klimatická změna
#15/2017

Krásnější než Vánoce

Reportáž z festivalu On-Matsuri

V polovině prosince přichází v Japonsku čas slavnosti, která délkou své tradice i pestrostí konkuruje svátkům, které máme právě za sebou. Stovky mužů a žen v perfektně padnoucích historických krojích pochodují ulicemi nejstaršího hlavního města Japonska Nary, které leží jen několik desítek kilometrů od Kjóta. Procesí se sune úzkými historickými uličkami města, kolem vyzdobených čajoven a butiků s tradičními obrazy a keramikou, kolem čajoven a obchůdků se sladkostmi. Muži třímají v rukou dlouhé meče, mnoho žen je zahaleno od hlavy až k patě do bílých hávů.

Nad střechami města letí ozvěna bubnů. Vyplašeně vrány a jiní místní ptáci se vznášejí ke korunám stromů. Srnky uvnitř i v okolí města, jichž jsou tu desítky tisíc, protože jsou v Naře pokládány za svaté, vyplašeně zvedají hlavy a zkoumají původ nezvyklých zvuků.

Nara, klidné a nádherné historické město, které bylo Uneskem vyhlášeno za „kulturní dědictví lidstva“, je najednou v pohybu. Jako každým rokem tu i letos probíhá obrovská kulturní akce s názvem On-Matsuri neboli Velký festival. Nejde o novou událost: On-Matsuri se pořádá už od roku 1136 bez jakéhokoliv přerušení. První menší akce spojené s festivalem se odehrávají už v červenci, vyvrcholením jsou ale čtyřdenní oslavy, které se konají od 15. do 18 prosince.

Během prosincových dnů se v Naře zpívá, přednáší, hraje, bojuje a bubnuje. Pivo a saké tečou proudem. Stovky žen se zdobí podle stovky let starých zvyků. Většinou si vybírají kostýmy odkazující k době mezi osmým a dvanáctým stoletím. Z mužů se na pár dnů stávají slavní bojovníci a básníci, ať už je jejich skutečné zaměstnání v moderním Japonsku jakékoliv.

Přímo na ulicích a před majestátními chrámy se hraje dengaku (hudba z polí) a tančí se bugaku – elegantní tanec, jemuž holdovala v minulých stoletích místní aristokracie. Herci předvádějí umění sarugaku, jež je jednou z nejstarších divadelních forem v Japonsku a předchůdcem slavných činoher noh. Mohutní zápasníci sumó pak bojují během jednoho z posledních dnů festivalu.

Veškeré dění je účastníkům přístupné zdarma a této možnosti využívají desítky tisíc občanů města a jeho návštěvníků, kterých je v tomto velkém asijském kulturním centru vždy požehnaně. Herci, zápasníci a krásné dámy v krojích jsou v celém městě srdečně vítáni. Zaměstnanci stovek kaváren, restaurací a krámků vynášejí na ulici stoly, jež se prohýbají pod tíhou jídla a pití.

„Rozhodla jsem se, že se festivalu letos zúčastním jako pomocná pořadatelka,“ vysvětluje mi Kaori, učitelka angličtiny z místní střední školy. „Myslím si, že každý občan tohoto města by měl festivalu On-Matsuri nabídnout svou pomoc. Nara je velmi staré město. Je součástí historie Japonska a místem, kde zanechaly svůj podpis desítky dynastií, různá náboženství, kulturní a umělecké styly. Svět se mění a to je dobře. Na tradice by se však nemělo zapomínat. Pomáhají nám pochopit, odkud jsme přišli a kam kráčíme. A tradice Nary a Kjóta jsou jedny z nejslavnějších v Japonsku.“

Nara (bývalé Heidžo-kjó) byla hlavním městem země v letech 710–784 našeho letopočtu. Je často pokládána za kolébku japonského umění a kultury. Mezi její slavné stavby (všechny z nich jsou zahrnovány mezi „dědictví lidstva“) patří chrám Tódaidži z roku 752, přestavěný po požáru v roce 1692, který je dosud největší dřevěnou stavbou na světě. K dalším pamětihodnostem náleží vysoká pagoda s tmavého dřeva a přilehlý chrám Kófukudži, zbytky císařského paláce a svatyně Kasuga.

Na rozdíl od mnohých japonských měst, která byla buď zničena americkým kobercovým bombardováním (či atomovými bombami) během druhé světové války anebo od základů přestavěna během obrovské modernizace země posledních šesti desetiletí, si Nara zachovala klidný a téměř provinční ráz. S výjimkou několika vyčnívajících moderních staveb se celé město dosud ztrácí ve stínu obrovských starých stromů. V nekonečných parcích se procházejí srnky, v klidné hladině jezer a rybníků se odrážejí chrámy. Přímo u lesních cest nabízejí krásné historické čajovny a jídelny tradiční pokrmy čajové ceremonie se sladkostmi. Několik muzeí ve městě připomíná velké události spojené s Narou, s jejími panovníky a náboženskými osobami. Jsou také doslova přeplněna uměním, jak místním, tak dovezeným ze vzdálených koutů světa.

Působí tedy zcela přirozeně, že se On-Matsuri, nejstarší a jeden z největších uměleckých festivalů v Japonsku, koná právě tady. Původně však festival neměl nic společného s profánní zábavou pro místní občany. Místní panovníci museli ve 12. století čelit mnoha přírodním pohromám: záplavám, zemětřesením, suchu i povodním. Čas od času obyvatelstvo stíhaly také epidemie a dokonce i hladomory. Festival On-Matsuri měl být jakousi modlitbou bohům. Měl nabídnout dary a zábavu vyšším silám, udobřit si je a ochránit obyvatelstvo před utrpením.

Současná Nara už z hladomorů a epidemií strach nemá. Namísto bohů se nyní baví lidé: dospělí a děti. I když bozi, pokud by měli o slavnosti zájem, by asi také nebyli diskriminováni. Zdá se, že tady jsou vítáni všichni.

Autor je šéfredaktor tiskové agentury Asiana, americký spisovatel, novinář a režisér.