glosa Miroslava Ottomanského

Projekt radního pro kulturu Lipovského v desáté městské části „10 dnů Prahy 10“ je naprosto jedinečný. A co více, 10 dnů pro Prahu 10 se koná v 10. měsíci, končí 10. 10. v 10 hodin 10 minut a navštíví jej bezmála desítky lidí. Původně se na jednotlivé akce mělo vybírat vstupné 10 Kč, ale z obav, že nikdo nepřijde, se rozhodlo, že bude vše zadarmo. Vyskytl se jediný problém: kde by se akce měly konat? Téměř veškeré pozemky městská část prodala soukromým investorům. A tak byly jednotlivé akce umístěny na školní hřiště, do panelového komplexu Vlasta, na parkoviště u Bohemky apod. Odvážil jsem se v rámci dětského dne přiblížit na 50 m od pódia, na němž se míhaly barevné siluety progresivních umělců ze skupiny Maximální Turbulence. Zajímal jsem se o soutěže pro děti, které Lipovský sliboval. Ano, děti se mohly vyskákat na nafukovacím hřišti s obřím míčem. Opodál byl stan s nápisem „Hromadné neštěstí“, kde zájemci mohli dávat zažloutlým figurínám umělé dýchání, což je v době vrcholící žloutenkové epidemie obzvlášť zábavné. Vydržel jsem na parkovišti cca 5 minut. Během této doby jsem si vyslechl od avantgardních interpretů skvělou píseň Jede mašinka, v níž mě zaujala zvláště slova: „Lásko má, jsi jediná do 13 nevinná, vyhrnu si rukávy, praštím s tebou do trávy.“ Utíkal jsem, co mi nohy stačily. Za sebou jsem ještě zaslechl, jak člen maximální kapely křičí do mikrofonu: „Vydržte a bavte se! Dnes ještě vystoupí Lucie Bílá!“ Zastavil jsem se až na Praze 2, kde jsem si už připadal tak nějak v bezpečí.