literatura
Literární pozdravy
Literární festival bude hostovat v Liberci a nabídne setkání s řadou autorů, pozvání přijali mj. Lenka Procházková, skupina Básníci před mikrofonem Jonáš Červinka a Pavel Harant, Petra Hůlová nebo Michal Hvorecký. Program na almanachwagon.cz.
Galerie U Rytíře (Náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec 1); Experimentální studio (Lidové sady 1, Liberec), 21. 11. a 22. 11.
Večer s Juanem Gelmanem
Setkání s argentinským básníkem, překladatelem a novinářem, nositelem Cervantesovy ceny za rok 2007, bude moderovat Anna Housková. Gelman navazuje na tradici kritického realismu: ve své poezii se snaží zachytit krásy obsažené v každodennosti, čemuž dodává politický podtón a rozhořčení z nespravedlnosti.
Instituto Cervantes – Španělské kulturní centrum (Na Rybníčku 6, Praha 2), v pátek 21. 11. od 18.00.
Karel Čapek: Dům pod rybníkem
V komponovaném literárním pořadu, který dává nahlédnout do života obyvatel Čapkova letního sídla na Strži u Dobříše, budou účinkovat Hana Maciuchová a Miloš Hlavica. Kromě osudů samotné strže v období 1937–1963 se zaměří na osobnost K. Čapka jako hospodáře, novináře, spisovatele a dramatika.
Městská knihovna (Malý sál, Mariánské nám. 1, Praha 1), v pondělí 24. 11. od 17.00.
Uvedení básnické sbírky Petra Motýla
Básník a prozaik Petr Motýl (1964) je autorem řady knih, naposledy vydal sbírku Dva ořechy/10 000 piv (viz A2 č. 15/2008). Jeho poezie je charakteristická střídáním žánrů, reflexemi každodenního života se blíží lyrickému deníku. Nyní autor přichází s titulem Ostrava. Komentáře přednesou Pavel Šmíd a Václav Sokol, hosté mj. Josef Straka či Petr Král.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 25. 11. od 19.30.
Setkání s László Krasznahorkaiem
Osobitý maďarský prozaik (1954), jehož texty se vyznačují silou výpovědi a jenž usiluje o reflexi nejzákladnějších lidských otázek, uvede v Praze svou nedávno vydanou knihu Od severu hora, od jihu jezero, od západu cesty, od východu řeka (viz A2 č. 45/2008). Český překlad pořídila Simona Kolmanová a večer bude moderovat Jan Rejžek.
Maďarské kulturní centrum (velký sál, Rytířská 25–27, Praha 1), ve středu 26. 11. od 19.00.
–pa–
divadlo
Má vlast
O pražské Státní opeře se hodně mluvilo v souvislosti s transformací příspěvkových organizací ministerstva kultury, kdy měl stát s pražským magistrátem tendenci přehazovat si ji jako horký brambor (viz A2 č. 38/2007).
Šlo samozřejmě o to, kdo by měl Operu financovat. Pak se médii prohnala zpráva, že premiér Topolánek jmenoval v Dubaji operu mezi firmami, které jsou na prodej. Mluvčí vlády tehdy vše popřela a tvrdila, že šlo jen o špatný překlad. A teď hledá ministerstvo kultury opernímu domu nového šéfa za odcházejícího Jaroslava Vocelku – můžeme být zvědaví, kam bude divadlo pod novým vedením směřovat dál. Opeře se často vyčítá neujasněná tvář ve vztahu k Národnímu divadlu v Praze. Jestli balet Opery v posledních několika letech vytvořil něco, co skutečně stojí za vidění, je to Má vlast z roku 2005, která se téměř na sklonku letošního roku dočkala obnovené premiéry. Za baletem na cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany stojí Martin Hrdinka jako libretista a především Ján Ďurovčík, který je kromě spolupráce na libretu podepsaný pod choreografií a režií. Má vlast je baletní inscenace s názorem a obdivuhodně se vyrovnává s národní klasikou. Obnovená premiéra se koná ve Státní opeře (Legerova 75, Praha 1) ve čtvrtek 4. 12. v 19.00, repríza v neděli 7. 12. v 17.00
Kandomble v Praze
Brazilský mistr kandomble Augusto Omolú, který je od roku 2003 členem slavného Odin Theatret a už od roku 1994 spolupracovníkem Mezinárodní školy divadelní antropologie (ISTA), povede v Praze v rámci afro-brazilské konference a pod hlavičkou Farmy v jeskyni pohybovou dílnu. Její účastníci se seznámí nejen s tancem Orišů, bohů kandomble, ale mohou se účastnit také přednášek a diskusí o afro--brazilském tanci a divadle. Dílna, otevřená především pro tanečníky a herce, vyvrcholí závěrečnou prezentací. Na programu konference je také dílna Klebera da Paixao, perkusionisty hrajícího rytmy kandomble. Eva Stehlíková prosloví přednášku na téma Role otroka – protože „afro-brazilské rytmy a tance jsou původně voláním otroků po svobodě a síle života, kterou přináší spojení s africkými bohy“, jak tvrdí organizátoři konference. Divadelní antropolog Leszek Kolankiewicz (rozhovor s ním viz A2 č. 22/2007) pak přednáší o divadelnosti afro-brazilské kultury.
