literatura
Uvedení sbírky Josefa Straky
Josef Straka (1972) přednáší na katedře psychologie FF UK a pracuje jako knihovník a redaktor. Naposledy vydal básnickou sbírku Město Mons 2005; jeho poezie je poezií města a interiérů. Nyní přichází s novou knihou básní a krátkých prozaických textů Kostel v mlze.
Večer uvede básník Petr Král, komentář přednese básník a kritik Jan Štolba.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), ve čtvrtek 11. 12. od 20.00.
Africká literatura na Lusófoně
V rámci Festivalu portugalského jazyka proběhne scénické čtení africké literatury. Více informací o projektu Lusófona, který je jednodenní přehlídkou literatury, tance a hudby pocházejících z různých kulturních „lusofonních“ oblastí (spojených společným jazykem, portugalštinou, tedy Portugalsko včetně Madeiry a Azorů, Brazílie, země a souostroví Afriky a Východní Timor), na lafabrika.cz.
La Fabrika (Studio 1, Komunardů 30, Praha 7), v sobotu 13. 12. od 14.00.
Ticho hostem na večeru Psího vína
Na setkání autorů a příznivců tradičního literárního časopisu bude možné setkat se s Básníkem Ticho, představitelem romantismu a autorem surrealistických až groteskních textů, označovaných jako squatterská či tekno poezie; básníkem, spisovatelem a novinářem Pavlem J. Hejátkem, autorem letos vyšlé sbírky Pomníky z asfaltu; a Mojmírem Vrbou, básníkem, který bude při příležitosti uvedení Psího vína č. 46 křtít svou novou sbírku.
Zahraje indie-folkové duo z Barrandova a Vršovic Sundays on Clarendon Road.
Café Krásný ztráty (Náprstkova 10, Praha 1), v úterý 16. 12. od 19.00.
Čas naděje a skepse
je název poetického pořadu Literárního a kulturního klubu 8, který pořádá každý měsíc setkání se zajímavými osobnostmi a jejich posluchači. Na besedu Čas naděje a skepse s religionistou, filosofem Ivanem Odilo Štampachem, spisovatelkou Boženou Správcovou a básníky Petrem Řehákem, Jiřím Štolbou a Kamilem Bouškou zve Klub 8 do redakce A2 kulturního týdeníku (Americká 2, Praha 2), v úterý 16. 12. od 19.00.
Bverso y Brossa
Joan Brossa je katalánský básník, který se věnuje vizuální básnické tvorbě (scénické poezii, tvorbě objektů s básnickým rozměrem atd.), jíž zamýšlí rozbít omezení kladená jazykem. Výstava Bverso y Brossa je první putovní výstavou jeho děl. Výběr zahrnuje vizuální básně, instalace, knihy, časopisy, objektové básně a plakáty. Kurátorkou výstavy je literární kritička Gloria Bordonsová.
Instituto Cervantes – Španělské kulturní centrum (Na Rybníčku 6, Praha 2), do pátku 30. 1. 2009, galerie otevřena od pondělí do pátku od 13 do 18 hodin.
–pa–
divadlo
Nový Orfeus
Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohemie je první celovečerní opera Ondřeje Kyase a Pavla Drábka pro dvacetičlenný orchestr a devět zpěváků. Kratochvilná opera vznikla jako pocta Monteverdiho Orfeovi (A2 č. 22/2007). Byla napsána pro projekt Bušení do železné opony Národního divadla v Praze, koncertní premiéra proběhla v Brně v říjnu 2007, scénická v únoru 2008. Dílo spojuje starší lidové zpěvohry s tradicí světově proslulé moderní české opery. Příběh čerpá z historie menších českých měst a uvádí ji do kontextu kulturních dějin hudebních, divadelních a literárních. Odehrává se v roce 1607 v Jindřichově Hradci, tehdy druhém největším městě českého království, kde pán Slavata slaví páté výročí sňatku se svou ženou Lucií. K městským hradbám přicházejí kočovní angličtí komedianti, kteří významně zasáhnou do děje a ovlivní život postav; předvedou také italskou komedii Umění lásky a umění meče aneb Napravená touha Capitana Brusca. Celou operu glosují dva čeští čerti Šmerda a Klofáš. Příběh končí uvedením nové zpěvohry Orfeus a finálem, do kterého jsou zapojeny všechny postavy. Komedianti jsou pak vyhoštěni z města. Ensemble Opera Diversa s operou Pickelhering 1607 v současnosti kočuje po České republice.
