Tvůrčí pobyt (jedna ze současných forem mecenášství) je zvláštní – a pro běžného vnímatele umění neviditelná – instituce kulturního provozu, především toho bohatého, západního. Některé státy, nestátní organizace či soukromníci nabízejí umělcům všemožných oborů za různých podmínek místo k pobytu, odtržené od denního života a nejčastěji i od jejich vlastní kultury, a existenční zajištění, aby tam mohli intenzivně tvořit. Existují celosvětové sítě výměnných pobytů – a v takto dvojnásobně globalizovaném uměleckém světě se zrodily i nový druh rezidenčního umění (či produkce), rezidenční způsob komunikace a rezidenční matadoři. Někteří lidé si dokonce nikde nedrží byt a pohybují se po světě s laptopem, fotoaparátem či kamerou a s batohem. S některými kolegy se potkávají na různých kontinentech stejně často, jako by žili v jednom městě. Do žádostí píší v angličtině slova typu umělecká mobilita, diverzifikace, kreativita, multikulturní přístup, genderová otázka, distribuce umění, mezinárodní spolupráce, kontext atd.; sbírají doporučení akademických kolegů a přátel, střádají publikace, včetně nevýznamných čtrnáctideníků. Jméno žádné neuvedu, několik jich s námi spolupracuje. Zastávky na této tvůrčí cestě životem mohou být byrokraticky náročné a finančně zabezpečené, ale jiné se podobají spíš návštěvám squatu. V České republice jsme v této oblasti docela na začátku, především v oblasti literatury.
Přejatý výraz rezident znamená v české mluvě vedoucího agenta špionážní rozvědky pro určitou oblast, zástupce koloniální mocnosti v podrobeném státě nebo diplomata (spojku mezi chargé d‘affaires a vyslancem). Stavební a reklamní průmysly v posledních dvou dekádách se rozplevelily, kde se dalo: výraz rezidenční čtvrť, spojený s přepychem a snobstvím; sousloví rezidenční péče, pocházející z oblasti sociální pomoci. To všechno člověka, jemuž se podaří tvůrčí pobyt získat, může vystihovat.
Zahraničním tvůrcům, kteří pobývali v České republice, a českým, kteří mají za sebou takový pobyt v cizí zemi, naši redaktoři položili manipulativní otázku, jaká negativa našli na rezidenčních pobytech. Budete se divit, žádná. Například pianista z Bostonu Hubert Ho, který nedávno pobýval v ČR, se u nás seznámil s romanopisci, básníky, vizuálními umělci a vědci, s nimiž vedl „družné diskuse u večeře“ a poznal tuzemský hudební život; tanečnice a choreografka Veronika Kotlíková získala v cizině nové informace a kontakty, rižský básník a překladatel Artur Punte objevil báječné knihovny a různá inspirativní prostředí, básnířka Kateřina Rudčenková za měsíc v londýnském divadle Royal Court Theatre zase poznala, co je to důkladná analýza textu a kritická pomoc. Nikdo z nich neměl pocit, že by ho pravidla pobytu (někdy i zadání tématu či povinné výstupy) omezovala. Přesto můžeme na rezidenčních výstavách zhlédnout videa, kde autor většinu času zabírá bezprostřední okolí své rezidence, ve sbornících číst texty o tom, co autor viděl z balkonu přiděleného pokoje nebo při procházce po sousedním parku, děje povídek bývají zasazeny do města pobytu. Takové věci ale vadí jen v případě, je-li dílo celkově slabé a nemá jiné těžiště.
Vstřícný přístup umělců k rezidencím je pochopitelný, s možnosti se musí umět zacházet. A pokud na dvacet vágních výstupů připadne jedno skutečné dílo nebo jedno nečekané, energické spojení, má to pořád smysl. Větší význam však má tento kulturní zvyk pro hostitele než pro hosty, což je zřetelně vidět třeba na kulturní nabídce i celkové atmosféře Berlína. Nejživější nabídka pobytů pro zahraniční hosty v ČR je v oblasti výtvarného umění. Úspěšné rezidenční projekty vznikly většinou mimo větší instituce: v pražských industriálních prostorách MeetFactory, Karlín Studios, nově Trafačce a Ekotechnickém muzeu, anebo v táborském centru Cesta (zaměřeném víc na hudbu) či v několika domech v Českém Krumlově (zaštiťuje organizace Milkwood International). Možnost přihlásit se do rezidenčních prostor po celé Evropě nabízí České Mezinárodní centrum pro umění a nové technologie CIANT, na střední Evropu je zaměřena organizace TRANZIT. A tak dále (i když stále málo). Hlavní koordinátor rezidencí ve všech uměleckých oblastech je u nás Institut umění, jehož webové stránky se vyplatí sledovat. V oblasti literatury spolupracuje s Pražským literárním domem autorů německého jazyka (PLD). Tyto organizace dokázaly zapojit do literárního dění pražský magistrát (pomohl s ubytováním spisovatelů), což je věc dosud nevídaná. V novém sídle PLD v Ječné ulici v Praze se nyní opravuje prostorný a klidný byt ve dvoře, kde snad už příští rok (finance se stále shánějí) bude někdo moci nerušeně psát. Chci věřit, že jsou to první příznaky změny a Praha, která se chce ucházet o titul „město literatury“ (UNESCO), k tomu bude mít pádnější důvody. Než ji předežene Ostrava, Plzeň či Hradec Králové. Ale o tom v příštím čísle.