literatura
Berlin-Hamlet
Szilárd Borbély je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších maďarských básníků po konci komunistické diktatury. Je autorem díla, které se vyznačuje estetickou a zároveň morální uceleností, spojuje přístupy orientované na jazykovou rovinu díla a básnickou metafyziku. Jako teoretik se zabývá klasickou barokní literaturou.
Jeho sbírka Pompa funebris byla roku 2006 (viz A2 č. 46/2006) přeložena do češtiny. Borbély přijede uvést svou novou knihu; čtení v maďarštině a angličtině okomentuje Ráchel Mikos.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v pátek 14. 11. od 19.30.
Kanály na Marsu
Patrick McGuinness (1968) je současný irský básník a překladatel; původně pochází z Tuniska a mládí strávil ve Venezuele, Íránu, Belgii a Anglii. V současnosti působí v Oxfordu jako profesor francouzštiny a srovnávací literatury. Jeho první básnická sbírka Kanály na Marsu, ze které bude v rámci Dnů poezie číst s komentářem Evy Klimentové a Alexandry Büchlerové, vyšla v roce 2004 a druhá, Blues 19. století, získala v roce 2006 cenu Poetry Business Prize.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 18. 11. od 19.30.
Antikvariát Fiducia (Nádražní 30, Ostrava), ve středu 19. 11. od 17.00.
Mločí mapa
Básník, správce depozitáře Sbírek umění 19. století v Národní galerii a redaktor Ladislav Puršl (1976) uvede svou druhou básnickou sbírku, vydanou v nakladatelství Host, kterou komentářem doprovodí spisovatel Milan Balabán.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), ve čtvrtek 20. 11. od 19.30.
divadlo
Tanec písečných dun
Tanečník a choreograf Lamine Gueye pochází z Dakaru (Senegal) a je autorem vlastního systému výuky moderního tance La Vitamine, který rozvíjí tělesnou stabilitu, kvalitu a provedení pohybu. Gueye studoval klasický balet, moderní tanec, jazz dance aj. u mezinárodně uznávaných pedagogů a choreografů v Belgii nebo Francii. Od roku 1996 působí v České republice, zpočátku jako hostující pedagog na HAMU, poté v Dance Perfectu nebo v Duncan centre. Nyní uvádí obnovenou premiéru představení současného moderního tance Duny, inspirovaného ději pouštních dun.
HaDivadlo (Alfa pasáž, Poštovská 8D, Brno), ve čtvrtek 20. 11. v 19.30;
Divadlo K3 (Univerzitní 3, Olomouc), v pondělí 24. 11. v 19.30.
–pa–
Labyrint
V devadesátých letech se ještě Karol Sidon jako dramatik občas na domácích jevištích objevoval. Inscenací se dočkaly třeba Latríny (Divadlo v Řeznické) nebo Shapira (Divadlo na Vinohradech). Po roce 2000 na českých jevištích chybí. Občas ho jako autora her připomene rozhlas. Koncem listopadu má Labyrint, který Sidon napsal stejně jako ostatní své divadelní hry v 70. letech, premiéru ve Středočeském divadle v Kladně. Labyrint, veršovaná hra odehrávající se na pozadí třicetileté války, se v kladenském repertoáru objevuje vedle titulů, jako je Charleyova teta, Jak je důležité míti Filipa nebo Vše o ženách, ale také vedle Vasilije Sigareva nebo Marit Tusvikové, což poukazuje na fakt, že divadelníci tu nerezignují ani na trochu objevnější dramaturgii. Jakou Labyrint dostal jevištní podobu, je možné se přesvědčit ve Středočeském divadle (Divadelní 1702, Kladno) v sobotu 29. 11. v 19.30.
Spiknutí
Dušan D. Pařízek připravil pro Divadlo Komedie jako autor scénáře a scény i jako režisér Spiknutí Egona Hostovského. V kostýmech Kamily Polívkové hrají mimo jiné Martin Finger, Gabriela Míčová, Martin Pechlát, Roman Zach či Stanislav Majer. Částečně autobiografické Hostovského Všeobecné spiknutí, sledující českého emigranta v New Yorku, je z roku 1961 a vyšlo česky v Melantrichu ještě v roce 1969. Sám Hostovský měl v té době už dvojnásobnou emigrantskou zkušenost – první válečnou, podruhé a definitivně z Československa odešel v roce 1948. Spiknutím Divadlo Komedie pokračuje v dramatizacích domácí literární klasiky. Hostovskému předcházela zářijová premiéra Petrolejových lamp Jaroslava Havlíčka v dramatizaci a režii Davida Jařaba, v hlavních rolích s Ivanou Uhlířovou a Karlem Rodenem.
