Teplický projev premiéra Topolánka o vyděračské aféře ODS byl spektakulárním naplněním úsloví „zloděj volá, chyťte zloděje“ a „nejlepší obranou je útok“.
ODS je stranou institucionalizované korupce a nikdy to nebylo zjevnější než za současné vlády. Dění kolem odhaleného pokusu o trestný čin vydírání zhmotnilo ještě jeden okřídlený idiom: ten o „císařových nových šatech“. A to přímo byzantinsky: většina médií převzala takový výklad kauzy, který vyhovuje občanským demokratům. Již teplický Topolánkův projev nastolil klíčové prvky „obsazení interpretačního prostoru“: 1. vinen je prý hlavně Vlastimil Tlustý; 2. investigativní reportáž Novy údajně dokazuje čistotu špiček občanských demokratů; 3. u Jana Moravy prý mohlo hrát roli jeho mládí a horlivost; 4. Morava je prý možná více obětí než pachatelem, těmi jsou spíše neetická média.
Variace na Topolánka
Stalo se tedy něco, co je ve vyspělé svobodné společnosti nepředstavitelné: většina velkých médií hlavně v prvních dnech jen variovala slova, jež v reakci na obrovskou aféru ODS hlásal její předseda. Začněme Českou televizí. Její novináři v Událostech neustále nazývali hlavními aktéry kauzy Tlustého a Moravu (jakkoliv jde hlavně o druhého jmenovaného a hlavně o jeho stranické nadřízené) a používali hodnotově zabarvených floskulí jako „rebel Vlastimil Tlustý“ a „mladý snaživec Morava“. V reportáži byly několikrát odvysílány promluvy Topolánka a dalších dvou hlavních aktérů z ODS, názor nejsilnější opoziční strany ale zazněl pouze reprodukovaně. Přitom v celkově sedmiapůlminutovém pásmu bylo dost času i na tak podružné sdělení, jako například: „Jan Morava říká, že udělá všechno pro to, aby své jméno očistil, je dokonce ochotný jít i na detektor lži.“ Bohužel toto zaznělo v reportáži A. Schinabekové a Z. Plchové jako pointa, což spolu s opakovaným zdůrazňováním mládí poslance Moravy a možností, že byl spíše „obětí“ (z kontextu se rozumělo obětí Tlustého a médií), působilo jako snaha jeho provinění zlehčovat.
Es kommt der Tag!
Topolánkův projev moderátoři a zpravodajové ČT opakovaně označovali za „nezvykle emotivní“, „poměrně dramatický“ nebo „velice emotivní“. Jeho řeč ale přece byla – obsahově i přednesem – agresivní až vulgární. Televizní žurnalisté by snad měli také tušit, že šlo o krajní licoměrnost, vždyť premiér brojil také proti „zneužívání státního zastupitelství“, což je jeho vlastní disciplína! Topolánek navíc sotva může věrohodně řečnit proti zneužívání dětí médii a při politickém boji, když ve volební kampani na jaře 2006 klamal svou rodinu i veřejnost tím, že na billboardech (a např. i na stránkách MF Dnes) se svými nejbližšími pózoval jako člen idylické rodiny a hned po volbách ji opustil. A především: v Teplicích politik, nechvalně proslulý fašizujícími výroky typu „Nečekejte ode mne nic jiného než noc dlouhých nožů!“ či „Es kommt der Tag!“, křičel od řečnického pultu cosi o „špíně“, „vyčištění“ a „potrestání“, a dokonce to směřoval také vůči médiím.
Čekal-li nějaký skalní optimista od České televize profesionálnější přístup ve zpravodajsko-publicistickém pořadu Události, komentáře, asi hořce zaplakal.
Kromě dvou ukázek Topolánkova projevu odvysílaných v Událostech tu zazněl další – čtyřminutový! – úryvek, obsahující i premiérovu tendenční reprodukci reportáže Novy a tezi o Moravovi coby oběti. Moderátor Jakub Železný tuto pasáž označil za „to nejpodstatnější z projevu předsedy vlády“. Řeč pak – velmi kladně – v přímém vstupu komentoval ministr Ondřej Liška. Neměla televize spíš přinést živý přenos vyjádření některého opozičního politika?
