Režie Julian Taymorová, 2007, 131 min.
Bontonfilm 2008
Po zdařilých snímcích Dreamgirls (2006) a Hairspray (2007) či kvalitativně pochybném Muzikálu ze střední (2006) vychází na DVD další muzikálový počin, ambiciózní projekt Across The Universe. Příběh sleduje osudy skupiny mladých lidí v prostředí USA konce šedesátých let. V hudebních výstupech reprodukují hlavní i vedlejší postavy (v podání neznámých hereckých tváří i slavných hudebních jmen typu Bono Vox či Joe Cocker) písně skupiny Beatles. Ty přitom neslouží jako hudební vložky, ale jako součást vyprávění příběhu. Ačkoliv je Across The Universe koncipován jako artový film pro mladé diváky, který má bavit, dojímat a zároveň přibližovat povahu doby, výsledkem je poněkud povrchní, pseudoumělecký guláš. Režisérka a scenáristka Julian Taymorová klade vedle sebe motivy a témata bez vědomí hlubších souvislostí, jenom za účelem vyvolání jakéhosi ducha doby. Východiskem je přitom idealizace zlaté doby plné krásných lidí, zapáleně brojících proti zlu válečné mašinérie. Nápad se zapojením písniček není (až na výjimky, kdy jsou písně použity v nových kontextech) výrazněji promyšlen, jde o prostý sled populárních melodií. Samy hudební výstupy přitom ruší potenciálně zajímavý příběh svou přílišnou stylizovaností a závěrečná All You Need Is Love už je vyloženě nesnesitelná.
Tomáš Zabilanský
Krásný Antonio / Il bell’Antonio
Režie Mauro Bolognini, 1960, 104 min.
Levné knihy 2007
Tvorba Maura Bologniniho je známá především starší generaci diváků. Nyní je u nás k dostání pravděpodobně jeho první film distribuovaný na DVD. Snímek režiséra specializujícího se na rozmanité literární předlohy je jednou z řady jeho adaptací, tentokrát stejnojmenného románu Vitaliana Brancatiho. Maloměstský elegán (Marcello Mastroianni) kryjící pod svou atraktivní fyziognomií a svůdcovským statusem sexuální impotenci se ožení s dívkou (Claudia Cardinalová) z aristokratické společnosti. Manželská krize nevychází z odlišného společenského původu dvojice, ale spočívá v neschopnosti ústředního hrdiny naplnit svou mužskou roli v manželství, probudit sexuální kontakt i nalézt patřičný afekt ke svému ženskému protějšku. Bolognini byl jedním z několika italských filmařů, kteří v padesátých letech pod vlivem přežívajících tendencí neorealismu transferovali děj svých filmů z ateliérů do exteriérů města. Tvůrce se na jedné straně přiklání ke kaligrafickému vykreslení interiérů, ale na druhé straně věnuje velkou pozornost realistickému prostředí a precizně odpozorovaným detailům z každodenního života. Prostředí zde vyjadřuje různý sociální původ, rodinné zázemí i tradiční zvyklosti a způsob vystupování obou hlavních postav. Na scénáři spolupracoval básník a scenárista Pier Paolo Pasolini, který rok poté debutoval jako režisér. Disk obsahuje původní italské znění s českými titulky.
Jan Švábenický
Ten večer / Evening
Režie Lajos Koltai, 2007, 117 min.
Hollywood Classic Entertainment 2008
Podobně jako ve snímku Tajemství prstenu se i ve filmu Ten večer vzpomíná na mládí. Kdyby scenáristou této senility nebyl spisovatel Michael Cunningham (Hodiny) a režisérem Lajos Koltai (adaptace Kertészova Člověka bez osudu), nebylo by třeba se snímkem vůbec zabývat a jednou by po něm možná sáhla některá z komerčních televizí a nasadila ho v dopoledním vysílacím čase. Příběh nepřináší nic nového, žena na smrtelné posteli vzpomíná na svou první a také největší lásku. Zatímco Claire Danesová v roli mladé dívky (Ann) alespoň svým vzhledem dokáže oslnit, její láska Harry, kterou hraje Patrick Wilson, už nikoliv. Ve snímku vypadá až příliš slizce a nezaujme ani svým intelektem, který je ostatně ukryt snad jen v narážce, že navštěvuje vysokou školu. Vrcholně trapné jsou naprosto vážné dialogy třeba o tom, zda se opravdu dá přežít, když se vám narodí dítě. Celé dílo zahaluje patos, který sem proniká skrze odfláknuté herectví (výjimkou je Meryl Streepová, která se tu však jen mihne) a nesnesitelně vlezlou hudbu. Když pak při jedné hudební produkci nastoupí na pódiu Ann a k ní se přidá Harry, který ovšem nezpívá, ale jen si podivně pobrukuje, a dvojice za své vystoupení sklidí bouřlivý potlesk, má divák pocit, že viděl něco jiného, než zhlédly tleskající postavy ve filmu.
