Památková péče je již tradičně terčem časté kritiky. Té se věnují hlavně zájmové organizace a spolky za zachování různých konkrétních historických staveb či souborů. Vzájemný střet mezi památkáři státními a těmi, co působí v různých sdruženích, je většinou dán rozdíly v subjektivním pohledu na danou kauzu. V posledních letech se ale stále častěji hovoří o systémových chybách.
Není překvapením, že je situace v památkové péči vyostřená nejvíce v hlavním městě. Právě Praha se totiž chlubí největší památkovou rezervací v republice, která je také na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Současně je tu ale jasně patrný i silný tlak investorů, se kterým souvisí provázanost s politickými strukturami.
Tyto spekulace samozřejmě vehementně odmítají sami památkáři, zvláště pak ti, kteří čelí kritice nejčastěji. Mezi nimi je často jmenován šéf Odboru památkové péče pražského magistrátu Jan Kněžínek. Před časem jej v poměrně ostře formulovaném dopise nazvala jedna ze zájmových organizací, Klub Za starou Prahu (KZSP), dokonce diletantem, který památkám více škodí, než pomáhá. Památkářem se Kněžínek stal poté, co opustil post kancléře Senátu, odborně ale není ani architekt, ani historik.
Politické vazby
Aktivisté upozorňují už řadu let na „prohřešky“ pražských památkářů a za pravdu jim dávají i někteří politici. „Samozřejmě, že nejde o trestné činy, osobně to ale vnímám jako účelové využívání svěřených pravomocí,“ říká jeden z pražských sociálních demokratů na adresu pražských památkářů s odkazem na kauzu okolo půdních vestaveb, na kterou upozornil nedávno týdeník Respekt.
Referentka Národního památkového ústavu (NPÚ) Iva Furáková v této souvislosti zmiňuje i konkrétní případ jasné neshody. Nepovolila například dvoupatrovou půdní nástavbu v Navrátilově ulici, a to z důvodu hrubého narušení pohledu přes panorama střech. Vedoucí památkářského odboru Jan Kněžínek ji ale záhy i navzdory posudku povolil. Podobně tomu je podle Furákové je v řadě dalších případů.
Kněžínek se proti materiálu Respektu ohradil, půdy prý pražští památkáři povolují podle individuálních parametrů, podle zkušeností a na základě dříve povolených staveb. To se ale netýká jen půdních vestaveb, které jsou kritizovány ze všech možných stran už řadu let. Podle některých indicií nejsou zcela v pořádku ani další rozhodnutí magistrátních „odborníků“.
Mezi velmi pochybné patří například stavby společnosti Copa, za kterou stojí realitní a mediální magnát Sebastian Pawlowski. Ten například zatím bez větších problémů s památkáři připravuje výstavbu obchodně administrativního centra s několika luxusními byty přímo vedle někdejšího slavného obchodního domu Máj ve Spálené ulici. Budova má „zabrat“ celý prostor nynější stanice metra Národní třída, hlavní problém je ale výška, kterou Pawlowski jako developer požaduje. „Je jasné, že chce lukrativní pozemek co nejvíce využít, z hlediska památkové péče je ale stavba stejné výšky jako obchodní dům nepřijatelná,“ říká Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu.
Varovným signálem může v této kauze být, stejně jako u dalších sporných staveb Pawlowského firmy, napojení na magistrátní politiky, zejména pak na ODS, která stála za kontroverzním stěhováním magistrátu. Pronájem Škodova paláce (který patří firmě Copa) magistrátu je totiž podle řady politiků z opozice, ale i dalších odborníků výhodný hlavně pro podnikatele.
Také někteří bývalí pracovníci magistrátu hovoří o korupci. „Nezřídka se stává, že některé spisy zůstanou ležet na stole tak dlouho, než investorovi dojde, že je třeba svou žádost o povolení toho či onoho zásahu do památky podpořit. Jde vlastně o jasné uplácení, ale nelze to doložit, protože firmy v tom mají vlastní zájem,“ popisuje muž, který se nechá pro vyjednání patřičných povolení najímat různými investory. Podobně se pro Respekt vyjadřuje i nejmenovaný bývalý referent památkového odboru.
„Problematických rozhodnutí, kde není jasné, z jakého důvodu se památkáři stavějí k investorům tak benevolentně, je více, jasné ale je, že mají často jiná kritéria než odborná složka, tedy Národní památkový ústav,“ říká Kateřina Bečková. Co ale pražské památkáře skutečně vede k tomu, že nerespektují názor v podstatě „nadřazeného“ NPÚ, si netroufá odhadnout. Přesto Klub stále dokola připomíná různé další kauzy. Mezi nimi zmiňuje Bečková i podle KZSP naprosto brutální zacházení s památkově chráněným objektem augustiniánského kláštera a kostela sv. Tomáše v malostranské Letenské ulici, kde se nyní staví hotel. „Povolili tam například likvidaci souboru barokních dveří, krovů i podzemních prostor,“ upřesňuje.
Podle historika architektury Zdeňka Lukeše je ale právě tento případ ukázkou lepší spolupráce památkářů se sborem expertů, kde sám působí spolu s lidmi z NPÚ. „Asi nejhorší byla v této oblasti situace v polovině devadesátých let, dnes už je to podle mě o dost lepší,“ říká Lukeš.
Zda ale bude lépe i do budoucna, není jasné. „Dnes musí mít magistrátní památkáři posudek NPÚ, ačkoliv pak pro ně není závazný; navíc si často dělají vlastní posudky, kterými pak nesoulad s NPÚ obhajují. V novele zákona o památkové péči ale posudek NPÚ už nebudou muset dělat vůbec,“ uzavírá Kateřina Bečková.
Autor je redaktor deníku Právo.