Divadlo Petra Bezruče (třída 28. října 120, Ostrava), v pátek 12. 12. v 19.00.
Genesis č. 2
Německá režisérka Jo-Anna Hamannová, která režírovala na různých menších scénách v Berlíně (Gorky Theater, Deutches Theater) a v dalších německých městech, zinscenovala drama Ivana Vyrypajeva Genesis č. 2. Jde o koláž z textů pacientky psychiatrické kliniky s diagnózou akutní schizofrenie Antonie Velikánové, upravené a komentované irkutským dramatikem a režisérem Ivanem Vyrypajevem. „Posílám vám svoji hru. Nechci znát váš názor, nejsem dramatička. V minulosti jsem byla učitelka matematiky (teď je pro mě všechno v minulosti), ale rozhodla jsem se napsat něco právě pro divadlo. Možná proto, že, jak řekl Shakespeare: ,Celý svět je jen divadlo a lidé v něm jsou jen herci.’ Pochopila jsem, co to znamená, a doufám, že se mi to podaří předat i divákům. Zkrátka, napsala jsem hru a posílám ji vám. Prosím vás, uveďte ji ve svém divadle, jestli to půjde. Antonie Velikánová.”
Meetfactory (Ke Sklárně 3213/15, Praha 5), v úterý 16. 12. ve 20.00.
Nové Odcházení
Drama Odcházení od Václava Havla „je havlovským konstruktem nejen vnitřní provázaností s Višňovým sadem (velmi půvabným) a Králem Learem (trochu zbytečným) na úrovni replik či motivů, ale i odkazy k ostatním autorovým hrám. Z nich známe i způsoby navazování mezi replikami anebo třeba postupně se rozvíjející osudy předmětů, jejich návraty, variace situací, přecházení replik od postavy k postavě, překvapivě použitá slova (zde brundibár: vyrovnej se s ním, jak můžeš) či na hlavu postavené drobné zvyklosti figur (škoda, že k sypání skořice do alkoholu autor potřebuje říci víc, než vyplývá z textu). Domnívám se, že Havlova nejnovější hra bude opakovaně uváděna, bohužel, posvátná úcta k autorovi zřejmě zdrží odvážnou režijně-dramaturgickou interpretaci o pár let. Třeba by nakonec potěšila i samotného dramatika,“ napsala Marta Ljubková do A2 č. 49/2007. Od té doby jsme recenzovali inscenaci Davida Radoka v pražské Arše (A2 č. 23/2008) a Sama Waltera v londýnském Orange Tree Theatre (A2 č. 44/2008). Po Slovenském národním divadle (režie Petr Mikulík) a hradeckém Klicperově divadle (David Radok) se hru pokouší interpretovat soubor Jihočeského divadla v Českých Budějovicích v režii uměleckého šéfa tamní činohry Martina Glasera, který se dlouhodobě soustředí na současné světové drama.
Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích (Dr. Stejskala 19), v pátek 19. 12. v 19.00.
–kb–
film
Den, kdy se zastavila Země
Americký film Den, kdy se zastavila Země je remakem stejnojmenného snímku, který v roce 1951 natočil Robert Wise. Ve filmových dějinách si vydobyl pevné místo nejen jako jeden z prvních technicky brilantních sci-fi snímků, ale především pro své dobové politické a společenské konotace, které se jednoznačně vztahovaly k nebezpečí zneužití jaderných zbraní a k počínající studené válce. Toto historicky palčivé ukotvení nové verzi chybí, tvůrci proto museli ústřední hrozbu modifikovat: místo jaderné hrozby je tak ve filmu tematizováno nebezpečí globálního oteplení. V ústřední roli mimozemšťana Klaatua se objevuje Keanu Reeves, jehož zářivá hvězda v posledních letech pomalu bledne (viz herecká účast v průměrných snímcích Dům u jezera a Street Kings). V hlavní ženské roli astroložky Helen se objevuje Jennifer Connelyová (Requiem za sen, Reservation Road). Režie filmu se ujal talentovaný Scott Derrickson, který na sebe v roce 2005 výrazně upozornil napínavým exorcistickým hororem V moci ďábla. Celý snímek je přeplněn působivými digitálními efekty, pod nimiž je podepsána triková společnost Weta Digital, kterou vlastní slavný filmový tvůrce Peter Jackson.
Premiéra v ČR 11. 12.