Jiří G. Růžička
Tindersticks
The Hungry Saw
Beggars Banquet Records 2008
Zdalo sa, že Tindersticks sa pomaly dokĺžu do stavu polozabudnutej skupiny s dvoma kultovými albumami na konte. Nástupcovia neprekonateľnej dvojice eponymných dosiek z prvej polovice deväťdesiatych rokov zlyhávali presne v tom, čím sa Tindersticks preslávili. Po albume Waiting For The Moon sa skupina dostala do stavu, z ktorého viedli len dve cesty – rozpad alebo návrat vo veľkom štýle. Odchod troch členov (vrátane Dickona Hinchliffa, ktorého podpis nieslo nemálo skladieb Tindersticks), ukazoval na prvú možnosť. O to väčším prekvapením The Hungry Saw nakoniec je. Od úvodnej, jemnej inštrumentálky Introduction, ku ktorej bol natočený príjemný klip, až po záverečnú The Turns We Took sa Tindersticks opäť darí pripútať poslucháča k albumu a pritiahnuť ho k textom. Predovšetkým v nádhernej, zamatovej The Other Side Of The World dokazuje Stuart Staples, prečo patrí k najvýraznejším spevákom: v svojich zdeleniach je konkrétnejší ako hlasovo nie nepodobný Nick Cave, no možno ešte uveriteľnejší – príbehy Tindersticks sú lovesongami normálnych ľudí a každý riadok v ich textoch je odrazom sveta, ktorý dôverne poznáme. Najpôsobivejší je Staples v polohe rezignovaného komentátora, i keď ani ironicky veselé skladby (titulná pieseň alebo Flicker Of A Little Girl) tentokrát nenarúšajú dojem z celku, ktorý konečne – prvýkrát od nahrávky Curtains – drží bez výhrad pokope.
Juro Olejník
Ground-Zero
Live 1992 +
Doubt music/RéR CZ 2007
Hlavní hudební realizací japonského kytaristy, gramofonisty a hudebního experimentátora Yoshihde Otoma byla v devadesátých letech kapela Ground-Zero. V kolážovém mixu rockových základů s hlukovými pasážemi, avantgardním jazzem nebo deformovanou populární písní byly slyšet vlivy freejazzových uskupení kytaristy Masayuki Takayanagiho, avšak zradikalizované a výrazně obohacené o technické vymoženosti konce tisíciletí. Nyní se po patnácti letech od svého vzniku k posluchači dostává záznam živého koncertu, který byl vůbec jedním z prvních vystoupení nově sestavené skupiny, jejíž členy posléze proslavila spolupráce s význačnými jmény (nejen) newyorské avantgardy. Rok před tím, než vyšla studiová deska Ground-Zero (z níž zde najdeme pouze improvizací přetvořenou stejnojmennou skladbu a Lam chen-Ying), je jasné, že to, co skvěle fungovalo ve studiu, je zde umocněno a obnaženo až na kost: chirurgicky přesná souhra v rámci složitě strukturovaných skladeb, syrový explozivní nářez v případě několika improvizací a hrubozrnný, neopracovaný zvuk. Příznačné je množství více či méně řízených zpětných vazeb a gramofonových ruchů, zběsilý jekot Yamataky Eye (který už měl v té době za sebou kariéru v Zornově Naked City), freejazzový saxofon Junji Hiroseho a ostrá basa Hideki Kata. Zvuková lavina, která podává o první fázi kapely drsnější obraz než následující studiová alba.
Karel Kouba
Nadja
Desire in Uneasiness
Crucial Blast 2008
Před pěti lety byla kapela kanadského kytaristy Aidana Bakera (kromě Nadji i projekt Arc a nespočetná sólová tvorba) jedním z pionýrů drone-doomu. Raná Nadjina tvorba často splývala s žánrovým středním proudem, s dalšími nahrávkami však přibývalo i osobitosti. Klasické podobě žánru se dnes Nadja nepatrnými krůčky vzdaluje. Tu kompozičně, onde zvukem a na novince instrumentálním obsazením. Ne že by souhra dvou baskytar namísto kombinace šesti a čtyř strun nebo přechod od programovaných bicích k živým byly novum, Nadjinu hudbu to však oživuje. Rozdíly mezi basou a kytarou dávno setřelo množství efektů. A tak na albu naleznete klasické žánrové zvučení a hlučení, hledání křehkých ploch, čitelné riffy, ale i prapodivně rozevlátou zvukovou šmouhu v druhé Sign-Expressions, o které s jistotou nemůžete tvrdit, ze kterého nástroje pochází. Atmosférou i užitím bicích, které jen oprašují a oklepávají činely a tu a tam udeří na virbl, Nadja v písni připomíná finské mistry pohřebních nálad Skepticism. Celou desku ale tento příměr nezahrne. Sahá od poklidných zákoutí po temné, vyostřené pasáže, které jako by pro změnu vypadly z desek Godflesh. A je-li zde oproti předešlým nahrávkám posun, pak v práci s dynamikou a výstavbou písní. V současné žánrové nadprodukci nadprůměrná záležitost a inspirace pro všechny, jejichž obzory končí u Earth či Sunn O))).
Petr Frinta