Prostor (Preslova 9, Praha 5), od soboty 6. 12. do čtvrtka 11. 12.
Nejen prstem po mapě
Ypsilonka mnohé uchvacuje metodou práce, autorským divadlem, hudebností, hravostí, svébytným humorem nebo osobnostmi, které se kolem ní pohybují a jsou k vidění na jejím jevišti. Pohled do hereckého souboru a na cesty, jež divadlo podstupuje díky pozváním například na zahraniční festivaly, nabízí kniha Nejen prstem po mapě. Ta navazuje na již čtrnáct let starou publikaci Jak mě zabil slon. Autorem knižní novinky vydané přímo Studiem Y je Jan Schmid, který knihu také sám ilustroval. Pro teoretičtěji založené zájemce o poetiku Ypsilonky jsou navíc stále k dostání Skripta Y, vydaná divadlem v loňském roce. Jde o výbor teoretických textů, které byly o Ypsilonce od jejího vzniku publikovány.
–jb–
film
Rallye smrti
Rallye smrti je nový film krále béčkové akce Paula W. S. Andersona, který se specializuje na adaptace počítačových her (Mortal Kombat, Resident Evil) a na temné sci-fi snímky (Horizont události, Vetřelec vs. Predátor). Rallye smrti se zdá být dokonalou kombinací obou typů Andersonových filmů: do blízké budoucnosti je totiž zasazen příběh hrdiny, který musí svůj život vykoupit účastí v bizarním a krvavém demoličním derby, do něhož jsou zapojeny automobilové prototypy s vražedným tuningem. Film místy dokonce přejímá principy videohry (sbírání zbraní či štítů) a diváky ohromuje především skvěle nasnímanou dynamickou akcí.
Čistokrevné béčko (jakých se letos moc neurodilo), pro nějž byla inspirací především v Cormanově produkci vzniklá Cesta gladiátorů 2000 z roku 1975, nám připomene i filmy jako Běžící muž nebo Rollerball, které jsou také dystopickými sci-fi příběhy s krvavým sportem v hlavní roli. V čele řidičů, kteří mnoho nedbají na pravidla silničního provozu, se objevuje akční hvězda počátku 21. století Jason Statham (Kurýr, Zastav a nepřežiješ), jehož pozice se u fanoušků žánru stává stále neotřesitelnější.
Premiéra v ČR 20. 11.
–jj–
OFF 2008
Pod tajuplnou zkratkou se skrývá Onkologický filmový festival, jehož záměrem je ukázat prostřednictvím filmu, co přináší život s rakovinou a jak těžký je život s touto nemocí pro pacienty a jejich blízké. Filmový festival si klade za cíl zviditelnit toto téma u nejširší veřejnosti a nepřímo tak přispět k zlepšení prevence a časnějšího záchytu nádorových onemocnění. OFF je filmová soutěž, do níž se již od 6. 2. přihlašovali lidé z řad studentů uměleckých škol, ale také neprofesionálové zastupující širokou veřejnost. Veškerá díla budou vystavena na webových stránkách soutěže k nahlédnutí a své slovo v hlasování bude mít i veřejnost, která získá možnost na webových stránkách hlasovat a zvolit nejlepší filmové dílo ze svého pohledu. Vítěz tohoto hlasování bude oceněn společně s vítězi obou kategorií soutěže během slavnostního vyhlášení, které se uskuteční 30. 11. Filmy a podrobnosti naleznete na oncofilmfest.cz.
