literatura
Čtenáři v české kultuře 19. a 20. století
V roce 2007 u nás proběhl pod patronátem Národní knihovny a Ústavu pro českou literaturu AV ČR první reprezentativní průzkum čtenářů a čtení, jehož výsledky byly zveřejněny v příloze časopisu Host č. 2/2008. Tomuto tématu bude také věnováno sympozium pořádané Jiřím Trávníčkem a Blankou Hemelíkovou; příspěvky se budou zaměřovat zejména na: teorii a metodologii čtenáře a čtení, rozvoj čtenářství, čtenářství a cenzuru, modelového čtenáře ve vztahu k čtenáři empirickému, čtení a tzv. okrajovou literaturu, obraz čtenářů a čtení v literatuře, nakladatelského lektora a jeho postavení ad. Info na [email protected].
Ústav pro českou literaturu AV ČR (Na Florenci 3, Praha 1), od středy 15. 10. do čtvrtka 16. 10.
Královna hází šavli
Překlad románu úspěšné polské prozaičky Doroty Masłowské (1983) představí polonistka Bára Gregorová. Masłowska v posledních letech obdržela několik polských cen, mj. prestižní Nike v roce 2006. Provedení překladu Královniny šavle, který se musel vypořádat se svérázným autorčiným nakládáním s mateřštinou, fonetickými přepisy a deformacemi, u nás vzbudilo diskusi a otevřelo i otázku kritiky překladů (viz A2 č. 38/2008). Úvodní slovo bude mít Věra Jirousová, hudební čísla zajistí Ve3vnoci. Bára Gregorová se rovněž představí společně s Petrou Batók, autorkou prózy A pak už jen tma (2008), jako host festivalu Literáti na trati v České Třebové.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), ve čtvrtek 16. 10. od 19.30.
Modrý trpaslík (Staré náměstí 16, Česká Třebová), v pátek 17. 10. od 17.00 (Batók) a 19.00 (Gregorová).
Lesbická utopie
Německá spisovatelka Antje Rávic Strubel (1974) představí svůj román Chladnější vrstvy vzduchu (viz A2 č. 24/2008), za nějž dostala mj. Cenu Hermanna Hesseho a jenž se v SRN se svým tématem erotické utopie a lesbického příběhu na pozadí nálad následujících sjednocení Německa setkal s velkým zájmem.
Goethe-Institut Prag (Masarykovo nábřeží 32, Praha 1), v pondělí 20. 10. od 19.00.
Současná francouzská literatura
Dominique Viart je profesorem literatury na Univerzitě Lille III a v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě představí antologii Současná francouzská literatura, která vychází česky v nakladatelství Garamond. Publikace se snaží o výklad a pochopení literatury od procesu tvorby přes život díla až po proměny jeho hodnocení a zaměřuje se na vývoj a zvraty francouzské literatury od roku 1980. Závěrečná přednáška z cyklu Setkání nad současným románem bude simultánně tlumočena.
Ústav románských studií (sál č. 116, Filozofická fakulta UK, nám. Jana Palacha, Praha 1), v pondělí 20. 10. od 13.30 do 15.00.
Světla mezi prkny
Svou básnickou prvotinu, nazvanou Světla mezi prkny, která v nejbližší době vyjde v nakladatelství Fra, představí Jakub Řehák na autorském čtení, které na violoncello doprovodí Jonáš Hájek. Na stejném místě o dva dny později přečte Magdaléna Platzová ze své nové povídkové knihy Recyklovaný muž, vydané nakladatelstvím Torst.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 21. 10. (Řehák) a ve čtvrtek 23. 10. (Platzová) od 19.30.
–pa–
divadlo
Festival německého jazyka po dietě
Přelom října a listopadu patří Pražskému divadelnímu festivalu německého jazyka. Pryč jsou doby, kdy festival omračoval sadou velkých německojazyčných inscenací, a to často značně kontroverzních. Letošní ročník sází až na výjimky na inscenace domácí provenience a spíš na komorní produkce než na větší spektákly. Mezi ty se snad dají počítat jen Žebrácká opera Bertolta Brechta v režii Roberta Wilsona, inscenace, kterou uvádí Berliner Ensemble v koprodukci s pražským Národním divadlem (viz A2 č. 41/2008), a Shakespearovo Mnoho povyku pro nic vídeňského Burgtheateru v režii Jana Bosse. Odvážnější si mohou do bytu pustit berlínské Lunatics, přinášející divadlo do soukromí. Skoro už se stává pravidlem, že i „dospělácké“ akce myslí na děti – v rámci festivalu vystupuje Theater Hélios s inscenací Zem, tyč a kámen pro děti od dvou let. Z domácích je k vidění Divadlo Komedie a jeho Nadváha, nedůležité: Neforemnost i Proces. Nechybí tradiční čtení. Němčina a čeština zazní asi tak půl na půl a divák, který zažil s festivalem tučnější časy, bude jen nostalgicky vzpomínat. Pražský divadelní festival německého jazyka po prologu ve středu 29. 10. oficiálně zahajuje v pátek 31. 10. a pokračuje až do neděle 9. 11. Koná se ve Viole, ve Stavovském i Národním divadle, v Divadle na Vinohradech, v Komedii, Disku a Švandově divadle.