Taje duše českého emigranta odhaluje Divadlo Komedie (Jungmannova 1, Praha 1), v úterý 2. 12. v 19.30.
–jb–
film
Fígle
Polský scenárista a režisér Andrzej Jakimowski spolu s kameramanem Adamem Bajerským zachycují jedinečné a navzdory rodinnému rozkolu přívětivé maloměstské prostředí a v souladu s duchem filmu se nepřiklánějí k vyhroceným řešením. Namísto nich přicházejí s „magicky obyčejnými” momentkami, v jejichž jádru spočívá čisté okouzlení životem. Fígle se však nestávají naivně optimistickou báchorkou, ale poetickou konfrontací dětského a dospělého světa, jako v předchozím Jakimovského debutu Přimhuř oči (Zamruz oczy, 2002). Velkou zásluhu na tom má i šestiletý protagonista, který žije ve svém vlastním světě, jehož povahu se režisérovi daří uceleně představit podobně jako město, do něhož příběh zasadil. Snímek z roku 2007 zakoupila do distribuce Asociace českých filmových klubů.
Premiéra v ČR 13. 11.
–vp–
Kraťasy si oblečte i v sychravém podzimu!
Řada návštěvníků Festivalu krátkých filmů Praha už třikrát mohla nabýt dojmu, že vynikající „kraťas“ natočí skoro každý, kdo má nápad. Forma „šortek“ ale není tak lehká, jak se zdá, a ne každý, kdo má štětec, může být malířem. Specifičnost krátkého filmu si můžete osvěžit už při čtvrtém ročníku festivalu, který představí to nejlepší, co vytvořili mladí tvůrci z celého světa. V letošním ročníku se dramaturgové zaměřili na území Francie a Argentiny, na ženský pohled na erotiku a fenomén psa ve filmu. Diváci mají na výběr z mnoha sekcí, od mezinárodní soutěže, v níž figuruje i režijní debut Natalie Portmanové s názvem Eve, přes sekci Panorama, představující oceněné filmy ze světových festivalů, až po populární První podání, v němž budou tentokrát uvedeny prvotiny Jean-Luca Godarda, George Lucase, Françoise Ozona, Cristiana Mungia nebo Saši Gedeona. Více informací na pragueshort.com.
Kino Světozor (Vodičkova 41, Praha 1), 12.–16. 11.
Krumlov filmově a vojensky
Válečný film je s kinematografií spjat už od jejího počátku, podobně jako groteska. Dramatické výjevy bojujících vojáků souzněly s dynamickou atraktivitou nového vynálezu, který pomáhal vytvořit mýtus heroického hrdiny (například i s pomocí dokumentů z druhé světové války z cyklu Zač jsme bojovali), ale následně ho i rozbít. Válečný film může mít mnoho podob, přičemž nultý ročník Festivalu vojenských filmů, který se odehraje v Českém Krumlově, zatím přesnější dramaturgickou koncepci hledá. Nultý ročník představí nejnovější domácí počin žánru v podobě Marhoulova Tobruku (2008), ale i kontroverzní Sokolovo (1974) či naopak podnětnou Zemi nikoho (2001). Festival doplní řada doprovodných akcí, od výstavy fotografií z mise v Afghánistánu přes koncerty a plesy. Více informací na filmfestival.cz.
Český Krumlov 11.–16. 11.
