Appleseed
Appurushîdo
Režie Shinji Aramaki, 2004, 105 min.
Mirax 2008
Japonské animované filmy neboli anime se v naší distribuci příliš neobjevují. Předpokládám, že problém bude stejný, jako u japonských komiksů – náš trh je příliš malý. Nicméně s filmy je to o něco jednodušší: na DVD nacpete různé zvukové a titulkové verze a tak se dá disků vylisovat víc. Appleseed se neohlášen objevil na novinových stáncích v papírové pošetce za 39 Kč. Bez předchozího upozornění ho vydala společnost Mirax, nicméně už obal je viditelně odfláknutý. V poutači „od tvůrců filmu Ghost in the Schell“ se v anglickém názvu objevilo německé slovíčko, v nastavení si můžete vybrat zvuk v jazyce „japonký“, popřípadě verzi „no titulky“, k bonusovým materiálům se dostanete jen přes maďarské menu. I tak je třeba tento počin ocenit. S Ghost in the Shell má film společného autora předlohy (komiksu) Masamune Shirowa a stejně jako ve jmenovaném snímku se dostáváme do budoucnosti, kde spolu koexistují lidé a stroje. Hlavní hrdinka tu má zachránit Zemi před Bioroidy, kteří chtějí zase planetu ochránit před lidmi. Nápadité to příliš není, scény jsou však dostatečně akční (například zpomalené pohyby à la Matrix) a kombinace 2-D a 3-D technologie úchvatná. K tomu připočtěte pár mechů (tedy obřích robotů) a pokud vás bavily snímky jako GITS, Akira nebo Metropolis (ne ta Langova), oceníte i Appleseed… Jen se stále vkrádá myšlenka: „Tohle jsem už někde viděl“.
Jiří G. Růžička
Zavraždění Trockého
The Assassination of Trotsky
Režie Joseph Losey, 1972, 100 min.
Řitka Video 2008
Koprodukční západoevropský projekt amerického filmaře Josepha Loseyho se řadí do kategorie politických thrillerů. Režisér v něm volí téma z novodobé historie a nekoncipuje svůj film jako ryze životopisný s po sobě následujícími událostmi. Zaměřuje se na poslední dny a na smrt politika a zobrazuje klíčové momenty v jeho profesní dráze i v ideologickém uvědomování. Losey chtěl film natáčet již dříve, ale po různých komplikacích přistoupil k realizaci projektu v neklidném období pokračující globální revolty; v době politizace soudobých – zejména západoevropských – kinematografií. Snímek tehdy proslul především chladným až odmítavým přijetím levicových kruhů, způsobené nejednoznačným, kontroverzním pojetím Trockého osobnosti. Paradoxem zůstává skutečnost, že tímto snímkem režisér přehodnotil svůj předchozí negativní postoj ke zvolené postavě ruských dějin. Alain Delon v roli Jacksona – nájemného vraha politika – spolupracoval s režisérem o pár let později na dalším politicky koncipovaném filmu Pan Klein (zabývajícím se otázkou holocaustu – a dvojí identitou ústřední postavy). Disk obsahuje anglické znění s volitelnými českými titulky i český dabing.
Jan Švábenický
Obývací pokoj
Režie Josef Bolf, 2008, 10 min.
artycok.tv/lang/cz
Že výtvarník Josef Bolf časem natočí film, se dalo čekat. Jeho předchozí malba tíhla ke storyboardovému vyprávění a čerpala inspirace z hororových filmů i komiksů. Spojení dětské naivity s čistou hrůzou a s lehce ironickým podtónem pokračuje i v jeho prvním animovaném filmu, kde najdeme i typické „bolfovské“ motivy: osamělého plyšáka s něžně smutnýma očima či kombinaci černé a ostře růžové. Postavy jako by se nacházely ve stavu před apokalypsou či sebevraždou, kdy však ještě není vše ztraceno. Růžová asociuje krev, objevuje se tu i častý motiv gázy a obvazu. Napětí snímku vytváří kromě zlověstné hudby i nejasný symbol zvířecí hlavy v gáze, jakási vyhřezlá bolest, která se nedá nikam schovat. Bolest z lhostejnosti. Extrémně zpomalené tempo a závěrečná pointa filmu však nechávají prostor skryté ironii. Tento desetiminutový vtip není laciný a málokterá česká animace je tak výrazně výtvarně laděná. Možná naznačuje, že z malby do animovaného filmu může přijít naprosto nefilmová inspirace, jež zlomí přetrvávající stereotypy kresby a především vyprávění. Obývací pokoj si přehrajete ve streamu na webu artycok.tv, který informuje o dění na současné výtvarné scéně.
