáhlé společenské změny, které mají vést k „dokonalé civilizaci“. Garcia spojuje scény s politickým podtextem se záběry z hudebních estrád klubu Tropico, a to se skvělým smyslem pro rytmus (přepadení prezidentského paláce patří k těm nejlepším). Doba komunistického převratu na Kubě je nejen filmově vděčným tématem a spojení s uvolněnou atmosférou života tehdejší smetánky vytváří zajímavý kontrast se současnou podobou Kuby, přesto má snímek své vady. Tou největší je neúměrná stopáž více než dvou hodin. Mnoho scén je zbytečně dlouhých a závěrečná půlhodina téměř k nevydržení. Na disku nenajdeme žádné bonusy, což je u filmu podle historické skutečnosti škoda. Stačil by krátký dokument, který by postavy lépe zasadil do tehdejšího kontextu.
Jiří G. Růžička
Aidan Baker
Oneiromancer
Die Stadt 2006
V Torontu žijící hudebník a spisovatel Aidan Baker se při svých toulkách krajinami zvuků nejraději zdržuje v blízkosti elektrických kytar, jeho nové album však pracuje s mnohem pestřejším instrumentářem. Multiinstrumentalista se stylovým rozpětím od vážné hudby přes postrock po ambient a doom metal (skupina Nadja) stvořil pro Oneiromancer pětici dlouhých skladeb na téma spánek a sny (s názvy jako například Dreams Of Broken Glass či Do You Remember Me From Your Dreams). Za použití kytar, klavíru, perkusí, hlasu a pásků se každý track nenápadně rozvíjí od tichých ruchových skrumáží až po monotónně rytmické skladby s náznaky ambientu a triphopu, stále plné filigránských ruchů a prosté jakékoli agresivity. Velký podíl důvěrně známých živých zvuků a skoro nepostřehnutelně plynulé přechody dodávají opar nenápadnosti. Oneiromancer lze považovat za ideální soundtrack pro hraniční stav mezi spánkem a bděním. Sny přece bývají trochu nelogické (vytvářejí si vlastní vnitřní vztahy a souvislosti), plné dobře známých odkazů a filtrující dění okolo spáče a lehkých pocitů letu. Baker tento pocit dokázal dokonale zachytit. Název úvodní skladby Wake Up může být zavádějící, ale nenechte se zmást – na probouzení a lovení snů z hlubokých kapes noční paměti máte skoro celou hodinu. Prvních 300 kopií alba obsahuje bonusový disk s Bakerovým živým vystoupením, na němž jsou použity jen a jen kytarové zvuky.
Petr Ferenc
Sdružení rodičů a přátel RoPy
Září
Sdružení rodičů a přátel RoPy 2006
Hudba skupiny SRPR se nedá přesně žánrově zařadit. Své kořeny má v tradici českého bigbítu, ale nechává se inspirovat jazzrockem i současnými hudebními proudy, jako je SKA. Pokud bychom její hudbu a texty chtěli přece nějak charakterizovat, hodil by se přívlastek chytrá. A dobře zahraná. Album otevírá pětiminutová skladba Chrlení, v níž zpěvák a autor textů Roman Neruda v proudu řeči představuje celý ansámbl ve změti halucinací a vzpomínek. Hlas i poetika tu nejvíce připomíná Jima Morrisona, ovšem pokud by vystudoval matematicko-fyzikální fakultu. Ostatně není bez zajímavosti, že frontman kapely je zároveň počítačovým vědcem v Akademii věd ČR. Následuje depresivně znějící Zdraví, erbenovsky laděná skladba Milá pak hudebně odkazuje k progresivnímu jazzu sedmdesátých let. Poté přichází meditativně laděná Koruna a skladba nazvaná Moře, jež využívá poetiku artrocku obohacenou o saxofony. Navazují další skladby: orchestrální pocit navozující Ester, šeptavé Krematorium, punkový Večer a poslední – a zároveň nejlepší – Kamarádi a Happy end. Kamarádi hudebně vycházejí ze SKA, textově pak z toho nejlepšího z protialkoholických terapií. To vše se propadá do hudebních křečí, které odkazují k tvorbě Johna Zorna. Poslední skladba bývala na koncertech hrána ve styl nu-metalu, na albu kapela sáhla k verzi nejlépe označitelné za saxofonový nu-metal. Zvuk skutečně unikátní.
Josef Šlerka