Věc Makropulos
Dění v Divadle na Vinohradech skoro svádí k optimistické víře, že se tu konečně klopotně snaží dostat ze středoproudé zatuchlosti, které se kritičtější publikum raději vyhne obloukem. Zvát si režiséry, od kterých se dá čekat víc než spotřební zboží, může být dobrou strategií. Po Vladimíru Morávkovi a Michalu Dočekalovi režíruje na Vinohradech David Drábek Čapkovu Věc Makropulos. Po nepovedené Adině Veroniky Žilkové navíc dostala roli Emilie Marty Daniela Kolářová, u níž se dá téměř s jistotou očekávat, že velkou postavu i prostor jeviště uhraje se ctí. Vždyť právě herecké a režisérské výkony jsou tím, co je s historií vinohradské scény zásadně spjaté, a není třeba se držet při zemi jen proto, aby se nevyděsili konzervativní diváci. Navíc téma stárnutí, věčného mládí a souvisejících etických otázek je dnes aktuální. Premiéra Věci Makropulos je v Divadle na Vinohradech (náměstí Míru 7, Praha 2) v pátek 31. 10. v 19.00, repríza v sobotu 8. 11. ve 14.00.
Moravská a slezská divadla v Těšíně
Festival divadel Moravy a Slezska pořádá už po sedmé Těšínské divadlo. Vedle domácí scény uvádějí na festivalu své inscenace divadla z Opavy, Ostravy či Brna, a to včetně školních scén – zabloudí sem dokonce pražská DAMU. Kromě češtiny a polštiny z jeviště zazní také slovenština. Na programu je totiž Ivanov martinského Komorného divadla a režiséra Romana Poláka. Inscenace ale byla k vidění už třeba na loňské olomoucké Divadelní Floře (viz A2 č. 21/2007). Dramaturgie se zaměřuje spíš na klasiku (vedle Ivanova Racek, Lakomec, Romeo a Julie, Macbeth, komedie Poprask na laguně), a to i muzikálovou (Jesus Christ Superstar). V Těšíně lze pobýt od středy 5. 11. do pondělí 10. 11., většina představení se koná přímo v Těšínském divadle (Ostravská 67, Český Těšín).
–jb–
film
Juno
Nenápadná komedie Juno je přesně tím typem malého filmu, který překvapivě rozněžní americkou akademii, udílející slavné zlaté sošky (Oscar 2007 za scénář + další tři nominace), a který se stane natruc všem marketingovým a merchandisingovým strategiím diváckým hitem. Příběh Juno je velmi primitivní a točí se kolem nechtěného otěhotnění (které se stalo dramatickým středobodem hrubozrnné a zároveň výchovné komedie Zbouchnutá): mladinká Juno (Ellen Pageová) konečně dovolí svému mladinkému příteli Pauliemu (Michael Cera) nějaké to fyzično a vzápětí pomocí pěti těhotenských testů aplikovaných během několika hodin zjišťuje nepříjemnou pravdu. Svoji situaci vyřeší poměrně elegantně a v duchu pokroku 21. století, k happy endu však vede dlouhá a trnitá cesta. Pod scénářem k Juno je podepsána kultovní americká bloggerka Diablo Codyová (viz její vypečený blog „The Pussy Ranch“), režii obstaral nadaný Jason Reitman (Děkujeme, že kouříte), v hlavních rolích excelují nastupující hvězdičky Ellen Pageová (X Men: Poslední vzdor) a Michael Cera (Superbad) – ti všichni jsou zárukou originality a zdravé nestandardnosti celého projektu.
Premiéra v ČR 16. 10.
