Ad Svobodné umění v tvrdé realitě (A2 č. 31/2008)
Je velmi dobré, že Čestmír Lang poukázal na to, že kubánští výtvarní umělci mají možnost vyjadřovat se v duchu současného umění a že nejsou spoutáni teorií ani praxí socialistického realismu. Chtěl bych jen připomenout, že na Kubě tomu tak bylo vždycky (což nepopírá, že samozřejmě spousta umělců emigrovala z politických i hospodářských důvodů). Stačí se podívat na ohlasy první kubánské velké výstavy, která se u nás konala v Mánesu v roce 1962, kdy se naši komunističtí i nekomunističtí výtvarní kritici divili, jak Kuba může vystavovat a protežovat abstraktní umění. Tak asi dva tři umělce tíhnoucí k socialistickému realismu bychom tam už tehdy našli. Dokonce i zaniklý Dům kubánské kultury systematicky seznamoval české prostředí s kubánskou tvorbou, v jejímž rámci vždy převažovalo současné umění v nejlepším smyslu.
Pavel Štěpánek
Ad Zamilovat se do prostoru? (A2 č. 31/2008)
Článek Moniky Ticháčkové je dobře vyvážen, autorka podává věcnou kritiku týkající se přemístění děl z galerie Volume atd. Co mne však poněkud překvapilo, je, že podává popis a případnou kritiku vystavených děl šesti umělců (Marina Paris, Costa Vece, Olaf a Carsten Nicolai, Sancho Silva, Dominik Lang), avšak práci poslední umělkyně výstavy se účastnící – Amande In – ponechává zcela bez zmínky. Přitom na začátku textu správně zmiňuje, že kurátorka vybrala čtyři díla čtyř umělců z galerie Volume a k tomu přizvala tři umělce další. Je mi jasné, že práce Amande In je specifickým způsobem snadno přehlédnutelná, nicméně jméno této umělkyně je všude velmi čitelně napsáno a slečna Ticháčková je zajisté velmi bystrá budoucí kritička. Je mi také jasné, že autor nutně nemusí v článku zmiňovat všechny vystavené umělce, nicméně logika mi opět napovídá, že poměr 6 ku 1 příliš spravedlivý není. Rád bych se tedy slečny Ticháčkové zeptal, proč vynechala dílo Amande In, když se přitom jedná o jednu z mála zahraničních umělkyň žijících v Praze, a proti tomu například věnovala tolik prostoru dílu Carstena Nicolaie, jehož práce kvůli špatné instalaci a nezájmu autora (který se do Prahy vůbec nedostavil) od začátku nefungovala, a pokud vím z mé poslední návštěvy s přáteli, stále nefunguje.
Michal Novotný
Ad Český dům míru (A2 č. 31/2008)
Vážený pane doktorande Beránku, samozřejmě, že muslimové jsou cizorodý a nebezpečný element, jak se neustále ukazuje při různých atentátech i v celkovém záměru poislámštit Evropu. A než začnete ječet o „groteskně hysterickém odporu... novinářů, místních obyvatel a několika křesťanských církví“ proti mešitě v Teplicích, položte si otázku, jak nehystericky, ale o to více systematicky potlačují muslimské země křesťanství. A zejména si prohlédněte, jak kosovští obchodníci s lidskými orgány ničili srbské pravoslavné kostely. Na internetu najdete četné snímky. A hlavně byste měl vyložit, proč Írán, muslimský šíitský stát, nedovoluje své sunitské menšině – asi dvěma milionům lidí – postavit ani jedinou mešitu v jejich duchu. Vůbec bych Vám doporučil, abyste se seznámil například s francouzskou nebo španělskou realitou, kořenící hluboko v historii, ale daleko blíže dennímu životu než u nás. Zejména se dvěma knihami, které o tomto problému pojednávají z hlediska historického i současného, ale zejména filosofického. Jsou to Inexistente Al Ándalus. De cómo los intelectuales reinventan el Islam čili česky Neexistující Al Andalus. Jak intelektuálové znovuvynalézají islám (Madrid 2008; právě vyjednávám s autorkou překlad do češtiny) a dvě knihy Serafína Fanjula La quimera de Al-Andalus a Al-Andalus contra Espańa. La forja del mito čili Chiméra Al Andalusu a hlavně Al Andalus proti Španělsku. Vytváření mýtu (Madrid 2002, 3. vydání). Z francouzské strany Sylvain Gouguenheim: Aristote au Mont Saint-Michel. Les racines grecques de l’Europe chrétienne (Le Seuil, L’Univers historique, 282 s.). Pište, až si doplníte vědomosti. A hlavně objektivně.
Prof. Dr. Pavel Štěpánek
Soutěž scénářů
AniFest vyhlašuje scenáristickou soutěž „Nejlepší projekty původních českých animovaných filmů“. Autoři musejí mít trvalý pobyt na území ČR a v den odeslání přihlášky jim musí být 18 let. Uspět může až pět scénářů, každý z vítězů dostane 10 000 Kč. Příspěvky do soutěže posílejte na adresu: AniFest, Jindřicha Plachty 28, 150 00 Praha 5. Uzávěrka je 31. 10. 2008 v 16.00, výsledky budou vyhlášeny 10. 12. 2008
Botanici volají o pomoc
Botanická zahrada Praha zažívá v současnosti velkou existenční krizi. Hrozí ji sloučení se ZOO, které magistrát nenápadně připravuje. Dalším velký problém je redukce sbírek. Nejistota a předpokládaná reorganizace po provedeném personálním auditu se totiž týká především odborných pracovníků – kurátorů sbírek a zahradníků. Stav zaměstnanců a struktura podniku navržená auditem nezajistí ani základní údržbu expozic, natož budoucí rozvoj zahrady. Jako jedinou možnost uchování hodnot, které zahrada spravuje, vidíme v zahájení diskuse o postavení botanických zahrad ve společnosti a současně i v žádosti o ohodnocení expozic a činnosti naší zahrady. Doufáme, že naše anketa na stránkách botanickazahrada.blog.cz poslouží jednak k sebereflexi v rámci zahrady, druhak jako podklad pro zastupitele, kteří o naší budoucnosti rozhodují. Proto bychom vás rádi požádali o vyplnění jednotlivých anketních otázek. Pokud neznáte naši botanickou zahradu, vyplňte prosím alespoň anketu o funkci botanických zahrad. Současně bychom vás chtěli požádat o zaslání tohoto dopisu vašim známým; čím více lidí se zúčastní našeho malého „referenda“, tím větší bude mít váhu.
Botanická zahrada Praha