Vysněná zem
Festival Vysněná zem se svým zaměřením na málo známé hrané krátkometrážní a středněmetrážní filmy řadí mezi alternativní české festivaly. V centru pozornosti stojí tvorba amatérů, studentů filmových škol a nezávislých profesionálů. Organizátoři chtějí touto akcí vyhledávat mladé talentované filmové tvůrce a vytvářet prostor pro jejich vzájemnou spolupráci. Festival letos proběhne už posedmé. Naprostá většina představených snímků byla natočena pomocí digitálních kamer, často i v rozlišení HD. Autoři se tím jednoznačně hlásí k nastupující éře digitální kinematografie. Hlavním partnerem se letos stala Barrandov TV, která se chce v budoucnu zaměřit právě na mladé filmové tvůrce. O akci se více dozvíte na vysnenazem.cz.
Kino Oko (Františka Křížka 15, Praha 7), v sobotu 22. 11.
Festival francouzského filmu
Festival, který rok co rok seznamuje návštěvníky s aktuální produkcí francouzské kinematografie, vstupuje letos do druhé desítky své existence. Jedenáctý ročník uvede šest předpremiér a v soutěžní sekci se utká o přízeň diváků deset titulů, které vybrali zástupci české filmové kritiky. Novinku představují dvě kategorie: sekce Panorama (francouzské koprodukční snímky) a Večer krátkých filmů. Pochopitelně právě soutěžní sekce bude tím nejzajímavějším, co festival nabídne, neboť s vybranými tituly se v českých kinech tuzemský divák nepotká. K vidění budou nové snímky Oliviera Assayase (Letní čas), Michela Houellebecqa (Možnost ostrova) či Arnauda Desplechina (Vánoční příběh). Kvalitativně rozporuplnější sekcí jsou Filmové hity, v nichž se potkají kvalitní filmy, jako např. Skafandr a motýl či Strach(y) ze tmy s těmi méně povedenými (např. Lovci draků či novým Asterixem). Festival proběhne v osmi městech České republiky, přičemž polovina z nich se musí spokojit právě jen s komerčně úspěšnými tituly sekce Filmové hity… Podrobné informace jsou k nalezení na fff.volny.cz.
V osmi českých městech, 20.–26. 11.
–lg–
hudba
Soudobý puls
O festivalu Contempuls jsme nedávno informovali formou interview s dramaturgem Petrem Baklou. První večer této přehlídky reprezentativního výběru soudobé vážné hudby ukázal, že hlad po kvalitně koncipovaném vážnohudebním festivalu, neomílajícím klasiku či současnou druhou ligu, v Čechách je, a proto se s pořádajícím časopisem His Voice můžeme těšit na další dva večery, které snad budou podobně hojně navštíveny. První půle pátečního večera bude patřit bicistovi/hráči na multipercussion Tomáši Ondrůškovi, který představí skladby Davida Langa, Helmuta Lachenmanna, Martina Smolky, Georgese Aperghise, Iannise Xenakise a Gérarda Griseyho. Španělský Smash Ensemble doplněný flétnistkou Clarou Novákovou zahraje například Tristana Muraile, Beata Furrera či Briana Ferneyhougha.
Den nato tuzemský Fama Quartet kromě jiného předvede Smyčcový kvartet č. 5 Georga Friedricha Haase, na přetřes přijdou ale i čeští autoři Ondřej Adámek a Jiří Kadeřábek. Konečně fenomenální britský violoncellista Rohan de Saram uzavře první ročník přehlídky (na jejíchž stránkách, contempuls.cz, lze poslouchat záznamy koncertů) díly Salvatora Sciarrina, Luciana Beria i jmenovaných Furrera a Xenakise.
La Fabrika (Komunardů 30, Praha 7), v pátek 21. 11. a v sobotu 22. 11. v 19.00.
Jiná možnost?
Přehlídka Alternativa je dědičkou Pražských jazzových dnů, festivalu zásadního pro budování české alternativní scény sedmdesátých a osmdesátých let. Současná podoba akce je přinejmenším diskutabilní, přehlídka jako by místy uvízla v devadesátých letech a do současnosti koukala jen s potížemi.
Nešť, i letos se leccos najde. Především tahák Woven Hand, skupina charismatického Davida Eugena Edwardse, jejíž hudba, mísící atmosféru pradávných kultů s rockovou energií, nadchla už předloni na festivalu Colours of Ostrava. Na opačné straně spektra patrně bude stát megalomanské spojení Jablkoně s Bigbandem Milana Svobody, mezi póly tak trochu kdekdo odevšad. Zajímavý by mohl být poslední večer, jenž představí finské vydavatelství Fiasko. Chcete vědět více? Počtěte si v poetických anotacích na stránkách pořádajícího Unijazzu.