–jj–
MOFFOM 2008 v Praze
Bez filmové hudby si už dnes kinematografii stěží dokážeme představit. MOFFOM aneb Mezinárodní festival hudebních filmů (Music on Film – Film on Music) vstupuje do pátého ročníku a snaží se do dráždivého audiovizuálního spojení vnést pozoruhodné pohledy. Průniků obou umění si užijete ve více než padesáti dokumentech, jež mapují legendy jako Bob Dylan, The Who či Joy Division, a část festivalu je věnovaná hudebně-filmové reflexi New Yorku, jenž je kolébkou jazzu, hip hopu či punku, přičemž se můžete těšit například na film Style Wars (1983) o městské hiphopové subkultuře 80. let či Lords of revolution: Andy Warhol o skupině umělců v okruhu kolem známého (nejen) výtvarníka. Vstup nových diváckých zážitků předjímá i předpremiéra filmu U2: 3D (2007). Více informací na moffom.cz.
Kina Lucerna (Vodičkova 36, Praha 1), Světozor (Vodičkova 41, Praha 1), Evald (Národní 28, Praha 1), 16.–20. 10.
Amatéři i profíci v Brně
Filmová soutěž Brněnská 16 se za dobu své skoro padesátileté existence etablovala na poli, kde koexistují nezávislí profesionálové, filmoví studenti i amatéři z celého světa. Letošní 49. ročník nabídne 85 filmů v soutěžní a 10 v mimosoutěžní sekci a k vidění bude i nesoutěžní přehlídka snímků studentů filmových škol. V poslední části programu si zasoutěží 30 snímků dětských tvůrců. Více informací na b16.cz.
Kino Art (Cihlářská 19, Brno) a sál Břetislava Bakaly (Žerotínovo nám. 6, Brno), 15.–19. 10.
–ph–
hudba
Nejeden harfy tón
Britská písničkářka, harfenistka a vycházející hvězda ostrovního freak--folku Searfina Steerová, která loni debutovala skvělým albem Cheap Demo Bad Science, přijíždí se směsí civilního písničkářství a jemné elektroniky. Na rozdíl od Joanny Newsomové, se kterou bývá občas srovnávána, zastupuje Steerová výrazně britský zvuk vycházející z folku, akademických tradic, ale i zvukového experimentátorství a východních hudebních tradic. Téměř minimalistické písně, plné obrazů, civilních impresí a snových nálad, hraje na harfu, příležitostně doprovázenou perkusemi a elektronikou.Experimentální prostor Roxy – NoD (Dlouhá 33, Praha 1), ve středu 15. 10. v 19.30.
Kdo se nebojí Virginie Woolfové
Zvuková fantazie na motivy nejslavnějšího románu Virginie Woolfové Orlando pro elektrické a akustické housle, elektroniku a projekci spojuje živě hranou i reprodukovanou hudební složku s promítáním a s pohybem interpretky na scéně a bude následován dvěma filmy Hany Valentové Eonoe a 657 vteřin s hudbou Petry Gavlasové. Závěr večera patří houslistce Lence Župkové a její kompozici Vteřina v ledu, inspirované básní Jana Skácela. Prvky improvizace, zvukových experimentů, live elektroniky a vizuální efekty se v ní spojují v jeden kompaktní celek.
Kaštan – scéna Unijazzu (Bělohorská 150, Praha 6), v pondělí 20. 10. ve 20.00.
Multikulti oheň s vodou
Firewater je nová skupina Toda A, někdejšího baskytaristy již neexistujících industriálně rockových Cop Shoot Cop. V její sestavě najdeme mimo jiné členy kapel Balkan Beat Box, Trans-Global Underground, Dhol Foundation a doprovodné skupiny PJ Harvey. Pestrá parta si rovným dílem bere z rocku, etnické hudby i nespoutaného jazzu newyorského downtownu.
Divadlo Pod lampou (Havířská 11, Plzeň), ve středu 22. 10. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Čínská malba v Rudolfinu
Pražská Galerie Rudolfinum ve spolupráci s hongkongskou Hanart TZ Gallery připravila reprezentativní výstavu tří důležitých malířů současné Číny. Zhang Xiaogang (1958) je pro Evropana asi nejznámějším umělcem z prezentované trojice. Prostřednictvím velkoformátové malby zkoumá „představu identity v čínské kultuře kolektivismu“. Pracuje s jakýmsi „konceptem rodiny“, klonující genealogickou řadu předků a potomků nesoucích paměť teritoria. Lze tu nalézt ozvuky čínské kulturní revoluce i ohlasy evropského surrealismu. Fang Lijun (1963) zpracovává téma osobních zkušeností z konce 80. let, přerodu svého dětství a dospívání. Zdánlivě klidné a harmonické figurální obrazy v sobě skrývají cynické ostny, namířené proti domácím politickým událostem. Třetí z vystavujících, Feng Mengbo (1966), se od poloviny 90. let věnuje počítačově generovaným videosekvencím. V současné tvorbě se vrací k závěsnému obrazu, kde syntetizuje počítačově konstruovanou obrazovou strukturu s dotvořením klasickou malbou, aby se kriticky vymezil především vůči estetice a cynismu všeobecně rozšířených počítačových her. Výstavu, připravenou kurátory Petrem Nedomou a Chang Tsong-zungem, lze navštívit na adrese Galerie Rudolfinum (Alšovo nábřeží 12, Praha 1) až do 28. 12.
