Svět popu má svá vlastní pravidla, občas stěží pochopitelná. Až půjdete do znovuotevřeného Kulturního centra Vltavská (kdysi klub Belmondo) 18. září na Boney M, vězte, že podle anotace „skupina vystoupí se svým zpěvákem Bobby Farrellem“. Ano, po několika koncertech a firemních večírcích, na nichž se Boney M prezentovali s původní zpěvačkou Liz Mitchellovou, je na řadě patrně druhá frakce. I co, originální hlas něco řekne a zapěje do playbackového aerobiku a nikdo asi nebude nespokojen. Ale ten šokující fakt, že „skupina zahraje se svým zpěvákem…“ – to je, panečku, něco neobvyklého. Jak asi vypadá v řadách té které skupiny cizí zpěvák? Robbie Williams neohlášeně vtrhne na pódium při koncertu Olympiku a zazpívá Dej mi víc své lásky? Proč ne, ale musí to být guerillová akce, kdyby si ho pozvali, je už přece tak trochu „jejich“, ne?
P. Ferenc
Nenávidím Josepha Haydna. Onu vášeň ve mně nečekaně probudil a denně živí rozhlas. Toto léto trávím z velké části mechanickou fyzickou prací a ten přístroj s ulomenou anténou (ne vždy se mi dílo daří) je schopen z obou českých jakž takž poslouchatelných stanic naladit jen Vltavu. Její redaktoři slaví 200. výročí úmrtí (!) skladatele tak, že každý všední den pouštějí od půl páté odpoledne jednu z jeho 104 symfonií, dnes jsme u čísla 65, beznadějné vyhlídky… A nejlepší je, když je následující pořad Slovo o hudbě vtipně věnován opět Haydnovi. A to nemluvím o dalších pořadech, kde se dozvím, kolik prasat si Haydn mohl (kdyby chtěl) koupit za jednu prodanou partituru. Podobné nekonečné funerální oslavy teď pronásledují Bohuslava Martinů (50. výročí úmrtí). Už aby začala sezona.
K. Brávek
Ekonomická krize tvrdě dolehla na svět módy a luxusních značek; Escada, která se nedávno ocitla na pokraji krachu, je toho výmluvným příkladem. Přesto zřejmě modeling nepřestane být pro holčičky vysněným povoláním. Měly by ovšem vědět, že se správnou chůzí nevystačí a vyplatí se jim absolvovat i taneční kursy. Nejvíc se jim budou hodit základy breakdance, MTV style, street dance nebo hip hopu. Především (ale nejen) značky pro mladé totiž rády ukazují své zboží v pohybu. Na letošním brněnském veletrhu módy Styl si taneční přehlídka nezadala s nějakou dance exhibicí, kde stoj na jedné ruce střídají suverénní salta. Modelky bez většího pohybového nadání pak vedle zdatných tanečnic a tanečníků vypadaly stejně chudě jako pyžamo po boku velké večerní.
J. Bohutínská
Český rozhlas je veřejnoprávní médium; měl by být vůči veřejnosti otevřený. Dění v ČRo v poslední době tomu ale neodpovídá. Bývalý ředitel Václav Kasík byl překotně odvolán na základě nedůvěryhodných důvodů a na jeho místo přišel člověk, kterému by v kultivovanější zemi jeho zmínka o tom, že posluchači rozhlasové stanice s alternativní hudbou nejsou budoucností tohoto národa, zlomila vaz. Když jsme Richarda Medka požádali o rozhovor, odkázal nás na mluvčího ČRo René Zavorala. A ten nám po dlouhém mlčení napsal, že pan ředitel je natolik zaneprázdněn, že na nás nemá čas. Jak bude vypadat vysílání Radia Wave, když se Medek případně stane regulérním ředitelem na šest let? A půjde opravdu Radě na ruku tak, že bude omezovat multimediální aktivity Rozhlasu a pokusí se tak postavení ČRo marginalizovat? Nevíme. Z odmítnutí rozhovoru můžeme jen usoudit, že veřejnoprávní rozhlas tady teď není pro veřejnost, ale především pro svou Radu.
J. G. Růžička
Říká se, že hip hop je hudba ulice. Hlas ghetta a hlas chudoby, který mnohdy své majitele z nouze vytáhl až k pohádkovému bohatství, jež zosobňují zlaté řetězy na hrudích raperů. Dnes se však zdá, že bohatství není vysněným cílem, ale stojí už na počátku všeho. Důkazem je i olbřímí český festival Hip hop kemp, který je stále dražší a co do služeb nabízí stále méně. Bramborák za 60 Kč a hamburger za 50, to jsou dnešní hiphopové ceny. Alespoň že ta muzika je stále k poslouchání. Novinkou byla letos možnost koupit si lístek VIP. Jako novinář jsem se mezi ty „důležité“ dostal i bez placení a po tři dny se snažil přijít na to, kde jsou ty výhody, jež mne odlišují od těch nedůležitých, kteří za festival zaplatili 1200 Kč. Pak jsem na to přišel: zatímco já jsem se svou VIP páskou mohl ráno použít mobilní záchod uvnitř stanového městečka, můj přítel s jinou barvou pásky vykonat potřebu nemohl a musel přešlapovat, než se ve 13 hodin otevřou dveře festivalového parku. Make money money, make…
L. Rychetský
Věda žije! Aspoň trochu, aspoň některá. Dne 25. 8. 2009 byla na náměstí Jana Palacha v Praze demonstrace Stop tunelování české vědy a kultury!. Asi tisíc lidí různého věku i zaměření (od studentek humanitních věd v dlouhých letních šatech až po neopálené chemiky s předpotopními modely brýlí) upozorňovalo na hokynářský přístup vlády (přesněji vlád) k vědě. Je to stejné jako v případě kultury, školství, neziskových organizací ad. Nejdřív se zaspalo, protože takový prostor pro neviditelnou ruku nikdo nečekal nebo nevěřil vlastním očím – a dál se bál hlavně návratu bolševika. Až v přímém ohrožení se páni profesoři, vědci a studenti probrali a začínají veřejně mluvit. Snad už se všichni ti málo výděleční lidé ze všech sfér dají dohromady a začnou mluvit a dlouhodobě konat. Jen nevím, kdo bude jejich názory tisknout. Média svou válku už prohrála.
Z. Křivánková