Nořit ruce do vody
času. Jít až na samé dno
budoucnosti, jež neprodlévá.
Sestupovat za zvuky,
které předtím nikdo nezaslechl,
a vědět, že neexistuje
život a naděje.
Rozmotávat klubko
uvnitř duše
a svlékat mýty
jediným zášlehem oslňujícího světla.
Žít pro dnešní život,
a ne pro život zítřejší.
Být stále na samotné
špičce meče.
Zvolna pít čas
– náš čas a naši nicotu.
V noci laskat
zmáčené hvězdy.
A ve dne polibky,
v nichž ostává bolest
a naznačuje tak, že je tu něco
divného, co nemíjí.
Ze španělštiny přeložil Jiří Holub.