–ph–
hudba
Faithfullová a Shakespeare
Anglická zpěvačka, textařka a herečka Marianne Faithfullová (1946) nastudovala s francouzským cellistou Vincentem Ségalem šestadvacet ze 154 sonetů Williama Shakespeara. Na své webové stránce přiznala, že ji Shakespeare provází celým životem. Ofélii sehrála na londýnském jevišti i ve filmové verzi Tonyho Richardsona (1969). V epilogu písňového alba A Secret Life (1995) odrecitovala s Prosperem z Bouře, že „ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny, a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem“ (překlad M. Hilský). Recitál The Shakespeare Love Sonnets uvedla Faithfullová dvakrát v říjnu t. r. v Strehlerově divadle v Miláně a 3. 11. ve Staré aule Univerzity v Heidelbergu. Následovat budou: Ženeva (La Comédie de Genève, 9. 12.), Remeš (La Comédie de Reims, 16. 12.) a Lucemburk (Théâtre National du Luxembourg, 6. a 7. 2. 2009).
–fk–
výtvarné umění
Intercity: Berlín – Praha
Desetiletý výstavní projekt Intercity: Berlín – Praha, zahájený roku 2003, který propojuje v kurátorském výběru mladé umělecké scény obou metropolí, se letos dostává do své poloviny. V pořadí pátý ročník (po malbě, fotografii, designu a grafice) je věnován architektuře, i proto patřila jeho příprava mezi organizačně a finančně nejnáročnější. Kurátorský tým ve složení Markus Baeder, Jaroslav Wertig, Igor Kovačevič, Dan Merta, Jeannette Merkerová, Feelina Mansoneová a Franziska Eignerová společně s autorem zastřešující koncepce Josefem Vomáčkou se soustředily na výběr projektů a realizací, jež nějakým způsobem reprezentují pestrost a rozmanitost architektonického myšlení dneška. „Zaměření na tvůrce do 40 let vlastně záměrně vynechává zavedené a bohaté ateliéry velkých jmen a ukazuje ty, kteří musí o místo na slunci bojovat s vtipem, nápady, humorem, materiálovým ozvláštněním, rozpočtovou úsporností apod.,“ stojí v tiskové zprávě. Součástí výstavy, která se bude, jako vždy, opakovat počátkem příštího roku v Berlíně, jsou i exkurze přímo do „terénu“ obou měst, kde jsou zájemci hned na místě seznamováni s čerstvými projekty. Architektonické Intercity: Berlín – Praha představuje následující autory a studia: A 69, ATELIER K2, HŠH, CHAA, KSA, MAGNA, ARCHITECTURE, OK PLAN, PLUS 4930 ARCHITEKTUR, RAUMLABOR, REALITIES: UNITED, REALARCHITEKTUR, ROBERTNEUN, SPORADICAL, WILK-SALINAS ARCHITEKTEN, ZANDERROTH ARCHITEKTEN, 4 A. Již dnes je Intercity po sečtení jednotlivých ročníků největším společným projektem Prahy a Berlína iniciovaným soukromou společností a intenzivně pomáhá propagovat naše mladé umění v zahraničí a naopak zahraniční u nás. Pražskou část výstavy hostí Galerie Kritiků (Palác Adria, Jungmannova 31, Praha 1) do 14. 11.
–pev–
televize
Amadeus (Director’s cut)
Střet génia s přízemní a zakomplexovanou průměrností, obyčejnost předvídavé notové osnovy versus vzletnost a improvizace, v jejímž průběhu vzniká mistrovské dílo. Amadeus (1984) režiséra Miloše Formana je výtečným zpracováním těchto kontrapunktů na příkladu života Wolfganga Amadea Mozarta (Tom Hulce), jenž s příchodem na královský dvůr do Vídně získal svého obdivovatele i nepřítele v jedné osobě, Antonia Salieriho (F. Murray Abraham). Forman vycházel ze stejnojmenné divadelní hry Petera Schaffera a během téměř tří hodin klasickými prostředky vypráví strhující příběh, podbarvený mistrovskou Mozartovou hudbou. Projekt byl původně koncipován jako tříhodinový film, režisér se ale zalekl zrychlujících se osmdesátých let generace MTV a Amadea zkrátil o celých dvacet minut. V roce 2002 se ale k filmu vrací, aby jej doplnil o původní stopáž, prohlubující motivace některých postav (zejména Mozartovy manželky Constanze).
ČT 1, v sobotu 15. 11. ve 21.40.
