K případu Milan Kundera
Milan Kundera v jedné ze svých pověstných aforistických úvah uvedl, že v době rozvinutých reprodukčních technik nabývá obraz, vizuální znak, nadvládu nad slovem. Imagologie (obrazologie) tak nahrazuje ideologii. Nač se pachtit vyjádřit něco slovy, když stačí obrázek, emblém, a všechno je jako na dlani. Tvůrci reklam, karikatur i oslavných nanebevzetí to dobře pochopili. Pomocí pár čar je možné skutečnost zastřít mnohem lépe a snáze než pomocí těžkopádných slov. Jazyk, jakkoli mu Wittgenstein nevěřil, je ovládán logikou, kterou je sice možné obejít, ale pozorný posluchač nebo čtenář kamufláž prokoukne. Nazve-li někdo prohru nevýhrou nebo nevítězstvím, víme, co ten slovní hybrid zastírá. Slova hamižnost, hrabivost, nezřízenost vzbuzují nelibost, ale termín maximalizace zisku se tváří pozitivně, lákavě.
Právě obrazový způsob falšování skutečnosti předvedli redaktoři Respektu, když se rozhodli po svém domyslet článek, v němž je Milan Kundera nepřímo označen za udavače. Lidé, kteří za denunciačním článkem stáli, nechtěli, aby se všechno důkladně prošetřilo, aby se k danému případu mohli všichni žijící aktéři a odborníci vyjádřit, nebrali v úvahu skutečnost, kterou popírá pouze „totalitní“ ústav, že totiž akta státní bezpečnosti jsou plna falešných přiznání, udání, doznání a pomluv. Cesta k poznání pravdy bývá často zatarasena. Jeden přístup k ní však zůstává: každá falzifikace má reálné motivy, lidé s pravdou nakládají různě, ale za tím se vždy skrývá nějaký zájem. Na Dvořáčkově zatčení měl osobní, nejen politický zájem Miroslav Dlask, jemu také záleželo na tom, aby jeho role v této kauze zůstala utajena. Bylo to kvůli dívce, s kterou chodil a kterou si později vzal za ženu. Její rodiče se dobře znali s Dvořáčkovými, byli to sousedé v Kostelci nad Orlicí, nehodilo se tedy, aby na Věřině ženichovi ulpěla vina, že Dvořáčka udal právě on. Kritickému čtenáři zůstává stát rozum také nad tím, s jakou lehkomyslností „chodec“ Dvořáček vystavil svou dobrou známou nebezpečí. Proč mu nevadilo nechat kufr, navíc s prapodivným, téměř surrealistickým obsahem (kdo nám vysvětlí ty 2 klobouky, 2 rukavice, 2 brýle proti slunci a krabičku krému?), v Kolonce, kde, jak známo, každý pokoj byl průchozím, všem dostupným prostorem?
Buď jak buď, redakce Respektu se rozhodla, že článek, hemžící se logickými zvraty a nesrovnalostmi, domyslí a dotvoří po vzoru bulvárních plátků. Najít kreslíře, který by byl k takové falzifikaci vhodný, není u nás asi těžké. Vzpomněl jsem si, jak před časem redakce jedněch novin pomocí karikatury zhanobila T. G. Masaryka, osobnost, kterou si nikdo, ani v dobách hilsneriády, ani za první nebo druhé světové války, nedovolil karikovat jako notorického opilce, jako lháře, který hlásá vodu a pije kořalku. Na záplavu protestů redakce tehdy odpověděla – on nic, on muzikant, karikaturista má přece právo trochu přestřelit.
Nyní pak zase kreslíř v Respektu představil českého spisovatele jako práskače. Z obálky časopisu na diváka krhavýma očima civí monstrózní tvář muže s výhružně pootevřenými ústy. Aby imago bylo jednoznačné, muž má svůj „výrobní nástroj“, tužku opatřenou nápisem Obvodní velitelství SNB v Praze 6, pohotově zastrčený za uchem. Kreslíř nepřestřelil, mířil a střílel dobře, v intencích objednavatelů. Jeho kresba už dnes zaujímá jedno z míst v dějinách českých hanebností z počátku třetího tisíciletí.
Mojmír Grygar
Soutěž
Správná odpověď na otázku z čísla 43 – napište nám, ve kterém roce zemřel Mao Ce-tung – zní: 1976. Vstupenky do Rudolfina na výstavu Čínská malba získali slečna Pitrová z Prahy 4, Daniela Petrtýlová z Prahy 8 a Jakub Polský z Pardubic.
Správná odpověď na otázku z čísla 44 – napište nám, ve kterém roce byl natočen film Ostrovní zprávy a jméno režiséra – zní: 2001, Lasse Hallström. Knihu Ostrovní zprávy posíláme Viole Fischerové z Prahy 5.
Správná odpověď na otázku z čísla 45 – napište nám, kde a kdy se narodil romský spisovatel Matéo Maximoff – zní: Barcelona, 1917. Knihu Sudba Ursitorů posíláme Lence Šoustalové do Myslibořic.
–mam–