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1) a Kaštan (Bělohorská 150, Praha 6), od pátku 21. 11. do soboty 29. 11.
–pf–
výtvarné umění
David Možný v Brně
Jedním z výrazných představitelů současného českého videa, videoartu a nových médií je David Možný (1963). Účastnil se mnoha mezinárodních festivalů videoumění, kde zaznamenal několik výjimečných úspěchů. Na hamburském festivalu Beat film získal v roce 2005 hlavní cenu poroty a jeho videoklip Virtual Soul Waste byl zařazen britskou produkční a uměleckou skupinou OneThatZero do kolekce světových digitálních filmů za rok 2005.
Nyní autor představuje v brněnském Domě pánů z Kunštátu svou poslední videoinstalaci nazvanou podle sídliště na okraji Bukurešti Rahova. Pracuje tu s tématem utopie a Foucaultovou heterotopií (prostor udržovaný systémem). Projekt kurátorsky připravil František Kowolowski.
Dům pánů z Kunštátu (Dominikánská 9, Brno) do 23. 11.
Retrospektiva Petera Koglera v MUMOK
Peter Kogler (1959) patří mezi nejvýznamnější rakouské umělce současnosti, kteří zaznamenávají úspěch na mezinárodní scéně. V Praze jsme se s jeho dílčím projektem mohli setkat díky Jiřímu Ševčíkovi v roce 2005 v Rakouském kulturním fóru. Museum Moderner Kunst/Stiftung Ludwig ve Vídni připravilo Koglerovi rozsáhlou retrospektivu, zahrnující přes 100 děl a instalací od roku 1979 po současnost. Autor začínal jako malíř, ovlivněný dobovým proudem expresivní nové divokosti (Neue Wilde), na počátku 80. let si pak přibral průzkum mediálních a počítačových technologií, které postupně zapojoval a využíval pro své instalace. Prostor, jeho vnímání a posuny od řádu vizuální informace k dynamickým biomorfním strukturám se staly hlavním tématem jeho tvorby. Pro MUMOK vytvořil speciální velkorysou instalaci, kde dochází za doprovodu hlasitě aranžovaných zvukových stop k pohybu a následnému rozpadu pravoúhlé, přehledné osnovy. Jako by do vizuální umělecké projekce vstupovala genetika a divák se stával svědkem nějakého mystéria – probíhající anomálie či chyby, která destruuje původně nastavený řád. Retrospektivní výstavu v Muzeu moderního umění/Nadace Ludwig ve Vídni (Museumsplatz 1) lze navštívit do 25. 1. 2009.
–pev–
televize
El Mariachi
V roce 1993 mladík Robert Rodriguez konečně nastřádal 7000 dolarů, což se mu podařilo jen díky tomu, že na sobě nechal odzkoušet řadu nových antibiotik. Mohl se pustit do zfilmování akčního snímku, za kterým stála léta snění a sledování nejen hollywoodských titulů. S přáteli před kamerou vyprodukoval doslova na koleně (podepsán takřka pod všechny důležité filmové profese, od scenáristy až po střihače) černohumorný mix svištících kulek s rytmem latinskoamerické hudby. Ten se dostal do nabídky tehdejšího ročníku festivalu v Sundance a doslova ze dne na den se stal hitem; bez nadsázky kultovním vzorem pro filmové nadšence a amatéry.
Do originálního hávu zabalil Rodriguez jednoduchou story o muzikantovi, který se ne vlastní vinou dostal do potyčky s gangem, z něhož vyvázne jen díky přesné mušce. Ryze nezávislý snímek se dočkal i svého pokračování: Desperado s Antoniem Banderasem na sebe nabalilo sice již větší kapitál, ale ani tak mu neschází hravost prvního dílu.
ČT 2, ve čtvrtek 20. 11. ve 23.25.
Stůj při mně
Ačkoliv je Stephen King spojován především s hororovým žánrem, filmová adaptace jeho novely The Body patří mezi díla se silným, dojímavým a hluboce lidským příběhem. Dvanáctiletý Gordie Lachance z malého oregonského městečka se spolu s třemi kamarády vydá na dobrodružnou výpravu. Všichni chtějí vidět tělo jejich vrstevníka, který se před třemi dny ztratil a kterého zřejmě zabil vlak. Gordie, jeho nejlepší kamarád Chris, tlouštík Vern a brýlatý provokatér Teddy řeší všechny běžné starosti, jaké mají ostatní kluci v jejich věku (například jak se nenechat zmlátit od starších kluků). Umějí se navzájem popichovat a často soupeří ve vymýšlení těch nejhorších nadávek. Když je však třeba, umějí stát při sobě. Po cestě za mrtvolou neznámého kluka budou svou soudržnost potřebovat víc než kdy jindy…
ČT 1, v pátek 21. 11. ve 23.05.