Onen pořad má sice v názvu slovo „komentáře“ – tedy množné číslo, ale k rozboru jedné z nejtřeskutějších kauz poslední doby byl pozván jeden jediný politický komentátor (nezávisle na něm – tedy ne v diskusi – v pořadu promlouvala z teplického sjezdu Martina Lustigová, analytička ČT, a z Brna velmi erudovaný sociolog médií Jaromír Volek). Ve studiu ČT tak seděl jen jeho častý host – pravicový novinář Bohumil Pečinka, známý nejen svými exkluzivními vztahy s politiky ODS, ale i tím, že této straně nadržuje. Kupodivu právě on byl toho dne v České televizi nejmilejším překvapením: hovořil výjimečně nestranně a zajímavě. Jaromír Volek byl věcný a pronikavý jako vždy: jako jediný připomněl také Kubiceho kauzu – opravdu je velice zajímavé srovnat oba případy, hlavně co do ochoty médií o nich referovat. Nova a MF Dnes totiž aféru Moravy a ODS spustily předčasně, prý s ohledem na blížící se volby. Je možné, že tak chtěly občanské demokraty uchránit od větší katastrofy. Pomyslíme-li na další zásadní skandál poslední doby – reportáž TV Nova z 30. srpna o korupční praxi v brněnské ODS – jeví se být česká mediální krajina polem zaminovaným těmi nejhoršími prohřešky proti základním novinářským zásadám. Veřejnoprávní rozhlas a televize totiž téma s brněnskou korupční nahrávkou až na nepatrné – a málo sledované – výjimky vůbec nepřevzaly!
Modří pejsci
Chce-li se někdo v krátkosti poučit o tom, zač stojí čeští novináři, ať si přečte, jak kauzu Morava komentovali například v Lidových novinách, Respektu či Hospodářských novinách (mimochodem, ty na rozdíl od ostatních deníků zmíněnou aféru korupční nahrávky z brněnské ODS zcela pominuly!). Někteří žurnalisté premiérovi přímo pochlebovali, například Erik Tabery: „Skvělá argumentace, rozhodnost, emoce, dobrá řeč těla, pohledy. Všechno fungovalo, jak mělo...“ U Respektu, kde do téhož čísla psal podobné podivnosti i Marek Švehla, je to o to trapnější, že články vznikly ještě dříve, než autoři mohli znát reportáž TV Nova. Vystačili si zjevně jen s tím, co ve svém teplickém projevu reprodukoval premiér Topolánek...
Asi největší hrst hlíny do stále se prohlubujícího hrobu české kvaziliberální publicistiky vhodil Zbyněk Petráček z Lidových novin. Hle, jak spojil vyděračskou kauzu ODS s problematikou nového světového pořádku, a tedy i amerického radaru v Brdech: „Způsob, jakým Martin Bursík a Mirek Topolánek ustáli své pozice, je dobrý nácvik do opravdových bitev. Jak tento stát, jeho vlády a elity obstojí, až přijde skutečná hrozba? Nikdo neví, už skoro generaci si užíváme mírovou dividendu z vítězství Západu ve studené válce. Zato teď víme, že alespoň Topolánek s Bursíkem ze sebe vydají to nejlepší právě pod tlakem. (...) Máme teď před očima muže, kteří berou vnější tlak ne jako důvod ke kapitulaci, ale jako výzvu k úspěšnému boji.“ Zná někdo bizarnější sebekarikaturu novináře coby údajného hlídacího psa demokracie? Snad Topolánek nikdy nesáhne k politice à la Pinochet. Petráček a jiní obdivovatelé modrohnědé síly a „dobré řeči těla“ by mu k tomu asi radostně bubnovali.
Autor je vysokoškolský pedagog a publicista.