Kamila Boháčková
Enslaved
Vertebrae
Indie Recordings/Nuclear Blast 2008
Enslaved sú v rámci nórskej blackmetalovej scény istým špecifikom: ich členovia majú na konte spoluprácu s rešpektovanými menami z iných žánrových končín, pritom pod menom Enslaved sa – na rozdiel od takých Ulver – nikdy metalu nevzdali. Naopak: pod hlavičkou Trinacria k nemu pritiahli eklektickú Maju Ratkje (jej diela nájdete v katalógu Rune Grammofon) či hlukového démona Lasse Marhauga (v rámci Jazzkammer). Charizmatický Viking Grutle Kjelsson vedie v roku 2008 Enslaved do boja s ešte zvláštnejšou fúziou blackmetalu a artrocku. Pomalé tempo odhaľuje typické disonantné gitarové riffy, čistý spev preberá hlavnú rolu (miestami sa poslucháč pristihne, že by bol radšej, keby Kjelsson blackmetalový škrekot odložil úplne). Podobný prístup si na svojom aktuálnom albume zvolili americkí kolegovia Nachtmystium: zasnené pasáže podkreslené syntezátormi sa striedajú s vzdušnými poloakustickými skladbami, nasledovanými metalovým pritvrdením. Existencia takýchto albumov je potvrdením konjunktúry, ktorú tvrdá hudba zažíva v aktuálnej dekáde. I nezriedka nevkusná špička ľadovca, ktorá pojmom „metal“ zapĺňa mainstreamové hitparády, sa podpísala pod postupný návrat tohoto žánru medzi tie „akceptované“. Je príjemné vidieť, že aj zabehnuté kapely dokážu stav vecí využiť na vydanie počinu ukazujúceho, že metalista nemusí nutne znamenať tvora obmedzeného. Ide to dokonca s vikingskými runami na obale.
Juro Olejník
Heiner Goebbels
Landschaft mit entfernten Verwandten
ECM New Series / 2 HP 2008
Co jsme to tenkrát v Berlíně spolu s kolegou Pašmikem vlastně viděli? Pocit, že na premiéře Krajiny se vzdálenými příbuznými jsem byl přítomný perfekcionistickému, nákladnému, desítkami zbraní útočícímu eseji ve formě hudebního divadla zůstává. Konkrétně si toho tolik nevybavuji: členy Ensemble Modern, jak vylézají z orchestřiště na scénu, aby pokračovali ve hře jako hráči a herci zároveň; dlouhou tabuli, na níž se stoluje, čte, rýsuje, je svědkem konverzace i hudby, živým centrem otázky, čím může být stůl; vysoká okna, tapety, atmosféru perského dvora i s derviši; pitoreskní countryové finále; a také si vybavuji pocit, že Heiner Goebbels servíruje žánry v tak efektních tvarech a střizích, až to působí jako obava o pozornost laického publika. Tlustý booklet alba připomíná, že Goebbels sem vybral texty od Gertrudy Steinové, Giordana Bruna, Henri Michauxe, T. S. Eliota a Nicolase Poussina: jazyky originálů se prolínají drsně, jako by člověk měl být jedním z renesančních vzdělanců na scéně. Střídá se nová hudba, pochod a řvaní, sbory, barový lounge, arabská píseň, trocha noisu... Bez akce nemá hudba zřejmost divadla, navíc je tu nemalý podíl textu: toto album je soundtrack, kterému chybí celistvost Goebbelsových skladeb a děl pro rádio. Kdyby tak někdo přeložil knihu jeho textů o inscenování hudby.
Pavel Klusák
Jarboe
Mahakali
End 2008
Americká zpěvačka Jarboe (známá i jako The Living Jarboe), která se na hudební scéně zjevila v 80. letech coby členka newyorských Swans, pokračuje ve svém čarodějnickém sólovém tažení. Po několikero nedávných hostováních přichází se svou jedenáctou sólovou nahrávkou, pojmenovanou podle indiánské bohyně, „matky válečnice“. S ohledem na vizuální podobu a hlasové indispozice je jasné, že tohle je pro Jarboe role šitá na tělo. Dvaasedmdesátiminutový epos ukrývá patnáct skladeb, jejichž průběh je pro tvorbu umělkyně příznačný. Skladby působí spíš jako modlitby s extrémním, naléhavým hudebním doprovodem: vrstvené ambientní plochy, tříštěné smyčci, samply, elektronikou a „šamanským“ bubnováním, netradiční a nerozpoznatelné nástroje nebo jejich ozvěny... Zpěvaččin hlas mučivě šeptá, chroptí, chrčí, spílá i hystericky ječí, ale kupodivu, a nejednou, nastaví i svou přívětivější tvář. V lehčích polohách doprovází zpěv jen jemná akustická kytara a ve skladbě Overthrowh také Phil Anselmo, zpěvák Pantery; ortodoxnější je pak přispění Attily Csihara, zpěváka blackmetalových Mayhem a Stephena O‘Malleyho ze SunnO))), v písni The Soul Continues. Středobodem alba je ale postava Jarboe. Téměř z každého odlesku jejího magického výrazu jde mráz po zádech – a těch výrazů jsou na albu desítky. Jarboe napsala další čarodějnickou knihu a tentokrát mají její kouzla obzvlášť silné účinky.
Karel Kočka