–jj–
Dospělá i experimentální animace v Olomouci
Animovaný film už dávno není jen pouhou kratochvílí drobných ratolestí, ale plnohodnotným uměleckým nástrojem. Na druhé straně není od věci si nesporný fakt čas od času připomenout ve tmě kinosálů. Sedmý ročník PAF (tedy přehlídky animovaného filmu), která se bude konat od 11. do 14. 12. na různých místech města Olomouc, je právě na směry a osobnosti redefinující animační postupy přímo zaměřena. V průběhu čtyř dnů se o tom můžete přesvědčit u filmů z několika sekcí, ať už to je výběr z irské kinematografie (osobně přijede Tomm Moore a Ross Murray), sekce Animace s hvězdičkou, retrospektivy Ralpha Bakshiho či u „vtipně nechutných“ kraťasů Billa Plymptona. PAF je vstřícný i k experimentátorům, přičemž letos sál navštíví rakouský filmař a myslitel Peter Kubelka. Přehlídka nabízí animované zážitky nejen před filmovým plátnem, ale i v rámci doprovodných akcí v podobě výstav, přednášek či pixilačního workshopu. Více informací na pifpaf.cz.
–ph–
hudba
Do českomoravských šířek i délek
Disonantní hluky svádějí nekonečné souboje s tvrdými beaty. Striktní hip-hop versus psychedelické třeštění. Temná atmosféra špinavých nočních ulic. Běznadějná samota a izolace uprostřed toho nejlidnatějšího města, píše se na webu pořádajících Silver Rocket. Dälek – tyhle americké hiphopery, jejichž přístup k hudbě je ve svém žánru bezprecedentně avantgardní (nahráli třeba album s Faust a vydávají na značce Mikea Pattona Ipecac), do Česka poprvé přitáhl festival Stimul, nyní se dvojice velkých tetovaných nigaz vrací hned dvakrát.
Matrix (Koněvova 13, Praha 3), ve čtvrtek 11. 12. ve 20.00.
Fléda (Štefánikova 24, Brno), v pátek 12. 12. ve 20.00.
Digitální vlákna a záchvěvy
To jsem z toho paf – česká premiéra Ryojiho Ikedy se uskuteční na Přehlídce animovaného filmu v Olomouci. Japonský hudebník a manipulátor digitálními daty vytváří do detailu propracovaná, minimalistická audiovizuální prostředí, zrozená z několika málo stavebních prvků a ozvučená většinou delikátními záchvěvy sinusových křivek. „S japonskou radikálností a perfekcionismem, nad kterým člověku zůstane otevřená pusa, pracuje s digitálními daty.
Přestože vydal DVD, jeho déšť dat a čisťounký zvuk od neslyšitelných hloubek po neslyšitelné výšky plně působí jen z první ruky,“ nelže na svém blogu Pavel Klusák (jehož Zápisník nejblíže následující Ikedovo vystoupení, vsadím se, nebude o nikom jiném).
Kino Metropol (Sokolská 25, Olomouc), v sobotu 13. 12. ve 21.00.
–pf–
výtvarné umění
Sváry zření
Ojedinělý projekt zaměřený na české moderní umění vznikl pro Galerii výtvarného umění v Ostravě. Výstava nazvaná Sváry zření / Fasety modernity v českém umění let 1890–1918 byla připravena kurátory Galerie hlavního města Prahy Karlem Srpem a Marií Rakušanovou k 180. výročí založení Vítkovických železáren. Zaměřuje se na postižení mnohovrstevnatého a mnohostranného vývoje českého moderního umění přelomu 19. a 20. století. „V poměrně krátkém období vedle sebe souběžně pracovalo několik generací, jež se urychleně musely vyrovnat s přicházejícími zahraničními podněty a zároveň se vůči nim vymezit a nalézt si vlastní svébytnost,“ komentuje projekt tisková zpráva.
K vidění tu jsou díla od 40 umělců, jimiž jsou např. členové Spolku výtvarných umělců Mánes, autorský okruh kolem Moderní revue, představitelé Osmy a budoucí Skupiny výtvarných umělců či uměleckého sdružení Sursum, připomenuta je zde skupina Tvrdošíjní a umělci českoněmečtí, jejichž přínos pro českou avantgardu byl donedávna často přehlížen (např. Eugen von Kahler, Wenzel Hablik, August Brömse, Jan Autengruber).
Galerie výtvarného umění Ostrava (Jurečkova 1750/9), až do 28. 2. 2009.
