Věhlasný TGM kdysi dekoroval básníka Otokara Březinu státním řádem a mnozí další prezidenti českoslovenští takto vyznamenávali bardy národní i stranické. Dne 4. září byl Ivan Martin „Magor“ Jirous vyznamenán čestným občanstvím v městě Humpolci, slovutném a líbezném. Stalo se tak po zásluze, vždyť Magor – vlastními slovy – „zkurvil“ tři generace mladých lidí, aby nepadli v plen totalitnímu marasmu, a „kurví“ zdařile dál i nynější pokolení. Vyznamenání Magora se dělo v rámci Antropologického kongresu a proběhlo jako snivá féerie. Ve vzduchu však zůstala otázka: proč zrovna Magora nynější i bývalý prezident opomenuli? Nehodí se jim do krámu pro svou pravdivou jadrnost, či vědeckou a uměleckou erudici? Hledí na něj zdola, zdá se mi – a nejspíše i pro Čelakovského: Opilý s rozumem, toť dvojí síla v něm – opilý a hloupý, tož s ním do stoupy!
V. Kremlička
V poslanecké sněmovně se 9. září udál zajímavý test vztahu poslanců nejen k životnímu prostředí, ale především k soukromému vlastnictví. Ukázal, že poslanci ČSSD, KSČM a také více než deset poslanců ODS chce, aby stát mohl na soukromých pozemcích zahájit stavbu, aniž by se s vlastníkem dohodl nebo mu zaplatil. Zákon, který poslanci prosadili i přes nesouhlas vlády a řady ekologických organizací, byl navrhován s odůvodněním, že umožní urychlení výstavby rychlostní komunikace R35. Nakonec je ale znění zákona daleko obecnější a podle slov Pavla Černohouse z Ateliéru pro životní prostředí přináší úpravu, podle níž: „Vyvlastňovací úřad bude mít nově právo umožnit neprodlené zahájení stavby prostřednictvím zřízení věcného břemene. V praxi se tedy budou moci opět začít stavět silnice na soukromých pozemcích, a investora nebude nic nutit k tomu, aby je získal do svého vlastnictví.“ Poslance od přijetí zákona neodradilo ani opakované upozorňování poslanců Ambrozka a Bursíka, že je návrh protiústavní a bude soudem zrušen.
F. Pospíšil
Čína má být letos v říjnu hlavním hostem knižního veletrhu ve Frankfurtu. Ve dnech 12. a 13. září se ve stejném městě konala přípravná konference Čína a svět – vnímání a realita, na kterou organizátoři pozvali i několik čínských disidentů. To se ale nelíbilo čínské delegaci, která oznámila, že pokud disidenti do Frankfurtu přijedou, nepřijede oficiální výprava. A tak ředitel veletrhu Jürgen Boos udělal „kompromis“ a pozvání disidentů stáhl. „Chceme mluvit s našimi čínskými partnery, a proto musíme dělat kompromisy,“ řekl. Později v tiskovém prohlášení dodal: „Frankfurtský knižní veletrh nedovolí, aby byl pod jakýmkoli tlakem, a jako součást německého a mezinárodního vydavatelského průmyslu stojí za svobodou projevu, vyjadřování a tisku na celém světě.“ Ještě že víme, že Frankfurtští to myslí se svobodou projevu vážně!
J. G. Růžička
Rozhodnutí Ústavního soudu možná prohloubilo spory mezi právními dogmatiky z dob předlistopadových na straně jedné a konstitucionalisty západoevropského střihu (kterým dal soud za pravdu) na straně druhé, ale především ujistilo občany o tom, že nejsme svědky krize ústavní, nýbrž veskrze politické. Dozvěděli jsme se, že volby mohly být už dávno a podle intencí ústavy, jenže to by znamenalo, že páni poslanci by na dobu zbývající do nových voleb přišli o několik platů a výhody s nimi spojené, a tak se rozhodli ústavou předepsané procedury ignorovat. A opět se dušovali, že jen pro tento případ bylo nezbytné ústavu obejít – příště už se to prý nestane. Po rozhodnutí Ústavního soudu je to jisté – opravdu se to již nestane. Spása z nynější situace přichází v podobě senátního návrhu na změnu ústavy. Návrh, který Senát schválil a sněmovně poslal již před osmi lety s výsledkem, který sami zákonodárci s takovou oblibou u zásadních návrhů používají, „byl zaparkován“. Takto končí zákony, jež by nás mohly vytáhnout z marasmu špatné ústavy, protože pro ně není politická vůle. Takto je léta zaparkován zákon o referendu, ale třeba i komplexní změna ústavy, která by zavedla přímou volbu prezidenta a zákonodárce zbavila nesmyslné imunity. Zákon se odparkuje, až když není zbytí; doufejme, že se tohle odtahové parkoviště brzy vyprázdní.
L. Rychetský
Po odvolání Václava Kasíka se o post šéfa Českého rozhlasu (ČRo) uchází 17 kandidátů, kteří prošli formálními podmínkami. V tomto sítu ale uvízl ostřílený profesionál a exšéf rádií Hey Jan Zilvar, který dopředu do médií velkohubě vytruboval, co všechno by v Českém rozhlase změnil. Nevadí, jiní odvážlivci jdou dál. Prozatímní ředitel ČRo Richard Medek, který je také jedním z kandidátů, mezitím odvolal ředitele ekonomického odboru ČRo Zdeňka Vodsloně, jenž je zodpovědný za rekonstrukci historické budovy rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě. Jak tyto dvě události spolu souvisí? Medek je žhavým kandidátem na post ředitele a oblíbencem Rady Českého rozhlasu. A rekonstrukce rozhlasové budovy zase natolik finančně významná a zajímavá činnost, že už se vyplatí umést si cestičku pro další navyšování rozpočtu a ohlídat si toky peněz. Buďme napnuti, jak celá ta „hra“ dopadne – kolik nás tedy bude stát rekonstrukce budovy na Vinohradské třídě?
J. Vávra