„Where the bloody hell are you?!“ („Kde sakra jste?!) – tato „jemná“ a typicky australská reklama oslovovala dlouhé měsíce televizní diváky ve velkých asijských zemích. Turisté z Asie totiž do Austrálie a na Nový Zéland téměř přestali létat, znechuceni závratnými cenami a „bezpečnostními opatřeními“. Austrálie byla v minulosti o něco levnější než Spojené státy. Nyní je však, především kvůli australskému dolaru, který se zvedl do neuvěřitelných výšin (v roce 2001 šlo za americký dolar koupit téměř 2 australské dolary, zatímco nyní 1,04), jednou z nejdražších zemí pro cestovatele. Nepříliš dlouhá cesta taxíkem z aucklandského letiště do města nyní stojí až 60 amerických dolarů. Hamburger může stát třeba i 20 dolarů a salát přes 25 dolarů. Automaty na Coca-Colu prodávají plechovku za 3 dolary, přičemž ve stejném automatu v USA zaplatíte 50 až 70 centů. Pro Evropany jsou ceny v Austrálii o něco vyšší než doma, stále však snesitelné. Pro cestovatele z Asie, dokonce z Japonska, jsou australské ceny nepřijatelné. Reklama se zatím stále zlepšuje. „Kde sakra jste? Nalili jsme vám pivo!“ hlásá. Někdo by se však měl zeptat: „Za kolik?“
André Vltchek
Při letmém zamyšlení nad posledními čísly časopisu Host se zdá, že redaktoři buď trpí nouzí o témata nebo se jim přestává dostávat vkusu. Po nezvládnutém hudebním čísle z letošního dubna nyní přichází prázdninové téma „Mimo výšiny literatury“ s titulním rozhovorem, který Aleš Palán pořídil pod názvem „S žárovkou v duši od hoven“ (až po chvíli zjistíme, že titulek díky významově poněkud nešikovnému zlomu pokračuje na protější straně slovy „ke sluníčkům“) s Honzou Volfem. Ano, s tím, který neumí hrát golf, má jezevčíka a svět náctiletých čtenářek zaplavuje žlutými kalendáři, diáři a naivními svazky, které jsou plné pozitivních vibrací. Nic proti insitní literatuře, ovšem ve Volfově případě se o literatuře dá mluvit jen stěží. Úvod rozhovoru se nám sice snaží obhájit vlastní existenci tím, že „za těmi rýmovačkami je nelehký životní osud“, ale to je přece jenom věc vnější, nemající s literaturou nic společného. Pokud se bude koncepce časopisu do budoucna ubírat tímto směrem, může v jednom z dalších čísel, věnovaném literární migraci, o strastech emigrantských rodin vyprávět rozesmátá Halina Pawlowská.
Karel Kouba
Summity G8 musí člověk milovat. Rok co rok představí exotické místo, které musí být luxusní a nedostupné. Jsou vůbec v průvodcích? Pravda, loni summit v Heiligendammu provázely vyčerpávající pochody policistů i demonstrantů po meklenburských borech a lukách. Letos je ale opět vše na svém místě a zdá se, že ke stolu zasedl básník: Na odlehlém japonském ostrově Hokkaidó se nachází vyhaslá sopka, v jejímž kráteru se nachází jezero Toja. Uprostřed jezera je ostrov a na něm luxusní hotel. Čtyři sta pokojů. Právě zde to začátkem července vypukne. Program je stejný jako loni v Německu – klimatické změny a rozvojová pomoc. Podle TAZ mohou ekonomicky vyspělé země světa složit reparát, protože z loňských závazků nesplnily skoro nic. To ukázala už prosincová konference o klimatu na Bali, kde se jednalo o tom, jestli začít jednat. „Klid na práci“ je letos zajištěný. Centrum protestů se nachází ve sto kilometrů vzdáleném Sapporu a Japonsko v otázce právních standardů nelpí na doslovnosti. Hrozbou terorismu se dá obhájit téměř cokoli. Policie už začala pracovat: preventivně zatkla čtyřicet lidí, kteří patrně zůstanou v celách až do konce summitu. Kolem hotelu také vznikla bezpečnostní zóna padesátikilometrového poloměru a svébytných pravidel. Narušitelé mohou počítat i s třítýdenním vězněním…
Tomáš Havlín
Všechno to začalo Anglií. Když se její fotbalové reprezentační mužstvo neprobojovalo na mistrovství Evropy, bylo to pro mnohé nepříjemné překvapení. Země, kde se hraje nejlepší světová fotbalová liga, nedokázala sestavit tým, který by byl schopný čelit evropským konkurentům. V Anglii prostě angličtí fotbalisté nedostávají tolik prostoru. Právě na fotbalu se dá dobře ukázat, nakolik je dnes Evropa multikulturní a jak se jednotlivé národy vzájemně prolínají. První zápas polské reprezentace na Euru proti Němcům dokonce v Polsku vyvolal spory o to, zda některým hráčům, kteří mají dvojí občanství a reprezentují jiný národ, polské občanství nesebrat. To když polské naděje sestřelil dvěma góly Polák v německých službách Lukas Podolski. Turky zase málem pohřbil za Švýcarsko hrající Turek Hakan Yakin. První gól v turecké síti si očividně příliš neužíval, a když pak stál s míčem před tureckou bránou podruhé, raději míč napálil vedle. Vrcholem fotbalového babylonu ale bylo vyřazení našlapané nizozemské reprezentace do té doby nevýraznými Rusy, vedenými, jak jinak, holandským trenérem Gusem Hidinkem. Ten se snad o své nizozemské občanství bát nemusí. Navíc dostal jako bonus občanství ruské. Fotbal už dávno není jenom hra!
Jiří G. Růžička