Nič než národ
Provokativní projekt ironicky namířený proti projevům nezdravého nacionalismu a sentimentálnímu lpění na podivnostech folkloru a jiných atributů a tradic neživé, muzealizované kultury, vytvořila čtveřice slovenských autorů – Roman Holec, Radko Mačuha, Svätopluk Mikyta a Martin Piaček.
Výstavu Nič než národ, kterou podpořila Nadácia otvorenej spoločnosti / Open Society Foundation a nadace Centrum súčasného umenia, a která cituje mimo jiné často užívané heslo českých pravicových radikálů a neonacistů, lze navštívit v OPEN Gallery (Baštová 5, Bratislava) do 4. 1. 2009.
–pev–
televize
Kafe a cigára
Ačkoli dnes už je americký nezávislý film spíše obchodní značkou, pod kterou se skryje skoro cokoli, co by neuspělo v hlavním proudu, v osmdesátých a devadesátých letech minulého století nebyl tento pojem ještě zdaleka tak vyprázdněný. Jedním z emblematických tvůrců tohoto filmového směru je právě Jim Jarmusch, jenž kolem sebe na základě svých celovečerních snímků soustředil skupinu herců a dalších tvůrců, s nimiž pracoval i na svém povídkovém filmu Kafe a cigára (2003). Jedenáct hereckých miniatur (s účastí Roberta Benigniho, Stevea Buscemiho, Iggyho Popa, Cate Blanchetové či Billa Murrayho) odehrávajících se v různých kavárnách proběhlo dlouhou genezí, podobně jako celá Jarmuschova tvorba – první tři povídky vznikly na konci osmdesátých a začátku devadesátých let a jsou na první pohled odlišné od zbylých, které Jarmusch natočil už pro potřeby filmu.
ČT 2, ve čtvrtek 11. 12. v 1.00.
Elsa 2008
Český lev jako teoreticky nejprestižnější filmová cena u nás je za dobu své existence poměrně známá, ačkoli bychom mohli polemizovat o jejím skutečném významu, který je i samotnými organizátory v průběhu večera zpochybňován a parodován. ČFTA (Česká filmová a televizní akademie) letos pořádá už osmý ročník televizních cen Elsa, jakousi českou obdobu cen Emmy, která v prvních ročnících probíhala jen „teoreticky“, bez slavnostního vyhlášení. V současné chvíli bude zajímavé sledovat, zda si postupně opravdu získá respekt a váhu.
ČT 2, v sobotu 13. 12. ve 22.05.
Poslední skotský král
Generál Idi Amin (Forest Whitaker) představoval nejnebezpečnějšího muže Ugandy sedmdesátých let, jenž nezískal přezdívku „řezník z Kampaly“ jen tak. Reálná postava, fascinovaná Skoty a jejich artefakty, je ve snímku režiséra Kevina Macdonalda konfrontována s fiktivním hrdinou, mladým lékařem Nicholasem (James McAvoy), který se shodou mnoha náhod stává generálovým osobním lékařem. Amin je okouzlující autoritou, jíž je snadné podlehnout, a Nicholas se záhy ocitá v přepychu diktátorského režimu, ale generálova temná tvář se začne postupně ukazovat. Režisér Macdonald velkou část své kariéry věnoval dokumentárním snímkům, přičemž Poslední skotský král (2006) jako by byl rozkročen mezi hraným filmem (výtečně mrazivý Whitaker) a snímáním skutečné africké reality, kterou vidíme Nicolasovýma očima.
HBO, v neděli 14. 12. ve 20.00.
Nekonečný úžas
Počítačová třídimenzionální animace je poslední dobou jedním z hlavních tvůrčích postupů, se kterými se v kinech setkáme v rámci animovaného filmu. Při prvním pohledu by se mohlo zdát, že je zcela v područí velkých amerických studií, ale například při návštěvě třeboňského Anifestu je zřejmé, že tomu tak vůbec není. Po celém světě vzniká řada krátkometrážních či středometrážních snímků, přičemž pomyslnou kapku v moři můžete ochutnat v průběhu bloku kraťasů nazvaných Nekonečný úžas. Stejnojmenný je i film amerického režiséra Sama Chena z roku 2003, nesporně nejlepší část kolekce, který se zaměřuje na tvůrčí, ale i lidský zápas sochaře Alberta Giacomettiho s vlastními běsy. Výtečná stylizace je na hony vzdálena nepříliš podnětné fotorealističnosti (ve filmu Život je nádherný, r. Liam Kemp, 2002), Giacometti v mnohém připomíná svá díla, s nimiž ve finále hluboce souzní. Blok pokračuje snímkem Christophera Mullinse Blue (2003), jenž se zaměřuje na skoro opuštěnou vesmírnou stanici a právě probuzeného robůtka vydávajícího se na průzkum, a končí surreálným Útěkem z ráje (r. Freark Broersma, 2003).