Woodstock
V roce 1970 si Oscara za nejlepší dokument odnesl unikátní snímek Michaela Wadleigha (natočil poté pouze průměrný horor Vlci). Masový zážitek dnes již legendárního rockového festivalu zachytil s neskrývaným entuziasmem a přenáší jej prostřednictvím kamer i k divákům. Díky záznamu nejen samotných vystoupení hudebních legend (Joe Cocker, Sly Stone, Ten Years After, The Who, Jimi Hendrix a další), ale i všeho, co koncert doprovázelo (koupání v rybníku, klouzání v bahně, sdílení společných dek, láhví, jointů… sex…), vytváří Woodstock jedinečný obraz tehdejší doby.
Cinemax, v sobotu 22. 11. ve 20.00.
–lg–
rozhlas
Co dělat, když Kolja vítězí?
Otázka, kterou si zhruba před deseti lety položil básník, kritik a překladatel Andrej Stankovič (1940–2001) a která tvoří nadpis nedávno vydaného třetího svazku jeho Spisů, jistě nezůstane jedinou, k níž se nad knihou jeho (převážně) filmových recenzí, analýz a článků z let 1968–2001 vyjádří Vladimír Hendrych a jeho hosté v nejnovějším vydání Kritického klubu. Aniž by o to totiž diskutovaný autor usiloval, staly se kontroverze vůči mínění širší kulturymilovné veřejnosti jeho poznávacím znamením, stejně jako svébytný styl vyjadřování.
ČRo 3 – Vltava, v pondělí 24. 11. v 16.00.
Kaidan
Kniha tajemných, hororově laděných povídek britského literárního historika a spisovatele Koizumiho Yakuma – vlastním jménem Lafcadia Herna (1850–1904), prvního velkého evropského znalce a popularizátora japonské kultury na Západě, byla poprvé vydána roku 1903 a záhy byla přeložena do několika jazyků, mj. i do češtiny, a stala se pravým hitem. V 60. letech bylo několik příběhů z tohoto cyklu zfilmováno. Šestidílnou rozhlasovou četbu z přetlumočení Ladislava Douši v jazykové úpravě Jiřího Podzimka připravil před časem Pavel Šrut. V režii Dimitrije Dudíka tehdy účinkoval Petr Haničinec.
ČRo 3 – Vltava, v pondělí 24. 11. ve 23.00.
Mám v mozku laboratoř
Nový dvoudílný radiodokument Jiřího Vondráčka a Vladimíra Merhauta sleduje epizody ze života významného českého umělce-vynálezce Vladimíra Boudníka (1924), prokletého básníka moderní grafiky, grafiky tzv. aktivní, průkopníka v nejsilnějším slova smyslu. S jeho jménem máme spojen historicky druhý z ryze českých -ismů, explosionalismus, hlásaný a praktikovaný v druhé polovině čtyřicátých a na začátku padesátých let – v časech vrcholícího českého stalinismu na jedné straně a legendárních přátelství (s B. Hrabalem, E. Bondym) na straně druhé. Těm bude patrně věnována první část pořadu.
ČRo 3 – Vltava, v pondělí 26. 11. ve 21.45.
–mc–
společnost
Paměť v Café DOX
V sérii Veřejný prostor, pořádané v rámci svých doprovodných programů, nabízí Centrum současného umění DOX v Praze tradiční pondělní setkání v kavárně, tentokrát panelovou diskusi nazvanou Generační paměť a zapomnění: Osmašedesátníci a ti druzí. O tématu paměti, zapomnění a reflexi dějin z pohledu tří různých generací budou diskutovat spisovatel Jiří Stránský, profesor FHS UK Miloš Havelka a historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Moderuje umělecký ředitel DOX Jaroslav Anděl.
Centrum současného umění DOX (Osadní 34, Praha 7), v pondělí 24. 11. v 19.30.
–lb–
jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / lb – Libuše Bělunková / lg – Lukáš Gregor / mc – Miloslav Caňko / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / pf – Petr Ferenc