Filmopolis
Filmopolis je jedním z mála pravidelných televizních pořadů, který se vážněji zabývá současnou kinematografií (Film 24, který spíše připomíná PR uváděných filmů, a pubertální Kinobox pomiňme), respektive jejími projevy na nejznámějších světových festivalech. A třebaže by bylo možné s koncepcí pořadu polemizovat, jde o příjemný informativní přehled. V posledním čísle se jeho tvůrci Hana Cielová a Štefan Uhrík vypraví do španělského San Sebastianu, v jehož soutěži se sešly například snímky Michaela Winterbottoma, Samira Makhmalbafa nebo Daniela Burmana.
ČT 2, v sobotu 15. 11. ve 22.50.
Ratatouille
Monopol bývá v řadě odvětví nepříliš pozitivním jevem, jenž vede ke stagnaci, předraženosti a úpadku. Na druhé straně doufám, že monopol studia Pixar na poli počítačové animace vydrží ještě hodně dlouho. Pokusy čelit formálně, obsahově i technicky vytříbeným dílům studia se pokoušejí nejen světoví hráči, jako je Dreamworks, ale dnes i české vlaštovky v podobě naprosto nekoncepčního Kozího příběhu (2008), který se nechal pohltit technikou na úkor původního účelu filmu – skvělého vyprávění. Vyváženost společně s inteligencí je pro filmy z Pixaru naopak přirozeně vlastní, jako je tomu i v případě Ratatouille (2007) režiséra Brada Birda, který má na kontě i úžasné Úžasňákovy (2004). Příběh krysy Remyho, hlodavce s vytříbeným čichem a slabostí pro vybrané chutě, na první pohled promísí „vtipné“ postavičky čtyřnožců s prostředím luxusní restaurace – ideální předpoklad pro typicky dětský film, zdálo by se. Ratatouille je ale pod taktovkou Brada Birda strhující snímek, bez ústupků v podobě pitvořících se postaviček. Záchrana restaurace zesnulého šéfkuchaře Gusteaua je v Remyho packách, zatímco si Anton Ego, jídelní kritik, brousí své chuťové pohárky.
HBO, v neděli 16. 11. ve 20.00.
–ph–
rozhlas
Alfred Schnittke
Deset let letos v srpnu uplynulo od úmrtí (chronologicky) třetího nejvýznamnějšího sovětského skladatele, který od počátečního ovlivnění estetikou a poetikou Dmitrije Šostakoviče dospěl přes uhranutí serialismem (v 60. letech) až k ryze vlastní, nesmírně originální verzi hudebního „polystylismu“ (od přelomu 60. a 70. let). Koncert věnovaný zmíněnému prvnímu tesknému jubileu se bude konat pět dní před Schnittkeho (1934) nedožitými narozeninami, v rámci Hudebního fóra Hradec Králové 2008. Zpívat budou Iva Bittová, Jan Mikušek, Roman Janál a Pražský filharmonický sbor. Hrají David Geringas (violoncello) a Komorní orchestr Berg pod vedením Andrease Sebastiana Weisera. Na programu bude Violoncellový koncert č. 1 a skladba „Seid nüchter und wachet…“.
ČRo 3 – Vltava, ve středu 19. 11. ve 20.00.
Zpráva o pohřbívání v Čechách
Nedávno, nedávno tomu, co se u nás začali hromadit kulturní pracovníci kulturně nevyužití – z důvodů ryze politických: např. František Pavlíček (1924–2004) „byl odejit“ z Divadla na Vinohradech, Vlasta Chramostová demonstrativně odešla s ním, zpečetivši tím svůj další umělecký osud. S myšlenkou na její úděl, zkušenost, charakter i uměleckou osobitost, na její schopnost reprezentovat hrdé, bojovné ženství jí Pavlíček věnoval virtuózní part své hry o posledních letech života Boženy Němcové, monodramatu „Dávno, dávno již tomu“. Text byl několik let provozován formou bytového představení. Tehdejší režisér Luboš Pistorius, herečka a další vpravdě zasloužilá žena, Hana Kofránková, se k dílku vrátili hned v roce 1990. Výsledkem byla nyní reprízovaná nahrávka.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 22. 11. ve 14.00.
–mc–
fk – František Knopp / jb – Jana Bohutínská / mc – Miloslav Caňko / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / ph – Petr Hamšík / vp – Viktor Palák