Česká tisková kancelář oznámila, že na webových stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR je k dispozici Slovník staročeský Jana Gebauera (1838–1907).
Sbírku básní Josefa Svatopluka Machara Confiteor (1887) rozebrala v České literatuře č. 5/2007 Lucie Kostrbová.
Českým překladům hry Antona Pavloviče Čechova Racek věnovala studii Naďa Brázdilová v 44. svazku sborníku Rossica Olomucensia (2006).
Jak zpracovali téma „rozpadu osobnosti“ („Ich-Zerfall“) Hermann Hesse v Stepním vlkovi (1927) a Karel Čapek v Obyčejném životě (1934), srovnal Filip Charvát v studii v 1. čísle nové řady Act Universitatis Purkynianae (Ústí nad Labem) Studia Germanica. Studie má název Die Kunst zu sterben.
V 20. svazku germanistické řady Sborníku prací filozofické fakulty brněnské univerzity (2006) se Štěpán Pěkný zaměřil na některé aspekty názorového vývoje Johannese Urzidila.
Do Dějin a současnosti č. 12/2007 s tématem „homosexualita jako kulturní fenomén“ zpracoval Lukáš Nozar životní osudy Václava Kršky, filmového režiséra, ale též „literáta, divadelníka a trestance“, jak zní název studie.
S „básníkem vědy“ Zdeňkem Kožmínem se v Tvaru č. 20/2007 rozloučil Ondřej Sládek.
Nové vydání Kožmínovy monografie o Janu Skácelovi (Skácel, Jota, Brno 2006), recenzoval v kulturní příloze Kam prosincového čísla časopisu Kam v Brně... Ivo Pospíšil.
Dvě Marie mladých let Josefa Škvoreckého, Marii Noskovou a Marii Štichovou, přiblížil čtenářům Týdeníku Rozhlas č. 51/2007 Tomáš Mazal, autor „cestopisu zbabělců“ Putování k Port Arthuru (Lithos, Pardubice 2007).
Rozhovor s filmovou scenáristkou a dramatičkou Milenou Jelínkovou, podle jejíhož scénáře vznikl už v roce 1957 film Snadný život (Josef Zíma v něm doprovázen na basu Jiřím Suchým zpívá Blues pro tebe) a jejíž hru Adina v současné době uvádí Divadlo na Vinohradech, uveřejnily Divadelní noviny č. 21/2007.
Dosud neinscenovaná hra Václava Havla Odcházení se dočkala už druhého knižního vydání: v 8. svazku Spisů Václava Havla (Torst 2007), obsahujícím dále Projevy a jiné texty 1999–2006 a Prosím stručně. – Nový životopis V. Havla, který napsala americká teatroložka Carol Rocamora (Václav Havel’s Life in the Theatre, Smith and Kraus, Hannover 2005, 490 s.), recenzovala v 1. sešitu 47. svazku časopisu pro dějiny a kulturu českých zemí Bohemia (R. Oldenbourg Verlag, München 2007) Nadine Keßler.
František Knopp
Francie
Francouzská média v prosinci hojně referovala o setkání Nicolase Sarkozyho s nakladatelskými odbory (Syndicat national de l’édition) – pracovní oběd se odehrál 10. prosince 2007, těsně před prezidentovou schůzkou s Muammarem Kaddáfím. Sarkozy se snažil zviditelnit knižní kulturu a jako první z prezidentů v historii země se vyslovil k problematice knih a televizní reklamy. Jeho požadavek, aby se během dvou měsíců knihy dostaly na obrazovky, má kultuře pomoci pronikat do televize. Co na tom nakladatelům vadí? Zejména to, že oni vůbec nemohou ovlivnit programovou skladbu různých TV kanálů a nemají ani možnost se vyjadřovat k výběru spisovatelů, kteří se dostanou do různých televizních debat. Jediným působištěm pro ně zůstává reklama. Naprostá většina nakladatelů se však již dlouhá léta televizní reklamě na knihy brání, neboť by se tak podle nich jen prohloubila propast mezi mamutími vydavatelskými podniky a malými nezávislými nakladateli. Prezident ovšem tento důvod zamítl s tím, že co je dobré pro bestsellery, může pomoci celému knižnímu trhu. Podle něho by se nakladatelé měli více nasměrovat na to, co je moderní. A moderní v jeho pojetí nejspíš znamená, že už se nadále budou vydávat jen komerčně úspěšné knihy... Jak jinak, má-li nakladatelská profese vycházet z tržních principů a využívat výhod reklamy? Sarkozy svou vizi dokládá argumentem, že mladí nečtou. Pořád dokola se opakuje, že dávají přednost televizi a videohrám. Když tedy mladí nechtějí za knihami, pošleme knihy za nimi – tím, že se využijí reklamní spoty v televizi... Návrh se příčí nejen mnohým novinářům, ale i novinám obecně – už tak je o zisky z reklamy připravuje internet, a nyní by hrozila i ztráta výnosné celostránkové inzerce. Nejedna úvaha směřovala také k podobě a náplni případné reklamy na knížky: co zbude, nahradí-li se text obrázky? Budou lépe zabírat literární klipy, jež ve zkratce převyprávějí děj, anebo se vyplatí vsadit spíš na vizáž spisovatele?
Jovanka Šotolová