X + X
„Cyklus výstav X + X má vytvořit jakési povědomí tradice a sepětí galerie, která svým programem nerespektuje hranice regionu, s místem,“ píše v tiskové zprávě k letošnímu projektu kurátorka Edith Jeřábková. Klatovská galerie tak přispívá k pojmu region, regionální kultura jako k těm, které stojí za to oživit, ale jiným způsobem. Jakým? „Umělce Plzeňského kraje“ reprezentuje deset vybraných autorů, nějakým způsobem spjatých s regionem, podobně z německé strany deset tamějších autorů pod kurátorským dohledem Jürgena Hubera. „Vybudovat na tomto půdorysu výstavu je šalamounský úkol, který jsem vlastně nijak neřešila… Pokusila jsem se rovnou o úsměvný komentář celé situace…“ sděluje opět kurátorka. Lehce ironický výstavní koncept zahrnuje české umělce Jana Freiberga, Tomáše Hrůzu, Terezu Kabůrkovou, Petra Krátkého, Lukáše Kubce, Tomáše Moravce, Michala Pěchoučka, Dušana Skalu, Jiřího Skálu a Tomáše Svobodu a německé umělce Erwina Eische, Petera Engela, Tilo Ettla, Irene Fastnerovou, Renate Höningovou, Franze Pröbster Kunzela, Jürgena Schönlebera, Leo Schötze, Wernera Sperlicha a Sabine Straubovou.
Galerie U Bílého jednorožce (náměstí Míru 149, Klatovy), do 2. 11.
–pev–
televize
Siréna od Mississippi
Mladí francouzští režiséři byli po druhé světové válce fascinováni hollywoodským žánrovým filmem, jehož tvůrce se přispěvatelé Cahiers du cinéma pokoušeli ukázat ve světle autorského filmu. Když se z většiny mladých kritiků Cahiers stali také filmaři, bylo logické, že navážou na své vzory a vytvoří žánry, jež v tehdejší Francii chyběly. Siréna od Mississippi (1969) je v pořadí druhým snímkem Françoise Truffauta, podobajícím se slavným Hitchcockovým filmům. Za mladým pěstitelem tabáku Louisem (Jean-Paul Belmondo) přijíždí na Réunion nevěsta, s níž se seznámil prostřednictvím dopisů. Louis se do krásné Marion (Catherine Deneuvová) vášnivě zamiluje, aniž by tušil, že je to podvodnice, jež původní nevěstu zavraždila. Když mu uprchne s velkým obnosem peněz, vydává se ji hledat.
ČT 2, ve středu 15. 10. ve 20.25.
Skvělí Ambersonové
Občan Kane (1941) Orsona Wellese je již dlouhou dobu glorifikovaným „monstr“ dílem, jež obsadilo v historii takové místo, že odsouvá do stínu další režisérovy snímky – například jeho následující Skvělé Ambersony (1942). Rodinná sága o úpadku bohaté rodiny zapříčiněném průnikem industrializace na středozápadě USA oplývá díky bohatému rozpočtu rozsáhlými lokacemi, v nichž Welles uplatňoval specifickou práci s hloubkou pole záběru, inscenací složitě strukturovaných scén a pohyby kamer. Testovací publikum ale snímek odmítlo, studio RKO se zaleklo a nechalo Skvělé Ambersony drasticky přestříhat a zkrátit o 40 minut, a tak je původní verze nenávratně ztracena.
ČT 2, ve čtvrtek 16. 10. ve 23.25.