ČT 2, v pondělí 15. 12. od 0.35.
–ph–
rozhlas
Hudební fórum
Dávno, dávno již tomu, co se kulturymilovní obyvatelé Brna hrnuli na přednášku dvou vzácných hostů, indického muzikologa a jeho manželky, z nichž se nakonec vyklubal Josef Berg (1927–1971) a Alois Piňos (1925), významní představitelé naší nové hudby šedesátých let. Piňos, který letos zemřel, byl jednou ze zakladatelských osobností vysoce svébytné brněnské školy, která se v letech normalizace – v určitém předstihu před pražskou školou – začala pokoušet o postmoderní prolamování (neo)avantgardistických struktur a estetického purismu. Patří mezi ně též Miloslav Ištvan, narozený přesně před 80 lety. Na oba legendární autory budou ve čtyřech večerech vzpomínat jejich přátelé a pamětníci.
ČRo 3 – Vltava, od pondělí 15. 12. do čtvrtka 18. 12., vždy ve 23.15.
Duchovní hudba
Od chvíle dávného rozboření jeruzalémského chrámu platí v ortodoxním izraelitském ritu zákaz spojování instrumentální a vokální složky. To vedlo k ojedinělému rozvinutí židovské tradice duchovního zpěvu, která trvá až do dnešních časů. Na den, kdy se k vyvrcholení blíží nejen křesťanský advent, ale též svátky Chanuka, připravila Vladimíra Lukařová pořad o židovských synagogálních zpěvech v proměnách věků. Kromě věcného poučení o hudbě v evropské diaspoře a v Izraeli z úst tajemníka Federace židovských obcí Tomáše Krause se lze těšit na nahrávky kantorů a sborů našich i zahraničních, aškenázských (východních) i sefardských (západních).
ČRo 3 – Vltava, v neděli 21. 12. v 8.00.
Psáno kurzívou
Léon Bloy, francouzský prozaik, břitký kritik negativních stránek soudobého buržoazního demokratismu, jehož vliv byl patrný i v kruzích české katolické moderny, napsal mezi lety 1892 a 1916 velké množství brilantních esejů. Pět z nich, přeložených Věrou Dvořákovou, vybral Petr Turek pro pravidelnou dopolední četbu. Jejich nadpisy mluví za vše: Moudrost měšťáka, Nářek meče, Století mršin, Očekávám vandaly a Svatého Ducha a Lid boží ve 20. století.
ČRo 3 – Vltava, od pondělí 15. 12. do pátku 19. 12., vždy v 10.00.
–mc–
společnost
Týden lidských práv
Na desátého prosince každoročně připadá Mezinárodní den lidských práv. Letos je tento svátek mimořádný tím, že je spojen s připomínkou 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv. Oslavy tohoto výročí pojaly nevládní organizace v Brně ve velkém a připravily soubor přednášek, koncertů, výtvarných dílen, veřejného čtení a dalších akcí, který potrvá celý týden od 5. do 12. 12. Ve středu 10. 12. bude například na Skleněné louce číst Petruška Šustrová z právě překládané knihy britského historika Orlanda Figese Šeptem, večer pak na stejném místě proběhne literární večer z tvorby českých politických vězňů a vernisáž jednodenní výstavy Hromadná eskorta. Ve čtvrtek 11. 12. se na Právnické fakultě MU uskuteční velká diskuse k šedesátému výročí Všeobecné deklarace lidských práv, v pátek dopoledne diskuse Výzvy ochrany lidských práv v rámci českého předsednictví EU na Fakultě sociálních studií MU, odpoledne pak diskuse a závěrečný večírek v Muzeu romské kultury. Více na nesehnuti.cz. Skleněná louka (Kounicova 23); Právnická fakulta MU (Veveří 70); Fakulta sociálních studií MU (Joštova 10); Muzeum romské kultury (Bratislavská 67), Brno, 5.–12. 12.
–fp–
fp – Filip Pospíšil / jj – Jan Jílek / kb – Karel Brávek / mc – Miloslav Caňko / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík