Evropská ústava ve verších

European Constitution in Verse

Bruselská básnická skupina (Brussels Poetry Collective) provedla v březnu letošního roku akci s názvem Evropská ústava ve verších, jíž se zúčastnilo přes čtyřicet evropských básníků. Otiskujeme část Preambule, závěrečné ustanovení, hymnu a některé články – především ty, které napsali hosté letošního veletrhu Svět knihy, na němž bude akce podrobněji představena.

Preambule, část

Různí autoři

 

neříkej Evropa, říká se, říkej Smrt

 

Spálená země, kamkoli se oko pohne,

sleduji stoupající oblak s růžovými okraji

(ten pozůstatek dávno vyhaslého ohně),

prastaré uhlíky, jež sotva doutnají.

 

neříkej Evropa, říká se, říkej Smrt

 

Evropa, která vyhasíná, Evropa, která krvácí,

jezdecké bičíky, plameny, plynové komory

a šibenice,

Evropa, dějiny a filtrování kalu,

bitevní pole, vlčí máky, náhrobky a zášť.

 

neříkej Evropa, říká se, říkej Smrt

 

 –

 

My, kdož přicházíme ze všech zemí, ze všech

církví, z chudinských čtvrtí, odevšad,

my z Evropy – opouštíme pohoří, sestupujeme

do údolí, přicházíme k vesnicím,

ztrácíme se ve městech. Ano, my všichni,

úpěnlivě prosíme občany, slyšte,

poslouchejte naše vyprávění o obavách, ohni

a sněhu.

 

V téhle chvíli, ve větru a prachu dějin,

nevíme pranic sami o sobě.

 

My, svrchovaný lid Evropy.

 

Chceme, aby se hudba i nástroje

a všechny zvuky otevřely dialogu,

aby zněl koncert synkopických melodií.

Vzbuďte se, vzbuďte.

Otevřete okna, vpusťte dovnitř rytmus ulice,

zvuky a hlasy, ten počátek hudby.

 

Ať v téhle zemi nastane ráno.

 

 

O povaze práv

David Van Reybrouck (Belgie)

 

Už při narození měli jsme svoje práva

vrostlá pod kůži jak stopy vlásečnic –

krajka z těch cév je naší ozdobou!

 

 

Článek 11: Právo na osamělost

Kateřina Rudčenková (Česko)

 

Možná jsi sama to červené světlo na majáku,

co nedovolí lodím a letadlům

do sebe narazit,

a ani o tom nevíš

Možná právě ty střežíš pevninu

 

Možná právě na tvém úpatí

leží v písku racčí vejce

snesené k intimní večeři

Dost možná právě v tvé trávě

na dunách – na jediném místě světa –

hnízdí hejna vzácných ptáků

 

Ustup o krok

Tvá samota na špičce Jižního mola

má asi hlubší význam

než jen holé osamění

 

 

Článek 20: Právo být někde mezi

Patrick McGuinness (Wales)

 

Tento článek zaručuje nezcizitelné právo na

odcizení

pro ty, kteří si to přejí: pro občany, stojící

uprostřed,

pro celebranty skvělé předpony trans- a celé

armády

jejích příbuzných, bratranců, sestřenic

z druhého kolena, vlastních i nevlastních

sourozenců,

současných i bývalých švagrů, snach i tchyní:

ani to, ani ono, to i to, nic

z výše uvedeného, pro signatáře

na přerušované čáře in margine,

pro občany krajnice a oblastí

zvaných terrain vague,

pro ty naruby a lícem dovnitř, dvoj-, polo-

a obojaké, polokrevné, smíšené, duhových

odstínů

šedé, pro meziválečné a mezilehlé,

potůček a přítok, řeku měnící jméno,

víza vyhlídek a vizí, pas k plavbě přístavem

známým i cizím.

 

 

Článek 36: Právo na nevyzpytatelnost

Petr Borkovec (Česko)

 

Báseň složená na příkaz vladaře

se týkala úseku pole chráněného lesem

s tak zhoustlými krajními stromy,

že se nedalo vstoupit dovnitř,

hlíny s cihlovým povlakem,

po které se sunul pulsující stín,

prvních smrků a modřínů

se spodními větvemi vrostlými do trav

a obludných chapadel ostružin,

jejichž konce zarůstaly zpět

mezi hrudky červenavé půdy,

hradby slaboulinkých dubů,

udušených bezejmenným keřem,

křivých břízek, ježících se z kupy

polem vyplavených kamenů,

lopuchových listů se spálenými konci,

vyhořelých divizen a lupin,

stanoviště vzduchu nad vrcholky stromů,

na kterém se tetelily plevely

žáru a vzdálených hromů.