Zodiac
Dvojice detektivů, starší a zkušený Somerset a energický mladý Mills, pátrá po sériovém vrahovi, jenž využívá symboliku sedmi smrtelných hříchů. Důkazy je postupně dovedou až k jeho dopadení, ale i k dokonání jeho šíleného plánu. Snímek Sedm (1995) představoval vynikající poctu filmu noir, výtečně deziluzivní a napínavou detektivku, po jejímž závěru bychom jistě neradi obdrželi podezřelou krabici. Filmem Zodiac (2007) se David Fincher po letech vrátil k tématu masového vraha v příběhu vycházejícím ze skutečných událostí sedmdesátých let minulého století. Tehdy začal v San Francisku řádit neznámý pachatel, jenž médiím posílal dopisy se znameními zodiaku, ve kterých výsměšně popisoval své vražedné činy. Pátráním byl pověřen detektiv Dave Tsochi (Mark Ruffalo), přičemž do vyšetřování se postupně zaplétá i reportér San Francisco Chronicle Paul Avery (Robert Downey Jr.) a karikaturista Robert Graysmith (Jake Gyllenhaal). Zodiac je, na rozdíl od filmu Sedm, odosobněným popisem případu, který pomalu vyhníval do ztracena (vrah nebyl nikdy dopaden) a zničil životy všech zúčastněných. Fincher skvěle vykresluje dobovou atmosféru, od kostýmů přes hudbu až po stylistické prostředky. Jeho Zodiac není filmem s šokující pointou, ale naopak fascinujícím, mrazivým snímkem.
Cinemax, v sobotu 18. 10. ve 20.00.
Dítě
Filmy bratří Dardennů nejsou odpočinkovými snímky na prosluněné filmové odpoledne, jejich dramata se naopak výtečně zabývají sociálními a morálními problémy dnešní evropské společnosti, před nimiž často a rádi zavíráme oči. Téma ilegální dětské adopce rozpracovali ve filmu Dítě (2005), v němž se mladému, skoro až dětskému páru narodí první potomek. Oba rodiče se životem protloukají velice těžce, Bruno příležitostnými krádežemi i prodejem drog, a tak mu náhlá potřeba odpovědnosti nic neříká. Když se má o dítě na chvíli postarat, využije lákavé nabídky a bez přemýšlení je nabídne k placené adopci…
ČT 2, v neděli 19. 10. ve 22.25.
–ph–
rozhlas
Symposion
Leonard Bernstein (1918–1990) nebyl jen uznávaným interpretem vážné hudby a úspěšným skladatelem muzikálů, ale též pozoruhodným, byť v mnoha skladbách problematickým tvůrcem umělecky ambiciózních děl. Jednou z mála kompozicí, které chválila i obec hudebních kritiků, byla jeho hluboce a nesentimentálně jímavá serenáda pro housle, smyčcový orchestr, harfu a bicí (1954), inspirovaná nejslavnějším z Platonových básnicko-filosofických dialogů. Každému z hostů dávné hostiny (Aristofanovi, Agathonovi, Sokratovi, Faidrovi, Alkibiadovi) náleží jedna věta, evokující některou z podob lásky: vznešenou, vášnivou, směšnou atd. Jedná se o hudbu tektonicky propracovanou a zvukově nesmírně přitažlivou.
ČRo 4 – D dur, v úterý 21. 10. v 17.18.
V hlavní roli Ferdinand Vaněk (1936)
Název souboru divadelních jednoaktovek od několika českých autorů – Václava Havla, Pavla Kohouta, Jiřího Dienstbiera a Pavla Landovského – vydaného u příležitosti exprezidentových sedmdesátin, lapidárně pojmenovává to, co je všem těmto textům společné – nepočítáme-li dobu jejich vzniku, druhou půli 70. let. Havlův opus minor Anděl strážný ostatně vznikal již od počátku let šedesátých. V proslulém roce 1968 se jeho rozhlasové realizace ujal Josef Melč spolu s Jaromírem Hanzlíkem a Jiřím Sovákem. Že by jakási Uraudience?
ČRo 3 – Vltava, ve čtvrtek 23. 10. ve 20.00.
Potřetí z archivu MET
S historickými nahrávkami legendárních inscenací v Metropolitní opeře v New Yorku se rozloučíme Toscou, hudebním dramatem o třech dějstvích od Giacoma Pucciniho, s novosvětskou platinovou kapličkou spjatého i závěrečnou částí svého života. Adaptaci divadelní hry od Victoriena Sardoua, spojující historické události italského osvobozeneckého boje v době Francouzské revoluce a tragický milostný trojúhelník, jednu z mála oper, v níž se žádná z hlavních postav nedožije konce posledního aktu, v roce 1956 nastudoval řecký bůh Dimitri (Mitropoulos). Těšit se můžeme na hlasy Renaty Tebaldiové v titulní úloze, Richarda Tuckera v roli malíře Cavaradossiho, Leoparda Warrena coby slizkého policejního šéfa a na mnohé další.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 25. 10. ve 20.00.
–mc–
jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / mc – Miloslav Caňko / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík