V minulém čísle jsme přinesli článek k rostoucím celosvětovým protestům proti zvyšování cen potravin. Šéf OSN nyní v komentáři naznačuje cesty, jak chce světová organizace globálnímu problému čelit.
V pokračující světové potravinové krizi se objevil malý záblesk naděje na lepší vývoj. Vzhledem k očekávané velké úrodě zrušila Ukrajina omezení na vývoz potravin. Globální ceny pšenice ihned poklesly o deset procent.
V Bangkoku se ale tuna rýže prodává za cenu kolem jednoho tisíce amerických dolarů. Před dvěma měsíci to bylo pouhých 460 USD za tunu. Rýže bude podle odhadů dále zdražovat. Nevíme, kam až se ceny mohou vyšplhat. Ani neumíme odhadnout, zda a jak dalece mohou poklesnout. Jedna věc je ale jistá: období hojnosti vystřídal čas nedostatku. Podle expertů je nepravděpodobné, že se v dohledné době vrátíme k normálu.
Ceny potravin se nelíbí ani spotřebitelům ve vyspělých státech Evropy a USA. Umíte se ale vžít do situace lidí, kteří přežívají s prostředky nižšími než jeden dolar na den? Je jich asi jedna miliarda a většina z nich žije v Africe. Mnozí z nich běžně utratí až dvě třetiny svých příjmů za nákup jídla.
Hlad i nestabilita
Při nedávné návštěvě Libérie jsem se dozvěděl, že lidé již nenakupují rýži po celých pytlech, jak zde bylo zvykem, ale stále častěji jen po malých odměrkách velikosti hrnku. Víc si totiž nemohou dovolit. Neměli bychom zapomenout, že liberijský čtrnáctiletý válečný konflikt začal v roce 1979 nepokoji kvůli prudkému zdražení rýže.
V Pobřeží slonoviny mě představitelé státu informovali, že se obávají o další vývoj budování demokracie. Jejich desetileté úsilí o stabilizaci země tak může díky cenám potravin přijít vniveč.
Prezident Burkina Fasa mě zase informoval, že jeho země zoufale potřebuje pomoc. Polovina národa přežívá s jedním americkým dolarem na den. Většinou se jedná o drobné zemědělce. Podle ministra zahraničí Burkina Fasa je potravinová krize mnohem nebezpečnější než terorismus. „Lidé začínají pochybovat o své lidské důstojnosti. Hlad a boj o pouhopouhé přežití se stávají jedním z největších problémů celého mezinárodního společenství,“ řekl.
Trh problém nevyřeší
Mnozí jistě namítnou, že je nejlepší nechat na trhu, aby situaci vyřešil. Žijeme ale ve skutečném světě, nikoli ve světě ekonomických teorií. V keňském riftovém údolí, které je jednou z největších zásobáren potravin v Africe, zaseli zemědělci pouhou třetinu loňského objemu produkce. Neměly by je vysoké ceny potravin vést spíše k vyšším objemům? Možná ano, ale vzhledem k tomu, že prudce rostou i ceny hnojiv, nemohou si je dovolit nakoupit. Podobné zprávy přicházejí i z Mali, Laosu či Etiopie.
Svět musí jednat
Do švýcarského Bernu jsem nedávno sezval šéfy agentur OSN a dalších multilaterálních humanitárních a rozvojových organizací. Shodli jsme se, že je nutné okamžitě jednat, a přijali jsme společný plán postupu.
Prvním krokem je nasytit hladové. Světový potravinový program (WFP) poskytuje potravinovou pomoc celkem 73 milionům lidí. Jen na pokrytí nákladů spojených s rostoucími cenami potravin potřebuje dalších 755 milionů dolarů. Dárcovské státy a organizace zatím přislíbily 475 milionů. Pouhé sliby ale nenasytí žaludky hladových. WFP má nyní k dispozici pouhých 18 milionů USD.
Tato krize nesmí zhatit naše úsilí. Potraviny do budoucna zajistíme především podporou produkce drobných farmářů. Organizace OSN pro zemědělství a výživu (FAO) proto vyzvala svět ke shromáždění prostředků ve výši 1,7 miliardy USD na podporu iniciativy, díky níž mají chudé státy získat osiva, hnojiva a další vstupní suroviny nutné ke zvýšení produkce. Dvě stě milionů USD již přislíbil Mezinárodní fond pro zemědělství a rozvoj. Světová banka zvažuje, že zřídí zvláštní mechanismus, který umožní globální reakci na krizi.
Za účelem koordinace světové reakce na současnou situaci jsem sestavil a osobně povedu zvláštní skupinu OSN pro řešení potravinové krize. Budu činit vše, co je v mých silách, aby se podařilo upřít k tomuto problému maximální politickou pozornost na summitu G8 v červenci v Japonsku a na konferenci o potravinové bezpečnosti, kterou uspořádá FAO na začátku června v Římě.
K této krizi se musíme postavit čelem. Jsme schopni ji řešit. Máme potřebné prostředky a víme, co dělat. Nesmíme ji vnímat jen jako problém, ale také jako příležitost. Máme obrovskou šanci zaměřit se na samotné kořeny chudoby. Sedmdesát procent nejchudších tohoto světa jsou drobní zemědělci. Pokud jim dokážeme pomoci, řešení se dostaví.
Během dubnové návštěvy západní Afriky jsem nabyl dojmu, že máme důvod k optimismu. Vláda Burkina Fasa například usiluje o dovoz osiv, která jsou rezistentní vůči suchu, a přijímá opatření na lepší hospodaření s velmi omezenými zdroji vody. Pomáhají jí některé státy, mezi jinými Brazílie.
V Pobřeží slonoviny jsem navštívil kuřecí farmu, kterou obhospodařují ženy. Byla vybudována s pomocí fondů OSN. Takový způsob generování výdělku a potravin může být uplatněn i jinde. OSN pomáhá i s rozšiřováním zemědělské produkce. Farmáři tak budou moci již brzy vyměnit rýži, kterou dodává Světový potravinový program, za svou, vypěstovanou vlastními silami. To jsou jen malé příklady řešení na místní úrovni. Přesně taková řešení Afrika potřebuje.
Když jsem navštívil nově budovanou školu v hlavním městě Burkina Fasa Ouagadougou, vyprávěl jsem místním dětem, jak jsem vyrůstal: škola bez zdí, bez lavic. Jako chlapec jsem poznal, co je to chudoba a hlad, stejně jako generace mých rodičů, prarodičů.
Vzpomněl jsem si na to právě během návštěvy Afriky a současně se zamýšlel, jak bohaté zdroje v Africe jsou, nejen přírodní, ale zejména lidské. Jestliže se moje vlastní země kdysi dokázala vzchopit a stát se ekonomickou mocností, dokáže to i Afrika. Jediné, co potřebuje, je naše pomoc. Začít musíme tím radikálním řešením současné potravinové krize.
Autor je generální tajemník OSN.
Překlad Informační centrum OSN v Praze.