Před bouřkou

Jak se kreslí komiks? Redakce A2 požádala dva výrazné české autory, kteří si sami připravují scénář, aby popsali svou tvůrčí metodu. Texty v žádném případě nejsou návody!

Mám napsat, jak vzniká komiks. Abych to upřesnila, jak já dělám komiks. Tedy žádná teorie, zobecnění, natož pak návod. Jenom pár subjektivních poznámek.

Nápad a synopse

Období, kdy člověk chytá nápad shůry, hledá téma nebo si jen toužebně přeje, aby Něco přiletělo, se svou délkou liší, ale podobá se stále houstnoucímu povětří před bouřkou. Pokud jsem napadena dobrým nápadem, zmocní se mě euforie z toho, jak skvělé dílo vytvořím, a zároveň obavy, že to nedokážu tak dobře, jak bych chtěla. Mluvím-li o nápadu, myslím tím základní, nosný kořen díla, který stojí na samém začátku a je provázen pocitem, že mě bude bavit dál ho rozvádět a že obsahuje slibný potenciál. Někdy jde o detail, výjev, za kterým začnu rozeznávat další scény a hádat, kam vedou, jindy o stručnou představu fabule nebo o začátek a konec, někdy dokonce stačí jen silný pocit jisté atmosféry, nálady. Následuje synopse – stručný obsah a rozvržení jsou důležité u prací většího rozsahu hlavně pro komunikaci s nakladatelem či redaktory. Mně synopse pomáhá ujasňovat si a formulovat určité myšlenky, ale sama si v této fázi vystačím s poznámkami a hesly, případně útržky dialogů a schématy děje. V této fázi může nějaké pevné pojmenování tématu a přílišné filosofování nad ním blokovat další možnosti jeho přirozeného rozvoje. Důležité je vymyslet koncepci, konstrukci, která bude držet pohromadě. Poté přichází rozpracování příběhu, včetně všech dějových linií, představa o tom, jak se bude zacházet s časem, co se kdy a proč vyjeví a prozradí, co by měl čtenář kdy zjistit, co mu jen naznačit a co vysvětlit. Spousta věcí se objeví až v průběhu kreslení, které samo napovídá nové možnosti.

Sběrná fáze a rozpis

Zábavná, až výletnická fáze. U větších prací je nutné sebrat co největší množství faktografických i obrazových podkladů, vydávám se do terénu, hovořím s odborníky, fotografuji, kreslím náčrtky, putuji do muzeí, skanzenů, na hrad a podobně. Též bádám v knihovnách a na internetu. Fáze rozpisu se může zdát málo tvůrčí, ale jde tu o něco velmi důležitého. Je třeba stanovit, co se na které stránce příběhu stane, tedy o rytmus a tempo vyprávění. Musím děj rozvrhnout na jednotlivé stránky, snažím se, aby obrázky, které jsou spolu na stránce, tvořily pokud možno grafickou i dějovou jednotu. Je dobré, když se prostředí nebo čas mění s otočením stránky. Tato fáze je také zásadně důležitá, protože je závazná. Kdybych třeba chtěla později někde přidat či škrtnout scénu, znamenalo by to, že se podoba následujících stran změní, jednotlivá okénka navíc nejdou libovolně posunovat nejen kvůli obsahu dané stránky, ale taky proto, že bývají různě velká. Hotový komiks se moc nedá měnit, pokud nepřidáte nebo neuberete rovnou celou dvojstranu. V rozpisu už mám většinou také nahozeny všechny repliky, případně i part vypravěče. Měla by platit zásada: co je možno vyjádřit obrazem, nemělo by se už říkat textem.

Kreslení

Teď zbývá jenom to nakreslit. Vždy se snažím, aby styl kresby souzněl s obsahem. Je třeba uvážit míru stylizace, volbu výtvarné techniky, zda bude komiks černobílý, nebo barevný. Následuje přípravné kreslení – je nutné vymyslet podobu hlavních postav, umět je nakreslit ze všech stran, vymyslet jim oblečení. Mít představu o prostředí; dělám si často půdorysné plánky míst, kde se odehrávají delší scény, abych se vyhnula nelogičnostem. Vznikají pomocné plánky hradů, bytů, měst. Kreslí-li člověk realisticky, zaplete se až tak, že přemýšlí, kam má postava vrhat stín, jedouc ráno stejnou cestou jako včera večer, kdy stín padal na zeď hospody, nebo kde bude měsíc na obloze při úplňku zhruba v deset večer, díváme-li se k jihu... Při tvorbě jednotlivých stránek se pak postupuje podle zvolené techniky, ale většinou je na začátku skica, náčrtky různých variant kompozice obrázku, rozhodnutí, zda půjde o detail, polodetail, celek, rozvrhnutí přesného rozložení jednotlivých okének na stránce. Přitom je třeba počítat s bublinami, přizpůsobit jejich velikost množství textu. Pokud není text vysazen hotovým fontem, píšu ho většinou perkem a tuší na zvláštní papír kvůli lepší kvalitě tisku či jazykovým mutacím a bubliny nechávám prázdné. Na závěr přichází na řadu finální kresba či malba, případně kolorování.

Autorka je komiksová výtvarnice a scenáristka.