Článek 71: Azyl a migrace

Clare Azzopardi (Malta)

 

Dali jí k jídlu kousek chleba –

úponky indžery se mi lepily na prsty

spolu s příběhy

bezesných nocí v celách Safi

probděných s temnotou mezi prsty.

 

Měla jsi s sebou přivézt hrst hlíny, řekla jsem,

připomínala by ti

tváře ožehlé do barvy korálu. Tenhle ostrov

je vyprahlý –

kdyby mu každý obětoval hrst hlíny

pohmožděné vzpomínky by jedna po druhé

zplodily

nové bajky.

Tady, řekla, podívej, a otevřela dlaň.

Viděla jsem, že v ní svírá strach z chladné

noci

na lodi plahočící se po modré hladině

Středozemního moře.

A v ústech – přilepené na patro –

nespočetné příběhy bez konce.

Oči jí přetékaly hněvem, kapaly

jí z nich na tvář

třpytivé flitry.

 

(indžera – etiopský nekvašený chléb)

 

 

Článek 71bis

Eugenijus Ališanka (Litva)

 

zaklepej a otevřou ti

inu klepu

lomozím kruhem ve lví tlamě

zvoním

buším pěstí

kopu

házím kamínky do okna

potom kameny

inu

nikdo není doma

 

 

Závěrečné ustanovení
Antonio Gamoneda (Španělsko)

 

Byl jsem slepý jak náhrobní kámen, než jsem

jednoho dne spatřil opravdové ruce.

Vlastně ne ruce, spíš prolínání bez doteku

– jako u listů v lese.

 

Teď vím, že jediná píseň, jediná důstojnost

všech starých písní a jediná poezie

skrývá se v tom,

co vyslovuje svou lásku k světu, k téhle

osamělosti k zešílení, k téhle vyvrženosti.

 

Mlčím, čekám, než můj smutek a naděje

budou jako to, co vidím na ulici,

než sám budu moci být v těle všech lidí,

než se zavřenýma očima spatřím smutek,

který se mi zjevuje, když oči otevírám.

 

 

Evropská hymna
David Van Reybrouck (Belgie)


Pane, pano, pain, pan, pa, paő

Psomi, ogi, ekmek, khobz

Lehem, xumel, kenyér, maize

Paîne, duona, kruh, büke, hatz

 

Chléb, chlieb, chleb, chlib, chleb, chleb, hleb,

chljab

Hleb, hljeb, leb, leib, loaf, leipä

Broyt, bröd, brood, brød, Brot, brød, brauö,

bread

Bara, aran, bôle, pan

 

Roti, balo, roti, bolo

Pahng, bureddo, mianboa

Roti, lipa, t’anta, senkgwa

T’anta, mbuuru, mikati

 

Pan, tinapay, nan, isonka

Pan, isinkwa, borotho

Roti, Brout, dabo, parăoa!

Chléb, chlieb, chleb, chlib, chleb, chleb, chlĕb

 

 

Přeložili Tomáš Fürstenzeller (Preambule, Van Reybrouck, Gamoneda), Alexandra Büchlerová (McGuinness, Azzopardi), Alena Dřízalová (Ališanka).

Všechny texty na této straně jsou publikovány se svolením org. Passa Porta / Het Beschrijf a Shahrazad – Stories for Live.

Evropská ústava ve verších je společné dílo více než čtyřiceti básníků z celého světa. Členové Brussels Poetry Collective (David Van Reybrouck, Peter Vermeersch, Geert van Istendael, Manza, Xavier Queipo a José Ovejero) ve spolupráci s literárním domem Passa Porta požádali své kolegy z celé Evropy, aby společně vytvořili jakousi stínovou (slunečnou?) Evropskou ústavu. „Celá akce je něčím podstatnějším než pouhou lehkomyslnou revizí politického fiaska. Evropská ústava ve verších staví debatu o základních principech jednotné Evropy tam, kam patří: do veřejného prostoru svobodných a činných občanů, kterým nechybí fantazie,“ píše se v jednom z jejích doprovodných textů. Akce – která vyvrcholila veřejným předčítáním v bruselském divadle Flagey a vydáním „ústavy“ v několika jazycích – se zúčastnili například Antonio Gamoneda, Seamus Heaney, Gerrit Komrij, Franzobel, Mircea Dinescu nebo Eva Runefeltová; z českých autorů Kateřina Rudčenková a Petr Borkovec.